104 VSPH 329/2015-43
42 ICm 1841/2014 104 VSPH 329/2015-43 (KSHK 42 INS 3599/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce Insolvency Project v.o.s., IČO: 28860993, sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, insolvenčního správce dlužníků Tetyana anonymizovano , anonymizovano , a Milana anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Bezručova 698, 511 01 Turnov, zastoupeného JUDr. Milanem Novákem, advokátem, sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému ESSOX, s.r.o., IČO: 26764652, sídlem Senovážné nám. 231/7, 370 21 České Budějovice, o určení pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 2015, č.j. 42 ICm 1841/2014-25,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 2015, č.j. 42 ICm 1841/2014-25, se v bodě II. výroku z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zastavil řízení o určení, že žalovaný nemá za dlužníky Tetyana anonymizovano a Milanem Vintrlíkem pohledávku ve výši 61.708,23 Kč (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

Zastavení řízení odůvodnil soud I. stupně tím, že žalobou ze dne 2.6.2014 se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníky Tetyana anonymizovano a Milanem Vintrlíkem v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 42 INS 3599/2014 přihlášenou a popřenou pohledávku poř. č. P7.1 ve výši 61.708,23 Kč podle platebního rozkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8.2.2000, č. j. 21 Ro 45/2000-16. Podáním ze dne 13.2.2015 vzal žalobce žalobu zpět, a proto soud podle § 96 odst. 2 věta první o.s.ř. řízení zastavil. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil toliko odkazem na § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, a to jen proti bodu II. výroku o náhradě nákladů řízení, podal žalobce včas odvolání, v němž zejména uvedl, že ve zpětvzetí žaloby požadoval přiznání náhrady nákladů řízení, jelikož zastavení řízení zavinil žalovaný, resp. že důvodně podaná určovací žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, neboť žalovaný, jehož povinností bylo řádně uplatnit svou pohledávku včetně uvedení skutečností významných pro posouzení její pravosti, doložil k přihlášce toliko pravomocný platební rozkaz, aniž by osvědčil, že včas podal návrh na zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce a až v řízení o podané žalobě tvrdil a doložil, že k promlčení popřené pohledávky nedošlo. Žalobce tedy na základě dostupných podkladů učinil správný závěr o promlčení vykonatelné pohledávky žalovaného, kterou při přezkumném jednání popřel a následně důvodně podal určovací žalobu, kterou vzal zpět na základě dodatečně doložených skutečností. Poukazoval přitom na možnost sledovat insolvenční řízení v insolvenčním (KSHK 42 INS 3599/2014) rejstříku s tím, že žalovaný mohl doplnit přihlášku pohledávky o potřebnou přílohu již na základě žalobcem sestaveného a v insolvenčním rejstříku zveřejněného seznamu přihlášených pohledávek a provést toto doplnění nejpozději v rámci přezkumného jednání. S odkazem na judikaturu odvolacího soudu namítal, že žalovaný neuvedl v přihlášce všechny rozhodné skutečnosti a nepřiložil k ní potřebné listinné důkazy a učinil tak až v rámci incidenčního sporu, a proto je namístě uložit mu povinnost nahradit žalobci náklady řízení podle § 146 odst. 2 o.s.ř. Namítal, že § 202 odst. 1 IZ osvobozující žalobce od povinnosti platit náhradu nákladů řízení, jímž soud I. stupně odůvodnil své rozhodnutí, nelze v dané věci použít.

Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí. Uváděl, že nebylo jeho povinností vyvracet v přihlášce pohledávky dosud neuplatněnou námitku promlčení. Namítal, že žalobce pochybil, pokud jej nevyzval k doplnění přihlášky pohledávky podle § 188 odst. 2 IZ, čímž zavinil předčasné vyvolání incidenčního sporu a následné zastavení řízení, a proto je povinen nést své náklady ze svého, jelikož žalovaný nevyužil práva podle § 202 odst. 2 IZ a nepožaduje náhradu nákladů řízení. S odkazy na odpovědnost žalobce za porušení zákonné povinnosti upřednostnit společný zájem věřitelů před zájmy vlastními i jiných osob podle § 36 a § 37 IZ a úpravu úhrady jeho nákladů a jednání podle § 39 a § 40 IZ namítal, že by advokátem zastoupenému žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení, jelikož nebylo odsouhlaseno věřitelským výborem ani soudem a služby advokáta byly využity neúčelně a toliko za účelem navýšení nákladů žalovaného.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř., dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Ze spisu odvolací soud ověřil, že dne 2.6.2014 byla žalobcem podána žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníky pohledávku č. P7.1 ve výši 61.708,23 Kč přiznanou shora uvedeným platebním rozkazem. Podáním ze dne 13.2.2015 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět a požadoval, aby soud I. stupně řízení zastavil a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 202 odst. 1 věta první IZ, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Při zastavení řízení platí obecné pravidlo, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 146 odst. 1 o.s.ř.). Výjimkou jsou situace, kdy zastavení řízení zaviní jeden z účastníků řízení (§ 146 odst. 2 o.s.ř.). Pro situace, kdy dojde k zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby (jako v projednávaném případě), stanoví § 146 odst. 2 o.s.ř. ve větě druhé další pravidlo, podle něhož hradí náklady řízení žalovaný, byla-li pro jeho chování vzata zpět jinak důvodná žaloba.

Rozhodnutí o nákladech řízení je soud povinen odůvodnit v souladu s § 157 odst. 2 o.s.ř., tedy stručně, jasně a přesvědčivě vyložit rozhodné skutečnosti a své právní závěry. Těmto požadavkům však soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí zjevně (KSHK 42 INS 3599/2014) nedostál, neboť je odůvodnil toliko odkazem na § 202 odst. 1 IZ, aniž by se jakkoli vypořádal s tím, zda byla či nebyla žaloba podána důvodně, čí vinou došlo k zastavení řízení a zda tedy byly dány předpoklady pro aplikaci § 146 odst. 2 o.s.ř. nebo zda je namístě rozhodnutí podle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., což činí rozhodnutí soudu I. stupně nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Pokud by totiž soud shledal, že popření pohledávky a podání žaloby bylo důvodné, že žalovaný svá rozhodná tvrzení o pohledávce uvedl až v průběhu incidenčního sporu a zpětvzetí žaloby tak zavinil, nebyl by dán v úvahách soudu prostor pro aplikaci § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř. a bylo by zřejmě namístě o nákladech řízení rozhodnout podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Pokud by po zvážení všech těchto aspektů soud dospěl k závěru, že by žalovaný měl proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení podle o.s.ř., bylo by užití § 202 odst. 1 IZ namístě. Pokud taková zjištění soud prvního stupně neshledá ze spisu seznatelnými natolik, aby bylo možno bez dalšího rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle zavinění, měl by rozhodnout podle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Z těchto důvodů odvolací soud napadený výrok o náhradě nákladů řízení jako nepřezkoumatelný podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení (včetně řízení odvolacího) a toto své rozhodnutí řádně odůvodní.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. listopadu 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová