104 VSPH 378/2016-72
198 ICm 1343/2014 104 VSPH 378/2016-72 (MSPH 98 INS 36628/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobce: Rock Forrest Invest, s.r.o., IČO 22792856, sídlem Mečová 358/8, Brno-město, 602 00 Brno, proti žalované: JUDr. Kateřina Martínková, LL.M., sídlem Sokolská tř. 22, 702 00 Moravská Ostrava, insolvenční správkyně dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci, IČO 25571150, sídlem Balbínova 404/22, Vinohrady, 120 00 Praha, o vyloučení majetku z majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 198 ICm 1343/2014-61 ze dne 5. listopadu 2015

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 198 ICm 1343/2014-61 ze dne 5. listopadu 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení pohledávky dlužníka za žalobcem z majetkové podstaty dlužníka podle § 225 IZ, vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 506889038, na jejímž základě poskytl dlužník žalobci finanční prostředky v celkové výši 22.400.000 Kč a uzavřel s ním k zajištění této pohledávky smlouvu o zřízení zástavního práva, na jejímž základě bylo zřízeno zástavní právo dlužníka k nemovitostem ve vlastnictví žalobce v katastrálním území Velké Chvojno, obec Velké Chvojno, okres Ústí nad Labem, evidovaným u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem na LV č. 116 (dále jen nemovitosti; bod I. výroku) a rozhodl, že je žalobce povinen uhradit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 8.228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně mimo jiné uvedl, že se žalobce podanou žalobou domáhá vyloučení pohledávky z majetkové podstaty, na kterou je sám povinen plnit a je tudíž dlužníkem dlužníka, proto se uplatní závěry Nejvyššího soudu ČR uvedené v usnesení ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 734/2006, ze dne 11. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 1367/2006 a v usnesení 198 ICm 1343/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013)

Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2015, č. j. 91 ICm 2201/2011, 104 VSPH 590/2014-84 s tím, že osoby, které se považují za majitele pohledávky zapsané do majetkové podstaty, musí podat žalobu o vyloučení předmětné pohledávky z majetkové podstaty, neboť neučiní-li tak, pak ve smyslu § 225 odst. 3 první věty IZ platí, že pohledávka byla pojata do soupisu oprávněně, avšak jinak je tomu u osob, které jsou podle sepsané pohledávky považované za dlužníky dlužníka, jimž z pouhého sepsání pohledávky do majetkové podstaty nic nehrozí, samotný soupis není vůči nim vykonatelným titulem a z důvodu sepsání pohledávky dlužníka za žalobcem se žalobce nestal aktivně procesně legitimovaným k podání vylučovací žaloby.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce včas odvolání a navrhoval je zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť s ním nesouhlasil. Podrobně se vyjadřoval k okolnostem vystavení směnky, jež měla zajišťovat podle jeho názoru neexistující závazek žalobce ze smlouvy o úvěru, ačkoliv se závazek ze směnky nestal předmětem této žaloby a měl za to, že byl oprávněn žalobu podat.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 224 IZ se do soupisu majetkové podstaty zapisují i věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují. Do soupisu se poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení.

Podle § 225 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2).

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že ve věci vylučovací žaloby mohou být úspěšní především vlastníci věci, práv, pohledávek a jiných majetkových hodnot zahrnutých do soupisu majetkové podstaty. Tyto osoby musí prokázat nejen to, že věc, právo, pohledávka či jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci, práva, pohledávky či jiné majetkové hodnoty do soupisu majetkové podstaty, svědčí jim.

Podle § 160 IZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odst. 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, 198 ICm 1343/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013) která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odst. 4).

V dané věci se žalobce domáhá proti žalované vyloučení pohledávky dlužníka za žalobcem z majetkové podstaty dlužníka podle § 225 IZ, vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 506889038, na jejímž základě poskytl dlužník žalobci finanční prostředky v celkové výši 22.400.000 Kč a uzavřel s ním k zajištění této pohledávky smlouvu o zřízení zástavního práva, na jejímž základě bylo zřízeno zástavní právo dlužníka k nemovitostem ve vlastnictví žalobce.

V judikatuře Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 734/2006 ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 1367/2006 ze dne 11. 1. 2007 nebo sp. zn. 29 Odo 951/2006 ze dne 22. 3. 2007), jež se sice vztahovala k zákonu o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV), avšak s ohledem na shodu řešené problematiky se uplatní i v poměrech IZ, tj. že je nutno zamítnout žalobu osoby, která netvrdí, že je věřitelem pohledávky zapsané do soupisu majetkové podstaty, nýbrž je podle soupisu dlužníkem dlužníka. Nejvyšší soud ČR výslovně uzavřel, že typickým příkladem, kdy vylučovací žaloba podle § 19 odst. 2 ZKV musí být zamítnuta pro absenci předpokladu uvedeného v předchozím odstavci, je právě situace, ve které se vyloučení pohledávky sepsané do konkursní podstaty domáhá osoba, která je podle soupisu povinna úhradou sepsané pohledávky (úpadcův tvrzený dlužník). Dlužník má totiž možnost uplatnit (stejně, jako kdyby konkursu vůbec nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení (sepsané) pohledávky.

V usnesení ze dne 22.3.2007 sp. zn. 29 Odo 951/2006 Nejvyšší soud ČR uzavřel, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. Jde-li o vyloučení pohledávky, nemá takové právo osoba povinná úhradou sepsané pohledávky (úpadcův dlužník). Dlužník, který má za to, že svůj závazek vůči věřiteli splnil, že tento závazek zanikl jiným ze zákonem předvídaných způsobů nebo že není dlužníkem konkrétní osoby, se může v případě nejistoty o svém právním postavení domáhat vyjasnění příslušné právní otázky určovací žalobou dle § 80 písm. c) o.s.ř.

V usnesení ze dne 31.3.2010, sp. zn. 29 Cdo 4461/2008 Nejvyšší soud ČR vyslovil závěr, že soupis pohledávky úpadce za jeho dlužníkem do konkursní podstaty úpadce sám o sobě neosvědčuje existenci takové pohledávky (její pravost, opodstatněnost). Úpadcův dlužník má možnost uplatnit (stejně, jako kdyby konkursu vůbec nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení (sepsané) pohledávky.

V poměrech insolvenčního řízení se plně uplatní procesní postup podle § 160 odst. 4 IZ, žalobce je v daném případě dlužníkem dlužníka a domáhá se vyloučení z majetkové podstaty pohledávky, na kterou je sám povinen plnit, ke sporné pohledávce mu tudíž nesvědčí jakékoliv právo vylučující její soupis do majetkové 198 ICm 1343/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013) podstaty, nemá věcnou legitimaci a právní důvod k podání vylučovací žaloby proti insolvenční správkyni, neboť insolvenční zákon mu tuto možnost v § 225 odst. 1 IZ nedává. Z těchto důvodů odvolací soud shledal, že soud I. stupně postupoval v řízení procesně správně, pokud žalobu podle § 160 odst. 4 IZ odmítl z důvodu, že byla podána osobou, která k tomu nebyla oprávněna, a proto usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné, včetně závislého výroku o nákladech řízení.

Výrok o nákladech odvolacího soudu se řídí podle § 224 odst. 1 a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalované úspěšné v odvolacím řízení náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. května 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela