104 VSPH 366/2015-125
56 ICm 1014/2011 104 VSPH 366/2015-125 (KSPA 56 INS 12854/2010)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce Mgr. Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Dlhá 11, 931 01 Šamorín, Slovenská republika, zastoupeného Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou, sídlem Ulrichovo nám. 737, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému Ing. Martinu Fořtovi, sídlem Palackého 653, 537 01 Chrudim IV, insolvenčnímu správci dlužníka MEDYNAMIS s.r.o., IČO: 25969676, sídlem Tovární 93, 538 04 Prachovice, o určení pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 17. září 2014, č.j. 56 ICm 1014/2011-94,

t a k t o:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 17. září 2014, č.j. 56 ICm 1014/2011-94, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích zamítl žalobu, aby soud určil, že žalobce má v insolvenčním řízení sp.zn. KSPA 56 INS 12854/2010 vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích za dlužníkem MEDYNAMIS s.r.o. (dále jen dlužník) pohledávku v celkové výši 4.230.690,-Kč (bod I. výroku) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 258,04 Kč (bod II. výroku).

Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění:

Usnesením ze dne 27.1.2011 (A-29) byl zjištěn úpadek dlužníka, prohlášen konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanoven žalovaný.

Dne 23.2.2011 obdržel soud přihlášku (poř. č. 14) žalobce (věřitele č. 14), v níž bylo uvedeno 6 nevykonatelných a nezajištěných pohledávek v celkové výši 4.230.690,-Kč, přičemž první pohledávka činila 2.772.091,-Kč (jistina 1.970.600,-Kč a příslušenství 801.491,-Kč) s důvodem vzniku: dle dodatku 1 e) ke sml. ze dne 3.11.2003-smluvní platby za přípravky, druhá pohledávka činila 961.753,-Kč (KSPA 56 INS 12854/2010)

(jistina 807.856,-Kč a příslušenství 153.897,-Kč) s důvodem vzniku: platby za know-how 2009, třetí pohledávka činila 237.255,-Kč (jistina 215.686,-Kč a příslušenství 21.569,-Kč) s důvodem vzniku: platby za know-how období 1-6/2010, čtvrtá pohledávka činila 46.534,-Kč (jistina 42.908,-Kč a příslušenství 3.626,-Kč) s důvodem vzniku: platby za know-how období 7/2010, pátá pohledávka činila 37.749,-Kč (jistina 35.312,-Kč a příslušenství 2.437,-Kč) s důvodem vzniku: platby za know-how období 8/2010 a šestá pohledávka činila 175.308,-Kč (jistina 166.326,-Kč a příslušenství 8.982,-Kč) s důvodem vzniku: platby za know-how období 9/2010.

Při přezkumném jednání konaném dne 24.3.2011, jehož se žalobce zúčastnil, popřel žalovaný všechny pohledávky s tím, že poskytnuté receptury nepožívaly žádné ochrany a z důvodu jejich nepřiměřené výše. Dlužník je nepopřel.

Soud uzavřel, že žaloba byla podána včas a oprávněnou osobou. Dále uvedl, že k přípravnému jednání dle § 114c o.s.ř. nařízenému na den 25.1.2012 se dostavily obě strany, žalobce setrval na žalobě, které žalovaný nadále odporoval a jako důkazy navrhl výslech Viktora Juliše a předložení originálů smlouvy a všech dodatků. Z důvodu chybějícího vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě vyzval soud žalobce po poučení dle § 114c odst. 3 písm. b) o.s.ř., aby žalobu doplnil o žalobní tvrzení ohledně skutkové podstaty věci a k předložení důkazních návrhů, načež žalobce s odkazem na § 114c odst. 4 o.s.ř. požádal o poskytnutí další 14 denní lhůty, čemuž soud vyhověl a po poučení podle § 114c odst. 5 o.s.ř. došlo po uplynutí této další lhůty ke koncentraci řízení. Konstatoval, že dne 8.2.2012 došlo soudu vyjádření žalovaného s návrhem na provedení důkazu výslechem dalších dvou svědků a dne 15.2.2012 podání žalobce, v němž však nedoplnil žalobní tvrzení a omezil se jen na předložení listinných důkazů včetně originálů.

Jednání ve věci konaného dne 10.9.2014 se zúčastnil pouze žalovaný. Žalobcův zmocněnec byl řádně obeslán dne 26.8.2014 a doručení bylo vykázáno náhradním způsobem dne 8.9.2014, avšak k jednání se za žalobce nikdo bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o odročení. Proto soud s odkazem na § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, přičemž vyšel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Cituje § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. uvedl, že v dané věci žaloby na určení nevykonatelných pohledávek stíhalo břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalobce jako věřitele, jenž však neunesl břemeno tvrzení, jelikož v žalobě zcela absentovalo vylíčení rozhodujících skutečností, na což byl řádně upozorněn při přípravném jednání a k nápravě si vyžádal další 14 denní lhůtu, v níž však nápravu nezjednal, neboť v podání doručeném soudu dne 15.2.2012 uvedl pouze důkazní návrhy, aniž by konkretizoval a označil vlastní pohledávky a jejich právní tituly. Uvedl sice množství návrhů na provedení důkazů, nebylo však vůbec zřejmé, jaké skutečnosti by měly prokazovat.

Soud uzavřel, že došlo ke koncentraci řízení podle § 114c odst. 5 o.s.ř., a proto by ke skutečnostem uvedeným po uplynutí další lhůty mohlo být přihlédnuto jen za podmínek § 118b odst. 1 o.s.ř., o čemž byli účastníci řádně poučeni. Vzhledem k tomu, že žalobce, který se k jednání bez omluvy nedostavil, neučinil žádný úkon směřující k prolomení koncentrace řízení, nedošlo ke zhojení nedostatku (KSPA 56 INS 12854/2010)

žalobních tvrzení a soudu tak nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl v souladu s § 163 insolvenčního zákona (dále jen IZ) podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšnému žalovanému.

Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal a navrhoval, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Namítal, že řízení je postiženo vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož jeho zmocněnec nebyl řádně předvolán k jednání konanému dne 10.9.2014 , neboť mu bylo předvolání (jakož i napadený rozsudek) doručeno náhradním způsobem, přičemž zmocněnec si je nebyl schopen převzít z důvodu své hospitalizace s vážným onemocněním v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, o jednání se tak vůbec nedozvěděl a nemohl se ho tedy účastnit z omluvitelného důvodu. Skutečnost, že jeho zmocněnci bylo doručováno předvolání k jednání, pak mohl žalobce zjistit nejdříve až v okamžiku, kdy se seznámil s rozsudkem, jenž mu byl náhradně doručen dne 29.9.2014. Namítal neúčinnost doručení předvolání, v jehož důsledku nebyly splněny podmínky pro jednání ve věci. Dále namítal, že v odůvodnění napadeného rozsudku soud I. stupně uvedl, že byly předloženy důkazy k prokázání žalobních tvrzení, které však neprovedl, a pouze uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno z důvodu chybějícího skutkového vylíčení rozhodných skutečností pro určení pohledávky, a to též s ohledem na § 114c odst. 5 o.s.ř. S tímto závěrem soudu žalobce nesouhlasil, namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a tvrdil, že z podání jeho zmocněnce lze dovodit skutková tvrzení a ve věci lze provést řádné dokazování.

Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného rozsudku. Namítal nedůvodnost odvolání, jelikož žalobce v řízení před soudem I. stupně ani v řízení odvolacím neunesl důkazní břemeno a neprokázal vznik a výši údajné pohledávky. Uvedl, že mu nepřísluší vyjadřovat se k doručování zmocněnci. Vyjádřil názor, že vybral-li si žalobce k zastupování obecného zmocněnce, musel počítat s nižší mírou profesionality a odpovědnosti oproti advokátovi. Uváděl, že z odvolání nevyplývá, že by zmocněnec nebyl schopen zajistit přebírání pošty jiným způsobem, resp. jím určeným zmocněncem. Tvrdil, že zmocněnec nezastupoval účastníka řízení ojediněle, ale plnil funkci obecného zmocněnce ve více sporech souvisejících s daným insolvenčním řízením, přičemž v jednom z nich byla pro jeho časté žádosti o odročování jednání z důvodu nemoci soudem doporučena změna právního zastoupení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 IZ a aniž nařizoval jednání, v souladu s § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř., dospěl k závěru, že dosud nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu. Vyšel přitom z následujících zjištění a právních závěrů:

V žalobě doručené soudu dne 22.4.2011 odkazoval žalobce na přihlášku pohledávky a listiny k ní připojené. Zmocněnec žalobce Mgr. Roman Havlín označil soudu jako svou adresu pro doručování P. O. BOX 13, 518 01 Dobruška. (KSPA 56 INS 12854/2010)

Při přípravném jednání konaném dne 25.1.2012, jehož se účastnil zmocněnec žalobce a žalovaný, soud žalobce upozornil na nutnost doplnit žalobu o žalobní tvrzení týkající se popsání skutkové podstaty věci a poskytl účastníkům lhůtu 14 dnů k doplnění tvrzení rozhodných skutečností a k důkazním návrhům, přičemž je zároveň poučil podle § 114c odst. 5 o.s.ř. a konstatoval, že ke koncentraci řízení dojde po uplynutí 14 dnů od přípravného jednání. Podáním ze dne 10.2.2012, které bylo doručeno soudu dne 15.2.2012, doručil žalobce soudu listinné důkazy. Tvrzení rozhodných skutečností však nedoplnil.

Dne 14.8.2014 soud nařídil jednání ve věci na den 10.9.2014. Předvolání k jednání bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 26.8.2014 a zmocněnci žalobce bylo doručováno do vlastních rukou (dor. typ I.) prostřednictvím doručujícího orgánu dne 28.8.2014 na jeho adresu pro doručování a byla mu zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Zmocněnec žalobce si však zásilku v úložní době nevyzvedl, a proto byla dne 9.9.2014 vložena do jeho schránky. Na základě těchto údajů uvedených doručujícím orgánem na doručence soud I. stupně podle § 49 odst. 4 o.s.ř. uzavřel, že zmocněnci žalobce bylo předvolání k jednání doručeno dne 8.9.2014.

K jednání konanému dne 10.9.2014 se dostavil toliko žalovaný. Z důvodu nepřítomnosti žalobce soud přednesl obsah žaloby a konstatoval, že žalobce přes výzvu na přípravném jednání k doplnění žaloby o tvrzení týkající se popsání skutkové podstaty věci, žalobní tvrzení nedoplnil. Po vyjádření žalovaného přednesl soud obsah soudního spisu, konstatoval podstatné okolnosti projednávané věci a sdělil výsledky přípravného jednání. Dále konstatoval, že žalobce nedoplnil žalobní tvrzení a uvedl, že za daného stavu věci má za nadbytečné provádět dokazování. Následně poučil žalovaného podle § 119a o.s.ř. a poté, co žalovaný uvedl, že neoznačuje žádné další rozhodné skutečnosti nebo důkazní návrhy, uzavřel, že je možno přistoupit k vyhlášení rozsudku, s tím, že z důvodu procesní opatrnosti si však k jeho vyhlášení vyhradí další lhůtu podle § 156 odst. 2 o.s.ř. Po přednesu závěrečného návrhu žalovaného soud odročil jednání za účelem vyhlášení rozsudku na den 17.9.2014, kdy vyhlásil a také vypravil napadený rozsudek.

Napadený rozsudek, který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 30.9.2014, byl doručován zmocněnci žalobce do vlastních rukou (dor. typ I.) prostřednictvím doručujícího orgánu dne 19.9.2014 na jeho adresu pro doručování a byla mu zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Zmocněnec žalobce si zásilku v úložní době nevyzvedl, a proto byla dne 30.9.2014 vložena do jeho schránky. Na základě těchto údajů uvedených doručujícím orgánem na doručence soud I. stupně podle § 49 odst. 4 o.s.ř. uzavřel, že zmocněnci žalobce byl rozsudek doručen dne 29.9.2014.

Z potvrzení ze dne 6.10.2014 vystaveného pplk. MUDr. Danielem Kovářem, zástupcem přednosty ORL kliniky ÚVN Praha, předloženého v souladu s § 205a písm. b) o.s.ř. spolu s odvoláním proti napadenému rozsudku, se podává, že z důvodu probíhající nemoci a své hospitalizace nemohl zmocněnec žalobce obdržet předvolání k soudu a nebyl schopen účasti na jednání konaném v dané věci. K výzvě odvolacího soudu usnesením ze dne 13.10.2015 žalobce sdělil, že jeho (KSPA 56 INS 12854/2010) zmocněnec své nemoci podlehl. Na základě toho dospěl odvolací soud k závěru, že zmocněnec žalobce se nařízeného jednání nezúčastnil ze závažného důvodu, který mu rovněž zabránil převzetí předvolání k jednání.

Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Podmínkou postupu podle § 101 odst. 3 o.s.ř. je tedy zejména řádné předvolání nedostavivšího se účastníka (jeho zástupce) k jednání. S ohledem na hospitalizaci zmocněnce žalobce v nemocničním zařízení v rozhodné době odvolací soud uzavřel, že mu předvolání nebylo řádně doručeno.

V projednávané věci sice soud I. stupně nebyl informován o hospitalizaci zmocněnce žalobce v době jeho předvolání k jednání a v době konání jednání, což však ničeho nemění na skutečnosti, že zmocněnec žalobce nebyl k nařízenému jednání řádně předvolán a nebyly tak splněny podmínky § 101 odst. 3 o.s.ř. pro jednání v žalobcově nepřítomnosti. Odvolací soud dodává, že soud I. stupně zároveň postupoval nesprávně, pokud jednal v nepřítomnosti žalobce, aniž by o tom, že jednání proběhne v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř., rozhodl usnesením upravujícím vedení řízení zachyceným v protokolu o jednání, proti němuž není odvolání přípustné. Soud rovněž při jednání neprovedl žádné dokazování, přestože v napadeném rozsudku uvedl, že vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů a popsal v něm svá skutková zjištění, která se z obsahu spisu nepodávají, ale vycházejí z insolvenčního spisu, zejména pak listin obsažených v přihlášce pohledávky žalobce, jimž však nepředcházelo dokazování takovými listinami ani shodná tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř.

Řízení před soudem I. stupně je tak stiženo procesními vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jejichž náprava nemůže být za odvolacího řízení zjednána. Proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud I. stupně nařídí jednání, k němuž řádně předvolá účastníky (jejich zástupce), při němž žalobu projedná, provede řádné dokazování a po zhodnocení provedených důkazů učiní na jejich základě skutkové a právní závěry. V novém rozhodnutí, jímž řízení skončí, zároveň rozhodne o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se (KSPA 56 INS 12854/2010)

odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 6. ledna 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná