104 VSPH 326/2014-204
57 lCm 1347/2011 104 VSPH 326/2014-204 (KSLB 57 INS 1131/2011)

Usnesení

Vrchní soud V Praze rozhodl jako soud odvolací V senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové V právní Věci žalobce: REVITALA, V. o. s., se sídlem Jablonec nad Nisou, PSČ 466 04, Josefa Hory 4080/23, insolvenční správce dlužníka Radka Lihaře, zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Suškou, se sídlem Teplice, U Soudu 7, proti žalovanému: Michal anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablonec nad Nisou, PSČ 466 01, Na Výšině 3238/30, zastoupenému advokátem JUDr. Filipem Chytrým, se sídlem Praha 5, Malátova 633/ 12, o popření vykonatelné pohledávky, o odvoláních žalovaného proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. 57 ICm 1347/2011-191 ze dne 9. května 2014 a č. 57 ICm 1347/2011-192 ze dne 14. května 2014, takto:

I. Potvrzují se usnesení Krajského soudu V Ústí nad Labem, pobočky V Liberci, č. 57 ICm 1347/2011-191 z 9. května 2014 a dále část usnesení č. 57 ICm 1347/2011-192 ze 14. května 2014, ve které bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 1.319 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci usnesení.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením č. . 57 ICm 1347 / 2011-189 z 16. 4. 2014, vydaným asistentem soudce, v bodu l. výroku zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby. V bodu Il. výroku bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2 57 lCm 1347/2011 (KSLB 57 INS 1131/2011)

Usnesením č. 57 ICm 1347/2011-191 z 9. 5. 2014 soud doplnil usnesení z 16. 4. 2014 o bod Ill. výroku, ve kterém uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení 18.755 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Rozhodnutí bylo odůvodněno odkazem na § 166 odst. 1 o. s. ř. s tím, že soud v usnesení z 16. 4. 2014 opomněl rozhodnout o nákladech státu proti žalovanému. Tyto náklady v souhrnné Výši 18.755 Kč jsou tvořeny znalečným, a to odměnou a náhradou hotových výdajů znalce. Usnesením 57ICm1347/2011-113 ze 4. 5. 2012 byla znalci přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové Výši 9.387 Kč a dále usnesením ze 16. 4. 2013 ve spojení s usnesením odvolacího soudu č. 101 VSPH 161 / 2013-165 byla znalci přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové Výši 9.368 Kč.

Soud odkázal na § 148 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. a uvedl, že ke zpětvzetí žaloby došlo z důvodů na straně žalovaného, který s ohledem na pro něho nepříznivé závěry znaleckého dokazování vzal zpět svou přihlášku popřené pohledávky v rámci insolvenčního řízení. Tím zapříčinil zpětvzetí žaloby v návazném incidenčním sporu.

Žalovaný napadl usnesení Včas podaným odvoláním, ve kterém je navrhl změnit a uložit žalovanému povinnost uhradit státu pouze 9.387 Kč nebo rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že původní posudek znalce obnášel 9.387 Kč na znalečném. Avšak posudek nebyl pro potřeby soudu dostačující, proto musel být na základě výzvy soudu doplněn a další znalečné činilo 9.368 Kč. Podle názoru žalovaného nemůže jít k jeho tíži skutečnost, že soudem ustanovený znalec vypracoval posudek nedostatečně a bylo nutné posudek doplnit. Kvůli jednání znalce došlo k nadbytečnému navýšení nákladů, proto by měl žalovaný hradit pouze první znalecký posudek.

Žalobce Včas podaným odvoláním napadl bod Il. výroku usnesení č. 57ICm1347/2011-189 z 16. 4. 2014 a navrhl jej změnit tak, že se žalovanému ukládá zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 11.877,40 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení 1.319 Kč. Odvolání odůvodnil tím, že ve zpětvzetí žaloby uvedl, že požaduje náhradu nákladů řízení, protože důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, který vzal svou přihlášku pohledávky zpět. Žalobce se výslovně vzdal práva na náhradu nákladů v části přesahující částku 11.877,40 Kč.

Usnesením č. 57 ICm 1347/2011-192 ze 14. 5. 2014, vydaným samosoudkyní, soud rozhodl tak, že změnil bod Il. výroku usnesení č. 57 ICm 1347/2011-189 z 16. 4. 2014 a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 13.196,40 Kč k rukám právního zástupce

3 57 lCm 1347/2011 104 VSPH 326 / 2014 (KSLB 57 INS 1131/2011)

žalobce, a to do tří dnů od právní moci usnesení. Rozhodnutí odůvodnil odkazem na §374 odst. 3 o. s. ř. s tím, že odvolání žalobce shledal důvodným. Žalobce vedl řádně spor a teprve v důsledku tíhy provedených důkazů vzal žalovaný zčásti zpět svou přihlášku pohledávky. Pokud za dané situace vzal žalobce v odpovídající části zpět žalobu, činil tak v důsledku chování žalovaného a nemůže jít k tíži žalobce, že nepokračuje v bezpředmětném sporu. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Právní zástupce žalobce učinil v řízení 3 úkony právní služby po 2.100 Kč do konce roku 2012 a dále 2 úkony po 3.100 Kč po 31. 12. 2012 podle vyhlášky č. 177/ 1996 Sb., což by i s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 1 vyhlášky odpovídalo částce 14.000 Kč. Žalobce Však požadoval pouze částku 11.877,40 Kč, proto soud vyhověl

/V V odvolání v tomto rozsahu. Soud přiznal žalobci tez cástku 1.319 Kč za podané odvolání.

Žalovaný podal proti tomuto usnesení Včas odvolání, ve kterém navrhl je změnit tak, že se žalobci přizná náhrada nákladů řízení pouze v rozsahu 11.877,40 Kč. Odvolání odůvodnil tím, že k pochybení došlo na straně soudu, který v usnesení č. 57ICm1347/2011-189 z 16. 4. 2014, vydaným asistentem soudce, původně nesprávně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na náhradě nákladů řízení 11.877,40 Kč ve prospěch žalobce se účastníci dohodli ústně. Podle názoru žalovaného je zde též prostor pro aplikaci §150 o. s. ř., nebot' důvody hodné zvláštního zřetele spočívají v pochybení soudu. Toto pochybení by nemělo jít ktíži žalovaného, aby byl nucen hradit náklady autoremedurního řízení.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§94 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) podle §212 o. s. ř. ve spojení s § 7 insolvenčního zákona přezkoumal nejdříve usnesení č. 57 ICm 1347 / 2011-191 z 9. 5. 2014 a neshledal odvolání žalovaného důvodným.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, akceptovaným i odvolatelem, že v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Žalovaný nesouhlasí s výší náhrady nákladů řízení, avšak rozhodnutí vydané podle § 148 odst. 1 o. s. ř. nedává účastníkovi možnost napadnout rozsah náhrady. Výše nákladů řízení (znalečného) byla pravomocně stanovena v usnesení č. 57 lCm 1347/2011-113 ze 4. 5. 2012 v rozsahu 9.387 Kč a dále usnesením č. 57 ICm 1347/2011-157 ze 16. 4. 2013 ve spojení s usnesením odvolacího soudu č. 101 VSPH 161 / 2013-165 z 1. 7. 2013 v rozsahu další částky 9.368 Kč, tj. celkem 18.755 Kč. Občanský soudní řád neobsahuje právní úpravu, podle které by se stát podílel na náhradě nákladů s účastníky a neumožňuje státu nést náklady zaplaceného znalečného (jejich část) ze svého, není-li účastník, jenž má povinnost dle § 148 odst. 1 o. s. ř. je hradit

4 57 lCm 1347/2011 104 VSPH 326 / 2014 (KSLB 57 INS 1131/2011) státu, osvobozen od soudních poplatků. Žalovaný od soudních poplatků osvobozen není, proto odvolací soud potvrdil usnesení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

Odvolací soud dále bez nařízení jednání (§94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona) podle §212 o. s. ř. přezkoumal část usnesení č. 57 ICm 1347/2011-192 ze 14. 5. 2014, ve které bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 1.319 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci usnesení, a neshledal odvolání žalovaného důvodným. Vsouladu s §206 odst. 2 o. s. ř. nebyla odvoláním dotčena část usnesení, ve které bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 11.877,40 Kč.

V prvé řadě se odvolací soud ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně co do důvodu, tj. s tím, že v souladu s § 146 odst. 2 druhé Věty o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Žalobce vzal důvodně podanou žalobu zpět pro chování žalovaného, který vzal v dotčeném rozsahu zpět svou přihlášku pohledávky.

Žalovaný nesouhlasí s rozsahem náhrady nákladů a zastává názor, že náklady ve Výši 1.319 Kč, jež vznikly z důvodu původně nesprávného rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení v usnesení 57ICm1347/2011-189 z 16. 4. 2014, by neměl nést žalovaný. Odvolací soud opět musí tuto představu žalovaného odmítnout jako principiálně nesprávnou. Náklady řízení vznikají z toho důvodu, že je zahájeno soudní řízení, v jehož průběhu účastníci činí úkony (§41 a násl. o. s. Je Vždy na účastnících řízení, zda jsou schopni si své právní vztahy urovnat mimosoudně či zda je např. plnění oprávněného věřitele nutno vynutit na dlužníkovi s pomocí státní moci (v tomto případě Vždy též s povinností nahradit úspěšnému účastníkovi náklady řízení, a to bez ohledu na to, zda se řízení u soudu konalo vjediném stupni nebo jestli se uskutečnilo více řízení ve více stupních). Promítnuto do této konkrétní věci, bylo pouze na žalovaném jako věřiteli, aby si před podáním přihlášky části své směnečné pohledávky do insolvenčního řízení vyhodnotil, zda tato část směnky, resp. kauza směnky již byla či nebyla zaplacena. Vzhledem k tomu, že svým postupem vyvolal soudní řízení (insolvenční správce musel v souladu s § 199 odst. 1 insolvenčního zákona podat žalobu o popření vykonatelné pohledávky), musel počítat s tím, že v případě svého neúspěchu bude hradit úspěšnému žalobci jeho náklady, a to bez ohledu na to, že věc bude eventuálně projednávána soudy více stupňů.

Neudržitelnost názoru žalovaného lze demonstrovat i na tom, že kdyby byl správný, neměl by např. účastník úspěšný v odvolacím řízení právo na náhradu nákladů vůči neúspěšnému účastníkovi, který by mohl argumentovat stejně, jako to činí žalovaný

5 57 lCm 1347/2011 104 VSPH 326 / 2014 (KSLB 57 INS 1131 / 2011) v této věci, že náklady odvolacího řízení vznikly v důsledku nesprávného rozhodnutí soudu prvního stupně. Systematika a vnitřní logika o. s. ř. ale z tohoto názoru nevychází.

Částka 1.319 Kč odpovídá nákladům žalobce ve Věci odvolání proti usnesení z 16. 4. 2014. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu poloviny sazby 1.580 Kč (odvolání bylo podáno do částky 11.877,40 Kč a tato suma je tarifní hodnotou dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dále jen advokátního tarifu) za 1 úkon právní služby (odvolání proti rozhodnutí nikoliv ve Věci samé) podle § 2 odst. 1, §11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, vrozsahu 1 paušální úhrady výdajů 300 Kč k 1 úkonu právní služby podle §13 odst. 3 advokátního tarifu a v náhradě 21 % DPH

V'V/ dle zákona č. 235/ 2004 Sb. ve znění pozdejs1ch předpisů.

Odvolací soud vzhledem kuvedeným závěrům usnesení v napadené části dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Nebylo zjištěno, že by žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady, které by byl povinen hradit žalovaný dle §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 28. července 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dominika Dančová