104 VSPH 303/2017-158
43 ICm 2866/2016 104 VSPH 303/2017-158 (KSCB 27 INS 8641/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Petry Švamberkové a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci žalobců a) Věry anonymizovano , anonymizovano , b) Alexandra anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Chýnov, Nekutova 96, proti žalovaným 1) JUDr. Janu Kubálkovi, IČO 71345574, sídlem Boršov nad Vltavou, Rybářská 218, insolvenčnímu správci žalobců a), b), 2) JUDr. Václavu anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 8, Vršní 515/42, a 3) Mgr. Evě anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 8, Lhotákova 2329/11, žalovaní 2) a 3) zast. Mgr. Liborem Neradem, advokátem, sídlem Praha 8, Sokolovská 22, o neplatnost kupní smlouvy, o odvolání žalobců a), b) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 43 ICm 2866/2016-111 ze dne 2. února 2017,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 43 ICm 2866/2016-111 ze dne 2. února 2017 se v bodě I. výroku potvrzuje; v bodě II. výroku se mění tak, že ve vztahu žalobci a), b) a žalovaný 1), nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení; v bodě III. výroku se mění tak, že žalobci a), b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení žalovanému 2) a žalované 3) k rukám advokáta Mgr. Libora Nerada částku 38 329,60 Kč. isir.justi ce.cz 43 ICm 2866/2016 (KSCB 27 INS 8641/2012)

II. Žalobci a), b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů odvolacího řízení žalovanému 2) a žalované 3) k rukám advokáta Mgr. Libora Nerada částku 11 120 Kč.

III. Ve vztahu žalobci a), b) a žalovaný 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku uvedeným rozsudkem zamítl žalobu manželů-dlužníků Věry anonymizovano a Alexandra anonymizovano (dále též žalobci nebo dlužníci) ze dne 10. 8. 2016 na určení neplatnosti kupní smlouvy o převodu pozemku parc. č. St 127/1, jehož součástí je stavba č. p. 96, pozemku parc. č. 19/1, pozemku parc. č. 19/3, pozemku parc. č. 19/6, pozemku parc. č. 19/7, pozemku parc. č. 19/8, pozemku parc. č. 19/10 a spoluvlastnického podílu o velikosti 2/3 na pozemku parc. č. 19/9, vše v k.ú. Chýnov u Tábora, obci Chýnov (dále jen nemovitosti), uzavřené dne 2. 5. 2016 mezi žalovaným 1) JUDr. Janem Kubálkem, insolvenčním správcem žalobců (dále jen žalovaný 1/ nebo správce) na straně jedné jako prodávajícím a žalovaným 2) JUDr. Václavem Vlkem (dále též žalovaný 2/) a žalovanou 3) Mgr. Evou anonymizovano (dále též žalovaná 3/) na straně druhé jako kupujícími (bod I. výroku), nepřiznal žalovanému 1) náhradu nákladu řízení (bod II. výroku) a uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení žalovanému 2) a žalované 3) částku 72.649,60 Kč, každému jednou polovinou (bod III. výroku).

V odůvodnění rozsudku soud I. stupně mj. uvedl, že se žalobci domáhali určení neplatnosti kupní smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 2. 5. 2016 s tvrzením, že mají kupní smlouvu za neplatnou, neboť nebyl udělen řádný pokyn ke zpeněžení zajištěného věřitele BACHL, s.r.o., když v pokynu ze dne 23. 10. 2015 vyslovil souhlas s prodejem nemovitostí pouze žalovanému 2) a nikoliv žalované 3) a tento souhlas byl také v rozporu s pokynem zajištěného věřitele Hypoteční banky, a.s. ze dne 9. 12. 2015, která udělila pokyn k prodeji nejvyšší nabídce. Dále uvedli, že cena, za kterou byly nemovitosti prodány, byla nepřiměřeně nízká a neodpovídala odhadu znaleckého posudku z roku 2011, který si nechala vyhotovit Raiffeisenbank, a.s. a který stanovil cenu nemovitostí na 2,1 milionu Kč oproti kupní ceně 668.000 Kč. Dále uvedli, že nemovitosti byly zveřejněny v nabídce realitní kanceláře v červenci 2015 a již v listopadu 2015 byla nemovitost označena jako rezervovaná, jakož i byly vybrány nevhodné fotografie budovy, což mohlo odradit další potencionální zájemce. Nemovitosti byly nabízeny za částku 600.000 Kč a zájem o tyto nemovitosti projevila paní Veronika Entlicherová, přičemž v důsledku špatné komunikace se správcem však byla z prodeje nemovitostí vytěsněna a nemohla být dosažena vyšší kupní cena. 43 ICm 2866/2016 (KSCB 27 INS 8641/2012)

Žalovaní 2) a 3) ve vyjádření k žalobě (č. l. 35) namítali, že i přes značnou dobu, po kterou žalovaný 1) nemovitosti nabízel k prodeji, tak se žádný zájemce nepřihlásil a teprve poté, co o nemovitosti projevili zájem, začala se soudem komunikovat Veronika Entlicherová, která v rámci svých podání připustila, že je k žalobcům osobou blízkou.

Žalovaný 1) ve vyjádření k žalobě (č. l. 55) namítal, že obdržel pokyn zajištěného věřitele Hypoteční banky, a.s. ze dne 9. 12. 2015 a pokyn zajištěného věřitele BACHL, s.r.o. ze dne 23. 10. 2015 a při prodeji nemovitostí postupoval v souladu s § 293 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Dále uvedl, že v souladu s § 219 odst. 4 IZ zadal znalci ocenění hodnoty zajištění, přičemž dle znaleckého posudku ze dne 21. 7. 2015 činí obvyklá cena nemovitostí částku 700.000 Kč. K poslední námitce žalobců uvedl, že dle vyjádření zprostředkovatele prodeje ze dne 23. 2. 2016 nechtěla zájemkyně Veronika Entlicherová kupovat nemovitosti a chtěla vrátit blokovací depozitum.

Při rozhodování vyšel soud I. stupně z těchto skutkových zjištění: -usnesením č. j. KSCB 27 INS 8641/2012-B-13 ze dne 16. 7. 2017 soud schválil oddlužení žalobců dlužníků formou plnění splátkového kalendáře; -žalovaný 1) sepsal do majetkové podstaty mimo jiné i nemovitosti žalobců (dlužníků); -dle nedatovaného výpisu realitní kanceláře REMAX (č. l. 13) byly nemovitosti nabízeny s dodatkem, že jsou prodávány v rámci insolvenčního řízení a jsou rezervovány; -dle znaleckého posudku Jiřího Zahradníka ze dne 17. 4. 2011 (č. l. 14) činila obvyklá cena nemovitostí 2.100.000 Kč, přičemž minimální cena v rekonstrukci byla 1.850.000 Kč a součástí posudku je čestné prohlášení dlužnice ze dne 12. 4. 2011, že provede modernizaci a rekonstrukci, poněvadž nemovitosti jsou v současné době pro ni v nevyhovujícím technickém stavu i vnitřním vybavení ve výši 935.000 Kč; -dle znaleckého posudku Ing. Bohumila Fialy ze dne 15. 4. 2012 činila obvyklá cena nemovitostí 800.000 Kč; -dle kupní smlouvy ze dne 17. 10. 2013, jejímž předmětem byl dům č. p. 76 na pozemku parc. č. 127/1, pozemek parc. č. 19/3, pozemek parc. č. 19/6 a pozemek parc. č. 19/7, vše v k.ú. Chýnov, obci Chýnov, nabyli žalobci uvedené nemovitosti od Jindřicha Vondry za kupní cenu 300.000 Kč; -dle znaleckého posudku Ing. Miroslava Lukeše ze dne 21. 7. 2015 činila obvyklá cena nemovitostí 700.000 Kč; -podáním ze dne 23. 10. 2015 udělil zajištěný věřitel BACHL, s.r.o. pokyn ke zpeněžení zajištěných nemovitostí a souhlasil s jejich prodejem zájemci JUDr. Václavu anonymizovano za kupní cenu 600.000 Kč; -podáním ze dne 9. 12. 2015 udělil zajištěný věřitel Hypotéční banka, a.s. pokyn ke zpeněžení zajištěných nemovitostí prodejem mimo dražbu nejvyšší obdržené nabídce s nejnižší kupní cenou 600.000 Kč; -dopisem ze dne 19. 1. 2016 nabídla Veronika Entlicherová za nemovitosti částku 650.000 Kč a po jednání s realitní kanceláří zvýšila nabídku na 665.000 Kč 43 ICm 2866/2016 (KSCB 27 INS 8641/2012) a požádala soud o udělení pokynu k prodeji nemovitostí do jejího vlastnictví, neboť je přítelkyní syna dlužníků; -dle zprávy realitní kanceláře REMAX ze dne 23. 2. 2016 byly ve věci prodeje nemovitostí evidováni dva zájemci, jednak žalovaný 2) a žalovaná 3) a dále Veronika Entlicherová, kteří složili zálohu na kupní cenu, přičemž kupní cena byla postupně navyšována až na 668.000 Kč, kterou nabídl žalovaný 2) a žalovaná 3), o čemž realitní kancelář informovala Veroniku Entlicherovou, která svojí nabídku již nenavýšila, pouze její přítel si sjednal s realitní kanceláří schůzku na 24. 2. 2016 s tím, že nemovitosti nechtějí kupovat a budou písemně žádat o vrácení zálohy; -dle kupní smlouvy uzavřené dne 2. 5. 2016 (č. l. 9) prodal žalovaný 1) nemovitosti žalovaným 2) a 3) za kupní cenu 668.000 Kč do jejich podílového spoluvlastnictví.

Na takto ustaveném skutkovém základě soud I. stupně konstatoval, že shledal naléhavý právní zájem žalobců na určení neplatnosti kupní smlouvy, že podle § 289 odst. 1 IZ může správce prodej mimo dražbu uskutečnit se souhlasem soudu a věřitelského výboru a že dle § 293 IZ jde-li o zpeněžení věcí, které slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení. Soud zjistil, že správce postupoval podle pokynů zajištěných věřitelů i se souhlasem soudu při uzavření kupní smlouvy a nikoliv za nepřiměřeně nízkou kupní cenu jediným zájemcům a nebyl shledán jediný důvod pro určení neplatnosti smlouvy, kterou není žádná ze žalobců tvrzených okolností, proto soud žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 7 IZ ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní měli v řízení plný úspěch. Žalovaný 1) náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto mu nebyly přiznány, a žalovanému 2) a žalované 3) soud přiznal náklady dle vyhlášky za šest úkonů právní služby po 10.980 Kč a šestkrát režijní paušál po 300 Kč a náklady cestovného a za ztrátu času na cestě, jak je vyúčtováno v podání zástupce žalovaných ze dne 3. 2. 2017.

Proti tomuto rozsudku se žalobci včas odvolali (č. l. 121) a navrhovali, aby jej odvolací soud změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví, popř. jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobci namítali, že se soud řádně nevypořádal s jejich námitkou, že nikdy nebyl dán souhlas druhého zajištěného věřitele BACHL, s.r.o. s prodejem nemovitostí žalované 3), když tento projev vůle se týkal pouze prodeje žalovanému 2). Dále žalobci namítali, že nebyl řádně udělen pokyn prvního zajištěného věřitele Hypoteční banky, a.s., když s nabízením nemovitostí správce započal před tím, než byl udělen pokyn prvního zajištěného věřitele. Zásadní pro posouzení těchto skutečností měli zprávu správce ze dne 4. 1. 2016 včetně příloh, neboť druhý zajištěný věřitel BACHL, s.r.o. vyjádřil vůli k prodeji nemovitostí již v červenci 2013 a první zajištěný věřitel pokyn k prodeji nemovitostí neudělil. Odvolatelům nebyla známa lhůta určená soudem prvnímu zajištěnému věřiteli k udělení pokynu dle § 293 IZ, s ohledem na to neměl správce použít pokyn druhého zajištěného věřitele a neměl vůbec zahájit nabízení předmětných nemovitostí. Předmětné nemovitosti byly nabízeny od července 2015 a již v říjnu 2015 byl u nich zveřejněn údaj o rezervaci, patrně z důvodu zájmu 43 ICm 2866/2016 (KSCB 27 INS 8641/2012)

žalovaného 2), není tedy pravdou, že byly nemovitosti nabízeny dlouhou dobu. Prodej byl dle názoru žalobců od počátku připravován pro žalovaného 2) a žalovanou 3) za jimi nabízenou kupní cenu 600.000 Kč, a přes odmítavý postoj prvního zajištěného věřitele byly realizovány kroky k jeho uskutečnění. Dále žalobci brojí proti správnosti znaleckého posudku Ing. Miroslava Lukeše, o kterém mj. tvrdí, že byl vyhotoven v červenci 2015 a dle jejich názoru opomněl při kalkulaci ceny obvyklé připočíst k ceně budovy dalších 610.000 Kč jako cenu pozemků tvořících funkční celek se stavbou a cena obvyklá měla činit minimálně 1.310.000 Kč. Soudu I. stupně vytýkali, že se nevypořádal s rozporem, že obvyklá cena dle znaleckého posudku Ing. Lukeše se liší od posudku Jiřího Zahradníka z 17. 4. 2011, dle kterého odhad činil 2.100.000 Kč a v budoucím stavu 2.900.000 Kč, přičemž minimální cena v rekonstrukci je 1.850.000 Kč. Soud sice správně upozornil na čestné prohlášení ohledně provedení stavebních prací v nákladu 935.000 Kč, ale i bez oprav se jednalo o odhadní cenu kolem cca 2 mil. Kč v roce 2011 a místo vysvětlení rozporu si všímal částky, za kterou nemovitosti nabyli sami žalobci, která s cenou obvyklou ke dni odhadu nemá nic společného. Dále správce dle názoru žalobců nerespektoval pokyn směřující k prodeji nejvyšší nabídce a nesnažil se dosáhnout maximálního výtěžku, přičemž realizací prodeje pod obvyklou kupní cenu nebylo dosaženo vyššího výtěžku pro věřitele žalobců.

Žalovaný 1) ve vyjádření k odvolání (č. l. 145) navrhoval, aby odvolací soud rozsudek potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Uvedl, že postupoval v souladu s § 293 IZ a v souladu s pokynem zajištěného věřitele Hypoteční banka, a.s. ze dne 9. 12. 2015 a BACHL, s.r.o. ze dne 23. 10. 2015. Uvedl, že dne 1. 4. 2016 Krajský soud v Českých Budějovicích přípisem na B-31 zrušil svůj pokyn nezpeněžovat předmětné nemovitosti, neboť shledal, že žalovaný 1) postupuje v souladu se zákonem, když disponuje souhlasnými pokyny obou zajištěných věřitelů. S ohledem na znalecký posudek Ing. Bohumíra Fialy ze dne 15. 4. 2012 na základě objednávky žalobkyně, kterým byly předmětné nemovitosti oceněny částkou 800.000 Kč a s ohledem na znalecký posudek Ing. Miroslava Lukeše ze dne 21. 7. 2015, kterým byly předmětné nemovitosti oceněny částkou 700.000 Kč, neshledává kupní cenu ve výši 668.000 Kč nepřiměřeně nízkou.

Žalovaný 2) a žalovaná 3) ve vyjádření k odvolání (č. l. 136) navrhovali, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení. Měli za to, že postup žalovaného 1) před uzavřením kupní smlouvy byl v pořádku, když po nabízení nemovitostí od července 2015 do května 2016 prodal nemovitosti jediným zájemcům se souhlasem zajištěných věřitelů, a že v okamžiku prodeje byly podmínky § 293 IZ splněny, tj. byl dán pokyn obou zajištěných věřitelů s prodejem nemovitostí, a proto je námitka neplatnosti kupní smlouvy lichá. Nesouhlasili s výkladem § 293 IZ předestřeným žalobci, že každý zajištěný věřitel musí vydat souhlas s prodejem nemovitosti konkrétnímu zájemci a předem. Zopakovali, že i kdyby bylo prokázáno, že nemovitosti byly prodány za cenu nižší, nemá to za následek neplatnost kupní smlouvy, ale mohl by být dán nárok na náhradu škody žalobců vůči žalovanému 1). 43 ICm 2866/2016 (KSCB 27 INS 8641/2012)

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

S ohledem na to, že kupní smlouva byla uzavřena dne 2. 5. 2016, použijí se pro posouzení její platnosti ustanovení IZ a o.z. ve znění v této rozhodné době.

Podle § 286 odst. 1 IZ majetkovou podstatu lze zpeněžit a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, b) prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí, c) prodejem majetku mimo dražbu.

Podle § 289 odst. 2 IZ při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku.

Podle § 289 odst. 3 IZ platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku.

Podle § 293 odst. 1 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

Podle § 230 odst. 4 IZ není-li k pokynům zajištěného věřitele připojen písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje ze stejného zajištění, osoba s dispozičními oprávněními neprodleně vyrozumí insolvenční soud. Insolvenční soud v takovém případě nařídí do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda pokyny zajištěného věřitele schvaluje. Při jednání lze projednat pouze námitky proti pokynům zajištěného věřitele, které ostatní zajištění věřitelé uplatní písemně u insolvenčního soudu nejpozději do 7 dnů ode dne zveřejnění těchto pokynů v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K jednání předvolá insolvenční soud insolvenčního správce a dlužníka a zajištěné věřitele, kterým poskytne poučení o námitkách podle věty třetí.

Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 43 ICm 2866/2016 (KSCB 27 INS 8641/2012)

Podle § 1105 o.z. se nabývá nemovitá věc zapsaná ve veřejném seznamu zápisem do takového seznamu.

Podle § 2079 odst. 1 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

Podle § 2080 o.z. kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení.

Podle § 560 o.z. písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

Podle § 2128 odst. 1 o.z. při prodeji a koupi nemovité věci se vyžaduje kupní smlouva formu podle § 560.

V usnesení sp. zn. 29 NSCR 47/2015 ze dne 31. 5. 2017 Nejvyšší soud ČR konstatoval, že pro zajištěného věřitele je určen (celý) čistý výtěžek zpeněžení předmětu zajištění, tedy zajištěný věřitel má prostřednictvím § 293 IZ plné oprávnění udělovat pokyny ke zpeněžení této věci bez ohledu na to, jaká je výše jeho zajištěné pohledávky v porovnání s hodnotou majetku tvořícího předmět zajištění, resp. očekávaným výtěžkem jeho zpeněžení. Zájmy ostatních (nezajištěných) věřitelů při zpeněžování předmětu zajištění musí hájit insolvenční správce prostřednictvím mechanismu dle § 293 věty druhé IZ.

Ze shora citovaného je zřejmý správný postup správce při zpeněžování nemovitostí tvořících předmět zajištění v insolvenčním řízení, jakož i náležitosti kupní smlouvy.

Odvolací soud nejprve konstatuje, že žaloba byla dle § 289 odst. 3 IZ podána včas, když kupní smlouva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 11. 5. 2016 (B-33) a žaloba byla doručena soudu dne 10. 8. 2016, a byla podána k tomu oprávněnými osobami-dlužníky (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 26/2013 ze dne 31. 8. 2015).

V posuzované věci je spor o to, zda je kupní smlouva platná v důsledku tvrzeného nedodržení postupu správce při zpeněžení zajištěných nemovitostí či v důsledku prodeje nemovitostí za kupní cenu, která je nižší, než cena obvyklá.

Odvolací soud především konstatuje, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu I. stupně i s právními závěry vyjádřenými v napadeném rozsudku (v podstatné části reprodukovanými shora), jež mají v obsahu spisu a v provedeném dokazování potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo 43 ICm 2866/2016 (KSCB 27 INS 8641/2012) nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto pro stručnost odkázat na rozhodnutí soudu I. stupně, jež považuje odvolací soud za věcně správné a přesvědčivé.

K odvolacím námitkám pak považoval odvolací soud za potřebné uvést následující:

Při uzavírání sporné kupní smlouvy byl dodržen postup předvídaný insolvenčním zákonem, když věřitel Hypoteční banka, a.s. jako první zajištěný v pořadí (§ 293 odst. 1 IZ) udělil správci souhlas se zpeněžením nemovitostí dlužníka prodejem mimo dražbu nejvyšší obdržené nabídce a stanovil minimální kupní cenu ve výši 600.000 Kč. Zajištěný věřitel druhý v pořadí BACHL, s.r.o. dal pokyn rovněž k prodeji nemovitostí mimo dražbu a vyslovil souhlas s jejich prodejem zájemci JUDr. Václavu anonymizovano za kupní cenu 600.000 Kč. Předmětem pokynu zajištěného věřitele byl pouze prodej mimo dražbu, a proto je nerozhodné komu byla nemovitost prodána, jako je nerozhodné, že správce měl předem určené zájemce, přičemž bylo v řízení prokázáno, že nebyl žádný jiný vážný zájemce o nemovitosti než žalovaní 2) a 3). V řízení bylo prokázáno, že nemovitosti byly označeny realitní kanceláří jako rezervované, nicméně nebylo prokázáno, kdy se tak stalo, takže nelze dovodit, že by oznámení o rezervaci odradilo další zájemce. K uzavření kupní smlouvy došlo až po udělení souhlasu zajištěného věřitele prvního v pořadí Hypoteční banky a.s. i zajištěného věřitele druhého v pořadí BACHL s.r.o., přičemž podmínka zajištěného věřitele prvního v pořadí Hypoteční banky a.s. týkající se minimální kupní ceny ve výši 600.000 Kč byla dodržena, když výsledná kupní cena činila 668.000 Kč. Ze zprávy správce ze dne 4. 1. 2016, kromě výše uvedených zjištění dále plyne, že správce poté, co obdržel pokyn obou zajištěných věřitelů požádal soud o zrušení pokynu nezpeněžovat nemovitosti a uvedl, že jsou realitní kanceláří evidováni dva zájemci, přičemž pouze u jednoho lze očekávat složení kupní ceny, neboť z podání realitní kanceláře REMAX ze dne 4. 1. 2016 se podává doporučení posečkat 3 dny na vyřešení složení blokační zálohy ze strany nového zájemce paní Entlicherové, která neměla úvěrování nikde předschváleno, a poté přistoupit k uzavření kupní smlouvy se žalovaným 2) a žalovanou 3). Ze znaleckého posudku Ing. Bohumila Fialy ze dne 15. 4. 2012, který byl vypracován pro objednatele, kterým byla žalobkyně, odvolací soud ověřil cenu obvyklou ve výši 800.000 Kč, ze znaleckého posudku Ing. Miroslava Lukeše ze dne 21. 7. 2015 pak ověřil cenu obvyklou ve výši 700.000 Kč, přičemž znalec cenu stanovil srovnávací metodou. Ze znaleckého posudku Jiřího Zahradníka z 14. 4. 2011 sice vyplývá cena obvyklá ve výši 2.100.000 Kč, avšak z protokolu o jednání před soudem I. stupně ze dne 2. 2. 2017 plyne i to, že žalobci nabyli podstatnou část nemovitostí od Jindřicha Vondry dle kupní smlouvy ze dne 17. 10. 2013 za cenu 300.000 Kč. Z toho lze usuzovat, že v období od 14. 4. 2011 do 17. 10. 2013 došlo ke zhoršení stavu nemovitostí nebo k propadu ceny nemovitostí na trhu. Odvolací soud rozhodně nesdílí názor žalobců, že by kupní smlouva měla být neplatná jen z toho důvodu, že dosažená kupní cena uhrazená žalovaným 2) a 3) byla nižší, než cena obvyklá, resp. žalobci očekávaná, když správce je dle § 289 odst. 2 IZ oprávněn kupní cenu stanovit i pod cenou obvyklou a stanovená kupní cena plně 43 ICm 2866/2016 (KSCB 27 INS 8641/2012) odpovídala stanovisku obou zajištěných věřitelů a závěr o neplatnosti kupní smlouvy se nemůže opírat jen o to, že při respektování pokynů zajištěných věřitelů, mohla být hypoteticky dosažena vyšší kupní cena.

Pokud jde o žalobcem b) až v odvolacím řízení předloženou dohodu o přistoupení k závazku ze dne 29. 8. 2012 k doložení jeho tvrzení, že nemělo dojít ke zpeněžení nemovitostí, odvolací soud jí důkaz neprovedl, neboť takovým tvrzením nelze důvodně zpochybňovat platnost sporné kupní smlouvy, nadto za situace, kdy pohledávka zajištěného věřitele Hypoteční banky, a.s. byla v insolvenčním řízení řádně zjištěna a nebylo prokázáno, že by zanikla, kdy zajištěný věřitel požádal o zpeněžení předmětu zajištění a kdy toto zpeněžení též řádně proběhlo.

Odvolací soud proto uzavírá, že žalobci tvrzené důvody neplatnosti kupní smlouvy neobstojí, jiný důvod neplatnosti se ze spisu nepodává, vady řízení, jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ze spisu neplynou, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobců proti rozhodnutí o zamítnutí žaloby o neplatnost kupní smlouvy není důvodné, a proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek v bodě I. výroku jako věcně správnýpotvrdil.

Pokud jde o bod II. výroku rozsudku, odvolací soud jej podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. změnil z důvodu, že se žalovaný 1) na jednání u odvolacího soudu konaném dne 18. 12. 2017 výslovně vzdal práva na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

Pokud jde o bod III. výroku rozsudku, odvolací soud jej podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. změnil co do výše přisouzené náhrady, když výše odměny za 1 úkon právní služby nečiní 10.980 Kč, jak se soud I. stupně nesprávně domníval, ale dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu správně činí jen 3.100 Kč se snížením o 20 % za zastupování 2 osob, tj. ve výši 2.480 Kč za jednu zastupovanou osobu za úkon právní služby. Odměna za šest úkonů právní služby u jedné zastupované osoby činí 14.880 Kč, za šest režijních paušálů 1.800 Kč, tj. celkem 16.680 Kč za jednu zastupovanou osobu, při započtení dvou zastupovaných osob odměna a paušální náhrada výdajů činí 33.360 Kč a dále náhradu za promeškaný čas ve výši 16 půlhodin á 100 Kč, tj. 1.600 Kč a náhradu cestovného ve výši 3.369,60 Kč, celkem 38.329,60 Kč.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že úspěšní žalovaní mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když žalovaný 1) se jich při jednání před odvolacím soudem výslovně vzdal, a proto odvolací soud rozhodl, že ve vztahu žalobci a), b) a žalovaný 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovanému 2) a 3) odvolací soud přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení 43 ICm 2866/2016 (KSCB 27 INS 8641/2012) složenou z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání) á 2.480 Kč za jednu zastupovanou osobu za úkon právní služby, celkem 4.960 Kč a dva režijní paušály 600 Kč, tj. 5.560 Kč za jednu zastupovanou osobu, při započtení dvou zastupovaných osob odměna a paušální náhrada výdajů činí 11.120 Kč, když advokát není plátce DPH.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 18. prosince 2017

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela