104 VSPH 205/2014-25
76 ICm 1298/2013 104 VSPH 205/2014-25 (KSLB 82 INS 22211/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobce: ACEMA Credit Czech, a. s., IČ 26158761, se sídlem Praha 8, Čimická 780/61, zastoupeného advokátem JUDr. Róbertem Paulovičem, se sídlem Praha 8, U Libeňského pivovaru 63/2, proti žalovanému: IREKON v.o.s., IČ 28781309, se sídlem Turnov, Palackého 211, insolvenční správce dlužnice Kristiny anonymizovano , o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. 76 lCm 1298/2013-12 ze dne 27. ledna 2014, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. 76 ICm 1298/2013-12 ze dne 27. ledna 2014 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

V rámci insolvenčního řízení dlužnice Kristiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Kamenický Šenov, Sklářská 748, vedeného pod sp. zn. KSLB 82 INS 22211/2012 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, žalobce jako věřitel přihlásil mj. pohledávku P8/3 ve výši 153.944,30 Kč. Pohledávku označil jako úrok ve výši 35,04 % p. a. z částky 114.046 Kč za období od 23. 1. 2009 do 30. 11. 2012, přičemž důvodem vzniku byla smlouva o úvěru č. 1554 z29. 11. 2007. Pohledávka byla označená jako zajištěná, a to na základě zástavní smlouvy č. 1554 z 29. 11. 2007, přičemž majetkem tyořícím předmět zajištění jsou nemovitosti zapsané na LV č. 1228 kat. území Kamenický Senov.

Při zvláštním přezkumném jednání dne 12. 3. 2013 insolvenční správce popřel pohledávku P8/3 z důvodu smluvního úroku zprodlení sjednaného ve spotřebitelské smlouvě . Dále popřel pořadí uvedené pohledávky s odůvodněním, že pohledávka P8/3 není zajištěna majetkem ve vlastnictví dlužnice. Dlužnice pohledávku popřela ve stejném rozsahu.

Ve vyrozumění z26. 3. 2013 insolvenční správce informoval věřitele o popření s tím, že dlužnice popřela pohledávku shodně s insolvenčním správcem. Dále insolvenční správce informoval věřitele, že pokud ve lhůtě 30 dnů nepodá žalobu na určení pravosti, výše a pořadí pohledávky proti insolvenčnímu správci a dlužnici, nebude k popřené pohledávce co do pravosti přihlíženo a pohledávka se bude pokládat za zjištěnou ve výši a v pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem.

Žalobce podal proti insolvenčnímu správci žalobu o určení, že je po právu jeho pohledávka P8/3 co do pravosti, výše a pořadí. Zalobu odůvodnil tím, že se nejedná

(KSLB 821NS 22211/2012) o úrok z prodlení, jak se mylně domnívá žalovaný, nýbrž o smluvní úrok dle smlouvy o úvěru č. 1554 sjednaný v přiměřené výši souladné s dobrými mravy.

Usnesením č.j. KSLB 82 INS 22211/2012-B-11 ze 4.4. 2013 insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

Insolvenční soud v podání z 15. 11. 2013 sp. zn. KSLB 82 INS 22211/2012-B-16, doručeném žalobci prostřednictvím jeho právního zástupce dne 18. 11. 2013, informoval žalobce, že vyrozumění insolvenčního správce z26. 3. 2013 bylo neúplné, proto soud žalobce poučil v tom smyslu, že citoval ustanovení § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) stím, že žalobu proti dlužníkovi je třeba podat ve lhůtě 30 dní od účinků schválení oddlužení, přičemž tato lhůta neuplyne dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění. Nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě podána, k popřené pohledávce co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Žalobce na vyrozumění soudu nereagoval.

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem č.j. 76|Cm1298/2013-12 z27. 1. 2014 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že má za dlužnicí zajištěnou a nevykonatelnou pohledávku P8/3 ve výši 153.994,30 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSLB 82|NS 22211/2012 a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Rozsudek byl odůvodněn tím, že přípisem z 15. 11. 2013, doručeným žalobci dne 18. 11. 2013, byl žalobce poučen ve smyslu § 198 odst. 1 a § 410 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona o následcích popření pohledávky insolvenčním správcem a dlužnicí, které bylo schváleno oddlužení a o lhůtách k podání žaloby na určení pohledávky. Žalobce ve lhůtě následujících 15 dní nedoručil soudu žalobu proti dlužnici, resp. nepodal návrh na přistoupení dlužnice do řízení.

Soud uvedl, že v incidenčním řízení o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky mají insolvenční správce a dlužník postavení nerozlučných společníků dle § 91 o. s. ř. Sohledem na nedostatek věcné legitimace na straně žalované soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s. ř. ve prospěch úspěšného žalovaného s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovanému žádné náklady nevznikly.

Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním, vjehož doplnění navrhl rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že je zajištěným věřitelem. Insolvenční zákon neupravuje možnost dlužníka popřít pohledávku zajištěného věřitele při schválení oddlužení (§ 410 odst. 2 insolvenčního zákona dává tuto možnost dlužníkovi v případě pohledávky nezajištěného věřitele), z toho důvodu nemá ve smyslu § 192 odst. 3 insolvenčního zákona popření pohledávky dlužníkem žádný vliv na její zjištění. Dlužnice proto není pasivně legitimována, a žalobce jako zajištěný věřitel nebyl povinen podat žalobu i proti dlužnici.

Žalovaný se k odvolání vyjádřil a navrhl napadený rozsudek potvrdit. Ztotožnil se s výkladem soudu ohledně nerozlučného společenství insolvenčního správce a dlužníka

(KSLB 821NS 22211/2012) v případě úpadku řešeného oddlužením.

V předmětné věci bylo odvolání žalobce podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Odvolací soud se proto v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. dotázal obou účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání stím, že pokud se nevyjádří, bude mít odvolací soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se nevyjádřili, odvolací soud proto rozhodl bez nařízení jednání.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 insolvenčního zákona přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že v předmětné věci je nutno rozhodnutí zrušit, nebotlje nelze potvrdit ani změnit.

Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Odvolací soud se proto zabýval výlučně tím, zda z hlediska účastníky tvrzených skutečností a navržených důkazů v řízení před soudem prvního stupně byly soudem zjištěny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a byl z nich vyvozen správný právní závěr.

Vprvé řadě odvolací soud konstatuje, že incidenční žaloba vůči insolvenčnímu správci byla podána včas-přezkumné jednání, při němž insolvenční správce popřel předmětnou pohledávku žalobce, proběhlo dne 12. 3. 2013 a žalobce byl povinen podat žalobu do 30 dnů (§ 198 odst. 1 insolvenčního zákona), což učinil žalobou doručenou soudu dne 11.4.2013.

Podle § 410 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013 Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Podle odst. 2 Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věříte/é nevykonatelné pohledávky, která byla popřená dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Vdané věci věřitel označil svou pohledávku za zajištěnou a jako se zajištěným věřitelem je s ním, i přes popření ze strany insolvenčního správce, zatím nakládáno-v usnesení insolvenčního soudu ze 4. 4. 2013 nebyl žalobce zařazen mezi nezajištěné věřitele, jejichž pohledávky jsou uspokojovány poměrně plněním splátkového kalendáře. Dokud nebylo pravomocně rozhodnuto o předmětné žalobě věřitele proti insolvenčnímu správci v neprospěch věřitele ohledně jeho pořadí pohledávky, je nutno pohlížet na jeho pohledávku jako na pohledávku zajištěného věřitele.

Jak shora uvedeno, podle §410 odst. 2 insolvenčního zákona účinky popření dlužníkem (jež jsou tytéž jako účinky popření insolvenčním správcem, včetně aktivní či pasivní legitimace v řízeních o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávek) zákon spojuje toliko s popřením pohledávky nezajištěné. Popření zajištěné pohledávky dlužníkem

(KSLB 82 INS 22211/2012) má tedy i v průběhu trvání oddlužení následky předvídané ustanovením § 192 odst. 3 insolvenčního zákona, tedy že upravený seznam přihlášených pohledávek není v rozsahu popření exekučním titulem, popření pohledávky dlužníkem však nemá vliv na její zjištění. Žaloba tedy byla správně podána toliko proti insolvenčnímu správci, když dlužnice v řízení o určení pohledávky podle § 198 insolvenčního zákona v daném případě pasivně legitimována není.

Ztohoto pohledu je správný názor odvolatele, že se vdané věci naplní obecné pravidlo stanovené v §192 odst. 3 insolvenčního zákona, že popření pohledávky dlužníkem nemá vliv na její zjištění. Není dána výjimka stanovená v §410 odst. 2 uvedeného zákona, tudíž věřitel neměl povinnost podat žalobu i proti dlužnici. Názor soudu prvního stupně, že v předmětné věci mají insolvenční správce a dlužnice postavení nerozlučných společníků, je nesprávný.

Soud prvního stupně se sohledem na svůj právní názor o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované nezabýval věcí samou z hlediska hmotného práva, tj. pravostí a pořadím předmětné pohledávky P8/3. Odvolací soud nemohl sám posoudit pravost a pořadí pohledávky, nebot, takovým postupem by zcela nahradil soud prvního stupně. Tím by porušil ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř., které neumožňuje odvolacímu soudu doplnit dokazování, pokud by se jednalo o rozsáhlé doplnění dokazování (míněno kvalitativně, nikoli kvantitativně) a jestliže ke skutečnosti, jež má být prokázána, nebylo dosud provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování. O takovou procesní situaci se jedná vdané odvolací věci. Odvolací soud proto dle §219a odst. 2 o. s. ř. zrušil rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle §224 odst. 3 o. s. ř. bude v novém rozhodnutí soudu rozhodnuto též o náhradě nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval vprvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 10. listopadu 2014 JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dančová Dominika