104 VSPH 394/2014-134
41 ICm 3670/2013 104 VSPH 394/2014-134 (KSHK 41 INS 2242/2009)

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v právní věci žalobce: Oldřich anonymizovano , anonymizovano , bytem Předměřice nad Labem, PSČ 503 02, Průmyslová 161, zastoupeného advokátem Mgr. Lubomírem Matějem, se sídlem Hradec Králové, Gočárova 806, proti žalovanému: Bibby Financial Services, a. s., IČO 25320513, se sídlem Brno, Hlinky 118, zastoupenému advokátem JUDr. Daliborem Vaigertem, se sídlem Brno, Hlinky 80, o popření pravosti pohledávky 8.283.927,44 Kč, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 41 lCm 3670/2013-119 ze dne 25. dubna 2014, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 41 ICm 367012013-119 ze dne 25. dubna 2014 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodněnh

Žalobce podal dne 22. 4. 2009 insolvenční návrh. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 lNS 2242/2009-A-7 z 28. 4. 2009 byl zjištěn úpadek žalobce a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Věřitel Bibby Financial Services a. s. přihlásil v insolvenčním řízení dne 27. 5. 2009 jako nezajištěnou a vykonatelnou pohledávku P6 vcelkové výši 8.283.927,44 Kč, přičemž tato pohledávka byla insolvenčním správcem uznána a dlužníkji nepopřel. Do dnešního dne nebyl konkurs ukončen.

Dlužník Oldřich anonymizovano podal proti společnosti Bibby Financial Services a. s. dne 29. 10. 2013 žalobu, kterou se domáhal určení neexistence pohledávky P6.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením z 25. 4. 2014 zastavil řízení a dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 14.418,-Kč k rukám právního zástupce žalovaného. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že předmětné pohledávky žalovaného, které byly přihlášeny žalovaným jako věřitelem v insolvenčním řízení sp.zn. KSHK 41 lNS 2242/2009, byly při přezkumném jednání projednány a zjištěny. Soud odkázal na ustanovení § 201 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) s tím, že uplatnění pohledávky přihláškou dle §173 a násl. insolvenčního zákona má shodné důsledky jako žaloba podaná v souladu s § 79 a násl. o. s. ř. Proto má soud za to, že projednání věci brání překážka věci rozsouzené dle §159a o. s. ř. a řízení o žalobě zastavil. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 první věty o. s. ř.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 insolvenčního zákona přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c)

'IU4 VSPH 1594/2014 (KSHK 41 INS 2242/2009) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že v předmětné věci je nutno rozhodnutí zrušit, nebot' je nelze potvrdit ani změnit.

Je správný závěr soudu prvního stupně, že předmětná pohledávka P6 byla v souladu s § 201 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona zjištěna (nebyla popřena insolvenčním správcem ani žádným z přihlášených věřitelů). Nebylo schváleno oddlužení (byl prohlášen konkurs), proto by ani včasné popření pohledávky dlužníkem nemělo žádné právní účinky (viz §410 odst. 2 insolvenčního zákona a contrario). Je proto správný izávěr soudu prvního stupně, že žalobě nelze vyhovět, nicméně odvolací soud se již neztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že by se jednalo v dané věci o překážku věci rozsouzené dle § 159a odst. 4 o. s. ř., a to z níže uvedených důvodů.

Podle § 192 odst. 3 insolvenčního zákona Není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

Jak plyne z citovaného ustanovení, je pohledávka P6 uvedená na seznamu přihlášených pohledávek exekučním titulem, avšak tím se může z povahy věci stát až po zrušení konkursu, k čemuž nedošlo. Nelze proto vycházet z toho, že v daném sporu brání projednání věci překážka věci rozsouzené dle § 159a odst. 4 o. s. ř.

V předmětné věci se uplatní závěr obsažený v usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 535/2012 z 30. 5. 2013. Vtomto usnesení Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, ve kterém byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neexistence pohledávek vůči žalobci. Nejvyšší soud vyslovil závěr, že Žalobou podle § 80 písm. c) o. s. ř. podanou mimo konkursní řízení se nelze úspěšně domáhat určení, že při přezkumném jednání zjištěné pohledávky nebudou v konkursu uspokojeny. Odvolací soud dále též uvedl, že ve výkladu ustanovení § 23 odst. 1 ZKV, na němž především spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem, je napadený rozsudek v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. rozsudek ze dne 25. června 2009, sp.zn. 29 Cdo 2917/2007, uveřejněný pod číslem 42/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (podle kterého se žalobou dle § 80 písm. c/ o. s. ř. nelze domáhat určení neplatnosti přezkumného jednání), jakož iusnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2009, sp.zn. 29 Cdo 1892/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2010, pod číslem 70 (podle kterého se žalobou podle § 80 písm. c/ o. s. ř. podanou mimo konkursní řízení nelze úspěšně domáhat určení, že v konkursu nebyly v přezkumném jednání soudem zjištěny žádné přihlášky věřitelů).

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vyložil ustanovení § 23 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. a odvolací soud je názoru, že uvedené závěry lze beze zbytku použít i pro výklad ustanovení § 201 odst. 1 insolvenčního zákona.

Vdané věci nebyl dán nedostatek podmínek řízení dle §159a odst. 4 o. s. ř. a nebylo namístě postupovat dle § 104 odst. 1 o. s. ř., nýbrž o žalobě je nutno rozhodnout meritorně, a to vintencích závěrů Nejvyššího soudu, obsažených ve výše uvedeném

'IU4 VSPH 1594/2014 (KSHK 41 INS 2242/2009) usnesení sp.zn. 29 Cdo 535/2012 z 30. 5. 2013. Okolnost, že soud prvního stupně řízení zastavil, ač byly dány podmínky pro rozhodnutí ve věci samé, je vadou řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (odvolací soud nemohl v řízení vedeném o odvolání proti procesnímu rozhodnutí vydat rozhodnutí ve věci samé). Odvolací soud proto dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil napadené usnesení a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

Podle §224 odst. 3 o. s. ř. bude v novém rozhodnutí soudu rozhodnuto též o náhradě nákladů odvolacího řízení.

K výzvě soudu prvního stupně žalobce zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 2.000,-Kč, ačkoliv odvolání směřovalo proti rozhodnutí soudu jen procesní povahy a odvolání není z toho důvodu zpoplatněno (viz položka 22 bod 14. sazebníku, který tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Soudní poplatek 2.000,-Kč, který žalobce zaplatil ke svému odvolání bez právního důvodu, vrátí žalobci soud prvního stupně dle § 12 zákona o soudních poplatcích, jenž je k tomu příslušný podle § 3 zákona.

P o u č e n í : Proti usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání, podaného k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 27. srpna 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková