104 VSPH 264/2014-127
59 ICm 1888/2012 104 VSPH 264/2014-127 (MSPH 59 INS 10401/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud V Praze rozhodl jako soud odvolací V senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Döríla a Mgr. Markéty Hudeěkové V právní Věci žalobce: ASÝLIE s. r. o., se sídlem Trnová 73, PSČ 25210, IČO 27404382, zastoupeného advokátem Mgr. Ing. Tomášem Kubíkem, se sídlem Praha 1, Politických vězňů 21, proti žalovanému: THORON CONSULTING 8.A, reg. ě. 552679, se sídlem Tortola, Road Town, Pasea Estate, Britské Panenské ostrovy, zastoupenému Ing. Alexeyem Vostrikovem, bytem Praha 7, Dělnická 45, o popření pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 59 ICm 1888/2012-99 ze dne 20. ledna 2014, takto:

I. Rozsudek Městského soudu V Praze č. j. 59 ICm 1888/2012-99 ze dne 20. ledna 2014 se potvrzuje.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodněnü

V rámci insolvenčního řízení dlužníka HGF DEVELOPMENT s. r. o., vedeného pod sp.zn. MSPH 59 INS 10401/2011, žalovaný jako věřitel přihlásil pohledávku P1 v celkové Výši 24.087.342,73 Kč, skládající se z jistiny 21.223.353 Kč (jako důvod vzniku označil věřitel smlouvu o půjčce z 31. 3. 2005 ve znění dodatku z 15.7. 2009) a zúroku zprodlení 2.863.989,73 Kč dle nařízení vlády ě. 142/1994 Sb. Pohledávka 21.223.353 Kč byla označená jako splatná od 2. 11. 2009.

Žalobce jako věřitel č.5 popřel pohledávku žalovaného podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 17. 4. 2012, a to co do pravosti. Své popření, jež je žalobou ve smyslu § 200 odst. 5 zákona ě. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona), odůvodnil tím, že žalovaný neprokázal svou právní subjektivitu. Není

(MSPH 59 INS 10401/2011) dokázána existence žalovaného výpisem z registru, ani jeho existence k datu uzavření smlouvy o půjčce. Není doložena listina, která by osvědčovala oprávnění osoby, jež udělila plnou moc zmocněnci Vostrikovovi jednat od ledna 2011 v zastoupení žalovaného. Není doloženo uzavření uvedené smlouvy, a zda byla půjčka poskytnuta. Pohledávka je promlčena-dodatek měl být údajně podepsán dne 15.7. 2009, avšak za žalovaného byl dodatek podepsán panem Durasovem na základě plné moci z 22. 7. 2009. Tato osoba proto nemohla za žalovaného dodatek platně podepsat a v tom případě nebyla prodloužena doba splatnosti na 1. 11. 2009 (půjčka byla dle smlouvy z 31. 3. 2005 splatná do 720 dní, promlčecí doba tedy uplynula v březnu 2011, avšak věřitel přihlásil svou pohledávku až v červenci 2011). Kromě toho Mikhail Kindler, tehdejší jednatel dlužníka označil svůj podpis v dodatku za s největší pravděpodobností falešný.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že je společností řádně založenou podle práva Britských Panenských ostrovů a registrovanou u Komise pro finanční záležitosti Britských Panenských ostrovů od 16. 7. 2003. Předkládá výpisy z příslušných registrů, které též osvědčují oprávnění osob j ednaj ících za žalovaného k udělení plné moci. Pohledávka vznikla na základě smlouvy o půjčce 34.500.000 Kč z 31. 3. 2005. Na bankovní účet č. 1071010606/5500 zaslal žalovaný částku 37.500 USD dne 12. 4. 2005, částku 700.000 USD dne 12. 5. 2005 a částku 172.000 USD dne 24. 6. 2005. Vrámci dodatku uzavřeného 15. 7. 2009 bylo dohodnuto, že dlužník vrátí žalovanému částku 21.223.353 Kč do 1. 11. 2009 s úrokem 6,5 % ročně. Plná moc opravňující Alexeye Durasova uzavřít za žalovaného dodatek z 15. 7. 2009 byla udělena dne 22. 6. 2009, o čemž svědčí též anglický text plné moci (June, nikoliv July). Číselný zápis 22. 7. 2009 je pouze písařskou chybou.

Soud ustanovil znalce Mgr. Jiřinu Strakovou k posouzení pravosti podpisu Mikhaila Kindlera v dodatku z 15.7. 2009 ke smlouvě o půjčce. Znalkyně vposudku z 23. 9. 2013 učinila závěr, že sporný podpis je pravým podpisem Mikhaila Kindlera.

Insolvenční správce se k žalobě vyjádřil a uvedl, že plná moc byla skutečně podepsána 22. 6. 2009 a v datu plné moci 22. 7. 2009 je překlep, který je nesprávně uveden ve všech souvisejících dokladech. Na účet dlužníka byly zaslány částky uváděné žalovaným. Pohledávku již nepopírá a považuje ji za pravou.

Soud prvního stupně rozsudkem z 20. 1. 2014 v bodu I. výroku zamítl žalobu na určení, že neexistuje pohledávka žalovaného P1 v celkové Výši 24.087 .342,7 3 Kč, v bodu II. výroku soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a dále vbodu III. výroku soud uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení 3.045,50Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaný v průběhu řízení prokázal svou právní subjektivitu a oprávnění Ing. Vostrikova zastupovat žalovaného, a to dokumenty v anglickém jazyce s úředně ověřenými překlady, opatřené apostillou. Bylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o půjčce Včetně dodatku stanovujícího splatnost půjčky na 1. 11. 2009. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že dlužník jednající Mikhailem Kindlerem dodatek podepsal. V dodatku sice je uvedeno jako datum udělení plné moci 22. 7. 2009, avšak bylo prokázáno, že ve skutečnosti byla plná moc udělena panu Durasovovi dne 22. 6. 2009, tudíž ten byl oprávněn podepsat dodatek za žalovaného. Poskytnutí půjčky bylo prokázáno výpisy z účtů dlužníka. Insolvenční správce se vyjádřil, že považuje pohledávku žalovaného za zjištěnou. Žalobce neprokázal, že by pohledávka žalovaného byla

(MSPH 59 INS 10401/2011) promlčena. Soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 163 insolvenčního zákona, avšak nebylo zjištěno, že by žalovanému vznikly náklady. V souladu s §148 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobci uloženo nahradit státu náklady vynaložené státem na znalečné.

Žalobce napadl rozsudek Včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět. Odvolání odůvodnil tím, že žalovaný až dodatečně předložil listiny o své existenci, tudíž nikoliv ve lhůtě stanovené insolvenčním zákonem. Nelze proto považovat přihlášku pohledávky za včasnou a řádně podanou. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o půjčce a žalovaný nedoložil dopisy potvrzující poskytnutí půjčky na základě smlouvy. V případě neuzavření smlouvy nebylo možné prodloužit dodatkem splatnost půjčky, tudíž pohledávka je promlčená. Žalobce setrvává na názoru, že Alexey Durasov nebyl oprávněn za žalovaného podepsat dodatek a že podpis Mikhaila Kindlera v dodatku jménem dlužníka není pravý. Soud nevzal v úvahu, že nebyla po právu přihlášena část pohledávky ve Výši 300.000 Kč, nebot vtomto rozsahu již žalovanému plnila třetí osoba. Část pohledávky v uvedeném rozsahu již zanikla v důsledku zpeněžení zástavy-obchodního podílu.

Žalovaný se k odvolání vyjádřil a navrhl napadený rozsudek potvrdit. Nelze mít pochyb o právní subjektivitě žalovaného ani o osobách za něj jednajících. Výpisy z bankovních účtů bylo prokázáno poskytnutí finančních prostředků. Námitka promlčení je nesprávná, nebot bylo prokázáno uzavření dodatku z 15. 7. 2009 prodlužujícího splatnost půjčky dohodnuté ve smlouvě o půjčce z 31. 3. 2005. Znalecký posudek prokázal pravost podpisu Mikhaila Kindlera v dodatku.

Odvolací soud podle §212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 insolvenčního zákona přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání, které se v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konalo v nepřítomnosti žalobce, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Ve smyslu §205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Odvolací soud se proto zabýval výlučně tím, zda z hlediska účastníky tvrzených skutečností a navržených důkazů v řízení před soudem prvního stupně byly soudem zjištěny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a byl z nich vyvozen správný právní závěr.

Není správný názor žalobce, že žalovaný nemohl dodatečně doplnit svou přihlášku doklady osvědčujícími at již přihlášený nárok či právní subjektivitu věřitele. Též insolvenční zákon v ustanovení § 188 odst. 2 předpokládá možnost dodatečně opravit nebo doplnit přihlášku.

Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Z provedených důkazů soud prvního stupně správně zjistil, že žalovaný je existující společností (mj. na základě osvědčení ze 4. 5. 2012 o vzniku společnosti dne 16. 7. 2003), a to i v době uzavření smlouvy o půjčce z 31. 3. 2005, jejíž platnost byla zjištěna (na platnosti smlouvy nemůže nic změnit ani případná neexistence dopisů potvrzujících poskytnutí půjčky na základě smlouvy). Výpisy z bankovních účtů bylo prokázáno poskytnutí peněžních částek žalovaným dlužníkovi. Jak se podává z provedených důkazů, tyto částky byly zaplaceny převodem na bankovní účet dlužníka. Byla prokázána pravost podpisu Mikhaila Kindlera

(MSPH 59 INS 10401/2011) jménem dlužníka v dodatku z 15. 7. 2009. Plná moc opravňující Alexeye Durasova zastupovat žalovaného byla vystavena dne 22. 6. 2009, proto Alexey Durasov byl oprávněn uzavřít za žalovaného dne 15.7. 2009 dodatek ke smlouvě o půjčce z 31. 3. 2005. Z toho důvodu byla platně sjednána změna termínu splatnosti půjčky na 1. 11. 2009 a pohledávka z půjčky není promlčena (žalovaný přihlásil svou pohledávku dne 21. 7. 2011, tedy za běhu 4leté promlčecí lhůty dle § 397 obch. zák., žalovaný i dlužník jsou podnikatelé).

Odvolatel až vodvolání nově tvrdil, že část pohledávky ve Výši 300.000 Kč již žalovanému splnila třetí osoba. Toto tvrzení je ve smyslu §205a o. s. ř. nedovolené (není dána žádná z výjimek uvedených v písm. a) až Í) §205a o. s. ř., jež by toto novum umožňovalo), odvolací soud proto k němu nepřihlížel a nezabýval se jím.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když žalobu o popření pohledávky P1 zamítl a správně též rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalovaného s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud prvního stupně zaplatil znalkyni znalečné ve Výši 3.045,50 Kč, proto v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobci uloženo s ohledem na jeho neúspěch ve Věci zaplatit náhradu těchto nákladů státu. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný.

Nebylo zjištěno, že by žalovanému vznikly náklady v odvolacím řízení, které by byl povinen hradit žalobce dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu.

V Praze dne 29. září 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková