104 VSPH 325/2014-48
76 ICm 2827/2013 104 VSPH 325/2014-48 (KSLB 76 INS 9900/2013)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobce: F.H. insolvence v.o.s., IČ 22798315, sídlem Doksy, Mánesova 115, PSČ 47201, insolvenční správce dlužníků Františka anonymizovano , anonymizovano a Květy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Volfartice 40, PSČ 471 12, zast. Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem, se sídlem Česká Lípa, Jiráskova 614 proti žalovanému: lntrum Justitia Czech, s.r.o., IČ 27221971, (dříve Profidebt, s.r.o.), sídlem Klimentská 1261/46, Nové Město, 110 00 Praha 1, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem vHradci Králové, Velké náměstí 135/19, o určení popření pravosti vykonatelné pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu Ústí nad Labem -pobočky v Liberci, č.j. 76 lCm 2827/2013-29 ze dne 12. března 2014, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu Ústí nad Labem-pobočky vLiberci, č.j. 76 ICm 2827/2013-29 ze dne 12. března 2014 se mění tak, že se zamítá žaloba s návrhem na určení, že není po právu pohledávka žalovaného ve výši 39.749,28 Kč přihlášená v insolvenčním řízení dlužníků Františka anonymizovano a Květy anonymizovano vedeném pod sp.zn. KSLB 76 INS 990012013.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodněnh

Soud prvního stupně rozhodl nadepsaným rozsudkem pod bodem l. výroku, že je po právu popření vykonatelné pohledávky přihlášené žalovaným věřitelem ve výši 39.749,28 Kč v insolvenčním řízení KSLB 76 INS 9900/2013 a pod bodem ll.

(KSLB 76 INS 9900/2013) výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů částku 7.699,15 Kč. Uvedl, že v insolvenčním řízení, vedeném u Krajského soudu Ústí nad Labem-pobočky v Liberci, pod sp.zn. KSLB 76 lNS 9900/2013, byl usnesením ze dne 17.6.2013 zjištěn úpadek dlužníků a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Žalovaný přihlásil vtomto řízení vykonatelnou pohledávku, kterou při přezkumném jednání konaném dne 6. 8. 2013 insolvenční správce zčásti popřel ve výši 39.749,28 Kč. Do zbytku byl nárok ve výši 51.122,11 Kč insolvenčním správcem uznán.

Pohledávky žalovaného vyplývají ze Smlouvy o úvěru, uzavřené dne 4.6.2008 mezi dlužníkem Františkem Smatlákem a společností GE Money Bank, a.s. Žalovaný přihlásil pod pořadovým číslem 1 pohledávku ve výši 65.709,84 Kč. Ta je tvořena jistinou, smluvní pokutou dle čl. 5 odst. 5.1 smluvních ujednání Dohody o uznání dluhu, náklady právního zastoupení, rozhodčím poplatkem a náklady oprávněné. Pohledávka přihlášená pod pořadovým číslem 2 ve výši 25.161,55 Kč představuje smluvní pokutu dle čl. 7 odstavec 7.2 písm. c) smluvních ujednání Dohody o uznání dluhu.

Insolvenční správce popřel pohledávku č. 1 ve výši 14.857,73 Kč a celou pohledávku č. 2 zdůvodu neplatně sjednané smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy.

Žalovaný nabyl pohledávky z úvěrové smlouvy Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s GE Money Bank, a. s. dne 7.2.2011. Následně uzavřel s dlužníkem Dohodu o uznání závazku dne 31.10.2011 a v ní se dlužník zavázal, že namísto sjednaných splátek v úvěrové smlouvě ve výši 1.849 Kč zaplatí dluh splátkami ve výši 3.040 Kč. Téhož dne, tj. 31.10.2011 uzavřel dlužník se žalovaným samostatnou Rozhodčí smlouvu na jejímž základě byl dne 4.10.2012 vydán rozhodčí nález. Dne 22.4.2013 byla zahájena exekuce pro tyto pohledávky.

Soud prvního stupně nejprve posoudil, že žaloba byla žalobcem podána včas dle ustanovení § 199 odst. 1 IZ za předpokladu, že přezkumné jednání se uskutečnilo 6.8.2013 a žaloba byla doručena soudu 20.8.2013.

Kpředmětu sporu uvedl, že vztah účastníků je vztahem ze spotřebitelské smlouvy a je proto povinností soudu přihlédnout knicotnosti rozhodčího nálezu vydaného na základě rozhodčí doložky sjednané v rozporu s § 56 odst. 1 občanského zákoníku. Posoudil, že jak Rozhodčí smlouva, tak Dohoda o uznání závazku byly sjednány v rozporu s dobrými mravy z důvodu okolností, za kterých byly uzavřeny. Je zřejmé, že Dohoda o uznání závazku je pro dlužníka krajně nevýhodná, nebot, znamená navýšení jeho pohledávky o další smluvní pokuty, jedná se o předtištěnou dohodu, která byla připravena žalovaným předem a je zřejmé, že byla uzavřena u dlužníka doma. Za nápadně nevýhodných podmínek pro dlužníka byla uzavřena i Rozhodčí smlouva, která je v rozporu sdobrými mravy, byt, jsou jednotlivé kroky věřitele formálně vsouladu se zákonem. Podle názoru soudu prvního stupně byl celý proces veden s cílem navýšit pohledávku tak, aby v případě oddlužení činila úhrada 30 % dlužné částky a oddlužení neznamenalo pro věřitele majetkovou újmu. Přitom bylo vdobě uzavření Dohody o uznání závazku zřejmé, že dlužníci nebyli schopni hradit splátky ani ve výši 1.849 Kč. Samotná dohoda o uznání závazku neměla pro dlužníky žádný přínos, pouze tvrzený odklad exekuce.

(KSLB 76 INS 9900/2013)

Rozhodčí nález byl vydán na základě rozhodčí doložky sjednané neplatně v rozporu s dobrými mravy, a proto je nicotným právním aktem. Z těchto důvodů soud prvního stupně uznal popření pohledávek žalobcem po právu a zavázal žalovaného k povinnosti náhrady nákladů žalobci podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

Žalovaný podal včas odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Namítal, že vřízení nebyly provedeny žádné důkazy, které by vedly kzávěru, že byly uzavřeny předmětné smlouvy v rozporu s dobrými mravy. Poukázal na to, že soud prvního stupně posuzoval obě smlouvy, aniž by došlo k řádnému popěrnému úkonu ze strany insolvenčního správce. Tím překročil rozsah svých oprávnění. Skutečnost, že Dohoda o uznání dluhu a rozhodčí smlouva byly platně uzavřeny a vsouladu s dobrými mravy vyplývá z odůvodnění rozhodčího nálezu. Soud prvního stupně se dopustil nepřípustného právního posouzení věci a nevypořádal se sargumentací žalovaného o platnosti sjednané rozhodčí doložky s odkazem na platnou judikaturu soudů a rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Neztotožnil se rovněž sargumentací soudu prvního stupně ve vztahu k rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Mostaza Claro C-168/05, které se výlučně týká předběžná otázká zrušení rozhodčího nálezu. Zde byla řešena otázka ochrany spotřebitelů ve vztahu k platnosti sjednané rozhodčí dohody jakožto zneužívající klauzule. Žalovaný poukázal na odlišnost španělské právní úpravy a má za to, že závěry vyslovené v předmětném rozhodnutí nejsou aplikovatelné na danou věc. Přesto je toho názoru, že předmětný rozsudek nevylučuje možnost rozhodčího řízení ve spotřebitelských vztazích. Poukázal i na ustanovení §33 ZRŘ, dle kterého musí být neplatnost rozhodčí doložky namítnuta při prvním úkonu u rozhodce vžalobě o zrušení rozhodčího nálezu. Podle názoru žalovaného nelze citované rozhodnutí C-168/05 rozšiřovat na incidenční spory a není interpretačně zavazující. Z uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud rozsudek změnil, že se žaloba zamítá a žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 211, § 212, § 212a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 a § 161 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ).

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků Františka anonymizovano , anonymizovano a Květy anonymizovano , anonymizovano pod pořadovým číslem 1 a 2 dvě vykonatelné pohledávky vyplývající ze Smlouvy o úvěru, uzavřené dne 4.6.2008 mezi dlužníkem Františkem Smatlákem a společností GE Money Bank, a. s.

Pohledávka č. 1 byla přihlášena celkem ve výši 65.709,84 Kč a představuje jistinu ve výši 47.136,74 Kč ( závazky ve výši 32.549,01 Kč a smluvní pokuta dle čl. 5 odst. 5.1 Dohody o uznání dluhu ve výši 14.587,73 Kč), náklady právního zastoupení ve výši 8.736 Kč, rozhodčí poplatek ve výši 750 Kč a náklady oprávněné ve výši 9.087,10 Kč.

Pohledávka č. 2 byla přihlášena ve výši 25.161,55 Kč a představuje smluvní pokutu dle čl. 7 odstavec 7.2 písm. c) Dohody o uznání dluhu.

Vykonatelnost pohledávek žalovaný označil a doložil rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem pod č.j. P 527/12-10 ze dne 4.10.2012.

(KSLB 76 INS 9900/2013)

Insolvenční správce z důvodu popření pravosti pohledávky podal předmětnou žalobu vsouladu sustanovením §199 odst.1 IZ ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání včas.

Z ustanovení § 199 odst. 2 věta před středníkem IZ vyplývá, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem vřízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení věty za středníkem nemůže být důvodem popření jiné právní posouzení věci.

V dané věci není pochyb o tom, že právní vztah mezi dlužnicí a žalovaným byl vztahem ze spotřebitelské smlouvy, přičemž touto spotřebitelskou smlouvou dle § 51a a násl. obč. zák. lze právně kvalifikovat nejenom Smlouvu o úvěru s pojištěním klienta uzavřenou dlužníkem Františkem Smatlákem s GE Money Bank, a. s. dne 4.6.2008, ale i Dohodu o uznání dluhu č. 1084175114 (uzavřenou dlužníkem Františkem Smatlákem dne 31.10.2011 se žalovaným v důsledku toho, že žalovaný nabyl pohledávky z úvěrové smlouvy Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s GE Money Bank, a. s. dne 7.2.2011) a Rozhodčí smlouvu uzavřenou dlužníkem Františkem Smatlákem dne 31.10.2011 se žalovaným.

Odvolací soud se nejprve zaměřil na posouzení insolvenčním správcem popírané vykonatelnosti přihlášených pohledávek, které se staly předmětem tohoto řízení a vyplývají z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem pod č.j. P 527/12-10 dne 4.10.2012.

Zopakoval proto důkaz Rozhodčí smlouvou, kterou žalovaný dne 31.10.2011 uzavřel s dlužníkem jako samostatnou smlouvu. Rozhodčí smlouva obsahuje dohodu, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které vznikly dle Dohody o uznání dluhu č. 1084175114 nebo vsouvislosti sní, má některý zrozhodců vyjmenovaných včlánku ll. Rozhodčí smlouvy, kterému žalobce doručí žalobu a budou rozhodnuty v jednoinstančním rozhodčím řízení za podmínek uvedených v Rozhodčí smlouvě.

Dále odvolací soud zopakoval důkaz Rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem pod č.j. P 527/12-10 dne 4.10.2012. Zjeho obsahu zjistil, že dlužníku byla pod bodem l. výroku uložena povinnost zaplatit žalobci částku 55.136,74 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,15% denně zčástky 58.336,74 Kč od 11.7.2012 do 1.8.2012 a zčástky 55.136,74 Kč od 2.8.2012 do zaplacení. Pod bodem ll. výroku mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů rozhodčího řízení částku 9.486 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci 18.10.2012 a vykonatelnosti 23.10.2012.V odůvodnění rozhodčího nálezu vyšel rozhodce z obsahu Dohody o uznání dluhu č. 1084175114 a z rozhodčí smlouvy a nároky uplatněné navrhovatelem právně posoudil.

Vřízení bylo prokázáno, že žalovaný nabyl pohledávky z úvěrové smlouvy Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s GE Money Bank, a. s. dne 7.2.2011. Následně uzavřel sdlužníkem dne 31.10.2011 Dohodu o uznání závazku, ve které se dlužník zavázal, že namísto v úvěrové smlouvě sjednaných

(KSLB 76 INS 9900/2013) splátek ve výši 1.849 Kč zaplatí dluh splátkami ve výši 3.040 Kč. Téhož dne, tj. 31.10.2011 uzavřel dlužník se žalovaným samostatnou Rozhodčí smlouvu, na jejím základě byl dne 4.10. 2012 vydán rozhodčí nález. Dne 22.4.2013 byla zahájena exekuce pro pohledávky přiznané rozhodčím nálezem.

Podle názoru odvolacího soudu byla rozhodčí smlouva sjednána platně, nebot, zde bylo účastníky závazkového vztahu dohodnuto, že jejich případné spory, které vznikly dle Dohody o uznání dluhu č. 1084175114 nebo vsouvislosti s ní, bude rozhodovat rozhodce uvedený jmenovitě ve smlouvě. Jeho rozhodování bylo podřízeno ujednání smlouvy a podpůrně řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. V daném případě doručil žalovaný žalobu rozhodci Mgr. Marku Landsmannovi, jako jednomu zrozhodců uvedených v čl. ll. rozhodčí smlouvy. Rozhodce Mgr. Marek Landsmann vydal dne 4.10.2012 pod č.j. P 527/12-10 rozhodčí nález, který nabyl právní moci ke dni 13.10.2012 a vykonatelnosti ke dni 23.10.2012.

Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále RozŘ) se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

Podle § 7 odst. 1 RozŘ má rozhodčí smlouva zpravidla určit počet i osoby rozhodců, anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Podle odst. 2, nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odstavce 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce.

Podle §13 odst. 1 RozŘ mohou být stálé rozhodčí soudy zřízeny pouze na základě zákona. Podle odst. 2 mohou stálé rozhodčí soudy vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců, včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců. Podle odst. 3, jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem.

Jak plyne z §2 odst. 1 RozŘ, vrozhodčí smlouvě se účastníci musí dohodnout, buďto na ad hoc rozhodci (rozhodcích), nebo na stálém rozhodčím soudu, který je zřízen na základě zákona. Jedná-li se o ad hoc rozhodce, jímž musí vždy být fyzická osoba (viz § 4 RozŘ), může být přímo v rozhodčí smlouvě tento rozhodce či rozhodci, je-li jich více, uveden (uvedeni), případně může rozhodčí smlouva dle § 7 odst. 1 RozŘ stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Z § 19 RozŘ vyplývá, že se strany mohou dohodnout na způsobu vedení řízení a pokud taková dohoda není uzavřena, pak rozhodci postupují způsobem, který si sami zvolí (platí zásada, že jednání je ústní, pokud se strany nedohodnou

(KSLB 76 INS 9900/2013) jinak). Stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své vlastní statuty a řády (§ 13 odst. 2 RozŘ), které mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soud. Povinností stálých rozhodčích soudů je vydané statuty a řády uveřejnit v Obchodním věstníku ( nařízení vlády č. 503/2000 Sb.). Pokud se nedohodnou účastníci jinak, postupuje stálý rozhodčí soud podle uvedených pravidel.

V daném případě rozhodčí smlouva stanoví způsob určení rozhodce a to tím, že žalobce doručí některému z rozhodců, uvedených v článku lll. rozhodčí smlouvy, žalobu. Žalobcem přitom může být kterákoliv ze smluvních stran. Může tedy nastat i situace, že se na rozhodce obrátí se svou žalobou dlužník dovozující právo ze smlouvy o revolvingovém úvěru. V daném ujednání tedy nelze spatřovat klauzuli znevýhodňující jednoho účastníka smlouvy, nýbrž oba se mohou domáhat svého práva před rozhodcem. Skutečnost, že tohoto práva využil žalovaný, nelze mít kjeho tíži za předpokladu, že dlužník nedostál svým smluvním povinnostem vyplývajícím ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Odvolací soud je názoru, že žalovaný jednal v daném případě s náležitou péčí, pokud uzavřel s dlužníkem samostatnou rozhodčí smlouvu podle RozŘ. To, že byla uzavřena na základě návrhu, učiněného ze strany žalovaného (shodně jako smlouva o revolvingovém úvěru), je dáno tím, že je žalovaný poskytovatelem úvěru a taková praxe je v daném oboru zcela obvyklá. Rovněž v jednoinstančnosti rozhodčího řízení nelze spatřovat klauzuli znevýhodňující spotřebitele, kterému ZRŘ ve znění účinném od 1.4.2012 přiznává ustanovení v § 32 odst. 1 věta druhá širší rozsah přezkumu vydaného rozhodčího nálezu oproti jiným účastníkům (nespotřebitelům). Též Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. 33 Cdo 1354/2014, ze dne 249.2014 shledal i ve spotřebitelských smlouvách v souladu s právem vzdání se instančního přezkumu a ústního projednání v rozhodčí smlouvě.

Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že výše označené smlouvy jsou smlouvami spotřebitelskými, nebot, dlužník při jejich uzavření nevystupoval jako podnikatel, resp. žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal opak.

Podle § 262 odst. 4 obch. zák. platí, že ve vztazích podle § 261 (jimiž jsou i vztahy z úvěrové smlouvy uzavřené dle ustanovení §§ 497-507 obch. zákoníku) nebo vztazích podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle § 262 odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele (zejména § 52 až 65 obč. zák. a zák. č. 321/2001 Sb.) je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, pak nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, stanoví pro smlouvy, jimiž se sjednává spotřebitelský úvěr, další náležitosti a podmínky a je výsledkem implementace směrnice Rady 87/102/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru a směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

(KSLB 76 INS 9900/2013)

Možnost sjednat rozhodčí smlouvu ve spotřebitelských smlouvách zákon č. 321/2001 Sb. nezakazuje. Ukládá však, aby nebyl mezi vzájemnými povinnostmi smluvních stran hrubý nepoměr.

Odvolací soud dospěl tedy na základě zjištění učiněných v řízení kzávěru, že předmětná rozhodčí smlouva byla sjednána platně a neodporuje právní úpravě o spotřebitelských smlouvách. Zvolený rozhodce měl pravomoc věc projednat a rozhodnout.

Dále odvolací soud posoudil s ohledem na platnou judikaturu soudů otázku, zda byl insolvenční správce oprávněn vznést námitku, která může mít charakter právního posouzení věci přesto, že ustanovení § 199 odst. 2 lZ jiné právní posouzení věci v případě popření vykonatelné pohledávky nepřipouští.

Odvolací soud rekapituluje, že podle obsahu protokolu o přezkumném jednání a seznamu přihlášených pohledávek popřel insolvenční správce pohledávky ve výši 39.749,28 Kč jako vykonatelné zdůvodu smluvních pokut sjednaných vrozporu sdobrými mravy. Uvedená námitka byla promítnuta do podané žaloby. Jedná se typicky o jiné právní posouzení věci, které ustanovení § 199 odst. 2 lZ nepřipouští. Zdůvodu, že insolvenční správce při přezkumném jednání nezpochybnil žádným způsobem skutkový základ věci, nýbrž uplatnil pouze takové námitky, které ustanovení § 199 odst. 2, část věty za středníkem lZ nepřipouští, posoudil odvolací soud, že se rozhodce vodůvodnění rozhodčího nálezu vypořádal s uplatněnými nároky a předloženými důkazy.

Odvolací soud v souladu s § 7 insolvenčního zákona a § 212 a § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek v bodě l. výroku a žalobu vtéto části zamítl. Současně změnil i související výrok o nákladech řízení a rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 163 a § 202 odst. 1 lZ, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1.1.2013).

V Praze dne 29.října 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r.

(KSLB 76 INS 9900/2013) předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná