104 VSPH 256/2014-60
26 ICm 1498/2013 104 VSPH 256/2014-60 (KSCB 26 INS 2328/2013)









ČESKÁ REPUBLIKA r ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném zpředsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové vprávní věci žalobkyně: Renata anonymizovano , anonymizovano , bytem Horusice 31, 391 81 Veselí nad Lužnicí proti žalovanému: BN LEASING, a.s., IČ 61672726, se sídlem Tyršova 2070, Benešov, 256 01, zast. Přemyslem Hochmanem, advokátem, se sídlem Na Florenci 1, Praha 1 o popření pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 26 lCm 1498/2013-42 ze dne 28. ledna 2014 takto:

|. Rozsudek Krajského soudu vČeských Budějovicích č. j. 26 ICm 1498/2013-42 ze dne 28. ledna 2014 se potvrzuje, v bodě |. výroku ve znění, že se zamítá žaloba o určení, že pohledávka žalovaného ve výši 632.247 Kč, uplatněná v insolvenčním řízení dlužnice Renaty anonymizovano , vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 2328/2013, není po pravu.

||. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4.114 Kč k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodněnh

Kžalobnímu návrhu žalobkyně vpostavení dlužnice v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ceských Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 2328/2013, kterým se domáhala určení, že je po právu popření vykonatelné

(KSCB 26 INS 2328/2013) pohledávky žalovaného jako věřitele č. 1, rozhodl soud prvního pod bodem l. výroku, že se žaloba zamítá. Pod bodem ll. výroku rozhodl, že je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 8.228 Kč. Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalovaný přihlásil v insolvenčním řízení dlužnice Renaty anonymizovano , anonymizovano vykonatelné pohledávky v celkové výši 632.247 Kč, které dlužnice při přezkumném jednání popřela co do pravosti z důvodu, že předmětná pohledávka byla uplatněna i v insolvenčním řízení manžela dlužnice.

V žalobě dlužnice dále uvedla, že manžel dlužnice byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově zavázán mimo jiné k náhradě škody způsobené žalovanému trestnou činností ve výši 1.326.694 Kč. Přesto žalovaný požaduje další plnění ze směnky, a to nejenom po manželovi dlužnice, ale i po dlužnici. Jedná se o nároky ze směnky, která zajišťovala pohledávky z leasingových smluv, které uzavřel manžel dlužnice se žalovaným.

Žalovaný podal návrh na exekuci pro předmětnou částku a žalobkyně dobrovolně zaplatila dne 8. 7. 2011 částku 300.000 Kč ještě před podáním návrhu na exekuci. Z tohoto důvodu vzal žalovaný návrh na exekuci částečně zpět. Dále uvedla, že dlužnici byly a jsou prováděny srážky ze mzdy ve výši 8.214 Kč a 1.311 Kč, a to před zahájením insolvenčního řízení a ve výši 4.520 Kč a 2.360 Kč po zahájení insolvenčního řízení, celkem 16.405 Kč. Proto v současné době činí dluh na směnce 319.512,84 Kč.

Soud prvního stupně posoudil žalobu jako včasnou s ohledem na ustanovení §410 odst. 2 IZ stím, že se přezkumné jednání konalo dne 25. 3. 2013 před schválením oddlužení ke dni 24. 4. 2013 a žaloba byla podána ve třicetidenní lhůtě po dni, kdy nastaly účinky oddlužení.

Dále posoudil žalobu podle ustanovení § 199 odst. 3 ve spojení s §410 odst. 3 IZ a uvedl, že dlužnice popřela na přezkumném jednání pohledávku co do pravosti pouze zdůvodu, že byla uplatněna žalovaným i vřízení jejího manžela. Předmětnou žalobou rozšířila další argumenty popření a pohledávku popřela zhlediska její výše. Sohledem na to, že součástí popření pohledávky při přezkumném jednání nebyla argumentace o dílčích následných úhradách pohledávky, soud prvního stupně takovou argumentaci nepřezkoumal.

Soud prvního stupně se proto zabýval jen tím, zda lze mít za rozhodné, že shodná pohledávka byla uplatněna věřitelem také vinsolvenčním řízení manžela dlužnice, které má být vedeno u Krajského soudu v Brně. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaný disponuje rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 1220/2010 ze dne 21. 2. 2011, který nabyl právní mocí ke dni 21.4.2011 a bylo jím rozhodnuto ve věci žalobce BN Leasing, a.s. proti žalovaným Janu anonymizovano a Renatě anonymizovano , že se ponechává vplatnosti směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudu v Českých Budějovicích dne 1.9.2010 s právní mocí rozsudku ke dni 21.4. 2011. Vtomto řízení byli manželé anonymizovano v postavení žalovaných zavázáni k povinnosti uhradit žalovanému rukou společnou a nerozdílnou částku 844.005 Kč s 6% úrokem z prodlení ročně od 23. 6. 2010 do zaplacení, směnečnou odměnou ve výši 2.813 Kč a náhradou nákladů ve výši 98.908 Kč. Tedy částek, které po započtení částečných úhrad učinil žalovaný předmětem přihlášky. Ztohoto důvodu soud prvního stupně uzavřel, že nemůže být důvodem popření

(KSCB 26 INS 2328/2013) skutečnost, že věřitel uplatnil svoji pohledávku vůči každému ze solidárně zavázaných dlužníků samostatně a z tohoto důvodu žalobu zamítnul. O nákladech účastníků rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému vzniklé náklady právního zastoupení.

Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání, které doplnila tak, že předmětnou žalobu podala včas a k ní připojila důkazy prokazující, že pohledávka byla uplatněna také vřízení manžela. Trvala na tom, že žalovaný nepřípustně uplatňuje pohledávku v obou insolvenčních řízení manželů a ve výši, která neodpovídá skutečnosti. Navrhovala, aby odvolací soud doplnil dokazování doklady o úhradách jednotlivých částek. Má za to, že bylo zasaženo do jejích základních práv a svobod a na straně žalovaného by došlo k bezdůvodnému obohacení. Uvedla, že se nachází v tíživé situaci a z tohoto důvodu požádala o osvobození od soudních poplatků.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 211, § 212, § 212a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 a § 161 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 410 IZ má popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky.

Odvolací soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba byla podána v třicetidenní lhůtě po dni, kdy nastaly účinky oddlužení za předpokladu, že se přezkumné jednání konalo dne 25. 3. 2013 před schválením oddlužení ke dni 24. 4. 2013 a žaloba byla podána dne 25. 4. 2013.

Při přezkoumání podaného odvolání vyšel odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu a zjistil, že jedinou námitkou dlužnice učiněnou při přezkumném jednání konaném dne 25. 3. 2013 je, že popírá pohledávku žalovaného věřitele č.1 z důvodu, že byla uplatněna rovněž v řízení manžela vedeném u Krajského soudu Brno. Dlužnice tedy popřela při přezkumném jednání pohledávku žalovaného co do pravosti, nikoliv co do výše, nebot, o popření pravosti pohledávky ve smyslu ustanovení § 193 IZ jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 1726/98 s právní větou: Popření pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoli již jeho výši nebo pořadí .)

Z obsahu žalobního návrhu pak vyplývá, že dlužnice v podané žalobě rozšířila své námitky týkající se přihlášené pohledávky a uvedla, že žalovaný požaduje plnění ze směnky jako další pohledávku vedle náhrady škody přiznané rozsudkem Okresního soudu v Benešově, dále že předmětné nároky vyplývají ze směnky, která

(KSCB 26 INS 2328/2013) zajišťovala pohledávky z leasingových smluv uzavřených manželem dlužnice se žalovaným a dlužnice podepsala směnku jako ručitel, že jsou žalobkyni prováděny srážky ze mzdy, a to ve výši 8.214 Kč a 1.311 Kč před zahájením insolvenčního řízení a ve výši 4.520 Kč a 2.360 Kč po zahájení insolvenčního řízení, celkem 16.405 Kč, aniž by byly tyto pohledávky započteny na dluh a výše dluhu na směnce proto v současné době činí částku 319.512,84 Kč.

Podle ustanovení § 410 odst. 1 věta prvá IZ platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202, není-li dále stanoveno jinak.

Uplatní se tedy dále ustanovení § 199 odst. 3 IZ, že v žalobě může žalobce proti popřené vykonatelné pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Tím je okruh žalobních tvrzení dlužnice nepochybně vymezen a vdaném případě je zřejmé, že za jedinou v úvahu přicházející projednatelnou námitku v tomto incidenčním sporu lze považovat, že předmětná pohledávka byla uplatněna rovněž v insolvenčním řízení manžela vedeném u Krajského soudu Brno. K dalším shora uvedeným námitkám žalobkyně, které uplatnila teprve v podané žalobě, proto soud prvního stupně nepřihlédl správně.

Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená, jak vyplývá z ustanovení § 410 odst. 3 IZ. Žádnou takovou námitku dlužnice při přezkumném jednání neuplatnila.

Vykonatelnost přihlášené pohledávky byla vřízení prokázána rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 1220/2010 ze dne 21. 2. 2011, který nabyl právní moci ke dni 21.4.2011 a bylo rozhodnuto ve věci žalobce BN Leasing, a.s. proti žalovaným Janu anonymizovano a Renatě anonymizovano , že se ponechává vplatnosti směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem vČeských Budějovicích dne 1.9.2010. Vtomto řízení byli manželé anonymizovano v postavení žalovaných zavázáni k povinnosti uhradit žalovanému rukou společnou a nerozdílnou částku 844.005 Kč s 6% úrokem z prodlení ročně od 23. 6. 2010 do zaplacení, směnečnou odměnou ve výši 2.813 Kč a náhradou nákladů ve výši 98.908 Kč.

Z ustanovení § 511 odst. 1 věta prvá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník vyplývá, že jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, či více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv znich. Zuvedeného je zřejmé, že žalovaný insolvenční věřitel byl oprávněn přihlásit předmětnou vykonatelnou pohledávku i v insolvenčním řízení dlužnice, nebot, se může domáhat splnění dluhu po kterémkoliv zpovinných a jediná dlužnicí uplatněná námitka je proto i ztohoto pohledu nedůvodná.

(KSCB 26 INS 2328/2013)

Nad rámec již uvedeného odvolací soud dále uvádí, že pokud se týká případných namítaných plateb dlužnice ve prospěch žalovaného, uplatní se dále ustanovení § 186 odst. 1 IZ, tj. byla-li pohledávka přihlášeného věřitele v průběhu insolvenčního řízení uspokojena nebo zanikla jiným způsobem a přihlášený věřitel nevzal přihlášku bez zbytečného odkladu zpět, insolvenční soud jeho účast v insolvenčním řízení ukončí rozhodnutím. Totéž platí podle § 187 IZ i pro zánik jen části přihlášené pohledávky. Z uvedeného vyplývá, že v případě plnění některého ze solidárně zavázaných dlužníků na předmětný dluh v průběhu insolvenčního řízení po přezkumném jednání bude tato skutečnost zohledněna v rozhodnutí insolvenčního soudu, nemohla však být zohledněna v tomto incidenčním řízení.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a rozsudek potvrdil stím, že upřesnil výrok označený pod bodem l. rozsudku soudu prvního stupně a shledal věcně správným vsouladu s §142 odst. 1 o. s. ř. i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve prospěch úspěšného žalovaného. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 202 odst. 1 a § 7 IZ a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal odvolací soud žalovanému insolvenčnímu správci úspěšnému v odvolacím řízení náklady za právní zastoupení podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100,-Kč za 1 úkon, 1x režijní paušál 300 Kč, DPH sazbou 21% ve výši 714 Kč, celkem 4.114 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1.1.2013).

V Praze dne 14. října 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná