104 VSPH 275/2014-55
43 ICm 3005/2013 104 VSPH 275/2014-55 (KSUL 43 INS 104/2008)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkově vprávní věci žalobce: lng. lvan Gregor, IČO 13477692, sídlem Okrouhlá 78, 47301 Nový Bor proti žalovaněmu: lng. Aleš Klaudy, sídlem Masarykovo nám. 191/18, 405 01 Děčín, insolvenční správce dlužníka GLASSWORKS CHŘIBSKÁ s.r.o., Ičo 61538094, sídlem Chřibská-část Krásně Pole 3, PSČ 407 44, zast. Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, se sídlem Na Vinici 1227/32, Děčín o určení popřeně pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 43 lCm 3005/2013-36 ze dne 19. února 2014 takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 43 ICm 300512013-36 ze dne 19. února 2014 se potvrzuje.

||. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4.114,-Kč.

Odůvodněnh

Soud prvního stupně rozhodl nadepsaným rozsudkem pod bodem l. výroku, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 345.267,-Kč zajištěnou majetkem dlužníka. Pod bodem ll. výroku rozhodl, že je žalobce povinen zaplatit žalovaněmu náklady řízení ve výši 12.467,84 Kč.

(KSUL 43 INS 104/2008)

Na odůvodnění svěho rozhodnutí uvedl, že žalobce přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka GLASSWORKS CHŘIBSKÁ s.r.o., Ičo 61538094 nevykonatelnou pohledávku v celkově výši 345.267,-Kč zajištěnou majetkem, který náleží do majetkově podstaty dlužníka. Insolvenční správce popřel při zvláštním přezkumněm jednání dne 7.8.2013 právo tohoto věřitele na uspokojení přihlašovaně pohledávky ze zajištění co do pořadí, když existence těto pohledávky a její výše je mezi účastníky nesporná. Sporně je pouze to, zda je pohledávkou zajištěnou.

Žalobce dovozoval zajištění svě pohledávky z dohody o obchodní spolupráci a vyrovnání závazků a pohledávek ze dne 3.3.2005. Zajištění se týká skleněněho zboží, kterě se nachází ve skladu dlužníka jako zásoby Horní Chřibská 180, vzorky Horní Chřibská 180 a vzorky Táborský Vrch.

Soud prvního stupně poukázal na úpravu provedenou ustanovením § 2 písm. g) IZ jak ve znění účinněm do 31.12.2013, tak ve znění účinněm po novele IZ provedeně zákonem č. 294/2013 Sb. Poukázal na důvodovou zprávu k těto novele, podle níž je výčet přednostně uspokojovaných zajištění v tomto ustanovení výčtem taxativním. Dále poukázal na čl. ll. Přechodných ustanovení k tomuto zákonu a uvedl, že na projednávanou věc je zapotřebí použít novou právní úpravu IZ, byt, pohledávka věřitele byla přezkoumána před 1.1.2014.

Uvedl, že pohledávka žalobce není zajištěna žádným ze zajištlovacích prostředků taxativně uvedených v ustanovení § 2 písm. g) IZ, a proto není žalobce zajištěným věřitelem, nebot, dohoda o barterověm obchodu není žádným zexistujících zajištlovacích institutů dle právního řádu České republiky. Jedná se o výměnný druh obchodu, který je představován přímou směnou zboží nebo služeb za jině zboží nebo služby, v poměrech posuzovaně věci za způsob úhrady peněžitě pohledávky žalobce za dlužníkem nepeněžitým plněním dlužníka. Z tohoto důvodu žalobu zamítnul a rozhodl o nákladech účastníků podle úspěchu ve věci.

Žalobce vpodaněm odvolání nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně. Zopakoval, že nárok na uspokojení pohledávky z majetku zajištěněho insolvenčním správcem opírá o ujednání sdlužníkem, kterě se projevilo v obsahu Dohody o obchodní spolupráci a vyrovnání závazku a pohledávek ze dne 3.3.2005. Uvedl, že samotný název svědčí o snaze sjednat zajištění pohledávek žalobce za touto společností pro případ, že by se dostala do prodlení s úhradou faktur za dodaně zboží. Tato dohoda již byla vminulosti naplněna a žalobce si vybral ze skladu výrobky oproti vymáhaně kupní ceně za dodaně zboží. Kupní cenu za toto zboží do výše dluhu hradil žalovaný zbožím. Žalobce odkázal na princip legitimního očekávání a na nepřípustnou retroaktivitu zákona, která se projevila ve výkladu ustanovení § 2 písm. g) IZ soudem prvního stupně. Žalobce je přesvědčen, že se jedná o zajištění na základě smluvního ujednání a jeho pohledávka je proto pohledávkou zajištěnou. Dále nesouhlasil s rozhodnutím o povinnosti hradit náklady řízení insolvenčnímu správci a nepovažuje je za účelně. Navrhoval proto, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

Žalovaný v podaněm vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že způsob zajištění pohledávky, kterěho se žalobce v řízení dovolává, není žádným z existujících zajištlovacích institutů v rámci právního řádu Ceske republiky. Tvrzeně zajištění zboží

(KSUL 43 INS 104/2008) dlužníka představuje nepřijatelnou konstrukci a i vpřípadě řádně sjednaněho zástavního práva není možně takověto zajištění sjednat obecně ke všem zásobám bez jejich další specifikace. Podle názoru žalovaněho ustanovení §2 písm. g) IZ obsahuje úplný výčet možných způsobů zajištění pohledávky dle právního řádu České republiky a odkaz anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy nelze užít, jelikož se právní vztah žalobce a dlužníka řídí českým právem. Pohledávka žalobce tedy není pohledávkou zajištěnou a žaloba je nedůvodná. Navrhoval proto, aby odvolací soud rozsudek potvrdil a přiznal žalovaněmu náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadeně rozhodnutí podle ustanovení § 211, § 212, § 212a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 a § 161 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ). Ve věci postupoval podle ustanovení § 214 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 161 odst. 1 IZ a rozhodl bez jednání.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován IZ, přičemž dle ČI. ll. přechodných ustanovení tohoto zákona IZ ve znění účinněm ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, kterě v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ věřitelě nevykonatelně pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit svě právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumněho jednání vždy proti insolvenčnímu správci. Tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ.

Podle ustanovení §196 odst.2 IZ má popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění u zajištěněho věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze zmajetku poskytnutěho kzajištění, tytěž účinky jako popření pravosti pohledávky, bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytěž účinky jako popření výše pohledávky.

Podle ustanovení § 195 IZ jde o popření pohledávky co do jejího pořadí tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má měně výhodně pořadí, než je pořadí uvedeně vpřihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že insolvenční správce vyrozuměl žalobce přípisem ze dne 7.8.2013 doručeným žalobci dne 10.8.2013, že při zvláštním přezkumněm jednání konaněm dne 7.8.2013 pohledávku žalobce P 45 popřel co do pořadí, avšak zjistil ji co do pravosti a výše. Současně poskytnul žalobci poučení podle ustanovení § 197 odst. 2 IZ. Dále se podává, že předmětná žaloba byla podána u Krajskěho soudu v Ústí nad Labem dne 6.9.2013 a lhůta 30 dnů daná ustanovením § 198 odst. 1 IZ byla zachována.

Spor účastníků spočívá vtom, zda je nevykonatelná pohledávka žalobce, přihlášená vinsolvenčním řízení dlužníka GLASSWORKS CHRIBSKA s.r.o., ICO 61538094 v celkově výši 345.267,-Kč, pohledávkou zajištěnou majetkem, který

(KSUL 43 INS 104/2008) představuje skleněně zboží, kterě se nachází ve skladu dlužníka jako zásoby Horní Chřibská 180, vzorky Horní Chřibská 180 a vzorky Táborský Vrch, který byl zahrnut insolvenčním správcem do majetkově podstaty.

Žalobce dovozuje zajištění svých pohledávek z Dohody o obchodní spolupráci a vyrovnání závazku a pohledávek ze dne 3.3.2005. V ní se mimo jině dohodl sdlužníkem, že vpřípadě nedostatku finančních prostředků ke dni splatnosti dodávek zboží budou pohledávky žalobce řešeny formou bartrověho obchodu-prodejem skleněněho zboží ze skladu, eventuálně přednostní výrobou na základě výběru, event. požadavku zástupce druhě smluvní strany a za obvyklě tržní ceny.

V prvě řadě odvolací soud poukazuje na to, že se jedná o smlouvu rámcovou uzavřenou postupem podle ustanovení § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. V ní se žalobce dohodl s dlužníkem, že v případě naplnění určitě podmínky-nedostatku finančních prostředků na straně dlužníka, budou řešeny závazky vyplývající z obchodní spolupráce bud prodejem skleněněho zboží ze skladu nebo přednostní výrobou na základě požadavku druhě smluvní strany. Vdaněm případě je nepochybně, že tato podmínka splněna byla, dlužník je v insolvenci a insolvenční správce uznal pohledávky žalobce P45 co do pravosti a výše. Žalobce má tedy za dlužníkem splatně nevykonatelně pohledávky vyplývající zobchodní spolupráce sdlužníkem. Sohledem na prodlení dlužníka súhradou svých závazků má žalobce v postavení věřitele právo na jejich zaplacení, at, již formou finanční platby nebo na základě předmětně dohody ve formě naturálního plnění. Zobsahu uzavřeně Dohody o obchodní spolupráci a vyrovnání závazku a pohledávek ze dne 3.3.2005 však nevyplývá žádná forma zajištění závazku, nýbrž jedná se o dohodu zahrnující způsob úhrady pohledávek žalobce. Nejedná se o žádný způsob zajištění závazků dle platně právní úpravy obsaženě v obchodním či občanskěm zákoníku a jak předpokládá ustanovení §2 písm. g) IZ účinněho jak ode dne 1.1.2014, tak i před tímto dnem. Z uvedených důvodů odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným a podle ustanovení § 219 o.s.ř. jej potvrdil, včetně rozhodnutí o nákladech řízení, kterě se řídí ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a podle § 202 odst. 1 a § 163 IZ.

Odvolací soud přitom přihlědl knámitce odvolatele týkající se účelnosti nákladů vynaložených žalovaným v souvislosti s právním zastoupením, jak umožňuje ustanovení § 137 odst. 1 a 2 o.s.ř. Náklady zástupce účastníka jsou přitom považovány za náklady potřebně k účelněmu uplatňování práva.

Z ustanovení § 150 o.s.ř. vyplývá, že jsou-li tu důvody hodně zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Musí se přitom jednat o takově okolnosti, pro kterě by se jevilo uložení povinnosti neúspěšněmu účastníkovi nahradit náklady řízení úspěšněmu účastníkovi vřízení jako nespravedlivě. Soud při posouzení těto otázky přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, a dále k okolnostem, kterě vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postojům účastníků v průběhu řízení apod.

Odvolacímu soudu jsou známy nálezy Ústavního soudu České republiky, kterě uvádějí, že Je-li stát, k hájení svých právních zájmů, vybaven příslušnými

(KSUL 43 INS 104/2008) organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, kterým byl vpřezkoumávaněm případě advokát. Přičemž při aplikaci uvedeného stanoviska je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu .

Při posouzení otázky účelovosti vynaložených nákladů musí mít vždy soud na zřeteli, aby nedošlo k porušení práva účastníka na rovný přístup ksoudu, jak stanoví čl. 37 odstavec 3 Listiny základních práv a svobod.

Podle shodného čl. 37 odst. 2 Listiny má každý právo na právní pomoc vřízení před soudy, tedy včetně státu a osob s právnickým vzděláním, jak bylo poukázáno například v usnesení Ústavního soudu sp.zn. ÚS 986/09. Vtomto rozhodnutí Ústavní soud ČR akcentoval, že právní zastoupení je ponecháno na vůli účastníka bez ohledu na to, zda by byl schopen se jinak zastupovat sám. Důvody tohoto kroku nelze spatřovat jen vnedostatku příslušného právního vzdělání, ale například i ve vyšší míře objektiv/ty zástupce, jeho konkrétní specializaci na daný problém a podobně .

Dále ústavní soud ČR dospěl vnálezu sp.zn. l. ús 988/12 k závěru, že I. Pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Il. Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátem .

Odvolací soud vdaném případě posoudil, zda je možno považovat náklady spojené se zastoupením advokátem vtomto řízení za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu a zda ze strany žalobce nedošlo ke zneužití práva. Je toho názoru, že se může nechat zastoupit advokátem i insolvenční správce, nebot, se jedná o účastníka, jemuž je zapotřebí zachovat rovné postavení vřízení, a nelze na něm spravedlivě požadovat, aby se takového práva vzdal vzhledem ke specifičnosti insolvenčního řízení a k tomu, že jsou vinsolvenčním řízení vyvolávána četná další řízení, kde se insolvenční správce stává účastníkem a je vyžadována jeho účast při řešení těchto sporů.

Odvolací soud neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by neměly být zcela nebo jen zčásti náklady řízení žalovanému podle ustanovení § 150 o.s.ř. přiznány.

Žalovanému insolvenčnímu správci vznikly vřízení před soudem prvního stupně náklady za právní zastoupení a má právo na jejich náhradu vůči žalobci, a to za 3 úkony právní pomoci po 3.100,-Kč podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c)

(KSUL 43 INS 104/2008) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál po 300,-Kč, cestovné 104,-Kč, včetně DPH sazbou 21 %, tedy tak, jak bylo uvedeno soudem prvního stupně v odůvodnění rozsudku ve výši 12.467,84 Kč.

Odvolací soud má tedy za to, že soud prvního stupně rozhodl správně rovněž o nákladech řízení, proto potvrdil i toto rozhodnutí.

Výrok o nákladech odvolacího řízení se taktéž řídí ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a podle § 202 odst. 1 a § 163 IZ.

Žalovanému úspěšnému v odvolacím řízení byla přiznána náhrada za 1 úkon právní pomoci-vyjádření k podanému odvolání podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100,-Kč, 300,-Kč režijní paušál, DPH sazbou 21 % z částky 3.400,-Kč ve výši 714,-Kč, celkem 4.114,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval vprvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny žalovaným dobrovolně, lze toto rozhodnutí vykonat podle příslušných ustanovení občanského soudního a exekučního řádu.

V Praze dne 2.září 2014

Mgr. Luboš D ö rfl, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková