104 VSPH 304/2014-51
45 ICm 2950/2013 104 VSPH 304/2014-51 (KSUL 45 INS 5952/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud V Praze rozhodl jako soud odvolací V senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové V právní Věci žalobce: AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, reg. č. 34192873, se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království, zastoupeného advokátem Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, se sídlem Brno, Blatného 1885/36, proti žalovanému: VRŠANSKÝ a spol., V. o. s., IČO 25466763, se sídlem Teplice, Kollárova 1879/11, insolvenční správce dlužníků Jaroslavy Čebišové a Pavla Čebiše, zastoupenému advokátem JUDr. Martinem Janákem, se sídlem Plzeň, Purkyňova 547/43, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 45 ICm 2950/2013-29 ze dne 11. března 2014, takto:

Rozsudek Krajského soudu V Ústí nad Labem č.j. 45 ICm 2950/2013-29 ze dne 11. března 2014 se zrušuje a Věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodněnü

V rámci insolvenčního řízení dlužníka Jaroslava Štulera, bytem Novosedlice, PSČ 417 31, Komenského 253, věřitel AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, přihlásil jako nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku P6 v celkové Výši 179.189,78 Kč skládající se z níže uvedených nároků.

Pohledávka č. 1 v celkové Výši 130.796,93 Kč pozůstávala z jistiny 111.652,24 Kč a ze zákonného úroku z prodlení 19.144,69 Kč. Vznik pohledávky č. 1 odůvodnil tím, že dlužník uzavřel s původním věřitelem HOME CREDIT a. s. dne 12. 3. 2008 smlouvu o úvěru č. 3803169233, na základě které dlužník obdržel úvěr 150.000 Kč. Dlužník byl povinen vrátit úvěr i s úroky v 84 splátkách po 3.090 Kč. Úvěr byl zesplatněn dle hlavy 7 Úvěrových podmínek ke dni 9. 2. 2011, a to Včetně smluvní pokuty.

Dílčí pohledávka č. 2 vcelkové Výši 48.392,85 Kč je označena jako smluvní pokuta 41.685,76 Kč představující ušlý úrok zúvěru č. 3803169233 a úrok zprodlení 6.707,09 Kč. Smluvní pokuta byla sj ednána v Hlavě 7 Uvěrových podmínek.

Věřitel dále v přihlášce pohledávek uvedl, že společnost HOME CREDIT a. s. postoupila obě pohledávky ze smlouvy na věřitele. Postoupení pohledávek č. 1 a 2 bylo dlužníkovi oznámeno postupitelem, a to Oznámením o postoupení pohledávky. Vzhledem k této skutečnosti v souladu s § 526 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák.) není dlužník oprávněn dožadovat se smlouvy o postoupení pohledávek a je povinen poskytnout plnění postupníkovi.

Insolvenční správce při přezkumném jednání dne 30. 7. 2013, kterého se věřitel nezúčastnil, popřel obě pohledávky z důvodu, že věřitel nedoložil smlouvy o postoupení pohledávky, pouze

1U I' V LDL ll JUhľ/áUlhľ

(KSUL 45 INS 5952/2013) odkázal na oznámení o postoupení pohledávky, které Však nebylo k přihlášce přiloženo a nebyl připojen doklad o doručení oznámení dlužníkovi.

Věřitel podal žalobu, kterou se domáhá určení pravosti popřené pohledávky P6. Svůj nárok odůvodnil žalobce tím, že zopakoval důvody vzniku dílčích pohledávek uvedené v jeho přihlášce a doplnil, že dlužník nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdce úvěry zesplatnil a v souladu s Úvěrovými podmínkami požádal o vrácení poskytnutých úvěrů i se smluvními pokutami ve Výši ušlého úroku, na který by věřiteli vznikl nárok, pokud by dlužník splácel řádně dohodnuté splátky úvěrů. V této souvislosti žalobce poukazuje na závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 z 9. 12. 2009 a dovozuje, že existence smlouvy o postoupení pohledávek není pro řízení rozhodná, pokud bylo dlužníkovi oznámeno postoupení pohledávek původním věřitelem. Žalobce k žalobě přiložil jako důkaz písemné oznámení z 13. 10. 2011 o postoupení pohledávky, zaslané právním zástupcem společnosti Home Credit a. s. dlužníkovi. Aktivní legitimace žalobce je proto dána.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že žalobce nedoložil postoupení pohledávky na žalobce.

Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku z 11. 3. 2014 v bodu I. výroku rozsudku zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky P6. V bodu II. výroku soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 12.906 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění rozsudku se soud ztotožnil s názorem žalobce, že dlužníkovi nepřísluší námitka neexistence či neplatnosti postupní smlouvy, avšak v dané Věci vznáší tuto námitku insolvenční správce, nikoliv dlužník. Insolvenční správce je oprávněn požadovat předložení smlouvy o postoupení pohledávek. Kromě toho žalobce ani neprokázal, že by oznámení společnosti Home Credit a. s. bylo doručeno dlužníkovi.

Soud odkázal na komentář obsažený v právní databázi ASPI k § 526 odst. 2 obč. zák., podle kterého i přes existenci notifikace způsobí neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky, že postupník není oprávněn vymáhat pohledávku, kterou nemá. Oznámení o postoupení pohledávky není právně významné, nebot není právní skutečností, která by způsobila převod pohledávky. Žalobce nedoložil svou aktivní legitimaci, soud proto žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů ve prospěch úspěšného žalovaného bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

Žalobce napadl rozsudek Včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět. Odvolání odůvodnil opakovaným odkazem na závěry velkého senátu Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 z 9. 12. 2009. Uvedený rozsudek byl akceptován i nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2276/2008 z24. 2. 2011. Žalobce dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1277/2007 z 22. 12. 2009 s týmž právním závěrem jako v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 95/2008 se závěrem, že insolvenční správce nemůže mít více hmotněprávních námitek, než má sám dlužník.

Žalovaný se k odvolání vyjádřil a navrhl napadený rozsudek potvrdit vzhledem k neprokázání aktivní legitimace žalobce. Uvedl, že žalobce nedokázal, že by oznámení

1U I' V LDL ll JUhľ/áUlhľ

(KSUL 45 INS 5952/2013) o postoupení pohledávky bylo doručeno dlužníkovi a žalobce nepředložil smlouvu o postoupení pohledávky.

Při jednání před odvolacím soudem žalobce mj. uvedl, že předvolání k jednání u soudu prvního stupně nebylo žalobci řádně doručeno, nebot bylo doručeno původnímu právnímu zástupci žalobce v době, kdy již byl soud prvního stupně informován o novém právním zastoupení žalobce. Z toho důvodu se žalobce nezúčastnil jednání u soudu prvního stupně.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání dospěl k závěru, že v předmětné Věci je nutno rozhodnutí zrušit, nebot je nelze potvrdit ani změnit.

Podle § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud též přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3. K jiným vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve Věci a jen jestliže za odvolacího řízení nemohla být zj ednána náprava.

Odvolací soud učinil závěr, že v rozporu s § 101 odst. 3 a § 115 odst. 1 o. s. ř. byla věc projednána v nepřítomnosti žalobce, ač tento nebyl řádně předvolán. Předvolání k jednání bylo dne 15. 1. 2014 doručeno předchozímu právnímu zástupci žalobce, a to advokátce Mgr. Lucii Tonikové, byt od 23. 12. 2013 byl insolvenční soud informován advokátkou Mgr. Lucií Tonikovou o ukončení právního zastoupení. Tato skutečnost je vadou řízení ve smyslu § 212 odst. 5 první Věty o. s. ř., tj. vadou uvedenou v § 229 odst. 3 o. s. ř. (žalobci byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem). Odvolací soud proto rozsudek zrušil dle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc vrátil v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.

Podle §224 odst. 3 o. s. ř. bude v novém rozhodnutí soudu rozhodnuto též o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Nad rámec tohoto odvolacího řízení odvolací soud uvádí, že otázkou aktivní legitimace postupníka na základě postupitelovy notifikace ve sporu o plnění vůči dlužníkovi se již zabýval Nejvyšší soud vrozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 z9. 12. 2009, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010 s právní větou Oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v§525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.

Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku též dovodil, že právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi a není přitom podstatné, zda ve skutečnosti vůbec k cessi došlo. NotiÍikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky týkající se osoby oprávněné přijmout plnění i tehdy, jestliže kcessi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Proto také

LU I' V LDL LL JUhľ/LUth'

(KSUL 45 INS 5952/2013) nemusí postupitel dlužníkovi prokazovat, že k cessi došlo (§ 526 odst. 2 obč. zák.). Není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda k ní opravdu došlo, pak tato okolnost nemůže být Významná ani v soudním řízení.

Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 2276/08 z 24. 2. 2011 prohlásil právní závěr Nejvyššího soudu obsažený v uvedeném rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 z 9. 12. 2009 za souladný s ústavním pořádkem.

Odvolací soud se ztotožňuje s uvedeným právním závěrem a dodává, že dlužník nemůže v soudním řízení získat více práv, než která mu přísluší mimosoudně podle hmotného práva. V tomto směru řízení u soudu není nadáno žádnou přidanou kvalitou a bylo by v hrubém rozporu s principem právní jistoty, kdyby z hlediska hmotného práva měli účastníci právního vztahu vzájemně jiná práva a povinnosti, než když by se věřitel domáhal svého plnění žalobou v rámci soudního řízení. Je nutno mít na paměti, že jako pravidlo rozsudek vydaný v řízení o splnění pohledávky není konstitutivní povahy, tj. nezakládá z pohledu hmotného práva jiná práva či povinnosti, než které zde již existovaly před zahájením soudního řízení.

Právní závěr, že věřitel (označený postupník) je aktivně legitimován vůči dlužníkovi již na základě postupitelovy notifikace, platí i pro insolvenční řízení, což je mj. zřejmé i z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 1277/2007 z22.12. 2009, publikovaného včasopise Soudní judikatura pod č. SJ 90/2011 s právní větou Jestliže oznámí postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obě. žák., eventuálně případů, ve kterych by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu (zhoršení) jeho právního postaveni) ve sporu o uhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Obdobně to platí ve sporu o určení pravosti nevykonatelně postoupeně pohledávky o námitkách, jež náleží popírajícímu správci konkursní podstaty nebo popírajícím konkursním věřitelům. V takovém případě ani případná neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky nevede k závěru, že postupník není ve sporu aktivně legitimován.

V dalším řízení u soudu prvního stupně bude na žalobci, aby prokázal, že notifikace z 13. 10. 2011 adresovaná společností Home Credit a. s. dlužníkovi, byla dlužníkovi doručena.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 13. října 2014

LU I' V LDL LL JUhľ/LUth'

(KSUL 45 INS 5952/2013)

JUDr. Ladislav D e r k a, V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková