104 VSPH 393/2017-75
69 ICm 263/2014 104 VSPH 393/2017-75 (KSUL 69 INS 17176/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky a soudců JUDr. Petry Švamberkové a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci

žalobce: Jaroslav Fridrich, narozený 18. února 1942, bytem Přítkovská 1646/7, 405 01 Teplice, zastoupený opatrovníkem JUDr. Janem Svobodou, advokátem, sídlem Kollárova 18, 405 01 Teplice, proti

žalované: ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, IČO 00006963, sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5,

o popření vykonatelné pohledávky,

o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. února 2017, č.j. 69 ICm 263/2014-57 takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. února 2017, č.j. 69 ICm 263/2014-57, se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu na určení, že není po právu pohledávka ve výši 894.432 Kč věřitelky č. 5 ČR-Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen žalovaná) za dlužníkem Jaroslavem Fridrichem (dále též žalobce či dlužník) přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. 69 INS 17176/2013 (bod I. výroku), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). isir.justi ce.cz (KSUL 69 INS 17176/2013)

2. V odůvodnění rozsudku soud I. stupně uvedl, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo dne 19.6.2013 ve věci dlužníka zahájeno insolvenční řízení, že usnesením ze dne 28.6.2013 soud zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho oddlužení a dne 19.1.2015 schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Žalovaná do insolvenčního řízení přihlásila pohledávky na sociálním pojistném a penále v celkové výši 894.432 Kč, které byly vyčísleny na základě výkazů nedoplatků vydanými žalovanou. Žalobou doručenou soudu dne 28.1.2014 se žalobce domáhal určení, že přihlášené pohledávky nejsou po právu s tvrzením, že v době uzavírání závazků nebyl způsobilý (respektive plně svéprávný) k uzavírání takových závazků, vycházeje přitom ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Jany Businské o duševním stavu žalobce ze dne 20.3.2007, který ode dne úrazu (9.7.1995) trpí duševní poruchou tzv. organickým psychosyndromem, která je trvalého rázu a posuzovaný není schopný plnohodnotně posoudit následky svých činů, neboť jeho rozpoznávací schopnost byla snížena na polovinu a jeho schopnost své jednání ovládnout byla snížena velmi podstatně. Žalobce měl za to, že ode dne 9.7.1995 není schopen činit úkony v souvislosti se svojí podnikatelskou činností. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že žalobce byl v evidenci Okresní správy sociálního zabezpečení Nymburk jako fyzická osoba-podnikatel od 1.2.1994 do 31.7.1996, když pohledávky vyplývající z jeho podnikatelské činnosti vznikaly již od počátku jeho výdělečné činnosti.

3. Dále soud I. stupně vyšel zejména z těchto zjištění: -z výkazu nedoplatků č.j. 728/95 ze dne 4.9.1995 vyplývá dlužné pojistné na sociální zabezpečení ke dni 31.8.1995 ve výši 727.642 Kč za období od 25.3.1994 do 31.8.1995 (z přihlášky pohledávek P5/2 vyplývá částečná úhrada ve výkonu rozhodnutí ve výši 135.252 Kč a přihlášená pohledávka je ve výši 592.390 Kč); -z výkazu nedoplatků č.j. 1698/96 ze dne 19.11.1996 vyplývá dlužné pojistné na sociální zabezpečení ke dni 31.7.1996 ve výši 300.746 Kč za období od 25.12.1994 do 31.7.1996; -z platebního výměru číslo 96/98-11 ze dne 25.6.1998, který nabyl právní moci dne 21.7.1998, vyplývá nedoplatek žalobce na pojistném na sociální zabezpečení za rok 1996 ve výši 69.660 Kč (z přihlášky pohledávek P5/1 vyplývá částečná úhrada ve výkonu rozhodnutí ve výši 68.364 Kč a přihlášená pohledávka je ve výši 1.296 Kč); -z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 16.1.2014 vyplývá, že pohledávky žalované přihlášené pod č. P5 ve výši 894.432 Kč byly uznané správcem v plné výši jako pohledávky nezajištěné a vykonatelné a popřené dlužníkem.

4. Soud I. stupně citoval § 410 insolvenčního zákona (dála jen IZ), § 3 odst. 1 a odst. 20, § 8 odst. 1, 2, 3 a 4, § 18 odst. 1 a 2, § 20 odst. 1, 2, 8, 9 a 10 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, dle nichž věc posuzoval se závěrem, že žaloba byla podána včas. Zjistil, že v dané věci byl žalobce v pozici poplatníka pojistného jako zaměstnavatel a byl v prodlení s placením pojistného od roku 1994 a že pak žalovaná byla povinna ze zákona vyúčtovat penále. Posledním zaměstnancem dlužníka byl pan Václav Novotný, kterému skončil pracovní poměr ke dni 31.7.1996. Žalovaný byl veden v evidenci OSSZ od 1.2.1994 do 31.7.1996 jako zaměstnavatel. Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti vyčíslené výkazem nedoplatků číslo 1698/96 ze dne 19.11.1996 v celkové výši 62.349 Kč bylo vykázáno na základě neuhrazených odvodů pojistného za měsíce srpen 1995 až červen 1996. Penále (0,05 %) ve výši 238.379 Kč bylo vypočítáno z dlužného pojistného ve výši 675.854 Kč vzniklého do 31.8.1995 a z dlužného pojistného ve výši 62.349 Kč, celkem bylo penále vyčísleno z dlužného pojistného ve výši 738.203 Kč. Žalobce se snažil hradit svoje závazky vůči žalované, když na pohledávku č. 1 (původně dlužné pojistné 69.660 Kč) uhradil částku 68.364 Kč, na pohledávku č. 2 (původně ve výši 727.642 Kč) uhradil částku

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová (KSUL 69 INS 17176/2013)

135.525 Kč. Soud I. stupně dospěl k závěru, že úraz žalobce jistě ohrozil chod jeho firmy, ale ani tato okolnost jej nezbavovala hradit zálohy pojistného za své zaměstnance, když firma žalobce pokračovala dál ve své podnikatelské činnosti (za účasti syna žalobce), a to i po dni 9.7.1995 (po dni úrazu žalobce) až do roku 1996, kdy za měsíce srpen 1995 až červen 1996 nebyly dál hrazeny odvody pojistného. Soud I. stupně se neztotožnil s názorem žalobce, že nebyl zdravotně způsobilý řídit svoji firmu a nebyl tak odpovědný za neplacení záloh pojistného na sociální zabezpečení a žalovaná uplatňuje penále neoprávněně. Soud I. stupně ze znaleckého posudku zjistil, že byť byl žalobce omezen následkem úrazu ve svých rozpoznávacích schopnostech na polovinu, měl možnost usměrnit další vývoj ve své firmě tak, aby odpovědnost za podnikání převzala (byť na dobu omezenou) jiná osoba anebo aby vstoupil do likvidace a ukončil podnikatelské aktivity. Soud I. stupně uzavřel, že vykonatelná a nezajištěná pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka ve výši 894.432 Kč je co do výše a právního důvodu po právu na základě pravomocných rozhodnutí žalované. Proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 o.s.ř. a § 163 IZ s tím, že se ve věci úspěšná žalovaná vzdala práva na jejich náhradu.

5. Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal (č.l. 60) a požadoval, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání. Soudu I. stupně vytýkal, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když v řízení bylo prokázáno, že ode dne úrazu, tj. od 9.7.1995 trpěl duševní poruchou, která je trvalého rázu a od úrazu nebyl schopný dlouhodobě posoudit následky svých činů a jeho schopnost ovládnout své jednání je snížena velmi podstatně. Proto ani nebyl schopen činit úkony v souvislosti se svojí podnikatelskou činností. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o tom, že měl po úraze možnost usměrnit další vývoj své firmy tak, aby odpovědnost za podnikání převzala jiná osoba, nebo že mohl vstoupit do likvidace či ukončit své podnikatelské aktivity. Měl za to, že nemožnost usměrnit další vývoj v jeho firmě ho zbavuje odpovědnosti za nárůst dluhů, byť jeho podnikání za něj vedl jeho syn. Zdůraznil, že si je vědom existence pohledávky žalované, avšak nikoli v přihlášené výši, neboť uplatněné penále po dni jeho úrazu je požadováno neprávem.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání (č.l. 64) požadovala, aby je odvolací soud zamítl a napadený rozsudek potvrdil, když vyčíslení pohledávky dlužného pojistného a penále výkazem nedoplatků č. 1698/96 ze dne 19.11.1996 bylo OSSZ Nymburk provedeno ve smyslu § 9, § 20 a § 22a zákona č. 589/1992 Sb., a to na základě nesplněné zákonné povinnosti pro odvod pojistného.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení jemu předcházející, podle § 211, § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Protože se přezkumné jednání konalo dne 16.1.2014, je třeba dlužníkovo popření i jím podanou žalobu posuzovat podle IZ ve znění účinném v této rozhodné době.

9. Podle § 410 IZ (ve znění účinném do 31.12.2015) není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně (odst. 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová (KSUL 69 INS 17176/2013)

oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odst. 2). Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená (odst. 3).

10. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že popření nezajištěné vykonatelné pohledávky dlužníkem za trvání účinků schválení oddlužení může být úspěšné jedině tehdy, dovolá-li se dlužník v podané žalobě jako důvodu popření pravosti nebo výše pohledávky jen takových skutečností, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená; uvádění jakýchkoli jiných skutečností než těch vymezených v § 410 odst. 3 IZ je pro popření takové pohledávky bezvýznamné. Současně též pro dlužníka platí obdobně (stejně jako pro insolvenčního správce), že v žalobě může uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (§ 199 odst. 3 IZ). Jakékoli vybočení z popěrných důvodů je tedy nepřípustné, neboť po přezkumném jednání již nelze měnit skutková tvrzení, pro něž dlužník vykonatelnou nezajištěnou pohledávku popřel.

11. Pro posouzení věcné správnosti napadeného rozsudku je tak významné toliko to, zda žaloba byla podána včas a k tomu oprávněnou osobou, a zda žalobce prokázal důvodnost svého popření v mezích vytyčených § 410 odst. 3 IZ.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu I. stupně, jež odvoláním nebylo ničím nezpochybněno, které má v provedeném dokazování potřebnou oporu a dle něhož dlužník na přezkumném jednání konaném dne 16.1.2014 popřel přihlášenou vykonatelnou nezajištěnou pohledávku žalované v celkové výši 894.432 Kč co do pravosti a výše, že ohledně dlužníka bylo dne 19.1.2015 schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, jež stále trvá (dosud zrušeno nebylo), a že dlužník-jako k tomu oprávněná osoba-podal žalobu, v níž uplatnil své popření, včas dne 28.1.2014 (§ 410 odst. 2 ve spojení s § 199 odst. 1 IZ).

13. Pokud jde o důvody popření, zjistil odvolací soud, že tyto spočívaly jen v tvrzené nezpůsobilosti dlužníka k uzavírání závazků v důsledku jeho těžkého úrazu na hlavě v roce 1995, jelikož dlužník nebyl schopen činit úkony související s svým tehdejším podnikáním, jak plyne z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 16.1.2014 (B-11); tyto popěrné důvody pak dlužník (správně) shodně tvrdil v žalobě (č.l. 1) a soud I. stupně se jimi věcně zabýval na jednání konaném dne 20.2.2017 (č.l. 51) a důvodnými je neshledal. K tomu odvolací soud doplňuje, že dlužníkem tvrzená a před soudem I. stupně prokazovaná jeho omezená svéprávnost v době vzniku pohledávky, není dle IZ relevantním důvodem popření vykonatelné a nezajištěné pohledávky žalované, jak vyloženo shora; ostatně některé z pohledávek žalované zčásti vznikly ještě před úrazem dlužníka (9.7.2015), neboť vzešly z jeho podnikatelské činnosti za období od 1.2.1994 do 31.7.1996.

14. Lze tedy shrnout, že za situace, kdy dlužník na přezkumném jednání nepopřel vykonatelnou pohledávku žalované přiznanou jí pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (výkaz nedoplatků ze dne 4.9.1995, vykonatelný dnem 14.9.1995 založení na č.l. 31, výkaz nedoplatků ze dne 19.11.1996 založení na č.l. 33 a platební výměr č. 96/98-11 ze dne 25.6.1998, jenž nabyl právní moci dne 21.7.1998 založený na č.l. 35) z důvodů vymezených v § 410 odst. 3 IZ, tedy když netvrdil žádné relevantní skutečnosti, které by byly důvodem pro zastavení výkonu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová (KSUL 69 INS 17176/2013)

rozhodnutí nebo exekuce proto, že vykonatelná pohledávka žalované zanikla nebo je promlčená, nemohla být jeho žaloba, kterou toto své popření následně uplatnil proti žalované, úspěšná i kdyby svoji tvrzenou omezenou svéprávnost v rozhodné době prokázal. Proto nebylo zapotřebí vést jakékoliv dokazování ke skutečnostem uváděným žalobcem (k prokázání jeho omezené svéprávnosti), s nimiž IZ nespojuje důvodné popěrné skutečnosti, přičemž dokazování nebylo lze provádět ani sdělením obsahu žaloby a vyjádřeními žalovaného (č.l. 52), jak soud I. stupně nesprávně učinil.

15. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu I. stupně jako ve výroku věcně správný potvrdil, byť z jiných, než soudem I. stupně nalezených důvodů, pokud šlo o meritum věci; akcesorický výrok o náhradě nákladů řízení shledal odvolací soud věcně správným včetně jeho odůvodnění.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že se ve věci úspěšné žalované žádné nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

Praha 29. ledna 2018

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová