104 VSPH 276/2014-48
60 ICm 992/2013 104 VSPH 276/2014-48 (KSPA 48 INS 13123/2012)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složenem z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkove ve věci žalobce: JUDr. Martin Pavliš, sídlem Wilsonova 368, 539 01 Hlinsko, insolvenční správce dlužníků Radka Koky a Lenky Kokyové, zast. Mgr. Josefem Žd'árským, advokátem, se sídlem Panská 6, 110 00, Praha 1, proti žalovanemu: Mgr. Kamil Košina, soudní exekutor, se sídlem Zdíkov 79, 384 73 Stachy, o popření vykonatelne pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 60 lCm 992/2013-22, ze dne 31. ledna 2014 takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 60 ICm 992/2013-22, ze dne 31. ledna 2014 se mění tak, že se žaloba o popření pravosti pohledávky žalovaného ve výši 7.865,-Kč v insolvenčním řízení dlužníků Radka Koky a Lenky Kokyové projednávaném pod sp.zn. KSPA 48 INS 1312312012, zamítá.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodněnh

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ve výroku označeným rozsudkem určil, že žalovaný Mgr. Kamil Košina (dále jen žalovaný) nemá proti dlužníkovi Radkovi Koky (dále jen dlužník) pohledávku ve výši 7.865,-Kč přiznanou příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 040 EX 2984/12-12 ze dne 9.1.2013 (bod l. výroku), dále přiznal žalobci JUDr. Martinu Pavlišovi (dále jen žalobce) právo na náhradu nákladů řízení (bod ll. výroku) a uložil žalovanemu poplatkovou povinnost (bod lll. výroku).

'IU4 VSPH 2/6/2014 (KSPA 48 INS 13123/2012)

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného ve společném řízení dlužníka a jeho manželky za dlužníkem vykonatelnou pohledávku v celkové výši 7.865,-Kč za náklady exekuce přiznané exekučním příkazem č.j 040 Ex 2984/12-12, které představují pouze minimální náklady exekutora dle vyhlášky č. 330/2001 Sb. Dále soud prvního stupně zjistil, že uvedená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání dne 22.2.2013 a žaloba pak byla soudu doručena včas dne 18.3.2013, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání dle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákona (dále jen IZ). Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 30.5.2012, řízení u dlužníka a jeho manželky byla spojena ke společnému projednání pod sp.zn. KSPA 48 INS 13123/2012/2012, u obou byl následně zjištěn úpadek, povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Z usnesení Okresního soudu v Chrudimi č.j. 22 EXE 1731/2012-16 ze dne 25.6.2012 (právní moc dne 16.8.2012) soud zjistil, že byla nařízena exekuce proti dlužníkovi jako povinnému a jejím provedením byl pověřen žalovaný. Exekuce byla nařízena podle rozhodčího nálezu sp.zn. E/2010/07388 ze dne 25.10.2011.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 040 Ex 2984/12-12 ze dne 9.1.2013, vydaného žalovaným, soud zjistil, že náklady exekuce byly vyčísleny ve výši 9.776,80 Kč a sestávaly se z odměny soudního exekutora včetně DPH ve výši 5.541,80 Kč a náhrady hotových výdajů včetně DPH ve výši 4.235,-Kč. Odměna byla spočtena z výše pohledávky, ohledně níž byla exekuce nařízena. Z rozhodčího nálezu sp.zn. E/2010/07388 ze dne 25.10.2011 vydaného rozhodcem JUDr. Jiřím Novákem soud prvního stupně zjistil, že dlužníkovi Radku Koky bylo uloženo zaplatit společnosti ESSOX, s.r.o. mimo jiné náhradu nákladů řízení ve výši 12.240,-Kč. Z odůvodnění plyne, že rozhodčí nález se vztahoval k úvěrové smlouvě č. 9702066355 a rozhodce dovozoval své oprávnění věc rozhodnout z čl. Vl. odst. 7 podmínek, kde bylo ujednáno, že majetkové spory, které vzniknou ztéto smlouvy, budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu vedeného Společností pro rozhodčí řízení a.s. podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení této společnosti.

Soud prvního stupně vyslovil vnapadeném rozsudku názor, podle kterého náklady exekuce, které dosud nebyly vymoženy, nelze vinsolvenčním řízení dlužníka uspokojit, nebot' o nich v průběhu insolvenčního řízení nelze rozhodnout, když exekuci na majetek dlužníka po zahájení insolvenčního řízení již nelze provést. Proto neshledal jeho přihlášenou pohledávku za náklady exekučního řízení za důvodné.

Dále vyslovil názor, že vdaném případě rozhodčí doložka neobsahovala konkrétní určení rozhodce, ale odkazovala na seznam rozhodců společnosti, která není a nebyla stálým rozhodčím soudem. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11.5.2011 a sp.zn. 31 Cdo 958/2012 ze dne 10.7.2013 vyslovil názor, že rozhodčí doložka je neplatná a pravomoc rozhodce nebyla dána. Rozhodčí řízení tak nemělo proběhnout a rozhodčí nález neměl být vydán a na jeho základě nemohly vzniknout žádné náklady řízení a nemohly být ani přiznány náklady exekuce. Soud prvního stupně proto žalobě o popření pohledávky žalovaného v celém rozsahu vyhověl.

'IU4 VSPH 2/6/2014 (KSPA 48 INS 13123/2012)

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, vněmž zejména namítal, že soud prvního stupně dospěl knesprávným právním závěrům, nebot' žalovaný byl pověřen provedením exekuce dříve, než bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Protojiž učinil přípravné úkony, jako např. lustraci majetku dlužníka dříve, než bylo rozhodnuto o jeho úpadku. Proto mu dle jeho názoru náleží náklady za provedení exekuce alespoň ve výši odpovídající minimálních nákladů dle § 6 odst. 3 a § 13 odst. 1 vyhl. Č. 330/2001 Sb., kterou přihlásil. Kargumentaci soudu uvedl, že exekuce byla prováděna na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Chrudimi č.j. 22 EXE 1721/2012-16 ze dne 25.6.2012 a exekuce nebyla zastavena na návrh dlužníka ani nebyl zrušen pravomocně vydaný exekuční titul, kterým je shora označený rozhodčí nález. Proto nelze náklady exekuce soudnímu exekutorovi odepřít. Navrhoval proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu o popření jeho přihlášené pohledávky v celém rozsahu zamítl.

Žalobce se kpodanému odvolání žalovaného vyjádřil tak, že zdůraznil, že v projednávané věci je třeba považovat rozhodčí nález, jenž byl exekučním titulem pro nařízení exekuce, zníž žalovaný účtuje své náklady, za nicotný právní akt s ohledem na absolutní neplatnost ujednání, kterým měla být založena pravomoc rozhodce. Dovozoval, že exekuce neměla být prováděna a jakékoli další úkony či rozhodnutí týkající se uvedeného nálezu nemohou být důvodem dalších pohledávek v insolvenčním řízení.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek v rozsahu napadeném odvoláním, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 174 insolvenčního zákona přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (2). Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost popírá (4).

Podle § 192 odst. 1 insolvenčního zákona pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé, popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. l podle odst. 2 tohoto ustanovení jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3 žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Při posuzování důvodnosti podané žaloby o pravosti přihlášené pohledávky žalovaného odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně uvedených výše, jež považuje za správná, a doplňuje knim, že zobsahu přihlášky ze dne

'IU4 VSPH 2/6/2014 (KSPA 48 INS 13123/2012)

9.1.2013 podané žalovaným v insolvenčním řízení dlužníka vyplývá, že svůj nárok uplatnil jako vykonatelný zdůvodu vyúčtovaných nákladů exekučního řízení nařízeného Okresním soudem vChrudimi usnesením č.j. 22 EXE 1721/2012-16 ze dne 25.6.2012, a to ve výši minimálních nákladů spočívajících vminimální odměně exekutora, paušální náhrady nákladů a DPH z původně stanovené výše 9.776,80 Kč příkazem exekutora č.j. 040 Ex 2984/12-12. Rozhodnutí o nařízení exekuce nabylo právní moci dne 16.8.2012 a insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno na základě návrhu dlužníka dne 30.5.2012, když rozhodnuto o úpadku bylo dne 18.12.2012 s účinky tohoto usnesení k témuž dni.

Zuvedených skutkových zjištění soudu prvního stupně i soudu odvolacího vyplývá, že v exekučním řízení vedeném proti povinnému-dlužníkovi bylo vydáno rozhodnutí o nařízení exekuce, která nemohla být provedena s ohledem na zahájení insolvenčního řízení. Jak vyplývá z dosavadní rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze, soudní exekutor může v průběhu insolvenčního řízení požadovat uspokojení nákladů exekuce v případě, kdy dle § 46 odst. 7 zák.č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) má již před zahájením insolvenčního řízení k dispozici (vymožený) výtěžek exekuce, který odevzdá insolvenčnímu správci po odečtu nákladů exekuce (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze z 5.9.2012 č.j. 44 lCm 1188/2011, 103 VSPH 111/2012-29 (KSUL 44 INS 14403/2010), nebo rozsudek téhož soudu ze dne 24.10.2013 č.j. 44 lCm 869/2011, 101 VSPH 267/2013-70 (KSUL 44 INS 14403/2010). Mimo tyto případy, dojde-li k zahájení exekučního řízení, v němž dosud nedošlo ke zpeněžení majetku povinného-dlužníka, ale exekutor započal s prováděním exekuce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu č.j. 25 Cdo 4802/2008 ze dne 30.11.2010 publikovaný pod č. 69/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dochází k situaci, kdy soudnímu exekutorovi vzniká nevykonatelná pohledávka, již je povinen v insolvenčním řízení přihlásit a vyúčtovat v souladu s vyhláškou č. 330/2001 Sb. dle úkonů, které v rámci řízení provedl. Protože v průběhu insolvenčního řízení nelze dle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona zahájenou exekuci provést, vznikne soudnímu exekutorovi nárok na úhradu nákladů hotových výdajů v paušální výši dle § 13 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb., popř. skutečných doložených výdajů dle odst. 2 až 9 a § 14 a 15 téže vyhlášky. Odměna exekutora však bude vtakovém případě vycházet analogicky z minimální odměny ve výši 3.000,-Kč dle § 11 odst. 2 této vyhlášky.

Odměna žalovaného jako soudního exekutora se proto v projednávané věci nemůže opírat o příkaz exekutora vydaný po zahájení insolvenčního řízení i po rozhodnutí o úpadku dlužníka, nýbrž jedná se o případ, kdy byly provedeny toliko úvodní úkony pro zjišt'ování majetku dlužníka a exekutorovi vzniká právo na minimální odměnu a paušální náhradu nákladů dle § 11 odst. 2 a dle § 13 odst. 1 cit. vyhl.

Žalovaný přihlásil svoji pohledávku v insolvenčním řízení dlužníka (povinného) jako vykonatelnou pohledávku ztitulu náhrady nákladů exekuce, které sice opíral ojím vydaný exekutorský příkaz, účtoval jej však jen ve výši minimální odměny a paušálních nákladů exekuce. Sohledem na výše uvedené úvahy proto dospěl odvolací soud k závěru, že žalovanému právo na náhradu nákladů exekuce vzniklo ze zákona jako nárok nevykonatelný vjím požadované výši. Popření jeho pohledávky žalobcem v tomto rozsahu proto neshledal odvolací soud jako důvodné.

'IU4 VSPH 2/6/2014 (KSPA 48 INS 13123/2012)

Pokud žalobce namítal, že exekuce byla soudem nařízena na základě neexistujícího exekučního titulu (s ohledem na absolutně neplatnou rozhodčí doložku, na základě níž nemohl být příslušný rozhodčí nález vydán), a náklady exekuce nelze vinsolvenčním řízení soudním exekutorem přihlásit, pak odvolací soud neshledal tuto námitku důvodnou. Jakkoli je argumentace žalobce správná vtom smyslu, že na základě rozhodčího nálezu sp.zn. E/2010/07388 ze dne 25.10.2011 by zřejmě došlo vsouladu s právním názorem, jenž vyslovil Nejvyšší soud ČR ve svém usnesením sp.zn. 31 Cdo 958/2012 ze dne 10.7.2013, kzastavení exekuce nařízené ve věci dlužníka-povinného Okresním soudem vChrudimi usnesením č.j. 22 EXE 1721/2012-16 ze dne 25.6.2012, pro projednávanou věc je podstatnou skutečností, že ktakovému rozhodnutí exekučního soudu nedošlo (a tudíž nedošlo ani ke změně výroku o nákladech exekuce dle § 271 občanského soudního řádu) a úkony soudního exekutora se opírají o pravomocné rozhodnutí soudu, jímž byla exekuce nařízena. Exekutorje pak povinen postupovat z úřední povinnosti a v provádění exekuce pokračovat. Nárok na náhradu nákladů mu pak za této situace vzniká a je způsobilý k přihlášení jako nevykonatelná pohledávka v insolvenčním řízení, jak bylo popsáno shora.

Proto odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé podle § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu změnil a žalobu o popření pravosti jeho pohledávky zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 202 odst. 1 insolvenčního zákona. Žalovaný měl v řízení úspěch, náhrady nákladů řízení se však vzdal. Vůči insolvenčnímu správci ostatně právo na náhradu nákladů nemá, nebot' se jedná o řízení o pravost pohledávky v insolvenčním řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 6. srpna 2014

Mgr. Luboš D ö r f l, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná