104 VSPH 33/2018-45
44 ICm 2774/2015 104 VSPH 33/2018-45 (KSUL 44 INS 8550/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Alexandry Jiříčkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci

žalobce: saluka, v.o.s., IČO 25995243, sídlem Masarykovo náměstí 1484, Zelené Předměstí, 530 02 Pardubice, insolvenční správce dlužníků-manželů Jaroslava anonymizovano , anonymizovano a Petry anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Vilémov 11, 431 54 Vilémov, zastoupený JUDr. Blankou Šimkovou, advokátkou, sídlem Masarykovo náměstí 1484, Zelené Předměstí, 530 02 Pardubice,

proti žalovanému: CHOMUTOVSKÁ BYTOVÁ, a.s., IČO 27341313, sídlem Křižíkova 1098/6, 430 01 Chomutov, zastoupený doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem, sídlem Blatenská 3218/83, 430 01 Chomutov,

o popření pohledávky,

o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 44 ICm 2774/2015- 24 ze dne 9.srpna 2017

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 44 ICm 2774/2015-24 ze dne 9.srpna 2017 se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. isir.justi ce.cz Pokračování 44 ICm 2774/2015 (KSUL 44 INS 8550/2015)

Odůvodnění

1. Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud Ústí nad Labem zamítl žalobu žalobce saluka, v.o.s., IČO 25995243, insolvenčního správce (dále jen správce) dlužníků-manželů Jaroslava anonymizovano (dále též dlužník) a Petry anonymizovano (dále též dlužnice), o popření části dílčí vykonatelné pohledávky P1/1 ve výši 978.005 Kč, přihlášené žalovaným věřitelem do insolvenčního řízení dlužníků, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. KSUL 44 INS 8550/2015 (bod I. výroku) a rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

2. V odůvodnění rozsudku soud I. stupně mimo jiné uvedl, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků dílčí vykonatelnou pohledávku P1/1 celkem ve výši 1.052.128 Kč, z toho jistinu ve výši 74.123 Kč a příslušenství pohledávky ve výši 978.005 Kč z titulu poplatku z prodlení. Vykonatelnost pohledávky P1 doložil pravomocným platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Chomutově dne 10. 4. 2013, č. j. 34 C 346/2013- 21.

3. Správce při přezkumném jednání konaném dne 18. 6. 2015 (B-5) popřel co do pravosti dílčí vykonatelnou pohledávku P1/1 ve výši 978.005 Kč a jako důvod popření uvedl nepřiměřenou výši poplatku z prodlení uplatňovaného v rozporu s dobrými mravy.

4. Včas podanou žalobou se správce domáhal popření dílčí vykonatelné pohledávky P1/1 ve výši 978.005 Kč, odkazuje na výsledek přezkumného jednání a důvody popření pohledávky a dále rozvedl, že se dlužník nemohl kvalifikovaně bránit v nalézacím řízení, neboť bylo rozhodnuto platebním rozkazem s fikcí doručení, nemohl tak navrhovat důkazy na svoji obranu, přičemž pokud by jím byly uplatněny všechny důkazy, bylo by mimo jiné nesporné, že je pohledávka žalobce alespoň z části promlčena. Správce dále namítal, že rozhodnutí nalézacího soudu, přiznávající žalobci poplatek z prodlení, neobsahuje právní závěr, že přiznané příslušenství činí více než 13,2 násobek jistiny a je v takové výši v rozporu s dobrými mravy a pro dlužníka zcela likvidační. Uvedl dále, že dlužník neměl se žalovaným uzavřenu žádnou nájemní smlouvu, že za poskytované služby řádně platil a vznikl na nich přeplatek a je tedy sporné, zda vůbec mohl žalovaný uplatňovat poplatek z prodlení a z jakého titulu.

5. Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout a uvedl, že platební rozkaz byl doručen do vlastních rukou dlužníka, který proti němu nepodal odpor a nabyl tak účinků pravomocného rozsudku. Uvedl, že je příslušenství pohledávky stanoveno právním předpisem, nemůže být tedy nemravné a jeho výše odpovídá době prodlení dlužníka. Poukázal na to, že nalézací soud považoval nárok za oprávněný, a proto platební rozkaz, jenž se stal pravomocným, vydal. Měl za to, že nebylo důvodu v podané přihlášce uvádět jakákoliv další skutková tvrzení ohledně nájemního vztahu a doplnil, že šlo o přechod nájmu z rodičů na dlužníka.

6. Soud I. stupně vycházeje z § 199 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a z obsahu spisu sp. zn. 34 C 346/2013 Okresního soudu v Chomutově, připojeného k řízení, shledal, že nalézací soud vydal platební rozkaz na základě podané žaloby, kterou se žalobce (v tomto řízení žalovaný) domáhal zaplacení dlužného nájemného za užívání bytu č. 20 v domě č. p. 4565

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Pokračování 44 ICm 2774/2015 (KSUL 44 INS 8550/2015)

v Chomutově a neuhrazených záloh za služby za období 4/2000 až 12/2002 a nedoplatku z vyúčtování záloh na služby za rok 2001, celkem ve výši 74.123 Kč se zákonným poplatkem z prodlení. Dospěl k názoru, že nalézací soud vydal platební rozkaz na základě právního posouzení uplatňovaného nároku, jenž shledal po právu a přiznal žalovanému taktéž nárok na náhradu nákladů řízení. Uzavřel, že v důvodech popření dílčí vykonatelné pohledávky P1/1 uplatňuje správce nepřípustně jiné právní posouzení věci v rozporu s § 199 odst. 2, věta za středníkem IZ. Pro úplnost dodal, že příslušenství dané pohledávky je určeno právním předpisem podle § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a jeho výše odpovídá době trvání prodlení dlužníka. Zjistil zároveň, že byl platební rozkaz řádně doručen do vlastních rukou dlužníka v souladu s platnou právní úpravou o.s.ř., žalobu zamítl a rozhodl o nákladech účastníků podle § 202 odst. 1 IZ.

7. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal správce včas odvolání a navrhoval rozhodnout v souladu s podanou žalobou. Trval na důvodech popření pohledávky, neztotožnil se se závěry soudu I. stupně, jež byly podle jeho názoru převzaty z vyjádření žalovaného, že je příslušenství určeno právním předpisem a není v rozporu s dobrými mravy. Namítal, že již v samotném vydání platebního rozkazu lze spatřovat rozpor s dobrými mravy, pokud žalovaný požadoval příslušenství zpětně za 13 let, z čehož jeho převážná část byla v době podání žaloby promlčena a tím byla promlčena převážná část exekučního titulu. Trval na tom, že dlužník platební rozkaz neobdržel a nemohl se proti němu bránit, pokud o něm nevěděl, a že proto je zachováno správci právo jiného právního posouzení věci, odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 7/2013. Uvedl, že jsou na straně dlužníka dány důvody hodné zvláštního zřetele a z těchto důvodů bylo popření pohledávky učiněno po právu.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze, včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a o.s.ř., a dospěl k těmto zjištěním a závěrům.

9. Podle § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a) u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst.1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3).

10. Podle § 110 obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty (odst. 1). Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí doba u jednotlivých splátek počíná ode dne jejich splatnosti. Stane-li se nesplněním některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet desetiletá promlčecí doba od splatnosti nesplněné splátky (odst. 2).

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Pokračování 44 ICm 2774/2015 (KSUL 44 INS 8550/2015)

Úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání (odst. 3).

11. Správce při přezkumném jednání konaném dne 18. 6. 2015 (B-5) popřel co do pravosti dílčí vykonatelnou pohledávku P1/1 ve výši 978.005 Kč a jako důvod popření uvedl nepřiměřenou výši poplatku z prodlení uplatňovaného v rozporu s dobrými mravy. Námitku promlčení uplatnil teprve v podané žalobě nepřípustně a nad rámec skutečností, pro které pohledávku popřel (§ 199 odst. 3 IZ). Žalobu podanou dne 17.7.2015 pak uplatnil podle § 199 odst. 1 IZ u insolvenčního soudu včas.

12. Ve svém právním posouzení vyšel odvolací soud z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR a zejména z jeho rozsudku ze dne 18. 7. 2013, sp.zn. 29 ICdo 7/2013, z jehož právní věty cituje: U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než zákonem předepsané příslušenství pohledávky, tím, že chybně určí právní předpis, který stanoví, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží (místo úroků z prodlení přizná poplatek z prodlení), je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci. U rozsudků pro uznání a pro zmeškání se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) promítá v předem definovaném a zákonem omezeném typu odůvodnění (§ 157 odst. 3 o.s.ř.). U platebního rozkazu včetně elektronického platebního rozkazu a u směnečného nebo šekového platebního rozkazu se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal. Závěr soudu, že i ohledně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky lze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, v sobě zahrnuje též úsudek, že takto přiznávané příslušenství pohledávky neodporuje právním předpisům (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 2, věta první, část věty za středníkem, o.s.ř.). Takový úsudek je současně postačující pro závěr, že rozsudek pro uznání obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaného příslušenství pohledávky.

13. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že v důvodech popření části dílčí vykonatelné pohledávky P1/1 uplatnil správce nepřípustně jiné právní posouzení věci v rozporu s § 199 odst. 2, věta za středníkem IZ, týkající se nepřiměřené výše poplatku z prodlení uplatňovaného v rozporu s dobrými mravy. Jak dovozuje konstantní judikatura, u platebního rozkazu včetně elektronického platebního rozkazu a u směnečného nebo šekového platebního rozkazu se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Pokračování 44 ICm 2774/2015 (KSUL 44 INS 8550/2015)

neobsahují žádné odůvodnění) vydal. V daném případě nejde o námitku, kterou by neměl dlužník možnost v nalézacím řízení uplatnit.

14. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně nepřisvědčil ani námitce správce, že platební rozkaz nebyl dlužníku řádně doručen, a že se nemohl účinně bránit podané žalobě, když obsah soudem I. stupně připojeného spisu sp. zn. 34 C 346/2013 Okresního soudu v Chomutově svědčí o pravém opaku, tj. že byl dlužníku doručen platební rozkaz do jeho vlastních rukou spolu se žalobou, přičemž dlužník svou nečinností (pokud nepodal odpor proti platebnímu rozkazu) zapříčinil, že nabyl právní moci.

15. Jakkoliv správce námitku promlčení uplatnil opožděně v rozporu s § 199 odst. 3 IZ, odvolací soud dodává, že i v tomto případě jde o nepřípustné jiné právní posouzení věci, pokud se týká tvrzení o promlčení nároku žalovaného v době podání žaloby u nalézacího soudu. Nejvyšší soud ČR například ve svém rozhodnutí ze dne 18. 7.2013, vydaném pod sp.zn. 29 ICdo 31/2013, a dále v rozsudku ze dne 30.9.2016, vydaném pod sp.zn. 29 ICdo 74/2014, výslovně a v souladu s již ustálenou judikaturou uvedl, že Uplatnění (vznesení) námitky promlčení pohledávky není uplatněním skutkové námitky nýbrž námitky právní (jde o výkon práva). Ve smyslu § 199 odst. 2 IZ tak jde o námitku, jejímž prostřednictvím nelze účinné popřít přihlášenou vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. Pravidlo, podle kterého důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 IZ) však není překážkou pro účinné uplatnění námitky, že se promlčel exekuční titul . V odůvodnění posledně citovaného rozhodnutí Nejvyšší soud ČR dále rozvedl, že námitka promlčení je jednostranným, výslovným a adresným právním úkonem, jenž působí, že promlčené právo nelze uplatnit, avšak věřitelovo právo trvá jako součást obsahu tzv. naturální obligace, jde o výkon práva a ve smyslu § 199 odst. 2 IZ jde o námitku, jejímž prostřednictvím nelze účinně popřít přihlášenou vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu bez zřetele k tomu, že bez vlastního výkonu tohoto práva (bez uplatnění námitky promlčení dlužníkem řízení, jež předcházelo rozhodnutí příslušného orgánu o pohledávce) nebylo možné promlčení pohledávky zohlednit. Pravidlo, podle kterého důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci, není (z povahy věci nebude) překážkou pro účinné uplatnění námitky, že se promlčel exekuční titul , v takovém případě jde o právo , jež mohlo být vykonáno (námitka promlčení vznesena) nejdříve po vzniku exekučního titulu , s jehož právní argumentací potud nesouvisí. V posuzované věci Nejvyššího soudu ČR byla uplatněna námitka promlčení vykonatelného nároku s tím, že nároky žalovaného byly promlčeny již v době vydání rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o pohledávce poskytovatele telekomunikačních služeb (tj. že nárok byl podán u správního úřadu po uplynutí tříleté promlčecí doby).

16. Pokud se správce v podaném odvolání dále nově dovolával promlčení převážné části exekučního titulu, není ani tato jeho argumentace správná, k promlčení exekučního titulu v podobě pravomocného platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Chomutově dne 10. 4. 2013, č. j. 34 C 346/2013-21 nemohlo dojít s ohledem na 10 letou promlčecí dobu podle § 110 obč. zák.

17. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud shledal rozsudek soudu I. stupně věcně správným a podle § 219 o.s.ř. jej potvrdil, včetně závislého výroku o nákladech řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Pokračování 44 ICm 2774/2015 (KSUL 44 INS 8550/2015)

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení se řídí podle § 202 odst. 1 IZ, a proto žalovanému úspěšnému v odvolacím řízení nemohla být přiznána náhrada nákladů řízení vůči neúspěšnému správci.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

Praha 5. února 2018

JUDr. Alexandra Jiříčková, v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová