104 VSPH 324/2014-114
77 ICm 2742/2012 104 VSPH 324/2014-114 (MSPH 77 INS 13634/2010)

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobkyně: Gabriela Škrabánková, nar. 23.3.1975, bytem Kaznějovská 134, Praha 10, zast. JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem se sídlem Ruská 40, Praha 10, proti žalovanému: lng. Petr Beneš, se sídlem, Na Jezerce 1339/43, Praha 4, insolvenční správce dlužníka ŽIŠKA Consulting, s.r.o., zast. Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, o vyloučení movitých věci z majetkové podstaty, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu vPraze č.j. MSPH 77 lCm 2742/2012-68, ze dne 1. dubna 2014, takto:

Rozsudek Městského soudu vPraze č.j. MSPH 77 ICm 2742/2012-68, ze dne 1. dubna 2014, se zrušuje a věc se vtomto rozsahu vrací soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem rozhodl vbodu l. výroku o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka ŽIŠKA Consulting, s.r.o. (dále jen dlužník), a to věcí zapsaných v soupisu pod poř.č.-4-stůl výdejní-2 police, zadní kryt/ 1700*500*900; 5-infrapolice-2 police stojánková/1700*300; 6-vařič těstovin Mareno / Krefft PC7-4E; 7-koše do vařiče těstovin-XPC-C 1/3; 8-XPC-C 1/6 (sada 2 kusy); 9-indukční sporák Mareno / Krefft l7-8E; 10-grilovací deska vroubkovaná Mareno/Krefft FT7-4ER; 11-podestavba Mareno/Krefft BV7-4; 12-konvektomat elektrický Rational CM 61; 13-podestavba bez vsunů pro vestavbu šokéru; 14-šokér lrinox A3; 15-stůl s dřezem vpravo, police/ 1250*600*900; 16-nástěnná police/ 1250*300; 17-stůl-2 police/ 700*500*900; 19-stůl s dvojdřezem 500*400 bez police; 20-regál nerez/ 300*600*1800; 21-stůl-2 police se sníženou pracovní deskou částí; 22-hnětač těsta Dito ZSP 12 litrů; 25-pec na pizzu dvojitá Pizzagroup Entry 12; 26-podestavba pod pec na pizzu; 27-umyvadlo na ruce nerez s pákovou baterií; 28-nerez regál/1200*400*1800; 29-nerez regál/ 1200*400*1800; 30-stůl s dřezem vlevo, police/1500*700*900; 31-nástěnná police/1500*300; 32-umyvadlo na ruce nerez s pákovou baterií; 33-regál nerez/ 850*600*1800; 34-chladicí stůl 2 sekce: 2 x dvířka; 35-stojánková police se zadním krytem; 36-stůl pracovní-2 police; 37-chladicí stůl s dřezem-3 sekce: 3x2 zásuvky s vodovodní baterií, stojánková police; 38-nářezový stroj 250 GTS; 39-mrazící skříň, dveře nerez, Liebherr GG 1550; 40-chladící skříň bílé provedení-Liebherr FKS 3600; 41-chladící stůl-3 sekce, 3x2 zásuvky; 42-chladící skříň vestavná nerezové dveře-Liebherr UKU 1805; 43-Stůl s dřezem (300*300) vlevo, spodní police s umyvadlem na ruce vpravo; 44-chladící skříň volně stojící bílé provedení-Liebherr FKS 3600; 45-stůl s dřezem

(MSPH 77 INS 13634/2010)

(400*400) vlevo se sprchou s prostorem pro myčku nádobí, spodní police; 46-myčka nádobí vestavná; 47-stůl odkládací bez police; 48-regál nerez; 49-chladící skříň volně stojící bílé provedení-Liebherr FKS 5000; 50-nerez deska na přední bar, 2 x výřez pro chladící vanu a dřez, límec Z, P, L; 51-chladící pult na nápoje s chladící vanou vpravo, 2 sekce: 3x2 zásuvky, Metagro MKE 218-L6; 52-výrobník ledu-Carotti lce CB 45A; 53-výsuvný odpadkový koš se zásuvkou na logr; 54-myčka skla-Comenda LF 322; 55-odšťavňovač pomerančů-Santos 10C; 56-nerez deska na zadní bar, 1 x dřez, 1 x umyvadlo, límec Z, P, L; 57-chladící box teplota +4°C; 58-regál nerez; 59-regál nerez; 60-regál nerez; 61-skladový regál; 62-skladový regál; 63-skladový regál; 64-váha stolní kuchyňská; 67-zásuvkový set 2x1/2 GN; 68-baterie senzorová; 70-jakl pod lapače tuku; 71-doplněk podstavby předního baru-jakl konstrukce. Vbodu ll. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22.570,-Kč.

Vodůvodnění rozsudku soud zejména uvedl, že žalobkyně podala dne 21.9.2012 žalobu, kterou se domáhala vyloučení movitých věcí tvořících zařízení restaurace (nebytový prostor č. 2024/111 v domě čp. 2024 v Černošcích), které byly žalovaným insolvenčním správcem zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužníka jako věci zapsané pod poř.č. 4-17, 19-22, 25-64, 67,68,70 a 71. Tvrdila, že věci nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 22.4.2010 (dále jen kupní smlouva) uzavřené mezi ní a dlužníkem. Dále tvrdila, že movité věci převzala v den podpisu kupní smlouvy a jejich cenu zaplatila. Proto na ni přešlo platně vlastnické právo k věcem a jejich zahrnutí do soupisu majetkové podstaty dlužníka (dále jen soupis) je nedůvodné.

Soud prvního stupně vycházel z toho, že v probíhajícím insolvenčním řízení dlužníka (vedeno pod sp.zn. MSPH 77 lNS 13634/2010 u Městského soudu v Praze) byl žalovaný ustanoven insolvenčním správcem, sporné movité věci zahrnul do soupisu majetkové podstaty a žalobkyni vyrozuměl o zahrnutí těchto věcí do soupisu majetkové podstaty vyrozuměním ze dne 13.9.2012. Dále uzavřel, že žaloba byla soudu doručena dne 21 .9.2012, tedy včas.

Dále soud prvního stupně zjistil zpísemné kupní smlouvy spřílohou č.1 uzavřené mezi dlužníkem jako prodávajícím zastoupeným jednatelkou Martinou Rosolovou a žalobkyní jako kupující, datovanou dne 22.4.2010, že dlužník smlouvou prodal zařízení a inventář nebytových prostor specifikovaných v příloze č.1 kupní smlouvy (článek l. a ll. smlouvy) za sjednanou kupní cenu (k jejíž úhradě mělo dojít před podpisem smlouvy dle čl. lll. smlouvy). Dle čl. lV. smlouvy předmět prodeje prodávající předala a kupující převzala v den podpisu smlouvy. Z přílohy č.1 kupní smlouvy vyplývá, že věci uvedené v této příloze jsou shodné se spornými movitými věcmi uvedenými v soupisu majetkové podstaty i v podané žalobě. Uzavření smlouvy a převzetí věcí žalobkyní bylo potvrzováno svědeckou výpovědí lng. Martiny Rosolové, jednatelky dlužníka a výpovědí žalobkyně.

Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala přechod vlastnictví uvedenou kupní smlouvou z dlužníka k sporným movitým věcem. Vlastnické právo žalobkyně pak vylučuje zápis movitých věcí do soupisu majetkové podstaty dlužníka, proto žalobě vyhověl v plném rozsahu a věci vyloučil ze soupisu

(MSPH 77 INS 13634/2010) majetkové podstaty. Žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení dle zásady procesního úspěchu ve věci.

Nepřihlédl přitom k námitkám žalovaného, že kupní smlouva je neplatná, nebot, byla uzavřena mezi osobami blízkými a jedná se o simulovaný právní úkon, jenž byl účelově antidatován, nebot, úmyslem účastníků smlouvy nebylo nikdy na předmětné movité věci poskytnout nebo přijmout úhradu. Žalovaný přitom poukazoval na skutečnost, že kupní smlouva zřejmě nebyla nikdy uhrazena, nebot, její úhrada je dokládána ze strany žalobkyně listinami, které by měly vést k závěru opozdější úhradě kupní ceny, která přitom měla být dle smlouvy plněna před podpisem smlouvy. Soud prvního stupně vyslovil názor, že podle § 116 obč. zák. nemůže být považován přátelský vztah bez dalšího za vztah mezi osobami, v němž by jedna osoba újmu, kterou utrpěla osoba druhá, důvodně pocitlovala jako újmu vlastní. K námitce žalovaného, že kupní smlouva je neplatná z důvodu, že nebyla zaplacena kupní cena, resp. že byla zaplacena jiným způsobem, než bylo uvedeno ve smlouvě, soud uzavřel, že vlastnické právo kmovité věci se nabývá jejím převzetím (§ 133 odst. 1 obč. zák.), nikoli zaplacením kupní ceny. Otázku skutečného zaplacení kupní ceny proto pro platnost kupní smlouvy neshledal v dané věci za významnou. Rovněž za okolnost, která by vedla kneplatnosti uzavřené smlouvy, nespatřoval zaplacení kupní ceny jiným, než dohodnutým způsobem.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze se včas odvolal žalovaný, jenž požadoval, aby jej odvolací soud změnil a rozhodl o zamítnutí žaloby. Zejména namítal, že soud nesprávně hodnotil kupní smlouvu ze dne 22.4.2010 jako způsobilý právní titul kpřevodu sporných věcí, nebot, tato smlouva je absolutně neplatná. Zejména v ní je neurčitě formulován samotný předmět smlouvy pouhým odkazem na přílohu smlouvy, která obsahuje jen obecné označení věcí a ujednání o zaplacení kupní ceny nebylo dodrženo, když kupní cena nebyla zaplacena vůbec nebo v rozporu s ujednáním ve smlouvě. Zpochybňoval též vážnost vůle obou smluvních stran, když tvrdil, že strany smlouvy neměly skutečný zájem na úhradě kupní ceny věcí, což vyplývá zjejich následného počínání, kdy zaplacení kupní ceny odůvodňují následnou změnou smlouvy, kterou ovšem nedoložily. Dále tvrdil, že některé z věcí nejsou způsobilé být předmětem právních vztahů, nebot, se nejedná o věci samostatné (např. umyvadlo na ruce dle pol. č. 27 a další), a jedná se o součást nebytového prostoru, jako věci hlavní. Konečně namítal vlastnictví třetí osoby ohledně 21 kusů jídelních stolů, které měl od dlužníka koupit před uzavřením sporné kupní smlouvy Rudolf Podroužek, jenž se svých práv domáhá v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 10 v řízení 59 C 98/2013, jež dosud nebylo skončeno. Neplatnost byt, části kupní smlouvy by pak vedla k neplatnosti jejího celku.

Žalobkyně ve svém vyjádření k podanému odvolání s tvrzeními žalovaného nesouhlasila, podporovala skutkové i právní závěry soudu prvního stupně a zejména namítala, že kupní smlouva ze dne 22.4.2010 byla uzavřena platně. Věci byly řádně označeny odkazem na přílohu č.1 smlouvy, v níž byly věci jednotlivě dle položek určeny. Dále byly vymezeny též určením jejich umístění v provozovně v č.p. 2024 v Černošcích. Odkazovala v tomto směru na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 26.11.2003 ve věci 32 Odo 441/2003, rozsudek ze dne 25.9.2013 ve věci 33 Cdo 2884/2012). Tvrdila, že se jedná o věci samostatné, které jsou způsobilé být předmětem prodeje, nebotljejich oddělení od věci hlavní by nevznikla žádná újma na

(MSPH 77 INS 13634/2010) hodnotě hlavní věci nebo měla nepříznivý vliv na její další užívání. Upozornila též na skutečnost, že věci nabyla žalobkyně v dobré víře, nebot, o jejich případném prodeji panu Podroužkovi nevěděla, když vycházela z prohlášení dlužníka v kupní smlouvě o jeho vlastnictví předmětných věcí.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl kzávěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení či změnu napadeného rozsudku.

Podle § 224 odst.1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) do soupisu se zapisují ivěci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje svá práva, která to vylučují. Do soupisu se poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení.

Podle § 225 odst.1 IZ se osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, jenž považuje odvolací soud za správný, vyplývá, že vkupní smlouvě jsou určitým způsobem vymezeny subjekty smlouvy i jejich předmět. Ten je popsán jako zařízení a inventář blíže uvedených nebytových prostor a specifikován v připojené příloze č.1 smlouvy, na kterou je ve smlouvě patřičný odkaz. Samotný popis věcí vpříloze smlouvy je natolik určitý, aby věci mohly být s přihlédnutím kjejich umístění identifikovány. Smlouva je opatřena podpisy smluvních stran a datována. Správnost data je potvrzována dalšími provedenými důkazy, tedy výslechy účastníků jednání o uzavření smlouvy a odpovídá i okolnosti vyplývající zkupní smlouvy uzavřené téhož dne (22.4.2010) mezi týmiž subjekty, jejímž předmětem byl převod nebytového prostoru č. 2024/111 vdomě čp. 2024 vČernošcích, tedy současnému převodu nebytových prostor i movitých věcí tvořících jeho zařízení. Z uvedených zjištění je zřejmý úmysl smluvních stran převést popsané movité věci tvořící zařízení nebytových prostor, přičemž odkaz na seznam věcí obsažený v příloze smlouvy lze ive světle judikatury Nejvyššího soudu připustit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2013 ve věci 33 Cdo 1614/2011), vyplývá-li z něho individuální a nezaměnitelné určení věcí. Se soudem prvního stupně odvolací soud souhlasí vtom, že otázka zaplacení kupní smlouvy není pro posouzení platnosti uvedené smlouvy významná a důvodem její neplatnosti by nemohl být ani odlišný způsob splnění kupní ceny, když navíc ztohoto faktu (spolu snesporným přátelským vztahem jednatelky dlužníka a žalobkyně) by bylo možno jen těžko dedukovat simulovaný charakter uzavřené smlouvy. Vzhledem ktomu, že kuzavření kupní smlouvy došlo mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a nedostatek dobré víry nabyvatele (žalobkyně) nebyl v projednávané věci tvrzen ani zjištěn, nemůže mít případné nabytí věcí od nevlastníka dle § 446 obchodního zákoníku na nabytí vlastnického práva žalobkyní vliv.

(MSPH 77 INS 13634/2010)

Za zásadní argument, jenž může mít však na platnost smlouvy vliv, však odvolací soud považuje otázku, zda movité věci zahrnuté do přílohy č.1 smlouvy (a shodně též do soupisu majetkové podstaty) lze chápat za věci v právním slova smyslu samostatné, nebo zda se vpřípadě některých věcí jedná o věci tvořící součást nebytového prostoru (jako věci hlavní).

Z dokazování zopakovaného odvolacím soudem, vyrozumění o soupisu věcí do majetkové podstaty ze dne 13.9.2012, totiž vyplývá, že označení některých věcí, jako je: umyvadlo na ruce (pol. č.27 a č.32), vestavná myčka nádobí (pol. č.46), chladící skříň vestavná (pol. č.42), ale i další, jako např.: indukční sporák Mareno/Krefft PC7-4E (pol. č.9) nebo stoly s dřezem (pol. č.30, 43 nebo nerez deska na zadní bar s dřezem a umyvadlem (pol. č.56) nasvědčuje tomu, že se jedná o věci připojené k nebytovému prostoru technicky i funkčně natolik, že ztratily svůj samostatný charakter, ale náleží k uvedenému nebytovému prostoru a nemohou být odděleny, aniž by došlo k znehodnocení věci hlavní (§ 120 obč.zák. ; obdobně § 505 o.z.).

Soudní judikatura vykládá pojem součásti věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2007 ve věci 22 Cdo 2958/2008) poměrně široce tak, že s přihlédnutím k obvyklé zkušenosti se posuzuje, nakolik jiná relativně samostatná věc k věci hlavní patří natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Oddělitelnost věcí pak neposuzuje toliko z hlediska technického (jako odmontovatelnost), ale jako faktickou možnost separací věcí (např. odmontování kola automobilu, odnesení bezdrátových sluchátek od telefonního aparátu apod.), která však vede k újmě hodnoty věci hlavní, a to ke znehodnocení nejen peněžnímu, ale též funkčnímu, estetickému či jinému, vjehož důsledku slouží věc hlavní svému účelu méně kvalitně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 ve věci

25 Cdo 770/98).

V projednávané věci se proto dosavadní skutkový stav jeví tak, že charakter shora vypsaných položek, jako je umyvadlo na nádobí, spíše nasvědčuje jejich funkčnímu i technickému spojení s nebytovým prostorem, které by vedlo ke ztrátě právní samostatnosti těchto věcí ve prospěch užívání věci hlavní, jíž je nebytový prostor, a jehož hlavní funkčností je umožnit provozování restaurace. Oddělení umyvadel nebo pevně připojených dalších technických součástí by mohlo vést k výraznému omezení funkčnosti nemovitosti.

Způsobilostí objektu kupní smlouvy spočívající v možnosti ohledně jednotlivých movitých věcí být předmětem občanskoprávních vztahů se však soud prvního stupně nezabýval (dlužno poznamenat, že byla namítána žalovaným až vrámci odvolacího řízení) a kcharakteru věcí obsažených vsoupisu majetkové podstaty neprováděl dokazování. Přitom další právní osud jednotlivých položek soupisu majetkové podstaty se může (s ohledem na zahrnutí nebytového prostoru do majetkové podstaty dlužníka a probíhajícímu řízení o vyloučení této nemovitosti u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 77 lCm 1877/2011) zásadně odlišovat podle toho, zda budou tvořit součást nebytového prostoru nebo zda se bude jednat o věci samostatné, způsobilé být objektem samostatných právních vztahů.

(MSPH 77 INS 13634/2010)

Proto odvolací soud rozhodl o zrušení rozsudku soudu l. stupně dle § 219a odst. 2 občanského soudního řádu, nebot, charakter věcí bude třeba dalším dokazováním dle § 120 odst. 2 občanského soudního řádu postavit na jisto a za tím účelem bude třeba doplnit dokazování (např. ohledáním nebytového prostoru, popř. znaleckým posudkem), nedojde-li ke smírnému jednání stran či vyloučení některých věcí ze soupisu majetkové podstaty žalovaným insolvenčním správcem postupem dle § 217 odst. 2 IZ.

Při dalším projednání věci soud l. stupně doplněná zjištění posoudí nejen z pohledu nemožnosti zahrnout některé zvěcí do kupní smlouvy, ale též ztoho hlediska, nakolik by případné zahrnutí součástí nebytového prostoru do přílohy 1 kupní smlouvy mohlo mít vliv na platnost uvedené kupní smlouvy jako celku aneopomine rozhodnout znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. září 2014

Mgr. Luboš D ö rfl, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková