104 VSPH 254/2014-54
29 ICm 3987/2013 104 VSPH 254/2014-54 KSCB 27 INS 2032/2013

ýESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudc JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Ji íkové v právní vČci žalobce: MČsto Jind ich v Hradec, IýO 00246875, sídlem Klášterská 135/II, 377 22, Jind ich v Hradec, proti žalovanému: JUDr. Filip Punda, sídlem Klášterská 126/II, 377 01, Jind ich v Hradec, insolvenní správce dlužníka Radima Korandy, o urení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v ýeských BudČjovicích .j. 29 ICm 3987/2013-35 ze dne 24. února 2014,

takto:

I.Rozsudek Krajského soudu v ýeských BudČjovicích .j. 29 ICm 3987/2013-35 ze dne 24. února 2014 se mČní tak, že se zamítá žaloba o urení pravosti pohledávky žalobce ve výši 800.000,-K p ihlášené pod . P19 v insolvenním ízení dlužníka Radima Korandy vedeném pod sp.zn. KSCB 27 INS 2032/2013.

II.Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu náklad ízení p ed soudy obou stup ástku 1.999,92 K do t í dn od právní moci rozsudku.

Od vodnČní

Krajský soud v ýeských BudČjovicích rozsudkem .j. 29 ICm 3987/2013-35, ze dne 24. února 2014, vyhovČl v bodu I. výroku žalobČ o pravost pohledávky žalobce p ihlášené v insolvenním ízení dlužníka Radima Korandy (dále jen dlužník) vedeném pod sp.zn. KSCB 27 INS 2032/2013 u téhož soudu, ve výši 800.000,-K, VSPH 254/2014 (KSCB 27 INS 2032/2013) a v bodu II. výroku rozhodl o tom, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení.

Podle od vodnČní rozhodnutí soud I. stupnČ vycházel ze zjištČní, že žalobce v insolvenním ízení dlužníka p ihlásil svou pohledávku z titulu vrácení plnČní (finanních prost edk na výstavbu) ve výši 800.000 K poukázaného dlužníku na základČ smlouvy o uzav ení smlouvy budoucí darovací ze dne 28. 4. 2006. Podle této smlouvy uzav ené mezi budoucím dárcem (dlužníkem jako lenem sdružení DUKOS vzniklého dle § 829 a násl. ob.zák.) a budoucím obdarovaným (žalobcem) bylo dohodnuto, že výluným vlastníkem kanalizaního adu a vlastníkem ve ejného osvČtlení a komunikace pro pČší (dále inženýrské sítČ), které budou vybudovány na pozemku p.. 184/5 katastrální území Horní Žćár, a které jsou ve vlastnictví budoucího dárce, se stane budoucí obdarovaný. Tuto smlouvu se strany zavázaly uzav ít nejpozdČji do 31. 12. 2007. K uzav ení darovací smlouvy mČl vyzvat budoucí dárce budoucího obdarovaného nejpozdČji do 30 dn od vydání pravomocného kolaudaního rozhodnutí na stavbu p edmČtného kanalizaního adu ve ejného osvČtlení a komunikace. V p ípadČ neuzav ení smlouvy darovací byl povinen dlužník vrátit finanní p íspČvek 800.000,-K žalobci. Protože dlužník ve lh tČ do 31.12.2007 inženýrské sítČ na žalobce nep evedl, p ihlásil žalobce svoji pohledávku v insolvenním ízení. P ihláška pohledávky však byla žalovaným insolvenním správcem JUDr. Filipem Pundou (dále jen žalovaný) pop ena z d vodu jejího promlení.

Soud I. stupnČ zhodnotil zjištČný skutkový stav a dospČl k závČru, že žaloba je podána d vodnČ, nebo bylo prokázáno, že dlužníku byl žalobcem vyplacen finanní p íspČvek ve výši 800.000,-K p ed podpisem darovací smlouvy (28. 4. 2006). Dále se dlužník zavázal realizovat výstavbu sítí, a to na pozemku dlužníka, které po této realizaci mČly být p evedeny bezúplatnČ darovací smlouvou žalobci nejpozdČji do 31.12.2007. K p evodu inženýrských sítí na žalobce nedošlo, kolaudace inženýrských sítí nebyla do 31.12.2007 povolena. Proto soud I. stupnČ vyslovil závČr, že p ihláška pohledávky žalobce byla podána d vodnČ, nebo mu vzniklo právo na vrácení poskytnutých prost edk dlužníkem. K námitce promlení uplatnČného nároku nep ihlédl, když uzav enou smlouvu o budoucí kupní smlouvČ hodnotil jako smlouvu uzav enou p i podnikatelské innosti dlužníka dle § 262 odst. 2 obchodního zákoníku (závazkové vztahy mezi samosprávnou územní jednotkou a podnikatelem p i jeho podnikatelské innosti, jestliže se týkají zabezpeování ve ejných pot eb) a poátek lh ty rozhodné pro promlení pohledávky posuzoval dle § 392 odst. 1 obchodního zákoníku. Uzav el, že splatnost je v daném p ípadČ dovozována od upomínky vČ itele, která p edstavuje d vod pro poátek bČhu promlecí doby v režimu § 392 odst. 1 obchodního zákoníku. Za upomínku žalobce považoval až podání p ihlášky v rámci insolvenního ízení a dovodil, že její bČh dosud neskonil. Vycházel p itom z rozhodnutí Nejvyššího soudu ýR sp.zn. 31 Cdo 5241/2007, resp. 33 Cdo 2634/2008, v nichž byl formulován závČr Nejvyššího soudu, podle nČhož je t eba u bČhu promlecí lh ty v obchodnČprávních vztazích její poátek hodnotit odlišnČ, než je tomu u závazk obanskoprávních.

O náhradČ náklad ízení soud I. stupnČ rozhodl dle § 202 IZ a proti neúspČšnému správci žalobci právo na náhradu náklad ízení nep iznal. VSPH 254/2014 (KSCB 27 INS 2032/2013)

Proti rozsudku soudu I. stupnČ se vas odvolal žalovaný, jenž navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupnČ zmČnil a žalobu o urení pravosti pohledávky žalobce v celém rozsahu zamítl a žalovanému p iznal náhradu náklad ízení za ízení p ed soudy obou stup .

Zejména namítal, že soud I. stupnČ nesprávnČ vČc právnČ posoudil. Poukazoval na to, že pohledávka žalobce je promlena, nebo se jedná o p ípad, kdy splatnost závazku dlužníka vrátit plnČní nebyla ve smlouvČ o budoucí darovací smlouvČ dohodnuta. Urení zaátku bČhu promlecí lh ty se proto posuzuje (jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9.10.2013 ve vČci 31 Cdo 3881/2009) nikoli dle § 392 odst. 1 obchodního zákoníku, ale od momentu, kdy mohl nárok žalobce požadovat poprvé, tedy od 1.1.2008. Dále namítal, že povinnost vrátit plnČní žalobci dlužníku v bec nevznikla, nebo nenastala podmínka stanovená v budoucí darovací smlouvČ, že dlužník odmítl uzav ít darovací smlouvu. Naopak dlužník mČl dle žalovaného zájem inženýrské sítČ na žalobce p evést a opakovanČ jej k uzav ení darovací smlouvy vyzýval, nebyl ale vyslyšen.

Odvolací soud p ezkoumal napadený rozsudek vetnČ p edcházejícího ízení a dospČl k závČru, že odvolání je d vodné.

Ze spisu vyplývá, že mezi úastníky nebyl sporný skutkový stav, ze kterého vycházel též soud I. stupnČ p i svém rozhodování, a který je výše popsán. K tomu odvolací soud jen dopl uje, že o úpadku dlužníka bylo rozhodnuto usnesením ze dne 18.7.2013 (A-11) a insolvenním správcem byl ustanoven žalovaný. Pohledávka žalobce byla p ihlášena dne 27.11.2013 s tím, že se jedná o nárok na vrácení p íspČvku z d vodu nedodržení povinnosti ze smlouvy o uzav ení budoucí smlouvy darovací uzav ít darovací smlouvu.

Spornou otázkou je tedy posouzení, zda pohledávka žalobce z uvedené smlouvy o budoucí darovací smlouvČ vznikla, p ípadnČ zda není promlená.

V otázce vzniku pohledávky se odvolací soud ztotožnil se závČry soudu I. stupnČ, podle kterých mČl dlužník povinnost vrátit p íspČvek vyplacený žalobcem, nebo k uzav ení darovací smlouvy, které bylo ujednáno ve smlouvČ o budoucí smlouvČ darovací ze dne 28.4.2006 (dále jen smlouva), nedošlo. Lh ta, ve které mČlo dojít k uzav ení darovací smlouvy, byla závaznČ stanovena do 31.12.2007. SouasnČ bylo ujednáno, že dlužník vyzve žalobce k uzav ení darovací smlouvy do 30 dn od vydání pravomocného kolaudaního rozhodnutí na stavbu p edmČtných inženýrských sítí. Pokud ve lh tČ do 31.12.2007 nebylo kolaudaní rozhodnutí vydáno, nelze k jakýmkoli výzvám dlužníka k uzav ení darovací smlouvy p ihlížet, nebo k uzav ení darovací smlouvy do doby kolaudace inženýrských sítí nemohlo dle smlouvy dojít. Pak ovšem vznikla dlužníku spolu s uplynutím lh ty pro uzav ení darovací smlouvy povinnost vrátit plnČní ve výši 800.000,-K dle l. IV. smlouvy. Smlouva p itom vymezuje jednoznanČ obsah budoucí darovací smlouvy a ostatní povinnosti stran, je tudíž platná.

Se soudem I. stupnČ odvolací soud souhlasí i v tom, že smlouvu o budoucí darovací smlouvČ je t eba posuzovat jako smlouvu uzav enou v souvislosti s podnikáním dlužníka (§ 262 odst. 2 a 6 obchodního zákoníku), a tedy že na VSPH 254/2014 (KSCB 27 INS 2032/2013) posuzování plynutí promlecí doby je t eba uplatnit § 387 a násl. obchodního zákoníku.

Odvolací soud však nesdílí názor soudu I. stupnČ o poátku plynutí promlecí lh ty.

Jak správnČ poukázal v doplnČní svého odvolání ze dne 19.6.2014 žalovaný, byla otázka poátku plynutí promlecí lh ty v obchodnČ-závazkových vztazích sjednocena rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9.10.2013 ve vČci 31 Cdo 3881/20109, kde pro p ípady, kdy není splatnost závazku dohodnuta, se § 392 odst. 1 vČta první obchodního zákoníku nepoužije. Nejvyšší soud uvedl, že § 392 odst. 1 obchodního zákoníku se použije pouze v p ípadech, kdy je splatnost závazku dohodnuta, urena právním p edpisem nebo rozhodnutím. V ostatních p ípadech, kdy jde o splatnost pohledávky závislé na žádosti vČ itele o plnČní (§ 340 odst. 2 obchodního zákoníku), se neuplatní § 392 odst. 1 obchodního zákoníku p i urení zaátku bČhu promlecí doby závazku. Tím se posuzování poátku plynutí promlecí doby u obchodnČ-závazkových vztah v uvedeném okruhu p ípad p iblížilo obecným pravidl m stanoveným v § 101 a 102 ob.zák.

V projednávané vČci byla ve smlouvČ stanovena povinnost dlužníka vrátit žalobci p íspČvek ve výši 800.000,-K v p ípadČ neuzav ení darovací smlouvy. Jedná se tedy o typický p ípad nesjednání splatnosti smluvního závazku. SplnČní závazku proto mohl žalobce požadovat dle § 340 odst. 2 vČty prvé ihned po naplnČní podmínky stanovené ve smlouvČ pro vrácení plnČní, tj. k 1.1.2008. Podle shora popsaného výkladu Nejvyššího soudu (dlužno podotknout, že citovaným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu došlo ke zmČnČ soudní praxe, z níž vycházel dle judikát citovaných v napadeném rozhodnutí i soud I. stupnČ) to ovšem znamená, že poátek promlecí doby se váže k tomuto datu, kdy žalobce své právo mohl uplatnit poprvé (§ 391 odst. 1 obchodního zákoníku), tedy od 1.1.2008) a není pro její posouzení rozhodné, kdy žalobce k vrácení p íspČvku dlužníka vyzval, tedy okamžik podání p ihlášky v insolvenním ízení dlužníka. Pak je ale jeho pohledávka s ohledem na 4 letou promlecí dobu (§ 397 obchodního zákoníku) ke dni 1.1.2012 promlena a v insolvenním ízení byla p ihlášena po uplynutí promlecí doby (27.11.2013). UplatnČní námitky promlení žalovaným v projednávané vČci zabra uje vyhovČní žaloby podané žalobcem u soudu.

V souvislosti s tímto závČrem odvolacího soudu je t eba dodat, že pro posouzení otázky promlení p ihlášené pohledávky žalobce by i jeho hodnocení dle § 101 a 102 ob.zák. pro p ípad posuzování závazku dle p edpis práva obanského vyznČlo (s ohledem na závČry judikatury Nejvyššího soudu, nap . v rozhodnutí ze dne 19.10.2010 ve vČci 30 Cdo 2929/2009 nebo ze dne 31.7.2001 ve vČci 25 Cdo 2911/99) rovnČž v neprospČch žalobce pouze s tím rozdílem, že promlecí doba by uplynula již ke dni 1.1.2011 s ohledem na 3 letou promlecí dobu.

Odvolací soud tak dospČl k závČru, že pohledávku žalobce v insolvenním ízení dlužníka nelze uspokojit, nebo byla vznesena d vodná námitka jejího promlení. Proto jeho žalobČ o urení pravosti nelze za tČchto okolností vyhovČt. VSPH 254/2014 (KSCB 27 INS 2032/2013)

Z tČchto všech d vod odvolací soud rozsudek soudu prvního stupnČ ve výroku ve vČci samé podle § 220 odst. 1 písm. a) obanského soudního ádu zmČnil a žalobu zamítl.

Výrok o náhradČ náklad ízení p ed soudy obou stup je od vodnČn § 142 odst.1 ve spojení s § 224 odst.1 o.s. . Žalovaný mČl v ízení úspČch, a má proto právo na náhradu náklad ízení, která se skládá v projednávané vČci z náklad na cestovné, a to p ed soudem I. stupnČ v celkové výši 128,-K (za dvČ jízdenky mČstskou dopravou) a p ed soudem odvolacím ve výši 1.871,92 K za cestu osobním automobilem v délce 264 km (Jind ich v Hradec-Praha a zpČt) dle vyhl. MPSV . 435/2013 Sb. p i sazbČ základní náhrady 3,70 K/km, cenČ 36,-K 1 l pohonných hmot a spot ebČ 6 l/100 km.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže na základČ dovolání podaného do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v ýeských BudČjovicích dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 25. ervna 2014

Mgr. Luboš D ö r f l, v.r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení. Hana Bulínová