104 VSPH 406/2016-76
198 ICm 3602/2014 104 VSPH 406/2016-76 (MSPH 98 INS 36628/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce: TERATERA, s.r.o., IČ: 24728179, sídlem Mečová 358/8, 602 00 Brno (dříve Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1), proti žalované: JUDr. Kateřina Martínková, sídlem Sokolská třída 22/966, Ostrava, insolvenční správkyně dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci, zastoupené Mgr. Ing. Josefem Davidem, advokátem David & Macek advokátní kancelář, s.r.o., sídlem Zlatnická 1582/10, Praha 1, o vyloučení směnky ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 198 ICm 3602/2014-61 ze dne 22. března 2016,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 198 ICm 3602/2014-61 ze dne 22. března 2016 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku uvedeným usnesením zamítl návrh žalobce na změnu v okruhu účastníků podle § 107a o.s.ř. ze dne 19. 5. 2015 (bod I. výroku), zamítl návrh žalobce na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. ze dne 22. 6. 2015 (bod II. výroku), odmítl návrh na zahájení řízení (žalobu), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 3.400,-Kč (bod IV. výroku).

V odůvodnění soud prvního stupně zejména uvedl, že se žalobce domáhal, aby z majetkové podstaty dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci (dále jen dlužník) byla vyloučena směnka vlastní č. 502442044 vystavená žalobcem na řad dlužníka, kterou předchůdce žalované (Mgr. Ing. Ivo Hala; dále též původní správce) zapsal do majetkové podstaty dlužníka pod položkou č. 871. Žalobce tvrdil, že pohledávka dlužníka za žalobcem ze smlouvy o úvěru, jež byla zajištěna směnkou, neexistuje, když smlouva o úvěru je absolutně neplatná, ani zajišťovací závazek ze směnky tak nemohl platně vzniknout. Podáním ze dne 19. 5. 2015 (č. l. 32) žalobce navrhl s odkazem na § 107a o.s.ř., aby na místo žalované do řízení vstoupila společnost AB-CREDIT, a.s., protože nárok (pohledávka) z předmětné směnky byla na tuto společnost postoupena smlouvou ze dne 19. 3. 2015. Konečně isir.justi ce.cz 198 ICm 3602/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013) pak žalobce podáním ze dne 22. 6. 2015 (č. l. 35) navrhl s odkazem na § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., aby řízení o vylučovací žalobě bylo přerušeno do doby právní moci rozhodnutí v řízení o žalobě společnosti C. M. B. Facility s. r. o. na určení neplatnosti postupní smlouvy ze dne 19. 3. 2015 vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 198 ICm 1395/2015.

Z obsahu insolvenčního spisu sp. zn. MSPH 98 INS 36628/2013 soud zjistil následující skutečnosti:

-usnesením ze dne 23. 12. 2013 (A-11) byl zjištěn dlužníkův úpadek, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Ing. Ivo Hala; -usnesením ze dne 10. 9. 2015 (B-129) byl původní správce z funkce odvolán a novou insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná; -dne 2. 10. 2014 byla do soupisu majetkové podstaty pod položkou č. 871 uvedena pohledávka ze směnky vlastní č. 502442044 vystavená žalobcem dne 9. 11. 2012 na řad dlužníka;

Odmítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že vylučovací žalobu podal dlužníkův dlužník, tedy osoba, jíž k předmětu sporu (směnky) nesvědčí právo, ale plyne jí ze směnečného nároku povinnost. Osoba ze směnky zavázaná přitom zahrnutím tohoto majetku do majetkové podstaty dlužníka nijak ohrožena či zkrácena není. Její obrana proti nároku ze směnky se totiž neděje prostřednictvím vylučovacího sporu, ale v rámci sporu o plnění (zaplacení směnečného peníze), případně (pokud jsou pro to dány zákonné předpoklady dle § 80 písm. c) o. s. ř.) prostřednictvím žaloby na určení, že není dlužníkem vlastníka směnky. Proto soud prvního stupně podstupoval podle § 160 odst. 4 IZ a žalobu odmítl. S ohledem na závěr o podání žaloby neoprávněnou osobou nemají probíhající řízení u Městského soudu v Praze sp. zn. 198 ICm 1395/2015, kde se společnost C.M.B. CZ Facility s.r.o. domáhá určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek, řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 444/2014 o neplatnost úvěrové smlouvy či o určení neexistence zástavního práva vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 456/2014 význam pro rozhodnutí soudu, a proto soud návrh žalobce na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. zamítl. Návrh žalobce, aby na místo insolvenčního správce (žalované) do řízení vstoupila společnost AB-CREDIT, a. s. soud prvního stupně zamítl, když v insolvenčním řízení může být žalovaným pouze insolvenční správce dlužníka, kterým však společnost, jejíž vstup do řízení byl navrhován, není. Z obdobných důvodů (nedostatek aktivní legitimace navrhovatele) soud rovněž zamítl návrh na přerušení řízení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem v rozsahu jednoho úkonu právní služby po 3.100,-Kč, a jednoho režijního paušálu po 300,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání, v němž zejména uvedl, že jeho tvrzení o neplatnosti úvěrové smlouvy a neexistence směnečné pohledávky z toho plynoucí dostatečně odůvodňují jeho aktivní legitimaci ve sporu. Na podporu 198 ICm 3602/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013) závěru, že mu ze směnky nevznikl směnečný závazek, odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 330/2002 ze dne 31. 5. 2004, v němž soud dovodil, že vedlejší zajišťovací závazek nemůže platně vzniknout bez existence platného hlavního závazku. Žalobce zdůraznil, že se žalobou brání z preventivních důvodů jednak proti uplatnění neexistující pohledávky ze směnky, jednak proti poškozování svého dobrého jména v obchodních vztazích, neboť údaje o směnce jsou evidovány ve veřejném insolvenčním rejstříku. Upozornil na to, že případnému nabyvateli neplatné směnky hrozí vznik škody, pokud v rámci zpeněžování majetkové podstaty dlužníka koupí neexistující směnečnou pohledávku. Zejména z těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vstup společnosti AB-CREDIT, a.s., na níž byla pohledávka ze směnky vystavené žalobcem postoupena, byl žalobce oprávněn (resp. pod hrozbou ztráty sporu povinen) navrhnout podle § 107a o.s.ř.

Vrchní soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) a d) o.s.ř. a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 225 odst. 1 IZ platí, že osoba, která tvrdí, že majetek označený v soupisu majetkové podstaty neměl být do soupisu zahrnut, proto, že to vylučuje její právo k majetku nebo, že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se může žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Podle § 160 IZ se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odst. 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne (odst. 4).

Soudní praxe prezentovaná např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 342/2000 ze dne 28. 2. 2002 uveřejněným pod č. 67/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudkem téhož soudu sp. zn. 29 Cdo 2086/2000 ze dne 30. 5. 2002 uveřejněným pod č. 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovozuje, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu majetku (konkursní) podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. Jinými slovy, aktivně legitimováni k podání vylučovací žaloby jsou především vlastníci věci, práv, pohledávek a jiných majetkových hodnot zahrnutých do soupisu majetkové podstaty. Proto je logické, že tyto osoby musí prokázat nejen to, že věc, právo, pohledávka či jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci, práva, pohledávky či jiné majetkové hodnoty do soupisu majetkové podstaty, svědčí jim.

V posuzované věci je již ze žalobních tvrzení zřejmé, že se žalobce domáhá vyloučení směnky vlastní, z níž je vůči dlužníkovi nikoli věřitelem, nýbrž dlužníkem. Žalobce tudíž není osobou, jejíž právo by vylučovalo zařazení směnky do soupisu majetkové podstaty dlužníka, není totiž majitelem směnky, jejíhož vyloučení se domáhá. Aktivní legitimace k podání vylučovací žaloby mu proto v dané věci 198 ICm 3602/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013) nesvědčí. Své námitky proti sepsané směnce může (případně) uplatnit proti správkyni, jestliže by správkyně proti ní dle § 294 IZ plnění ze směnky žalobou vymáhala, resp. proti společnost AB-Credit, a.s. jako nabyvateli směnky.

Tento závěr odpovídá rovněž judikatuře prezentované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 951/2006 ze dne 22. 3. 2007, jež se sice vztahuje k zákonu o konkursu a vyrovnání, ale jež se s ohledem na shodu řešené problematiky uplatní i v poměrech IZ, podle níž je typickým příkladem, kdy musí být vylučovací žaloba zamítnuta, právě situace, kdy se vyloučení pohledávky (zde směnky) zapsané do soupisu konkursní (majetkové) podstaty domáhá nikoli osoba, která tvrdí, že věřitelem pohledávky (oprávněným ze směnky) je ona sama, nýbrž osoba, která je povinna úhradou této pohledávky (povinným ze směnky). Dlužník má totiž možnost uplatnit (stejně jako kdyby konkursu nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení pohledávky (směnky).

Odvolání žalobce není důvodné ani v části, v níž směřuje proti výroku pod bodem I., kterým soud zamítl návrh na změnu v osobě žalovaného. Toto procesní rozhodnutí soudu je věcně správné, když v této věci jde o vylučovací žalobu podanou podle § 225 IZ, tedy o vyloučení směnky ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. V takovém sporu je vždy pasivně legitimován jako žalovaný insolvenční správce a proto není důvodný návrh žalobce na připuštění změny v osobě žalovaného, jímž má být obchodní společnost, které předchůdce žalované postoupil smlouvou pohledávku dlužníka, která souvisí s předmětnou směnkou. Odvolací soud z insolvenčního spisu ověřil, že usnesením ze dne 17. 12. 2014 (B-99) udělil insolvenční soud původnímu správci souhlas s prodejem pohledávek dlužníka včetně pohledávek ze směnek mimo dražbu s tím, že souhlas se týkal majetku zapsaného pod položkami č. 534 až č. 771, č. 774 až č. 809, č. 812 až č. 840 a č. 829 až č. 893; dle přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, kterou dne 19. 3. 2015 (B-110) uzavřel původní správce se společností AB-CREDIT, s.r.o., byla této společnosti postoupena pohledávka ze směnky vystavené žalobcem (v příloze č. 1 figuruje v rubrice č. 541).

Odvolací soud rovněž sdílí názor soudu prvního stupně, že zde nejsou důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., když výsledek sporu o neplatnost postupní smlouvy ze dne 19. 3. 2015 ani řízení o neplatnost úvěrové smlouvy nemůže mít žádný vliv na výsledek tohoto řízení, když jím závěr o nedostatku aktivní legitimace žalobce nemůže být žádným způsobem ovlivněn.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je nedůvodné, postupoval proto podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení potvrdil. Pro úplnost odvolací soud považoval za vhodné upřesnit, že výrok o nákladech řízení měl být správně odůvodněn odkazem na § 146 odst. 3 o.s.ř. 198 ICm 3602/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013)

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když žalované podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 19. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela