104 VSPH 249/2014-61
79 ICm 3775/2013 104 VSPH 249/2014-61

(KSUL 79 INS 12316/2013)









ČESKÁ REPUBLIKA r ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobce: AB 5 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, reg. č. 34192873, se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království, zastoupeného advokátem Mgr. lng. Jaromírem Škárou, se sídlem Brno, Blatného 1885/36, proti žalovanému: VRŠANSKÝ a spol., v. o.s., IČO 25466763, se sídlem Teplice, Kollárova 1879/11, insolvenční správce dlužníků Jaroslavy Čebišové a Pavla Čebiše, zastoupenému advokátem Mgr. Martinem Sobkem, se sídlem Teplice, Rokycanova 379/5, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 79 lCm 3775/2013-41 ze dne 25. února 2014, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu vÚstí nad Labem č. j. 79 |Cm3775l2013-41 ze dne 25. února 2014 se mění tak, že se určuje, že pohledávka žalobce P8 ve výši 34.356,13 Kč, přihlášená v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSUL 79 INS 12316/2013, je po právu.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodněnh

V rámci insolvenčního řízení dlužnice Jaroslavy Čebišové a dlužníka Pavla Čebiše, oba bytem Osek, PSČ 41705, Hrdlovská 642, věřitel AB 5 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, přihlásil jako nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku P8 ve výši 34.356,13 Kč vůči dlužníkovi Pavlu Čebišovi. Vznik pohledávky odůvod nil tím, že dlužník uzavřel spůvodním věřitelem HOME CREDIT a. s. dne 27.11. 2009 smlouvu o úvěru č. 5911212074. Úvěr byl zesplatněn dle hlavy 7 § 2 Úvěrových podmínek dopisem ke dni 9. 5. 2013, a to včetně smluvní pokuty dle Úvěrových podmínek. Společnost

(KSUL 79 INS 12316/2013)

HOME CREDIT a.s. postoupila své pohledávky ze smlouvy na věřitele. Postoupení pohledávky bylo dlužníkovi oznámeno postupitelem, a to Oznámením o postoupení pohledávky. Vzhledem k této skutečnosti není dlužník oprávněn dožadovat se smlouvy o postoupení pohledávek a je povinen poskytnout plnění postupníkovi.

Insolvenční správce při přezkumném jednání dne 8.10. 2013, kterého se věřitel nezúčastnil, popřel uvedenou pohledávku zdůvodu, že věřitel nedoložil smlouvu o postoupení pohledávky.

Věřitel podal žalobu, kterou se domáhá určení pravosti popřené pohledávky P8. Svůj nárok odůvodnil tím, že zopakoval důvody vzniku pohledávky uvedené vjeho přihlášce a doplnil, že dlužník nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdce úvěr zesplatnil a vsouladu s Úvěrovými podmínkami požádal o vrácení poskytnutého úvěru i se smluvní pokutou ve výši ušlého úroku, na který by věřiteli vznikl nárok, pokud by dlužník splácel řádně dohodnuté splátky úvěru. Poté původní věřitel postoupil písemnou smlouvou svou pohledávku na žalobce. V této souvislosti žalobce poukazuje na závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 z9. 12. 2009 a dovozuje, že existence smlouvy o postoupení pohledávky není pro řízení rozhod ná, pokud bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky původním věřitelem. Aktivní legitimace žalobce je proto dána. Důvody, proč žalobce nepředkládá smlouvu o postoupení pohledávky, jsou technické povahy-smlouva je velmi obsáhlá, pouze v holandském jazyce a nachází se zřejmě v Nizozemí.

Žalovaný odkázal na svůj popěrný úkon stím, že žalobce neprokázal svou aktivní legitimaci.

Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku z 25. 2. 2014 v bodu I. výroku rozsudku zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky P8. V bodu II. výroku soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku soud uvedl svůj skutkový závěr, že původní věřitel HOME CREDIT a. s. písemně dlužníkovi oznámil zásilkou odeslanou dlužníkovi dne 14. 5. 2013 postoupení pohledávky podle úvěrové smlouvy č. 5911212074 na žalobce stím, že má nadále platit uvedené společnosti.

Soud dovodil, že aktivní legitimaci žalobce je povinen zkoumat z úřední povinnosti. Sodkazem na §524 a §526 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč.zák.) dovodil, že smlouva o postoupení pohledávky nabývá účinnosti okamžikem uzavření a ktomuto okamžiku dochází ke změně vosobě věřitele. Tato skutečnost musí být oznámena dlužníkovi, aby věděl, komu má plnit. Dlužníka však nelze zaměňovat se soudem, který zkoumá podmínky řízení. Platnost smlouvy o postoupení pohledávky posoudí soud bez toho, že by její neplatnost kdokoliv namítal (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 201/2004). Zákon nepřiznává právo postupníkovi vymáhat splnění pohledávky, kterou nemá. Oznámí-li postupitel dlužníkovi postoupení pohledávky podle neplatné postupní smlouvy, je dlužník oprávněn zprostit se závazku plněním postupníkovi. To však neznamená, že by byl postupník oprávněn domáhat se vsoudním řízení práva, které nemá (soud odkázal na komentář k § 526 obč. zák. obsažený vprávní databázi ASPI, Wolters Kluwer). Žalobce ani přes výzvu nedoložil svou procesní legitimaci, soud proto žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů bylo odůvod něno tím, že úspěšnému žalova nému žádné náklady nevznikly.

(KSUL 79 INS 12316/2013)

Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět. Odvolání odůvodnil tím, že soud dostatečně neodůvodnil své rozhodnutí, nebot, se nevypořádal s odkazy žalobce na judikaturu a konstantní rozhodovací praxi. Žalobce opakovaně odkázal na závěry velkého senátu Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 z 9. 12. 2009. Uvedený rozsudek byl akceptován i nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2276/2008 z24. 2. 2011. Kromě toho i vrozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 201/2004 z30. 3. 2005 je vysloven stejný právní závěr, jako ve zmíněném rozsudku, a to že Není-li tedy dlužník oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení a je povinen plnit postupníkovi, je irelevantní, aby soud vtomto případě zkoumal, zda je smlouva o postoupení platná. Žalobce dále poukázal na technické problémy spojené stím, kdyby musel předložit smlouvu o postoupení pohledávek, jakož i na to, že tato smlouva obsahuje informace spadající do obchod ního tajemství.

Žalovaný se kodvolání vyjádřil a navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že soud přesvědčivě vyložil, jakými úvahami byl veden. Soudní rozhodnutí, na která odkazuje žalobce, nejsou při léhavá a řeší skutkově jiné případy.

Odvolací soud podle §212 o.s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadený rozsudek po provedeném jednání, které se vsouladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konalo v nepřítomnosti žalovaného, dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

Ve smyslu §205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Odvolací soud se proto zabýval výlučně tím, zda z hlediska účastníky tvrzených skutečností a navržených důkazů v řízení před soudem prvního stupně bny soudem zjištěny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a byl z nich vyvozen správný právní závěr.

Vprvé řadě odvolací soud konstatuje, že incidenční žaloba byla podána včas-přezkumné jednání, při kterém insolvenční správce popřel pravost předmětné pohledávky žalobce, proběhlo dne 8.10. 2013 a žalobce byl povinen podat žalobu do 30 dnů (§ 198 odst. 1 insolvenčního zákona), což učinil žalobou doručenou soudu dne 6. 11.2013.

Soud prvního stupně zjistil a též mezi účastníky bylo nesporné, že původní věřitel pohledávky P8 oznámil písemně dlužníkovi Pavlu Čebišovi v květnu 2013, že pohledávka byla postoupena na žalobce. Je též nesporné, že žalobce nepředložil vřízení písemnou smlouvu o postoupení pohledávky.

Předmětem dané věci je pouze právní zhodnocení aktivní legitimace žalobce, zda by měl žalobce jako označený postupník vrámci soudního řízení právo na zaplacení pohledávky vůči dlužníkovi již na základě notifikace učiněné původním věřitelem (označeným postupitelem) nebo jestli tato notifikace nepostačuje a žalobce je povinen prokázat realizované postoupení pohledávky smlouvou o tomto postoupení.

(KSUL 79 INS 12316/2013)

Podle §524 odst. 1 obč. zák. Věříte! může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

Podle § 526 odst. 1 obč. zák. Postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Podle odst. 2 Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

Předmětnou právní otázkou aktivní legitimace postupníka na základě postupitelovy notifikace ve sporu o plnění vůči dlužníkovi se již zabýval Nejvyšší soud vrozsudku sp. zn. 31 Cdo1328/2007 z9. 12. 2009, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010 správní větou Oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v§ 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu lzhoršeníl jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.

Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku též dovodil, že právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi a není přitom podstatné, zda ve skutečnosti vůbec k cessi došlo. Notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky týkající se osoby oprávněné přijmout plnění i tehdy, jestliže kcessi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Proto také nemusí postupitel dlužníkovi prokazovat, že k cessi došlo (§ 526 odst. 2 obč. zák.). Není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda k ní opravdu došlo, pak tato okolnost nemůže být významná ani vsoud ním řízení.

Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 2276/08 z24. 2. 2011 prohlásil právní závěr Nejvyššího soudu obsažený v uvedeném rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 z9. 12.2009 za souladný s ústavním pořádkem.

Odvolací soud se ztotožňuje s uvedeným právním závěrem a dodává, že dlužník nemůže vsoudním řízení získat více práv, než která mu přísluší mimosoudně podle hmotného práva. V tomto směru řízení u soudu není nadáno žádnou přidanou kvalitou a bylo by v hrubém rozporu s principem právní jistoty, kdyby z hlediska hmotného práva měli účastníci právního vztahu vzájemně jiná práva a povinnosti, než když by se věřitel domáhal svého plnění žalobou v rámci soudního řízení. Je nutno mít na paměti, že jako pravidlo rozsudek vydaný vřízení o splnění pohledávky není konstitutivní povahy, tj. nezakládá zpohledu hmotného práva jiná práva či povinnosti, než které zde již existovaly před zahájením soudního řízení.

Právní závěr, že věřitel (označený postupník) je aktivně legitimován vůči dlužníkovi již na základě postupitelovy notifikace, platí i pro insolvenční řízení, což je mj. zřejmé i zrozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1277/2007 z22. 12. 2009, publikovaného včasopise Soudní judikatura pod č. SJ 90/2011 s právní větou Jestliže oznámí postupitel

(KSUL 79 INS 12316/2013) dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu (zhoršení) jeho právního postavení) ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Obdobně to platí ve sporu o určení pravosti nevykonatelné postoupené pohledávky o námitkách, jež náleží popírajícímu správci konkursní podstaty nebo popírajícím konkursním věřitelům. V takovém případě ani případná neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky nevede k závěru, že postupník není ve sporu aktivně legitimován.

Soud prvního stupně se vodůvodnění rozsudku nevypořádal s právním závěrem Nejvyššího soudu obsaženým vrozsudku sp. zn. 31 Cdo1328/2007 z9. 12. 2009, byt, na tento rozsudek žalobce poukazoval. Pouhý paušální odkaz na komentář vprávní databázi ASPI je nepostačující. Odkaz soudu prvního stupně na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 201/2004 z30. 3. 2005 je zcela nesprávný, nebot, v tomto rozsudku byl vysloven stejný právní závěr (viz citace žalobce z rozsudku uvedená vodvolánD jako vjiž uvedeném rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007.

U předmětné pohledávky nejsou dány důvody citované v § 525 obč. zák. (nejedná se o pohledávku personálně vázanou na osobu věřitele ani jejím postoupením se obsahově nemění, lze ji postihnout výkonem rozhodnutí a nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by postoupení pohledávky odporovalo dohodě s dlužníkem).

Odvolací soud dospěl kzávěru, že žalobce, vpostupitelově notifikaci označený postupník, je aktivně legitimován jako věřitel pohledávky P8 a popření insolvenčního správce z důvodu nedoložení smlouvy o postoupení pohledávky nebylo po právu. Z toho důvodu odvolací soud vsouladu s § 7 insolvenčního zákona a §212 a §220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhověl.

Byt, byl žalobce v řízení úspěšný, nebyla mu proti insolvenčnímu správci v souladu s § 202 odst. 1 první věty insolvenčního zákona přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval vprvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu.

V Praze dne 15. září 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r

(KSUL 79 INS 12316/2013) předseda se ná tu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná