104 VSPH 206/2015-99
45 ICm 2664/2012 104 VSPH 206/2015-99 (KSHK 45 INS 1238/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobce: JUDr. Martin Pavliš, sídlem Adámkova třída 149, 539 01 Hlinsko, insolvenční správce dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Vlkanov 3, 582 91 Světlá nad Sázavou, zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, sídlem Čechova 396, 560 02, Česká Třebová, proti žalovanému: 1. faktorská s. r. o., IČO 26777355, sídlem Svatopluka Čecha 413, 250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, zast. Mgr. Ivem Siegelem, advokátem, sídlem Školská 38, 110 00, Praha 1, o popření pohledávky, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 ICm 2664/2012-72 ze dne 20.října 2014

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 ICm 2664/2012-72 ze dne 20.října 2014 se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl nadepsaným rozsudkem pod bodem I. výroku, že se zamítá žaloba o určení, že žalovaný nemá za dlužníkem nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku ve výši 321.082,47 Kč z titulu kapitalizovaných úroků podle článku IV. odst. 2 smlouvy o půjčce č. 1F 100487/2008 ze dne 9. 6. 2008, nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku ve výši 34.010,00 Kč z titulu smluvní pokuty podle článku VII. odst. 6 smlouvy o půjčce, nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku ve výši 1.915.200,00 Kč z titulu smluvní pokuty z důvodu prodlení podle článku VII. odst. 1 smlouvy o půjčce a nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku ve výši 29.260,00 Kč představující náklady rozhodčího řízení vedeného před Smírčí a rozhodčí komorou České republiky, o. s. č. 003 SRKCR-007/2009. Pod bodem II. výroku určil, že pohledávka žalovaného P24/ 2 ve výši 321.082,47 Kč není po právu. Pod bodem III. výroku určil, že pohledávka žalovaného P24/3 ve výši 34.010,00 Kč je po právu. Pod bodem IV. výroku určil, že pohledávka žalovaného P24/4 ve výši 1.9515.200,00 Kč není po právu. Pod bodem V. výroku určil, že pohledávka žalovaného

45 ICm 2664/2012 (KSHK 45 INS 1238/2012)

P24/5 ve výši 29.260,00 Kč není po právu. Pod bodem VI. výroku rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Žalovaný věřitel přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano (dále jen dlužník) vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 45 INS 1238/2012 pohledávky P24 v celkové výši 2.585.681,70 Kč z titulu smlouvy o půjčce 1F 100487/2008 ze dne 9.6.2008 jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Michalem Zalabákem dne 9.6.2008. Pohledávka P24/1 ve výši 190.229,23 Kč sestává z jistiny ve výši 150.000,00 Kč z titulu nesplacené půjčky a úroku z prodlení ve výši 40.229,23 Kč. Pohledávka P24/2 ve výši 416.982,47 Kč sestává z jistiny ve výši 328.800,00 Kč uplatněné z titulu kapitalizovaných úroků podle čl. IV.odst. 2 smlouvy o půjčce a úroku z prodlení ve výši 88.182,47 Kč. Pohledávka P24/3 ve výši 34.010,00 Kč byla uplatněna z titulu smluvní pokuty podle čl. VII odst. 6 smlouvy o půjčce, která byla sjednaná pro případ, že žalovaná bude nucena v důsledku nesplacení půjčky včetně příslušenství uplatnit svá práva v rozhodčím řízení. Pohledávka P24/4 ve výši 1.915.200,00 Kč byla uplatněna z titulu smluvní pokuty podle čl. VII smlouvy o půjčce sjednaná pro případ prodlení dlužníka ve výši 10 % opožděné platby za každý započatý měsíc prodlení ode dne 11.2.2009 do rozhodnutí o úpadku. Pohledávka P24/5 představuje náklady rozhodčího řízení ve výši 29.260,00 Kč.

Pohledávky P24/1 až 3 byly přihlášeny jako zajištěné zástavním právem k majetku dlužníka na základě zástavní smlouvy č. 1F 100487/2008 ze dne 9. 6. 2008. V doplnění přihlášky P24/2 žalovaný upřesnil, že sice pohledávky přihlásil jako zajištěné zástavním právem k nemovitostem, avšak nedovolává se zajištění v tom smyslu, aby dosáhl opětovného zpeněžení nemovitostí, avšak pouze toho, aby mu byly jako zajištěnému věřiteli vydány peněžní prostředky, které byly exekutorem vydány insolvenční správci ve výši 499.749,80 Kč po vydražení nemovitostí na základě rozhodnutí o vydání výtěžku dražby.

Při přezkumném jednání konaném dne 14.8.2012 insolvenční správce pohledávky částečně uznal (pohledávka č. 1 byla zcela zjištěna, pohledávka č. 2 byla zjištěna do výše 95.900,00 Kč a popřena ve výši 321.082,47 Kč) a částečně je popřel, jak uvedeno dále. Pro pohledávky, jež popřel zčásti nebo zcela podal žalobu u insolvenčního soudu dne 13.9.2012 o určení popření podle § 199 IZ. Podanou žalobou se domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 321.082,47 z titulu kapitalizovaných úroků podle článku IV. odst. 2 smlouvy o půjčce č. 1F 100487/2008 ze dne 9. 6. 2008, nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 34.010,00 Kč z titulu smluvní pokuty podle článku VII. odst. 6 smlouvy o půjčce, nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 1.915.200,00 Kč z titulu smluvní pokuty z důvodu prodlení podle článku VII. odst. 1 smlouvy o půjčce a ve výši 29.260,00 Kč představující náklady rozhodčího řízení vedeného před Smírčí a rozhodčí komorou České republiky, o. s. č. 003 SRKCR-007/2009. V podané žalobě zopakoval důvody popření.

Pokud se týká zajištění pohledávek P24/1 až 3 majetkem dlužníka na základě zástavní smlouvy ze dne 9. 6. 2008, popřel insolvenční správce tyto pohledávky jako zajištěné z důvodu, že nemovitosti, jež byly předmětem zajištění, byly v exekučním řízení,vedeném pod sp. zn. 98 EX 01655/09, prodány v dražbě za cenu 600.000,00 Kč. O vydání výtěžku

45 ICm 2664/2012 (KSHK 45 INS 1238/2012) jejich zpeněžení ve výši 499.749,80 Kč insolvenčnímu správci bylo rozhodnuto usnesením soudního exekutora JUDr Milana Usnula dne 9. 7. 2012. Pokud k těmto finančním prostředkům uplatňuje žalovaný své zajištění, nevztahuje se toto právo k výtěžku zpeněžení nemovitostí a jedná se o pohledávku za soudním exekutorem na výplatu finančních prostředků do majetkové podstaty. Jedná se tedy o jiný majetek.

Soud I. stupně učinil z provedeného dokazování skutková zjištění, že žalovaný uzavřel s dlužníkem smlouvu o půjčce č. IF 100487/2008 a poskytl mu půjčku ve výši 150.000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se dlužník zavázal zaplatit vedle úroku z prodlení také zákonný úrok z prodlení. Při prodlení s úhradou smluvních pokut či jiných nároků věřitele a s úhradou řádného úroku se zavázal zaplatit zákonný úrok z prodlení. Smluvní pokuta za prodlení činila 10% za každý měsíc prodlení, půjčka byla zajištěna zástavním právem a za situace, že věřitel by byl nucen uplatnit práva ze zástavní smlouvy, činila smluvní pokuta 50.000 Kč, další smluvní pokuta ve výši 50.000 Kč byla sjednána,bude-li věřitel nucen uplatnit práva žalobou u soudu nebo rozhodčího orgánu. Účastníci smlouvy se dohodli, že jejich majetkové spory budou řešeny v rozhodčím řízení rozhodcem zapsaným v seznamu rozhodců Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s.

Soud I. stupně posoudil, že vztah účastníků smlouvy byl spotřebitelský a vydaný rozhodčí nález je nicotný, neboť rozhodčí doložka neobsahovala určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení.

Pokud se týká pohledávky P24/2 uplatnil žalovaný nárok na úhradu úroku z půjčky za celé desetileté období, insolvenční správce uznal část této pohledávky a ve zbytku jde o neplatné ujednání článku IV.odst. 2 smlouvy, odporující pravidlům ochrany spotřebitele.

Nárok na smluvní pokutu jako pohledávku P24/3 vyplývající z čl. VII.6 smlouvy shledal soud I. stupně po právu, aniž by uvedl důvod.

Pohledávku P24/4 z titulu smluvní pokuty ve výši téměř 2 mil. Kč shledal nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy v poměru k výši půjčky.

Pohledávka P24/5 byla shledána jako neoprávněná vzhledem k nicotnosti rozhodčího nálezu.

Dále soud I. stupně uvedl, že předmětem přezkumného jednání nebylo popření pořadí pohledávek, nemůže být proto předmětem tohoto sporu, avšak insolvenční správce se měl dle jeho názoru s touto otázkou vypořádat. O nákladech řízení rozhodl podle výsledku sporu.

Proti tomuto rozsudku se včas odvolali žalobce a žalovaný.

Žalobce v podaném odvolání uvedl, že jej směřuje do výroků označených pod body I., III. a V. rozsudku s tím, že považuje bod I. výroku rozsudku za zmatečný ve vztahu k dalšímu rozhodnutí soudu I. stupně, zejména ve vztahu k bodům II. a IV. výroku, když jedním výrokem byla žaloba zamítnuta a dalšími výroky jí bylo zčásti vyhověno. Uvedl, že se podanou žalobou nedomáhal určení pořadí pohledávek a pokud měl soud I. stupně za to, že je uplatňováno něco, co být uplatňováno nemělo, měl to v řízení vyjevit, vyzvat žalobce

45 ICm 2664/2012 (KSHK 45 INS 1238/2012) k opravě žaloby nebo jej poučit. Rozsudek proto považuje za nesprávný, dovolával se svého práva na řádné projednání věci a na spravedlivý proces.

K bodu II. výroku rozsudku pak žalobce namítal, že smluvní pokuta byla sjednána v čl. VII. odst. 6 smlouvy neplatně vzhledem k dalšímu zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce zástavním právem. Trval na tom, že je nepřiměřená svou výší a nemravná, neboť nelze požadovat zaplacení smluvní pokuty v souvislosti s tím, že věřitel uplatní právo podat rozhodčí žalobu. Proti výroku o náhradě nákladů řízení namítal, že jeho neúspěch ve věci byl jen nepatrný a soud mu tedy měl přiznat jejich náhradu. Navrhoval proto rozsudek v bodu I. výroku změnit tak, že se žaloba nezamítá, v bodech III. a V. výroku se žalobě vyhovuje a žalovanému se ukládá povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.

Žalovaný v odvolání napadl body II. a IV. výroku rozsudku namítaje, že se soud I. stupně nevypořádal s jeho argumentací týkající se článku IV.odst. 2 a článku III.odst. 9 smlouvy o půjčce, tedy že žalovaný mohl v důsledku prodlení vyzvat dlužníka k úhradě celého dluhu. V takovém případě se úroky stávají součástí jistiny dluhu. Jde podle jeho názoru o zcela standardní ujednání daného typu smlouvy s cílem naplnit účel úroků jako ceny za poskytnuté půjčení peněz. Vliv na to nemá ani, že jde o spotřebitelský vztah. Dlužník se měl neplatnosti dovolat, měl-li za to, že je ujednání neplatné, což neučinil. Dále nesouhlasil se závěrem o neplatnosti smluvní pokuty poměřované výší poskytnuté půjčky a odkázal na stávající judikaturu soudů posuzující platnost smluvní pokuty v závazkovém vztahu. Měl za to, že je závěr soudu I. stupně v přímém rozporu s ní. Rozsudek podle jeho názoru vykazuje vady a je nepřezkoumatelný. Navrhoval jej proto změnit tak, že pohledávky P24/2 ve výši 321.082,47 Kč a P24/4 ve výši 1.915.200 Kč jsou po právu, popřípadě jej zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a a podle § 214 odst. 2 písm.d) o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky P24 v celkové výši 2.585.681,70 Kč z titulu smlouvy o půjčce 1F 100487/2008 ze dne 9.6.2008 jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Michalem Zalabákem dne 9.6.2008.

Pohledávka P24/2 ve výši 416.982,47 Kč sestává z jistiny ve výši 328.800,00 Kč v podobě kapitalizovaných úroků z půjčky a byla přihláškou uplatněna podle čl. IV.odst. 2 smlouvy o půjčce s úrokem z prodlení ve výši 88.182,47 Kč.

Pohledávka P24/3 ve výši 34.010,00 Kč byla přihlášena podle čl. VII odst. 6 smlouvy o půjčce jako smluvní pokuta sjednaná pro případ, že žalovaná bude nucena v důsledku nesplacení půjčky včetně příslušenství uplatnit svá práva v rozhodčím řízení.

Pohledávka P24/4 ve výši 1.915.200,00 Kč byla přihlášena podle čl. VII odst. 1 smlouvy o půjčce jako smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení dlužníka s úhradou dluhu ve výši 10 % opožděné platby za každý započatý měsíc prodlení ode dne 11.2.2009 do rozhodnutí o úpadku.

45 ICm 2664/2012 (KSHK 45 INS 1238/2012)

Pohledávky P24/1 až 3 byly současně přihlášeny jako zajištěné zástavním právem k majetku dlužníka na základě zástavní smlouvy č. 1F 100487/2008 ze dne 9. 6. 2008.

Při přezkumném jednání konaném dne 14.8.2012 insolvenční správce mimo jiné popřel pohledávku P24/2 ve výši 321.082,47 Kč s tím, že v tomto rozsahu nárok na úrok nevznikl, pohledávku P24/3 popřel zcela z důvodu, že je požadovaná smluvní pokuta neplatná a výkon práva nelze postihnout smluvní pokutou, pohledávku P24/4 popřel zcela z důvodu, že je požadovaná smluvní pokuta neplatná pro rozpor s dobrými mravy z důvodu její nepřiměřené výše. Všechny pohledávky zařadil jako nevykonatelné a nezajištěné.

Pro pohledávky, jež popřel zčásti nebo zcela, podal insolvenční správce žalobu u insolvenčního soudu dne 13.9.2012 a domáhal se určení, že žalovaný nemá za dlužníkem nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 321.082,47 z titulu kapitalizovaných úroků podle článku IV. odst. 2 smlouvy o půjčce č. 1F 100487/2008 ze dne 9. 6. 2008, nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 34.010,00 Kč z titulu smluvní pokuty podle článku VII. odst. 6 smlouvy o půjčce, nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 1.915.200,00 Kč z titulu smluvní pokuty z důvodu prodlení podle článku VII. odst. 1 smlouvy o půjčce a nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 29.260,00 Kč představující náklady rozhodčího řízení vedeného před Smírčí a rozhodčí komorou České republiky, o. s. č. 003 SRKCR-007/2009. V žalobě podané podle § 199 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zopakoval důvody popření pohledávek.

Z odůvodnění rozsudku i ze shodného stanoviska žalobce obsaženého v podaném odvolání vyplývá, že předmětem incidenční žaloby nebylo určení pořadí pohledávky. Soud I. stupně pak v bodu I. výroku rozhodl, že se zamítá žaloba o určení, že žalovaný nemá za dlužníkem nezajištěné a nevykonatelné pohledávky P24/2 (v rozsahu popření), P24/3, P24/4 a P24/5. To znamená, že žalobě insolvenčního správce nevyhověl. V rozsudku pod body II.-V. výroku naopak rozhodl, pokud se týká pohledávky P24/2, P24/4 a P24/5, že tyto nejsou po právu. Rozhodl tedy s jiným výsledkem. Rozhodnutí soudu I. stupně tedy navozuje dojem, že bylo rozhodnuto i o incidenční žalobě žalovaného věřitele podané proti insolvenčnímu správci o určení pořadí, pravosti a výši shodných pohledávek, vedené pod sp.zn. 45 ICm 2665/2012, avšak toto řízení bylo insolvenčním soudem přerušeno usnesením ze dne 26.8.2014 (C3) a obě tato řízení nebyla ani následně spojena ke společnému řízení. Z tohoto důvodu je rozsudek ve svém výroku vnitřně rozporný.

Pokud se týká věci samé, ztotožnil se odvolací soud s právním názorem soudu I. stupně, že smlouva o půjčce č. IF 100487/2008 je smlouvou spotřebitelskou, neboť dlužník ve smlouvě prohlásil, že potřebuje půjčku pro soukromé účely. Proto se zde uplatní ustanovení § 55 a násl. obsažená v hlavě páté nazvané Spotřebitelské smlouvy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.).

Ohledně vykonatelnosti pohledávek, kterou žalovaný dovozoval z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Michalem Zalabákem dne 9.6.2008 na základě rozhodčí doložky, jež byla umístěna v článku VIII bod 4 smlouvy o půjčce, ztotožňuje se odvolací soud s právním názorem soudu I. stupně, neboť vychází z již ustálené judikatury soudů. V daném případě nebyl rozhodce určen transparentním způsobem za předpokladu, že byl vybrán ze seznamu právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem. Rozhodčí řízení se řídilo

45 ICm 2664/2012 (KSHK 45 INS 1238/2012) pravidly vydanými právnickou osobou, která k tomu nebyla oprávněna. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 316/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jen stálé rozhodčí soudy mohou vydávat svá vlastní pravidla (statuty a řády), která mohou určit jak jmenování a počet rozhodců (rozhodci mohou být vybíráni ze seznamu), tak i způsob vedení řízení a též náklady rozhodčího řízení. Tato pravidla (statuty a řády) musí být publikována v Obchodním věstníku a je rozhodováno podle uvedených pravidel stálého rozhodčího soudu, platných v době zahájení rozhodčího řízení. Odvolací soud doplňuje, že charakter spotřebitelského vztahu má nejenom smlouva o půjčce, ale i ujednání o rozhodčí doložce (smlouvě). Rozhodčí doložka, jež byla sjednána ve spotřebitelské smlouvě, je tedy absolutně neplatná. Rozhodce Mgr. Michal Zalabák proto neměl pravomoc spor účastníků smlouvy rozhodnout. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 11. 2013, sp.zn 23 Cdo 1112/2013). Z uvedeného plyne, že insolvenční správce není omezen § 199 odst. 2 IZ co do důvodů popření pohledávek.

Žalovaný přihlásil pohledávky vyplývající z uzavřené smlouvy o půjčce v souvislosti s jejím zesplatněním učiněným na základě ujednání, jež je obsaženo v článku III. bodu 9 smlouvy o půjčce. Soud I. stupně se měl nejprve zabývat tím, zda ujednání o zesplatnění půjčky je poctivé ve spotřebitelském vztahu a je přiměřenou podmínkou za předpokladu, že umožňuje zesplatnit půjčku pro prodlení s úhradou jakékoliv smluvní povinnosti v jakékoliv výši, tedy i ve výši jedné koruny. To může mít vliv na posouzení jednotlivých nároků. Pokud se týká pohledávky P24/2, pak z pohledu § 170 IZ.

Za předpokladu, že by soud I. stupně dospěl k závěru, že došlo k zesplatnění půjčky a byly rovněž splněny předpoklady ustanovení článku VII. bodu 6 smlouvy o půjčce, nelze akceptovat jeho odvodnění týkající se pohledávky P24/3 požadované z titulu smluvní pokuty tím způsobem, že má žalovaný věřitel na smluvní pokutu nárok, a proto mu byl přiznán. Shodný závěr platí i pro pohledávku P24/4 uplatněnou podle článku VII. odst. 1 smlouvy o půjčce z titulu smluvní pokuty ve výši 10 % opožděné platby počítané za každý započatý měsíc. Pokud soud I. stupně posoudil výši sjednané smluvní pokuty pouze ve vztahu k výši půjčky a nezabýval se dalšími pro rozhodnutí o oprávněnosti tohoto nároku relevantními skutečnostmi, je zapotřebí přisvědčit námitkám účastníků, že je i toto rozhodnutí nepřezkoumatelné. Ujednání o smluvní pokutě je prostředkem zajištění závazku dlužníka vůči věřiteli a má plnit i další funkce, jako je funkce preventivní, uhrazovací nebo sankční. Smluvní pokutu lze sjednat pouze pro případ porušení povinnosti jako záruku řádného a včasného plnění povinností vyplývajících ze smlouvy a § 544 a § 545 obč. zák. nevylučují možnost sjednání smluvní pokuty za prodlení s placením peněžitého závazku. Zapotřebí je posoudit i otázku, do jaké míry předmětné ujednání o smluvní pokutě posiluje postavení věřitele v daném závazkovém vztahu a jakou záruku mu smluvená sankce nabízí. Pokud se rozhodnutí soudu I. stupně nezabývá posouzením smluvních pokut z pohledu jednotlivých funkcí, jež má smluvní pokuta plnit a dalšími relevantními okolnostmi závazkového vztahu, je jeho rozhodnutí neúplné a nesprávné.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako celek (včetně závislého bodu VI. výroku o nákladech řízení) zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu prvního stupně

45 ICm 2664/2012 (KSHK 45 INS 1238/2012) k dalšímu řízení. Soud prvního stupně dále rozhodne podle § 224 odst. 3 o.s.ř. o nákladech odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013).

V Praze dne 26. května 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kočičková Dominika