104 VSPH 255/2014-149
91 ICm 2100/2010-100 104 VSPH 255/2014-149 (MPSH 91 INS 4920/2010)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky aJUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci žalobců: A) Martina Kriske, rozená Muchová, trvale bytem Javorová 4, Čáslav, B) Mgr. Daniel Mucha, bytem Opletalova 131, Kutná Hora-Šipší, oba zastoupeni JUDr. Petrem Jurákem, advokátem, se sídlem Konviktská 12, Praha 1, proti žalované: JUDr. Dagmar Mixová, sídlem Politických vězňů 19, Praha 1, insolvenční správkyně dlužníka CONTAKTIVE, s.r.o., IČO 25160036, zast. JUDr. Janem Hrnčářem, advokátem, se sídlem Opletalova 5, Praha 1, o vyloučení věci z majetkové podstaty, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 91 lCm 2100/2010-100 ze dne 20. listopadu 2013, takto:

|. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 91 ICm 2100/2010-100, ze dne 20. listopadu 2013, se potvrzuje.

||. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované krukám JUDr. Jana Hrnčáře náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8.228,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodněnh

Soud prvního stupně zamítl žaloby Martiny Kriske ze dne 20.12.2010 a Mgr. Daniela Muchy ze dne 20.12.2010 (dále jen žalobce, žalobkyně, žalobci)

'IU4 VSPH be/ZU'I4 (MPSH 91 INS 4920/2010) spojené ke společnému projednání, jimiž se žalobci domáhali vyloučení nemovitostí: bytových jednotek č. 1004/201 a č. 1004/101, nacházejících se vprvním podlaží domu č.p. 1004, postaveném na pozemku parc.č. 3950/185, včetně dvou spoluvlastnických podílů, každý o velikosti 4228/132573 vzhledem k celku na společných částech domu č.p. 1004, spoluvlastnických podílů, každý o velikosti 604/18939 vzhledem k celku ke st. parc. č. 3950/185 a dále spoluvlastnických podílů, každý o velikosti 1/71 vzhledem k celku na pozemku parc.č. 3950/15, to vše zapsáno na LV č. 13576, 13318, 13484 pro k.ú. a obec Kutná Hora u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kutná Hora (dále jen bytové jednotky) z majetkové podstaty dlužníka CONTAKTIVE, s.r.o.

Soud prvního stupně vycházel při svém rozhodnutí ze zjištěného skutkového stavu, podle něhož vinsolvenční věci sp.zn. MSPH 91 INS 4920/2010 byl podán věřitelem STORAGE SERVIS, s.r.o., se sídlem 193 00 Praha 9, Horní Počernice, Ve Žlíbku 1800, IČO 27657329 dne 7.5.2010 návrh na zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka CONTAKTIVE, s.r.o. se sídlem 182 00 Praha 8, Kobylisy, Kyselova 1185/2, IČO 25160036 (dále jen dlužník). Rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka bylo vydáno pod č.j. MSPH 91 INS 4920/2010-A-48 dne 19.8.2010 (právní moc 25.8.2010). Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 19.8.2010. lnsolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena žalovaná. Mezi největší věřitele dlužníka patří navrhovatel-věřitel č. 1/-STORAGE SERVIS s.r.o., se zjištěnou pohledávkou ve výši 3.448.182,04 Kč avěřitel č.7-Finanční úřad pro Prahu 8, se zjištěnou pohledávkou ve výši 10.161.965,-Kč. Dále soud prvního stupně zjistil, že věřiteli č. 9/-IMPACT TRADE COMPANY, s.r.o. byla za dlužníkem zjištěna pohledávka splatná do 21.6.2008 ve výši 197.299,24 Kč. Žalovaná v pozici insolvenční správkyně zapsala ke dni 15.11.2010 do majetkové podstaty bytovou jednotku č. 1004/101 s přísl. nacházející se v prvním podlaží domu č.p. 1004, a bytovou jednotku 1004/201 s přísl. nacházející se v prvním podlaží domu č.p. 1004, obě v k.ú. Kutná Hora vlastnicky evidované na žalobkyni a žalobce a jako důvod uvedla, že prodej nemovitostí dlužníkem je absolutně neplatný pro rozpor s ustanovením § 196a odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ). Výzvy byly žalobcům doručeny a žaloby byly podány včas.

Dále měl soud prvního stupně za prokázáno, že kupní smlouvy o prodeji nemovitostí-sporných bytových jednotek z majetku dlužníka, byly uzavřeny jeho jednatelkou Janou Muchovou jako prodávající, tedy jako osobou jednající za společnost a zároveň matkou kupujících, a jejími zletilými dětmi-žalobci A) a B) jako kupujícími, tedy mezi osobami blízkými, dne 9.3.2009. Podmínky uzavření kupních smluv hodnotil soud prvního stupně jako zcela nestandardní. Podle smluv byla cena předmětných nemovitostí uvedená v každé ze smluv ve výši 1.244.850,-Kč, s tím, že každá ze strany kupující zaplatí prodávajícímu částku 200.000,-Kč nejpozději do 7dnů ode dne podpisu této kupní smlouvy a zbytek kupní ceny, tedy částka 1.044.850,-Kč bude každým kupujícím uhrazena nejpozději do 31.12.2020, tedy se splatností 12 let od podpisu smlouvy. Na účtu dlužníka byla identifikována pouze anonymní úhrada částky 200.000,-Kč dne 13.5.2009, tomuto datu však neodpovídá zadání uvedené vkupních smlouvách uzavřených dne 9.3.2009, to je, že částka 200.000,-Kč bude kupujícím jako záloha uhrazena do 7 dnů od podpisu kupní

'IU4 VSPH be/ZU'I4 (MPSH 91 lNS 4920/2010) smlouvy (tj. do 16.3.2009), ani není vyznačeno, zda u došlé platby jde o zálohu na byt žalobce A) nebo žalobce B) či zda jde vůbec o zálohu na některý ze sporných bytů. Zbývající část kupních cen měla být uhrazena dle předložených účetních dokladů vhotovosti (200.000,-Kč ze dne 9.3.2009, dále 2x 300.000,-Kč dne 6.4.2009, a 2x 300.000,-Kč dne 7.4.2009 a konečně 2x 344.000,-Kč dne 8.4.2009) stím, že tyto částky byly převzaty účetní dlužníka, svědkyní Čaneckou a následně uloženy vždy do trezoru dlužníka. Přístup do trezoru však svědkyně neměla, prostředky ukládala vždy jen jednatelka Jana Muchová. Znalecký posudek, který ocenil každou znemovitostí na částku 1,244.850,-Kč, byl vyhotoven až 14.5.2009 na základě objednávky jednatelky dlužníka.

Soud prvního stupně dospěl kzávěru, že smlouvy o převodu bytových jednotek ze dne 9.3.2009 jsou absolutně neplatné, nebot' kupní smlouvy byly uzavřeny v rozporu s § 196a odst. 3 ObchZ, nebot' k převodu došlo na osoby blízké jednatelce dlužníka a znalecký posudek na stanovení ceny bytových jednotek byl vyhotoven až ke dni 14.5.2009, tedy zpětně. Usoudil, že v této souvislosti nelze aplikovat ani závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR, č.j. 31 Cdo 3986/2009, který přísnost podmínek daného ustanovení zmírňuje v tom smyslu, že neklade za překážku platnosti smlouvy absenci znaleckého posudku v případě, že cena za převod odpovídala běžným obchodním podmínkám a obchodnímu styku a převod tedy nebyl způsobilý poškodit společnost. Za situace, kdy smlouva byla uzavřena v době, kdy se společnost (dlužník) již nacházela v úpadku (splatné byly nejméně 2 pohledávky 2 různých věřitelů-STORAGE SERVICES, s.r.o. a IMPACT TRADE COMPANY, s.r.o.) a oběma stranám vzhledem k blízkému vztahu musela být tato skutečnost známa, a s přihlédnutím ke sjednaní konkrétních platebních podmínek, za kterých byla smlouva uzavřena (splatnost 12 let, hotovostní platby) vycházel při aplikaci § 196a ObchZ z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, v nichž (např. 29 Cdo 3300/2008) Nejvyšší soud přijal závěr, že absolutní neplatnost smlouvy nelze zhojit ani dodatečným vyhotovením znaleckého posudku. Uzavřel proto, že žalovaná jako insolvenční správce dlužníka CONTAKTIVE, s.r.o., předmětné nemovitosti zapsala do majetkové podstaty dlužníka po právu a soud žaloby žalobců na vyloučení předmětných nemovitostí zmajetkové podstaty dlužníka jako nedůvodné zamítl a přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř., (podle úspěchu ve věci). Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává z odměny advokáta za 13 hlavních úkonů po 3.100,-Kč, tj. částka 40.300,-Kč, dále 13 paušálů po 300,-Kč, což je 3.900,-Kč a DPH 21%, což je 9.282,-Kč, celkem tedy náklady řízení byly přiznány ve výši 53.482,-Kč.

Proti tomuto rozsudku se žalobci včas odvolali a požadovali, aby jej odvolací soud změnil a rozhodl o vyloučení obou bytových jednotek z majetkové podstaty dlužníka. Zejména nesouhlasili s právním závěrem soudu o tom, že by prodej bytových jednotek byl v rozporu s § 196a ObchZ. Tvrdili, že bytové jednotky nebyly evidovány v dlouhodobém majetku společnosti, ale pouze jako zboží určené k prodeji (s hodnotou bez DPH), proto jejich prodejní cena byla shodná s cenou pořizovací. Byty byly prodány i za cenu vyšší než byla jejich cena stanovená znaleckým posudkem zpracovaným znalcem na základě objednávky dlužníka zadané před uzavřením kupních smluv, kupní cena byla prokazatelně uhrazena, a k poškození společnosti dlužníka proto nedošlo. Vdobě prodeje bytů žalobcům vyvíjela

'IU4 VSPH be/ZU'I4 (MPSH 91 lNS 4920/2010) společnost stále svoji obchodní činnost a žalobcům nebylo známo, že by dlužila svým věřitelům jejich později přihlášené pohledávky.

Žalovaná ve svém vyjádření k podanému odvolání zcela odkázala na závěry soudu prvního stupně v napadeném rozsudku, jež považovala za správné a navrhovala rozsudek potvrdit. Upozorňovala zejména na to, že jednatelka dlužníka zavřela pro společnost nevýhodné smlouvy ve prospěch svých rodinných příslušníků za situace, kdy jí muselo být znáno, že se dlužník nachází v úpadku s ohledem na existenci splatných pohledávek.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl kzávěru, že odvolání žalobců nenídůvodné.

Podle § 224 odst.1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční správce, který zapíše do seznamu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje svá práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení.

Podle § 225 odst.1 IZ se osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolventního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Odvolací soud vycházel z toho, že judikatura Nejvyššího soudu vztahující se kotázce předpokladů k podání vylučovací žaloby v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání (§ 19 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která je však zcela použitelná i pro aplikaci § 225 IZ, vymezila předpoklady, za nichž lze vyhovět žalobě na vyloučení věci ze soupisu majetku majetkové (konkursní) podstaty, tak, že žaloba musí být podána jinou osobou než úpadcem, že v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§ 154 odst. 1 o.s.ř.), trvají účinky konkursu avěc je nadále sepsána v majetkové (konkursní) podstatě (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2002, sp.zn. 29 Cdo 2086/2000 publikovaný pod č. 27/2003 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolací soud dále především odkazuje na skutkové zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná a znichž vcelém rozsahu vycházel. Pro projednávanou věc je ze zjištěného skutkového stavu zejména podstatné, že bytové jednotky byly převedeny kupními smlouvami, které za společnost uzavřela jednatelka Jana Muchová a stranou kupující byli žalobci, kteří jsou zletilými dětmi Jany Muchové. Společnost nabyla bytové jednotky na základě kupních smluv ze dne 14.10.2008 za cenu vždy po 1.244.850,-Kč a za tutéž cenu je prodala kupními smlouvami ze dne 9.3.2009 žalobcům. Vdobě jejich prodeje měla společnost závazky splatné déle než 3 měsíce nejméně vůči dvěma věřitelům

'IU4 VSPH be/ZU'I4 (MPSH 91 lNS 4920/2010)

(STORAGE SERVICES, s.r.o. a IMPACT TRADE COMPANY, s.r.o.) a podmínky zaplacení kupní ceny byly sjednány tak, že kupující měli zaplatit dlužníku do 7 dnů od podpisu smluv částky po 200.000,-Kč a zbytek kupní ceny nejpozději do 31.12.2020. Obě kupní ceny byly hrazeny následně hotově do pokladny společnosti (vyjma sporné platby ve výši 200.000,-Kč došlé na účet dlužníka dne 13.5.2009 od Jany Muchové) a jejich reálný projev vmajetku dlužníka nebyl dohledán. Pro účely uzavření kupních smluv nebyl vypracován znalecký posudek postupem dle § 196a odst. 3 ObchZ (znalcem jmenovaným soudem dle § 59 odst. 3 ObchZ). Je doložen pouze znalecký posudek zadaný dlužníkem a vypracovaný dne 14.5.2009 č. 3557/072/09 a č. 3756/072/09 znalce Josefa Lišky, podle něhož výsledná cena nemovitostí činila 1.231.830,-Kč.

Podle ust. § 196a odst. 1) ObchZ společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Podle odst. 3) jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Pro jmenování a odměňování znalce platí ustanovení § 59 odst. 3. Jestliže k nabytí dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí je schválit valná hromada. Podle odst. 4) ustanovení odstavce 3 se nevztahuje na nabytí nebo zcizení majetku v rámci běžného obchodního styku a na nabytí nebo zcizení z podnětu nebo pod dozorem nebo dohledem státního orgánu nebo na nabytí nebo zcizení na evropském regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu či v evropském mnohostranném obchodním systému. Ustanovení odstavce 1 o souhlasu valné hromady se vztahuje obdobně i na bezúplatný převod majetku na akcionáře.

Vprojednávaném případě nesplňovala smlouva o prodeji obou bytových jednotek zákonnou náležitost dle shora cit. § 196a odst. 3, nebot' se jednalo osmlouvy, jimiž byl převáděn majetek společnosti dlužníka přesahující 1/10 jeho základního jmění a k převodu došlo na osoby blízké jednatelce dlužníka. Proto měl být nejprve soudem dle § 59 odst. 3 ObchZ ustanoven znalec kocenění hodnoty převáděného majetku. Pokud došlo k převodu bytových jednotek bez vypracování znaleckého posudku stanoveným způsobem, jsou smlouvy absolutně neplatné a závěr soudu o tom, že nadále náleží do majetkové podstaty dlužníka, je správný.

Žalobci argumentovali tím, že i soudní výklad vyplývající zejména z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2012 ve věci 31 Cdo 3986/2009 (R 67/2012) směřuje kakcentování ochranného účelu uvedeného § 196a odst. 3 ObchZ a nevylučuje platnost takových smluv, které sice nebyly uzavřeny na základě ceny stanovené posudkem soudem ustanoveného znalce, ale kupní cena stanovená ve smlouvě odpovídá ceně obvyklé.

'IU4 VSPH be/ZU'I4 (MPSH 91 lNS 4920/2010)

S touto argumentací odvolací soud souhlasí potud, že způsob stanovení kupní ceny v kupní smlouvě vyžadující postup dle § 196a odst. 3 ObchZ nesmí být nejen nevýhodná z pohledu výše kupní ceny, ale nesmí poškozovat společnost, která takto nestandardně při uzavírání kupní smlouvy postupuje, ani vjiných aspektech. To ostatně vyjádřil Nejvyšší soud voznačeném rozhodnutí R 67/2012, pokud uvedl, že dosavadní závěry soudní judikatury (vycházející zpřísného výkladu absolutní neplatnosti kupních smluv porušujících formální požadavky stanovené v § 196a ObchZ) se i nadále prosadí vždy, kdy převodem majetku v rozporu s požadavkem ustanovení § 196a odst. 3 ObchZ na způsob stanovení ceny byla společnost poškozenah

Lze souhlasit též stím, že vprojednávaném případě byla kupní cena stanovena ve stejné výši, jako byla cena pořizovací. Splatnost kupní ceny však byla stanovena, krom zálohy 200.000,-Kč splatné do 7 dnů od podpisu smlouvy, na téměř 12 let. Následné úhrady proběhly hotově a způsobem, který byl netransparentní, nebot' neproběhl účtem dlužníka a využití vhotovosti přijatých prostředků v reálném hospodaření dlužníka nelze zjistit. l samotný způsob úhrady v krátce po sobě následujících splátkách, které jsou opakovaně ukládány do trezoru, do něhož měla přístup jen jednatelka Jana Muchová, vzbuzuje pochybnosti o jejich reálném placení.

Odvolací soud shledal proto kupní smlouvy ze dne 9.3.2009 uzavřené dlužníkem s žalobci za nevýhodné pro společnost dlužníka, nebot' nezajišt'ovaly pro dlužníka výši plnění, která by odpovídala hodnotě nemovitostí, pokud se dlužníku kupní ceny mělo dostat až v průběhu následujících 12 let a bez jakéhokoli navýšení kupní ceny odpovídající tomuto časovému odkladu finančního plnění. Ani dokládání hotovostního plnění kupní ceny v průběhu roku 2009 z prostředků Jany Muchové, které měla kupujícím zapůjčit, se nejeví jako výhodné, nebot' nedává jistotu reálného a transparentního předání finančních prostředků do dispozice dlužníka. Zvláště pokud takové plnění vyplývá jen z účetních dokladů (příjmových dokladů) bez jejich navázání na účetnictví, které by dávalo o využití těchto prostředků dlužníkem úplný anepochybný obraz. Pochybnosti nelze vyvrátit ani svědectvím účetní dlužníka Čanecké, která byla schopna potvrdit pouze přijetí prostředků, aniž by však měla možnost kontroly uchování a využití inkasovaných prostředků dlužníkem. Uvedené smlouvy byly navíc uzavírané dlužníkem v době, kdy evidoval závazky vůči svým věřitelům splatné déle než 3 měsíce, což uvedeným smlouvám dává rámec účelovosti.

Jinými slovy uvedené kupní smlouvy nebyly uzavřeny způsobem obvyklým vobchodním styku, negenerovaly dlužníku zisk, ale byly pro něho sohledem na časově odložené plnění kupní ceny nevýhodné a tato nevýhodnost nebyla vyvrácena ani dokládaným netransparentním hotovostním plněním kupujících. Za této situace odvolací soud shledal zcela na místě závěr soudu prvního stupně o tom, že prolomení zákonné podmínky nedoložení znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce dle § 196a odst. 3 ObchZ vprojednávaném případě není na místě s ohledem na nevýhodnost stanovení kupní ceny a způsobu její úhrady v obou kupních smlouvách ze dne 9.3.2009, které kupní smlouvy činí pro dlužníka nevýhodné, a které byly uzavřeny v rozporu s běžnou obchodní praxí.

'IU4 VSPH be/ZU'I4 (MPSH 91 INS 4920/2010)

Ztěchto důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně spolu svýrokem o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, jenž vycházel ze zásady procesní úspěšnosti žalobce vřízení dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s§142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které se skládá v projednávané věci ze 2 úkonů právní pomoci po 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), 2 režijních paušálů po 300,-Kč a daně z přidané hodnoty 21 %, 8.228,-Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí kNejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 6. srpna 2014

Mgr. Luboš D ö rfl, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Monika Pokorná