104 VSPH 340/2015-51
178 ICm 2532/2014 104 VSPH 340/2015-51 (MSPH 78 INS 2223/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce Mgr. Michala Šimků, sídlem Šítkova 233/1, Praha 1, insolvenčního správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Antala Staška 2059, Praha 4, zastoupeného Mgr. Kateřinou Muhrovou, advokátkou, sídlem Šítkova 2331/1, Praha 1, proti žalovanému: CACTON LIMITED, reg.č. 06654819, sídlem 86 Jermyn Street, Londýn, SW1Y 6AW, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupenému Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem, sídlem Lipová alej 3205/6, Hodonín, o popření pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 178 ICm 2532/2014-29 ze dne 4. února 2015,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 178 ICm 2532/2014-29 ze dne 4. února 2015 se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně Mgr. Kateřiny Muhrové náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6.800,-Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku uvedeným rozsudkem určil, že žalovaný nemá za dlužníkem Petrem Dardou (dále jen dlužník) vykonatelnou pohledávku ve výši 111.811,60 Kč, vzniklou na základě směnky vlastní znějící na částku (MSPH 78 INS 2223/2014)

71.046,-Kč, která byla vystavena dne 11.7.2007, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně na náhradu nákladů řízení částku 6.800,-Kč (bod II. výroku) a státu soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění soud prvního stupně zejména uvedl, že se žalobce domáhal vydání rozsudku, že žalovaný nemá za dlužníkem shora uvedenou pohledávku, kterou žalobce při přezkumném jednání popřel. Pohledávku žalovaný přihlásil jako vykonatelnou na základě pravomocného směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze č.j. 23 Cm 23/2012-34 ze dne 5.6.2013 a dokládal jí i kopií směnky vlastní vystavené dne 11.7.2007 dlužníkem na řad společnosti FINPOMOC.CZ, s.r.o. jako blankosměnka. Směnečná suma ve výši 71.046,-Kč a datum splatnosti byly doplněny společností FINPOMOC.CZ, s.r.o. Směnka byla převedena nedatovaným rubopisem na žalovaného.

Žalobce zdůraznil, že do insolvenčního řízení přihlásila vykonatelnou pohledávku též společnost FINPOMOC.CZ, s.r.o., a to z titulu smlouvy o úvěru č. 3110203332 uzavřené dne 12.7.2007 mezi věřitelem FINPOMOC.CZ, s.r.o. a dlužníkem. K vymožení pohledávky z úvěrové smlouvy byla nařízena exekuce, přičemž z příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem dne 21.12.2010 vyplývá, že pohledávka věřitele (jistina, smluvní pokuta a náklady nalézacího řízení) byla zcela uhrazena, přičemž ani dlužník si není vědom jakéhokoli dalšího závazku vůči FINPOMOC.CZ, s.r.o. nebo žalovanému. Žalobce má za to, že směnka byla vystavena jako zajišťovací, a to k zajištění úvěru dlužníka u FINPOMOC.CZ, s.r.o., který již však byl uhrazen. Vymáhání duplicitního plnění prostřednictvím směnky, kterou remitent převedl na třetí osobu s cílem vyloučit možnosti obrany dlužníka, považoval žalobce za zneužití práva a obcházení zákona. Odkázal přitom též na sdělovací prostředky, podle nichž je uvedená praxe mezi společností FINPOMOC.CZ, s.r.o. a žalovaným obvyklá; již samo zajištění úvěru blankosměnkou, v níž výši a splatnost vyplňuje věřitel bez vědomí spotřebitele, je ujednáním, které znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran a jako takové je neplatné.

Žalovaný požadoval zamítnutí žaloby, když ze směnky neplyne, že by měla být vystavena jako zajišťovací prostředek, není mu známo, v jaké souvislosti byla směnka vystavena; přesto nesouhlasí s tvrzením, že by jejím prostřednictvím byl vymáhán již splněný závazek. I v případě, že by směnka byla vystavena jako blankosměnka a nebyla vyplněna v souladu s vyplňovacím právem směnečným, nemůže být tato skutečnost namítána proti novému majiteli směnky (pokud směnku nenabyl ve zlé víře nebo se neprovinil hrubou nedbalostí, přičemž takového chování se žalovaný nedopustil) a dlužník resp. žalobce proto vůči žalovanému nemůže uplatnit námitky, které vyplývají ze vztahu mezi dlužníkem a původním majitelem směnky. Směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek dlužníka zaplatit majiteli směnky požadovanou částku v určitém čase. Žalovaný jako věřitel nemá povinnost tvrdit nebo dokazovat důvod vystavení směnky a svůj nárok dokládá cenným papírem; směnečný závazek je pak závazkem samostatným a nezávislým a nabyvatel směnky není povinen přezkoumávat existenci jiného než směnečného vztahu. Pokud směnka zajišťovala plnění z úvěrové smlouvy a dlužník v exekuci (MSPH 78 INS 2223/2014) uhradil jistinu, smluvní pokutu a náklady nalézacího řízení, neuhradil dosud úroky z prodlení a pohledávka žalovaného je tak nejméně v tomto rozsahu po právu.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně z těchto zjištění:

-dlužník uzavřel dne 12.7.2007 se společností FINPOMOC.CZ, s.r.o. úvěrovou smlouvu na částku 20.000,-Kč a k zajištění plnění ze smlouvy vystavil na řad společnosti FINPOMOC.CZ, s.r.o. blankosměnku; -žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 2223/2014 pohledávku v celkové výši 111.811,60 Kč, vzniklou na základě směnky znějící na částku 71. 046,-Kč s příslušenstvím ve výši 40.765,60 Kč, vystavené dlužníkem na řad společnosti FINPOMOC.CZ, s.r.o dne 11.7.2007, se splatností 30.4.2009 a s rubopisem místo mě bez závazku na řad CACTON LIMITED, společnost č. 06654819, se sídlem 5th floor, 86 Jermyn Street, London, SW1Y6AW, United Kingdom ; -směnka předložená žalovaným je směnkou podepsanou dlužníkem k zajištění úvěru u společnosti FINPOMOC.CZ, s.r.o.; -pohledávka žalovaného byla přihlášena jako vykonatelná na základě směnečného platebního rozkazu č.j. 23 Cm 23/2012-34 ze dne 5.6.2013, směnečný platební rozkaz byl vydán bez jednání a dlužník v řízení žádné skutečnosti neuplatnil; -závazek dlužníka vůči společnosti FINPOMOC.CZ, s.r.o. z úvěrové smlouvy již dlužník uhradil v exekuci a žádný další smluvní vztah s FINPOMOC.CZ, s. r. o. ani s žalovaným nenavázal; -žalobce při přezkumném jednání konaném dne 24.6.2014 popřel pohledávku žalovaného pro pravost, neboť pohledávka již byla uhrazena věřiteli FINPOMOC.CZ, s.r.o.; -předmětem podnikání společnosti FINPOMOC.CZ, s.r.o. je mimo jiné poskytování úvěrů a půjček nebankovními subjekty, přičemž je soudu prvního stupně z jeho úřední činnosti známo, že společnost FINPOMOC.CZ, s.r.o. převáděla na žalovaného směnky zajišťující poskytované úvěry opakovaně a ve značném rozsahu.

Z těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že žalovaný z okolností svého vztahu k remitentovi a jako profesionál v oboru mohl vědět, že se směnka týká spotřebitelského úvěru. Uvedené okolnosti tak vzbuzují pochybnosti o skutečném účelu indosace směnky, jejímž důsledkem je zbavení možnosti dlužníka vznést proti směnce kauzální námitku, že pohledávka zajištěná směnkou již byla zaplacena. Takovým postupem při nabývání předmětné směnky jednal žalovaný ke škodě dlužníka. Proto je žalobce oprávněn uplatnit námitku ze vztahu k remitentovi též vůči žalovanému. Žalobce přitom prokázal, že závazek zajišťovaný směnkou byl uhrazen již před zahájením insolvenčního řízení. Soud prvního stupně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 ze dne 18. 7. 2013, jenž se zabýval otázkou přípustnosti kauzálních námitek vůči osobě, ne níž byla indosována směnka zajišťující spotřebitelský úvěr a uzavřel, že postup žalovaného je zneužitím práva a v rozporu s dobrými mravy a pohledávka tak byla žalobcem popřena oprávněně. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že má za dlužníkem pohledávku z titulu neuhrazeného úroku z prodlení, soud konstatoval, že žalovaný existenci tohoto (MSPH 78 INS 2223/2014) nároku pouze tvrdil, nijak ji nedokládal, k ústnímu jednání se nedostavil a žádal rozhodnutí na základě listinných důkazů.

Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř., o povinnosti žalovaného zaplatit České republice soudní poplatek za návrh na zahájení řízení rozhodl dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. i) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobce je od soudních poplatků osvobozen.

Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, v němž namítal, že hromadné postupování pohledávek a jejich následné vymáhání je běžnou praxí, z níž nelze automaticky dovozovat vědomost majitele směnky. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku a je na žalobci, aby prokázal, že pohledávka zanikla uhrazením nebo jiným způsobem. Proto požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a zdůraznil, že závazek dlužníka vůči FINPOMOC.CZ, s.r.o. byl v plné výši uhrazen před zahájením insolvenčního řízení; žalobce je oprávněn vznášet kauzální námitky v incidenčním sporu

Odvolací soud dle § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co věc dle § 101 odst. 3 téhož zákona projednal v nepřítomnosti žalovaného, jenž se z nařízeného jednání omluvil, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že incidenční žaloba byla podána včas-přezkumné jednání, při němž žalobce popřel pohledávku žalovaného ve výši 111.811,60 Kč, se konalo dne 24.6.2014, žaloba byla soudu prvního stupně doručena elektronicky dne 24.7.2014, tj. v 30denní lhůtě podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Podle § 199 odst. 2 IZ lze uplatnit jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. I v případě vydání rozhodnutí ve zkráceném řízení, jímž je i směnečný platební rozkaz, soud před vydáním tohoto rozhodnutí zkoumá, zda lze ze skutkových okolností uvedených v žalobě po právní stránce dovodit oprávněnost uplatněného nároku ze směnky, a teprve po kladném závěru vydá směnečný platební rozkaz. Jak je zřejmé i z § 175 odst. 1 o. s. ř., soud před vydáním směnečného platebního rozkazu zpravidla posuzuje pouze platnost směnky a pasivní legitimaci žalovaného ve vztahu ke směnce. Tento procesní postup logicky pramení z hmotněprávní úpravy obsažené v § 495 obč. zák. dopadajícího-jako je tomu i v této věci-na směnky splatné před 1. 1. 2014 (na směnky splatné od uvedeného dne se vztahuje obdobná právní úprava obsažená v § 1791 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.), podle níž není majitel směnky povinen prokazovat důvod, proč směnečný dlužník směnku podepsal. (MSPH 78 INS 2223/2014)

U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, které dlužník neuplatnil v řízení, jež předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 IZ). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.7.2013).

Z uvedeného výkladu § 199 odst. 2 IZ plyne, že pasivita dlužníka v nalézacím řízení spočívající v nepodání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, nezpůsobuje nemožnost vznést tyto námitky při popření vykonatelné pohledávky.

Pro nalézací řízení (spory o zaplacení směnky) platí, že majitel směnky nemá vůči směnečnému dlužníkovi povinnost prokazovat důvod vzniku směnečného závazku. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní tíží vždy směnečného dlužníka, jenž musí konkrétně uvést, že žalovaná směnka byla původně blankosměnkou, dále je povinen tvrdit, jak zněla a v čem konkrétně byla porušena dohoda o vyplnění blankosměnky apod. Tyto povinnosti měl v daném případě při popírání pohledávky žalobce, jenž nese i důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek.

Pro nalézací řízení dále platí, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu lze považovat za jakousi quasižalobu , kterou se žalovaní brání proti směnečnému platebnímu rozkazu a jejíž veškerá tvrzení jsou zásadně povinni prokázat, tak jak tomu bývá u žalobce a žalobních tvrzení v nezkráceném řízení. Jinými slovy-chtějí-li žalovaní ve sporu o zaplacení směnky vznést kauzální námitku (námitku z právního vztahu, na základě kterého směnku podepsali), musí v prvé řadě uvést, proč směnku podepsali (tj. vylíčit obsah směnečné dohody uzavřené s majitelem směnky, např. že směnka zajišťuje splnění závazků z určité smlouvy) a proč již není dán sjednaný důvod pro zaplacení směnky (např. směnkou zajištěný dluh již byl splacen nebo dluh nikdy nevznikl) a dále musí tato svá tvrzení prokázat (chybí-li některé z těchto dvou tvrzení, pak žalovaní žádnou kauzální námitku proti směnečnému platebnímu rozkazu nevznesli); uvedené závěry z nalézacího řízení se plně uplatní i v incidenčním sporu.

V dané věci není pochyb o tom, že právní vztah mezi dlužníkem a společností FINPOMOC.CZ, s.r.o. byl vztahem ze spotřebitelské smlouvy, přičemž touto spotřebitelskou smlouvou dle § 51a a násl. obč. zák. byla jak směnečná dohoda uzavřená mezi dlužníkem a společností FINPOMOC.CZ, s.r.o., na jejímž základě dlužník podepsal v její prospěch směnku, tak i smlouva o úvěru uzavřená mezi dlužníkem a společností FINPOMOC.CZ, s.r.o., přičemž splacení pohledávky z této smlouvy bylo zajištěno předmětnou směnkou. Tato kauza směnky byla tvrzena žalobcem v popření pohledávky i v žalobních tvrzeních. (MSPH 78 INS 2223/2014)

Podle § 12 zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (účinného od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2010, tedy dopadajícího na žalovanou směnku) splácí-li spotřebitel spotřebitelský úvěr prostřednictvím směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacení, musí si věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru.

Odvolací soud při jednání seznámil účastníky s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 122/2013 z 29. 4. 2013, který byl publikován v časopise Právní rozhledy č. 13-14/2013 na str. 508 s právní větou: Pro rozpor se zákonem je dle § 39 občanského zákoníku neplatná směnečná dohoda, na základě které spotřebitel podepsal ve prospěch podnikatele směnku na řad, která souvisela se spotřebitelským úvěrem. Tato skutečnost nezpůsobuje neplatnost směnky, avšak zakládá důvodnou obranu proti povinnosti zaplatit směnku remitentovi.

Z uvedeného plyne, že chtěli-li smluvní partneři dostát povinnosti stanovené v § 12 zákona č. 321/2001 Sb., a též v § 56 odst. 1 obč. zák., bylo nutné vystavit směnku nikoliv na řad, tj. směnku, z jejíhož textu by bylo zřejmé, že ji není možné rubopisovat. Odvolací soud podotýká, že rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 122/2013 z 29. 4. 2013 byl akceptován Ústavním soudem v nálezu sp. zn. IV. ÚS 457/10 z 18. 7. 2013, v jehož odůvodnění Ústavní soud shledal uvedený rozsudek východiskem pro postup obecných soudů, jak zabránit zneužívání práva. Jinak řečeno od samého počátku je absolutně neplatná dle § 39 obč. zák. směnečná dohoda, na jejímž základě spotřebitel podepsal ve prospěch podnikatele směnku na řad, jež souvisela se spotřebitelským úvěrem (na tento závěr nemá vliv okolnost, zda směnka byla či nebyla rubopisována na jiného).

Odvolací soud dále zkoumal, zda je žalobce oprávněn vznášet námitku ze vztahu dlužníka k remitentovi též vůči žalovanému, tj. zda jsou splněny podmínky ustanovení Čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), které dle Čl. I. § 77 odst. 1 uvedeného zákona platí i pro směnky vlastní. Podle tohoto ustanovení kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.

Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalovaný nabyl tisíce směnek vlastních na řad od společnosti FINPOMOC.CZ, s. r. o., které jsou všechny vyhotoveny na stejném formuláři, přičemž z obchodního rejstříku plyne, že tato společnost poskytuje nebankovní úvěry a půjčky. I ze skladby směnečných dlužníků (výstavců), kteří jsou výlučně fyzickými osobami, muselo být žalovanému zřejmé, že tyto směnky byly vystaveny v souvislosti se spotřebitelskými úvěry. Žalovaný pochopitelně věděl, že se jedná o směnky na řad (byly na žalobce rubopisovány). Okolnost, zda si žalovaný vyložil ustanovení § 12 zákona č. 321/2001 Sb. stejným způsobem jako odvolací soud a též soud prvního stupně, je nepodstatná, neboť se jedná o právní hodnocení; rozhodující je jeho znalost výše zmíněných skutkových okolností. Odvolací soud se proto ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalovaný jednal při nabývání předmětné směnky na škodu dlužníka ze směnky, (MSPH 78 INS 2223/2014) neboť věděl (musel vědět) z okolností svých vztahů k remitentovi, že se směnka týká spotřebitelského úvěru a nepochybně též, že se jedná o směnku na řad.

Z uvedených důvodů byl žalobce oprávněn při popěrném úkonu uplatnit svou námitku ze vztahu k remitentovi též vůči žalovanému. Z toho důvodu nemá spotřebitel-dlužník povinnost zaplatit směnku žalovanému, proto nelze shledat přihlášenou pohledávku po právu. Nelze přehlédnout ani správné zjištění soudu prvního stupně, podle něhož zajišťovaná pohledávka zanikla zaplacením obligačnímu věřiteli FINPOMOC.CZ, s. r. o..

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně akcesorických výroků o náhradě nákladů řízení a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., a úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu.

Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 3.100,-Kč (odvolání a účast při jednání) a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 300,-Kč ke 2 úkonům právní služby podle § 2 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 8. června 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná