104 VSPH 251/2014-121
76 lCm 2829/2012 104 VSPH 251/2014-121 (KSLB 76 INS 6645/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm zpředsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkově v právní věci žalobce: SECHMET a.s., IČO 27826112, sídlem Olomouc, Horní náměstí 14/17, PSČ 779 OO, zast. JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou, se sídlem Šrobárova 2391/23, 130 OO Praha 3 proti žalovaněmu: Jan Stratílek, nar. , bytem zast. Mgr. Markem Prchlíkem, advokátem, se sídlem Revoluční 17, 110 OO Praha 1 o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu vÚstí nad Labem-pobočka vLiberci, č.j. 76 lCm 2829/2012-101 ze dne 30. ledna 2014,

takto:

|. Rozsudek Krajského soudu vÚstí nad Labem-pobočka vLiberci, č.j. 76 ICm 2829/2012-101 ze dne 30. ledna 2014 se v bodě |. výroku potvrzuje. Vbodě ||. výroku se mění tak, že je žalobce povinen zaplatit žalovanému krukám právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 12.828,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

||. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.800,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodněnh

Soud prvního stupně rozhodl nadepsaným rozsudkem pod bodem l. výroku, že se zamítá žaloba na popření pohledávky věřitele Jana Stratílka a pod bodem ll.

'IU4 VSPH Zb'l/ZU'I4 (KSLB 76 INS 6645/2011) výroku uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaněmu na náhradu nákladů řízení částku 17.251,89 Kč.

Na odůvodnění svěho rozhodnutí uvedl, že vinsolvenčním řízení dlužnice Mgr. Ingrid anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, Žižkova 1078/4, zahájeněm vyhláškou dne 19.4.2011, podal žalobce dne 19.5.2011 přihlášku pohledávky vedenou pod pořadovým číslem P-3 a dne 19.4.2011 podal přihlášku pohledávky žalovaný vedeně pod číslem P-1. Pohledávka žalobce byla insolvenčním správcem na přezkumněm jednání dne 11.9.2012 uznána, shodně jako pohledávka žalovaněho. Žalobce však tuto pohledávku žalovaněho popřel s ohledem na ustanovení §200 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ). Popírající věřitel složil jistotu ve výši 10.000,-Kč v souladu s ustanovením § 202 odst. 3 IZ.

Soud prvního stupně uvedl, že žalovaný přihlásil v insolvenčním řízení dlužnice pohledávku ve výši 858.907,45 Kč jako zajištěnou a ve výši 402.225,61 Kč jako nezajištěnou. Dlužnice nárok písemně uznala, byl sepsán notářský zápis JUDr. lvanou Kondrovou sídlem v Hradci Králově obsahující svolení dlužnice s vykonatelností pohledávky. Pohledávka představuje nedoplatek půjčky s příslušenstvím. Půjčka byla poskytnuta žalovaným dlužnici v hotovosti v původní výši 1.320.000,-Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne 16.6.2008 ve znění dodatku č. 1 ze dne 26.10.2009 a ve znění dodatku č. 2 ze dne 28.12.2009. Z půjčky bylo vráceno 250.000,-Kč a část pohledávky byla uhrazena exekucí dne 3.3.2011 ve výši 866.639,66 Kč. Částka 203.360,34 Kč představuje neuhrazenou jistinu. Příslušenství je představováno úrokem z půjčky vyčísleným v částce 147.379,34 Kč a úroky z prodlení vyčíslenými ve výši 236.244,98 Kč. Pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k bytově jednotce v Hradci Králově dle exekutorskěho zástavního práva zřízeněho exekutorským příkazem ze dne 30.11.2010, č.j. 067 EX 6137/10-11 vydaněho soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, který nabyl právní moci dne 14.12.2010 a byl doručen katastrálnímu úřadu dne 3.1.2011. Pohledávka ve výši 226.275,36 Kč představuje smluvní pokutu dle smlouvy o půjčce ze dne 16.6.2008 ve výši 0,05 % denně za každý den prodlení za porušení povinnosti vrátit půjčku nejpozději do 31.1.2010. Pohledávka je tedy vykonatelná a zajištěná.

Soud prvního stupně uvedl, že přihláška věřitele byla aktualizována dne 16.8.2012 a došlo knavýšení příslušenství přirostlěho kpohledávce za dobu od podání přihlášky do dne úpadku, o němž bylo pravomocně rozhodnuto teprve usnesením ze dne 17.7.2012. Žalobce učinil svůj popěrný úkon před prvním přezkumným jednáním konaným dne 20.10.2011 a tento popěrný úkon do přezkumněho jednaní nařízeněho usnesením dne 17.7.2012 neupravil. Z tohoto důvodu se jeho popěrný úkon týká pouze pohledávek přihlášených žalovaným věřitelem dle přihlášky ze dne 19.4.2011 ke dni 18.4.2011 a na zjištění později navýšeněho příslušenství nemá vliv.

Důvodem popření pohledávek žalobcem zdůvodu pravosti a pořadí je skutečnost, že dlužnice uzavřela se žalovaným dohodu o uznání závazku s přímou vykonatelností vdobě, kdy již byla trestně stíhána pro zvlášt' závažný zločin podvodu, kterým způsobila žalobci škodu ve výši 16,5 mil. Kč a umožnila žalovaněmu zřídit vjeho prospěch na jediný známý majetek dlužnice exekutorskě

'IU4 VSPH Zb'l/ZU'I4 (KSLB 76 INS 6645/2011) zástavní právo. Dále, že dodatky k původní bezúročně půjčce umožnila její úročení asjednání smluvní pokuty s úmyslem poškodit ostatní věřitele. Tím dle žalobce získal žalovaný v insolvenčním řízení, zahájeněm na návrh žalovaněho, lepší právo na uspokojení, nežli žalobce. Žalobce poukázal na průběh trestního řízení vedeněho proti dlužnici, v němž bylo vjeho prospěch zřízeno zajištění pohledávek podle § 79d odst. 7 trestního řádu a je názoru, že by měl lepší pořadí tohoto zajišt'ovacího práva podle ustanovení § 167 odst. 1 a 2 IZ ve znění účinněm od 1.8.2013. Dále tvrdil neplatnost sepsaněho notářskěho zápisu zdůvodu obcházení zákona a to proto, že se dlužnice se žalovaným dohodla a umožnila mu pořízení exekučního titulu vjeho prospěch, aniž by takovou dohodu uzavřela se žalobcem. Z tohoto důvodu má žalobce exekuční titul pozdější a pravděpodobně i horší právo na uspokojení ze zajištění.

Soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 196 IZ stím, že žalobce popřel zajištěnou pohledávku žalovaněho co do pravosti a to jen zčásti, což má tytěž účinky jako popření výše pohledávky, nebot' popřel pouze dílčí nároky, částku 147.379,34 Kč představující úroky z půjčky ve výši 10 % ročně zdlužně částky, smluvní pokutu ve výši 216.002,29 Kč sjednanou dodatkem č. 2 ze dne 28.10.2009 ačástku 236.244,98 Kč představující úrok z prodlení. Jistina půjčky ve výši 203.360,34 Kč nebyla popěrným úkonem dotčena a uspokojení těto pohledávky ze zajištění není tedy sporně.

Soud prvního stupně zjistil, že dlužnice po zahájení trestního řízení uzavřela se žalovaným dohodu formou notářskěho zápisu, kterým uznala celý jeho závazek, včetně úroků a smluvní pokuty a souhlasila s přímou vykonatelností těchto závazků. Díky těto dohodě bylo ve prospěch žalovaněho zajištěno zřízení exekutorskěho zástavního práva dříve, nežli ve prospěch žalobce, o jehož nároku bylo rozhodováno v trestním řízení a rovněž vcivilním soudním řízení. Dále soud prvního stupně poukázal na to, že již v roce 2008 byla vystavena ve prospěch žalovaněho zajišt'ovací směnka a žalovaný tak mohl uplatnit nárok ze zajišt'ovací směnky formou návrhu na vydání směnečněho platebního rozkazu. Uvedl, že rychlost takověho řízení by mu umožnila dosáhnout stejněho, ne-li rychlejšího výsledku.

Soud prvního stupně uzavřel, že ze žádněho tvrzení nevyplývá, že by dlužnice jednala se žalovaným ve shodě, například s úmyslem poškodit věřitele nebo zajistit zvýhodnění žalovaněho oproti ostatním věřitelům. Poskytnutí půjčky žalovaným považoval před spácháním zločinu nepochybným. Uvedl, že žalovaný pouze vykonával svá práva, směnečným platebním rozkazem by dosáhl stejněho cíle (dřívějšího exekučního titulu) nežli žalobce. Podle názoru soudu prvního stupně nelze sjednání notářskěho zápisu s přímou vykonatelností považovat za jednání vrozporu sdobrými mravy a ze skutkových zjištění není zřejmě, včem by bylo možno spatřovat obcházení zákona.

Soud prvního stupně poukázal dále na to, že ve prospěch poškozených bylo vtrestním řízení zřízeno zajišt'ovací právo dříve nežli exekutorskě zástavní právo ve prospěch žalovaněho a žalovaný využil taková práva, která mu zákon přiznává. Uzavřel, že pravost pohledávky žalovaněho není sporná a popíral-li věřitel pravost pohledávky, která není sporná, nemůže se soud dále zabývat namítaným pořadím. Uvedl, že žalovaný skutečně dlužnici finanční prostředky půjčil a sjednaný úrok je

'IU4 VSPH Zb'l/ZU'I4 (KSLB 76 INS 6645/2011)

úrokem obvyklým. To, že byl k původně bezúročné půjčce sjednán úrok v souvislosti s prodloužením lhůty splatnosti, není jednáním v rozporu s dobrými mravy.

Pokud se týká úroků z prodlení z dlužných částek, které byly popřeny, avšak jejich kapitalizovaná výše nebyla popřena v tom smyslu, že nebyla správně spočítána, anebo proto, že se jedná o jiný než zákonný úrok z prodlení, neshledal soud prvního stupně důvod zpochybnit pravost úroků z prodlení.

Dále přihlédl k tomu, že je pohledávka žalovaného ve výrazně nižší výši nežli je výše pohledávky žalobce, která výrazně přesahuje hodnotu předmětu zajištění. Proto i z tohoto pohledu je zřejmé, že úmyslem dlužnice při poskytnutí součinnosti žalovanému získat exekuční titul nebylo zvýhodnění jednoho věřitele před ostatními. Ztěchto důvodů žalobě nevyhověl. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.

Žalobce podal proti tomuto rozsudku včas odvolání. Poukázal na časový sled rozhodných okolností týkajících se předmětu sporu. Uvedl, že žalovaný věděl, že je dlužnice podezřelá ze spáchání zločinu a je stíhána pro povinnost uhradit žalobci částku 12.000.000,-Kč bez ohledu na to, zda bude či nebude v trestním řízení uznána vinnou. Poukázal na obsah rozsudku Krajského soudu vHradci Králové sp.zn. 9T 13/2009, kde se na straně 8 podává, že byl žalovaný slyšen jako svědekjiž v přípravném řízení a svědčila zde rovněž jeho manželka. Dále uvedl, že je žalovaný vlastníkem společnosti CZ Credit Real k.s., která obdržela od dlužnice finanční částku 8.160.000,-Kč a tyto finanční prostředky byly zajištěny usnesením PČR sp.zn. PVC-404-277-TČ/2008-80 ze dne 3.7.2005 jako výnos z trestné činnosti, když stížnost podaná touto společností byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové sp.zn. 11 Nt 18/2009-33 ze dne 28.7.2009 zamítnuta. l z tohoto důvodu se stala nejistou možnost vrácení finančních prostředků žalovanému. Nad to byla rovněž společnost IRGALOM, vlastněná manželkou žalovaného, vyzvána kvydání peněžních prostředků ve výši 6.500.000,-Kč. Žalovaný z těchto důvodů učinil dohodu s dlužnicí a zvýšil svou pohledávku o příslušenství a především získal pohledávku vykonatelnou a následně též zajištěnou.

Žalobce poukázal na okolnosti, za nichž byly předmětné právní úkony učiněny a na to, že dlužnice byla předlužena. Její hmotný majetek-byt v Hradci Králové, byl zajištěn usnesením PČR sp.zn. PVC-404-277-TČ/2008-80 a neexistoval majetek, ze kterého by mohl žalovaný uspokojit svou pohledávku. Uvedl dále, že vdalších řízení činila dlužnice nebývalé obstrukce vůči ostatním věřitelům, avšak její přístup kžalovanému je diametrálně odlišný. Žalobce proto nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že ze žádného tvrzení nevyplývá, že by dlužnice jednala se žalovaným ve shodě. Za předpokladu, že by soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazního břemeno, měl jej o tom poučit. V odvolacím řízení je připraven doložit, že dlužnice v exekuci vedené na její majetek pro pohledávku žalovaného nečinila žádné obstrukce. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně kdalšímu řízení a zavázal žalovaného k úhradě nákladů řízení.

'IU4 VSPH Zb'l/ZU'I4 (KSLB 76 INS 6645/2011)

Žalovaný v podaném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že žalobce v řízení nepřišel s žádnými relevantními skutkovými tvrzeními a důkazy ktomu, že by bylo jeho nebo úmyslem dlužnice zkrátit ostatní věřitele. Pokud žalobce akcentuje údajnou úpadkovou situaci dlužnice vdobě, kdy učinila předmětné právní úkony namítal žalovaný, že majetkové poměry dlužnice v rozhodném období nevypadaly tak nepříznivě, jak je žalobcem dovozováno. Dlužnice zaplatila žalobci před svým pravomocným odsouzením téměř 4,5 milionu Kč a tím se žalobce na úkor žalovaného zvýhodnil. Vté době vlastnila zmiňovaný byt, vedla soudní spory ovýznamné majetkové hodnoty a uplatňovala významné pohledávky vůči třetím osobám. Kúhradě pohledávky žalobce byla zavázána matka dlužnice. Žalovaný proto neměl důvod ke zvláštním obavám, že dlužnice nebude schopna dostát svým závazkům. Ve světle objemu závazků a pohledávek, které dlužnice řešila v desítkách milionů Kč, je podle žalovaného nepředstavitelné, aby měl žalovaný a dlužnice úmysl zkrátit jiné věřitele dlužníka o relativně zanedbatelné finanční prostředky ve srovnání s ostatními pohledávkami. Žalovaný zopakoval, že se jeho pohledávka stala splatnou 31.8.2008 a mohl uplatnit vůči dlužnici návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, což by obě strany zatížilo významnými náklady na vedení soudního řízení. Proto dlužnici opakovaně vyšel vstříc, opakovaně odložil splatnost pohledávky a její soudní vymáhání a požadoval proto odpovídající kompenzaci, včetně zajištění pohledávky smluvním exekučním titulem, ačkoliv mohl po 31.1.2010 nechat na majetek dlužnice nařídit exekuci. To učinil po více než dvou letech. Z uvedeného podle jeho názoru vyplývá, že dlužnice činila napadené právní úkony nikoliv s úmyslem zkrátit uspokojení pohledávky žalobce, ale s úmyslem získat dostatečný čas ke splnění svých závazků a minimalizovat případné další náklady. Žalovaný činil veškeré právní úkony súmyslem umožnit dlužnici dobrovolné splnění závazku a omezit škodu, která žalovanému vznikla v důsledku odložení splatnosti. Potvrdil, žejiž dne 9.10.2010 mohl podat vůči dlužnici vlastní návrh na nařízení exekuce. Exekutorské zástavní právo ve prospěch žalovaného vzniklo až 14.12.2010 spořadím ke dni 1.12.2010. Žalobce mohl objektivně dosáhnout zajištění své pohledávky za dlužnicí dříve s lepším pořadím nežli žalovaný. V momentu, kdy žalovaný podával vůči dlužnici návrh na nařízení exekuce, logicky předpokládal, že svou pohledávku vymůže. Zjistil však, že jsou exekučně uplatňovány zjevně fiktivní pohledávky a vyhodnotil, že je jeho pohledávka za dlužnicí vymahatelná pouze cestou insolvenčního řízení. Zjistil i další okolnosti týkající se majetkové situace dlužnice. Teprve následně z průběhu insolvenčního řízení zjistil, že podání insolvenčního návrhu vůči dlužnici bylo opodstatněné. Pokud se týká poučení žalobce, dostalo se mu při jednání konaném dne 23.5.2013. Žalovaný nesouhlasil rovněž stvrzením žalobce, že dlužnice nečinila obstrukce při vymáhání jeho pohledávky, což je zřejmé z toho, že o věci rozhodoval odvolací soud. Má však za to, že případné obstrukce dlužníka v exekučním řízení nejsou relevantní pro pořadí, vjakém jsou pohledávky jednotlivých věřitelů uspokojovány. Z uvedených důvodů navrhoval rozsudek soudu prvního stupně potvrdit a přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 211, § 212, § 212a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 a § 161 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ).

'IU4 VSPH Zb'l/ZU'I4 (KSLB 76 INS 6645/2011)

V dané věci jsou žalobce a žalovaný vpostavení věřitelů dlužnice Mgr. lngrid anonymizovano , anonymizovano , vinsolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, pod sp.zn. KSLB 76 INS 6645/2011. Žalobce podle ustanovení §200 odst.1 IZ popřel zčásti pohledávku žalovaného věřitele P-1 co do pravosti a dále popřel právo žalovaného věřitele na uspokojení pohledávky ze zajištění odkazem na ustanovení § 196 IZ.

Podle ustanovení § 196 odst. 2 IZ má popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky.

Důvodem částečného popření pohledávek žalovaného ze strany žalobce je, že níže uvedené právní úkony žalovaného a dlužnice byly dle názoru žalobce učiněny s úmyslem poškodit jiné věřitele, mezi nimi žalobce v době, kdy dlužnice čelila obžalobě ze spáchání trestného činu, kterého se dopustila na žalobci tím, že mu způsobila škodu v celkové výši 16.500.000,-Kč.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že mezi žalovaným a dlužnicí byla dne 16.6.2008 uzavřena smlouva o půjčce a žalovaný půjčil dlužnici částku 1.320.000,-Kč, která byla sjednána jako bezúročná. Dlužnice půjčku nevrátila v určené době. Ačkoliv byla půjčka zajištěna směnkou, žalovaný práva ze směnky nevykonal z důvodů zvýšených nákladů, které by přineslo soudní řízení. Sohledem na prodlení dlužnice svrácením půjčky byl dne 26.10.2009 podepsán dodatek č. 1 a dne 28.12.2009 byl podepsán další dodatek č. 2 ke smlouvě o půjčce. Vdodatku č. 1 se žalovaný sdlužnicí dohodli na změně splatnosti půjčky do 31.12.2009. V dodatku č. 2 prodloužili splatnost do 31.1.2010. Dále se dohodli, že půjčka bude úročena sazbou ve výši 10 % ročně a v případě prodlení dlužnice s vrácením půjčky zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z celkové dlužné částky za každý den prodlení. Dlužnice uznala dluh vůči věřiteli ze smlouvy o půjčce ve výši 1.070.000,-Kč notářským zápisem JUDr. lvany Kondrové, sídlem v Hradci Králové, obsahující svolení dlužnice s vykonatelností pohledávky. Pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k bytové jednotce v Hradci Králové dle exekutorského zástavního práva zřízeného exekutorským příkazem ze dne 30.11.2010, č.j. 067 EX 6137/10-11 vydaného soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, který nabyl právní moci dne 14.12.2010 a byl doručen katastrálnímu úřadu dne 3.1.2011.

Odvolací soud posoudil, že žalovaný uzavřel sdlužnicí smlouvu o půjčce podle ustanovení § 657 a násl. obč. zák.

Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 544 odst. 1 obč. zák. lze pro případ porušení smluvní povinnosti sjednat smluvní pokutu a účastník, který tuto povinnost poruší, je zavázán pokutu zaplatit. Smluvní pokutu lze sjednatjen písemně (odst. 2).

'IU4 VSPH Zb'l/ZU'I4 (KSLB 76 INS 6645/2011)

Právem žalovaného nepochybně bylo dohodnout s dlužnicí poté, kdy porušila povinnost vyplývající zuzavřené smlouvy o půjčce vrátit půjčku vdohodnutém termínu, že zaplatí žalobci úrok z půjčky, který má charakter ceny za její poskytnutí. Dále bylo právem žalovaného sjednat smluvní sankci vsouvislosti s dlouhodobým neplněním povinností zjejí strany. Pokud se týká výše těchto dodatečně dohodnutých nároků, shledal je odvolací soud ve zcela přiměřené a obvyklé výši. Nic na věci nemění, že předmětná ujednání byla učiněna v době, kdy bylo (dne 19.5.2009) sděleno dlužnici obvinění ze spáchání trestného činu.

Pokud se jedná o zřízení exekutorského zástavního práva ve prospěch žalovaného nebo o sepsání notářského zápisu obsahující svolení dlužnice kvykonatelnosti pohledávek žalovaného, je odvolací soud názoru, že je nelze považovat za zvýhodňující na úkor jiných věřitelů. Žalobce v řízení neprokázal svoje tvrzení, že žalovaný učinil s dlužnicí dohodu s úmyslem poškodit ostatní věřitele ai kdyby takový úmysl skutečně prokázán byl, měla by tato námitka relevanci vřízení ožalobě uplatněné podle ustanovení § 239 a § 241 IZ, kterou žalobce nepodaL

Podle zjištění odvolacího soudu činil žalovaný jen takové právní kroky, které mu zákon dovoluje a výkon těchto práv nelze shledat vdaném případě v rozporu s dobrými mravy. Nepodstatné je, vjaké je výši jeho pohledávka vůči dlužnici a zda je vzásadním nepoměru kvýši pohledávky žalobce či jiných věřitelů. Nerozhodné rovněž je, zda byl případně porušen zákaz daný předběžným opatřením nebo jiným rozhodnutím orgánu státní moci, nebot' povinnosti uložené těmito orgány stíhaly dlužnici, která však tyto povinnosti neporušila. Rovněž tvrzení žalobce, že dlužnice byla v době uzavření dodatků ke smlouvě o půjčce, svolení kvykonatelnosti na základě notářského zápisu a zajištění pohledávky žalovaného na základě zřízeného exekutorského příkazu ze dne 30.11.2010 předlužena, o čemž měl mít žalovaný povědomost, zůstala vřízení neprokázána. Je zapotřebí dále uvést, že zajištění pohledávek žalovaného zástavním právem k bytové jednotce vHradciKrálové dle exekutorského zástavního práva zřízeného exekutorským příkazem ze dne 30.11.2010, č.j. 067 EX 6137/10-11 bylo učiněno mimo jakoukoliv vůli dlužnice. Odvolací soud uvěřil vysvětlení dané žalovaným, že nepřistoupil k návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu zdůvodu, že by navýšil své pohledávky vůči dlužnici a přihlédl ktomu, že by takovým rozhodnutím žalovaný dosáhl stejného cíle, tj. dřívějšího exekučního titulu, nežli žalobce. Ktakovému návrhu mohl přistoupit kdykoliv později, avšak zvolil jiné právní prostředky.

Závěrem se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že nebylo-li shledáno důvodným popření pravosti jistiny, nelze zpochybnit pravost úroků z prodlení za předpokladu, že žalobce jiný důvod popření kapitalizovaného úroku z prodlení, nežli uvedeno výše, neuvedl.

Pokud se žalobce dovolával, že byl krácen na svých právech a nebyl v řízení před soudem prvního stupně poučen podle ustanovení § 118a o.s.ř. o svých povinnostech, pak odvolací soud připomíná, že se žalobci dostalo poučení při jednání konaném dne 23.5.2013 a dne 30.1.2014 byl poučen, že dosud neprokázal, že úkony žalovaného byly úkony obcházející zákon.

'IU4 VSPH Zb'l/ZU'I4 (KSLB 76 INS 6645/2011)

Odvolací soud shledal s ohledem na uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným, postupoval proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. a rozsudek v bodě l. výroku potvrdil.

Pokud se týká rozhodnutí o nákladech řízení označeného pod bodem ll. výroku rozsudku soudu prvního stupně, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 202 odst. 1 IZ. Rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení jako nesprávné změnil. Žalovanému úspěšnému v řízení náleží náklady za právní zastoupení podle ustanovení § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2012 ve výši 2.100,-Kč za podané vyjádření, za úkony učiněné po 1.1.2013 ve výši 3.100,-Kč/úkon, 2x jednání celkem 6.200,-Kč, 3x 300,-Kč režijní paušál, celkem 900,-Kč, náhrada za promeškaný čas za 6 půlhodin 2x 600,-Kč, celkem 1.200,-Kč, cestovné za cestu Praha-Liberec a zpět 216 km celkem 2.428,80 Kč. Celkem náklady činí částku 12.828,80 Kč.

Výrok o nákladech odvolacího řízení se řídí ustanovením § 224 odst. 1 a§142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému úspěšnému vodvolacím řízení náleží náklady za právní zastoupení podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100,-Kč/úkon, za 2 úkony-vyjádření, účast na jednání celkem 6.200,-Kč, 2x režijní paušál 300,-Kč/úkon celkem 600,-Kč, celkem 6.800,-Kč.

P o u č e n í : l. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2013). ll. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny

žalobcem dobrovolně, lze toto rozhodnutí vykonat podle příslušných ustanovení občanského soudního a exekučního řádu.

V Praze dne 5. srpna 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná