104 VSPH 196/2014-284
59 ICm 1787/2010 104 VSPH 196/2014-284

(MSPH 59 INS 9407/2009)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném zpředsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla aJUDr. AlexandryJiříčkové v právní věci žalobce: Grove CZ a.s., IČO 28223560, se sídlem Koněvova 118, Praha 3, zast. Mgr. Martinem Krtilem, advokátem, se sídlem Za Poříčskou bránou 334/4, Praha 8 proti žalovanému: lng.Jaroslava Dlabolová, se sídlem Révová 3, Praha 10, insolvenční správce dlužníka OLAX, s.r.o. v likvidaci, IČO 62581627, se sídlem Vřesová 677, Praha 8, zast. JUDr. Jaroslavem Trunečkem, advokátem, se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2 o určení existence pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu vPraze č.j. 59 lCm 1787/2010-219 ze dne 14. ledna 2014, takto:

|. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 59 ICm 1787/2010-219 ze dne 14. ledna 2014 se potvrzuje.

||. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 14.503,-Kč.

Odůvodněnh

Soud prvního stupně rozhodl nadepsaným rozsudkem pod bodem l. výroku, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 40.386.849,-Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka OLAX, s.r.o. v likvidaci.

104 VSPH196/2014 (MSPH 59 INS 9407/2009)

Pod bodem ll. výroku uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení 41.964,-Kč. Vbodě lll. výroku uložil žalobci povinnost nahradit státu vynaložené náklady ve výši 20.400,-Kč.

Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce přihlásil vinsolvenčním řízení dlužníka společnosti OLAX, s.r.o. vlikvidaci, IČO 62581627 pohledávku vcelkové výši 40.386.849,-Kč ztitulu Smlouvy o úvěru ze dne 2.1.2005. Předmětnou smlouvu o úvěru uzavřeli Tomáš Hájek jako poskytovatel úvěru a Oleg Katarskiy a Ksenia Katarskaya jako dlužníci a za pohledávky dlužníků se zaručila společnost OLAX, s.r.o., IČO 62581627 nyní v likvidaci a v úpadku.

V předmětné smlouvě se věřitel zavázal poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 20.000.000,-Kč a dlužníci se zavázali úvěr vrátit, včetně sjednaných úroků ve výši 8 % ročně, popřípadě včetně sankcí či jiného příslušenství. Ručitel se zavázal, že za předpokladu neplnění povinností ze stranydlužnü<ů zaplatí věřiteli sám.

V Dodatku č. 1 ze dne 26.11.2006 uzavřeném ke Smlouvě o úvěru ze dne 2.1.2005 smluvní strany prohlásily, že ke dni podpisu Dodatku poskytl věřitel dlužníkům kompletní plnění, poskytnutí úvěru ve výši 20.000.000,-Kč a dlužníci ivěřitel uznali ke dni podpisu Dodatku předmětný dluh vůči věřiteli co do důvodu Ivyse.

Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 21.8.2008 mezi Tomášem Hájkem jako postupitelem a žalobcem jako postupnü
Přihlášená pohledávka, doručená soudu dne 8.2.2010, představuje dlužnou jistinu ve výši 20.000.000,-Kč, úroky zprodlení ve výši 8 % ročně od 27.11.2006 do 4.2.2010 ve výši 5.106.849,-Kč a sankční úrok ve výši 0,1 % denně od 1.1.2008 do 4.2.2010 ve výši 15.280.000,-Kč.

Pro částku 20.000.000,-Kč byla přihlášena jako vykonatelná, ve zbývající části, týkající se příslušenství ve výši 20.386.849,-Kč, se jedná o pohledávku nevyko natelnou. Celá pohledávka je splatná.

Vykonatelnost pohledávky ve výši 20.000.000,-Kč žalobce dovozoval s ohledem na exekutorský zápis 3EZ51/08, sepsaný Mgr. Richardem Bednářem jako soudním exekutorem stím, že plně nahradil vykonatelné rozhodnutí soudu. Uvedl, že na jeho základě podal k uspokojení své pohledávky návrh na exekuci, avšak nebyl uspokojen.

Insolvenční správce při přezkumném jednání konaném dne 5.10.2010 popřel pohledávku co do pravosti i výše. Namítal, že pohledávka neexistuje, nebot' smlouva o úvěru je smlouvou reálnou a k předání částky 20.000.000,-Kč nikdy nedošlo. Smlouva o postoupení pohledávky je neplatná, nebot' je neurčité

104 VSPH196/2014 (MSPH 59 INS 9407/2009) a nepřezkoumatelné ujednání o ceně za postoupení pohledávky a její splatnosti. Navíc ce na nebyla přezko umává na nezávislým znaleckým posudkem.

Soud prvního stupně na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že s ohledem na pokyny odvolacího soudu, který mu vusnesení č.j. 101 VSPH 218/2011-91 vydaném k odvolání žalobce proti předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně uložil povinnost doplnit dokazování výslechy svědků Tomáše Hájka a Ksenie Katarskiye za účelem objasnění sporné otázky, zda byla platně uzavřena smlouva o úvěru, zda byly věřitelem skutečně finanční prostředky dlužníkům předány a zda měl věřitel Tomáš Hájek v době uzavření smlouvy dostatek finančních prostředků ke splnění svého závazku ze smlouvy o úvěru a vneposlední řadě spřihlédnutím ktomu, že závazek ručitelského závazku nebyl evidován vúčetnictví dlužníka, přistoupil k doplnění dokazování výpověďmi uvedených navrhovaných svědků Tomáše Hájka a Ksenie Katarskiye. Z výpovědí uvedených svědků zjistil v podstatě shodná tvrzení o tom, že manželé Katarští uzavřeli s Tomášem Hájkem smlouvu o půjčce ve výši 20.000.000,-Kč, která jim byla fakticky poskytována v letech 2005 až 2006 nejméně v 10ti splátkách a bylo podepsáno potvrzení o předání peněz. Dále byly podepsány směnky, které však byly zničeny po sepsání exekutorského zápisu s přímou vykonatelností zdůvodu, že dlužníci finanční prostředky nevrátili. Dlužnü< byl ručitelem závazku od počátku. K otázce zaevidování závazku dlužnü
Soud prvního stupně posoudil předmětné výpovědi a uvedl, že neuvěřil ani výpovědi svědka Tomáše Hájka, ani výpovědi jed natelky dlužníka Ksenie Katarskije, která je jednatelkou dlužníka od 18.6.1998 do současné doby a od 28.4.2009 zastává rovněž funkci likvidátora. Pokud se týče svědka Tomáše Hájka zjistil soud prvního stupně, že byl členem představenstva žalobce v období od 24.1.2008 do 20.12.2010 a z funkce člena představenstva rezignoval.

Dále soud prvního stupně zpochybnil autenticitu 66 kusů potvrzení předložených svědkem Tomášem Hájkem vprůběhu řízení na podporu svého tvrzení, že dlužnü<ům předal finanční částku po částech s odůvodněním, aby to neodporovalo zákonu č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Při hlédl přitom, že žalobce ústy svého právního zástupce na počátku řízení tvrdil, že občanům ruské národ nosti je běžné předávat velké finanční částky v hotovosti. Dále při hlédl, že předmětné důkazy byly v řízení předloženy s odstupem dvou let od doby, kdy je soud požadoval a s odstupem šesti let, kdy měly vzniknout.

Soud prvního stupně dále připomněl, že znalec z oboru kriminalistiky RNDr. Musil ve svém znaleckém posudku zpochybnil autenticitu všech těchto předložených potvrzení, avšak neměl k dispozici tiskárnu, na níž byly tyto písemnosti vyhotove ny, a to ani při doplnění znalecké ho posudku.

104 VSPH196/2014 (MSPH 59 INS 9407/2009)

Uvedl dále sodkazem na ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku ve spojení s §1 odst.1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění platných předpisů, že poskytování úvěru podnikáním má povahu živnosti volné a není vyhrazeno pouze bankám.

Uvedl, že smlouva o půjčce uzavřená podle ustanovení § 657 obč. zák. má charakter reálné smlouvy. Protože Tomáš Hájek neměl živnostenské oprávnění kposkytování úvěrů a vněkterých žalobcem založených dokladech se používá pojem půjčka, měl soud prvního stupně za to, že se mohlo jednat o smlouvu opůjčce.

Pokud žalobce vřízení prokazoval potvrzením banky ze dne 14.11.2012, žez účtů Tomáše Hájka bylo vybráno v hotovosti dne 7.1.2005 celkem 20.000.000,-Kč, přihlédl soud prvního stupně k tvrzení svědků, že kpředání částky mělo docházet postupně od 10.1.2005 do 30.10.2006 dle potřeb manželů Katarských, avšak dle Smlouvy o úvěru měla být finanční částka poskytnuta převodem na neurčený účet nebo na žádost dlužníků i vhotovosti. Za nezodpovězenou tedy považoval otázku, k jakému účelu byla částka 20.000.000,-Kč skutečně vybírána. Podle názoru soudu prvního stupně se jedná o fiktivní půjčku, fiktivní uznání dluhu ze stranydlužnü<ů a fiktivní postoupení pohledávky.

Nepodepsaná a neověřená kopie potvrzení lng. Tesařové o údajném zaúčtování postoupe né pohledávky není dle názoru soudu prvního stupně způsobilá prokázat postoupení pohledávky žalobci. Smlouva o postoupení pohledávky je neplatná z důvodu, že neobsahuje konkrétní a určité ujednání o ceně. Dále je neplatná sohledem na ustanovení §196a odst.1 a 3 ve spojení s §59 odst.3 obch. zák., nebot' nedošlo ke stanovení ceny za postoupení znalcem jmenovaným soudem. Pokud žalobce předložil znalecký posudek lng. Sankota shledal soud prvního stupně, že nevykazuje znaky znaleckého posudku a není proto způsobilým důkazem směřujícím k prokázání ceny postupované pohledávky. Dále soud prvního stupně uvedl, že kopie potvrzení o evidenci pohledávky na podrozvrhovém účtu není způsobilým důkazem o platném postoupení pohledávky. Dodatečně vřízení založenou a neověřenou kopii zápisu z valné hromady ze dne 11.8.2008, sepsaného Tomášem Hájkem, nepovažoval soud prvního stupně za doklad původní, který by vzniknul k datu 11.8.2008.

Pokud se týká dohody o narovnání předložené žalobcem na výzvu soudu dne 21.1.2010, je soud prvního stupně toho názoru, že se jedná o další údajný úkon sjednaný mezi Tomášem Hájkem a žalobcem, který nemůže konvalidovat skutečnost, že pro ocenění postupované pohledávky nebyl zpracován znalecký posudek podle § 196a obch. zák., který měl být zpracován s ohledem na základní kapitál žalobce ve výši 2.000.000,-Kč a na to, že postupovaná pohledávka byla ve výši 20.000.000,-Kč.

Soud prvního stupně shledal nesrovnalosti i v dalších důkazech předložených žalobcem, pokud se týká rozhodných dat rezignace Tomáše Hájka z funkce statutárního orgánu žalobce.

104 VSPH196/2014 (MSPH 59 INS 9407/2009)

Pokud se týká exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, má podle jeho názoru pouze formální charakter a nezakládá domněnku materiální existence dluhu vdobě jeho sepsání.

Soud prvního stupně vyslovil názor, že žalobce společně sjednatelkou dlužníka a Tomášem Hájkem předkládají různé doklady dodatečně vytvořené ve snaze prokázat uplatňovaný nárok, které si navzájem odporují, čímž zpochybňují a vyvracejí svá jednotlivá tvrzení. Dospěl proto kzávěru, že žalobce poskytnutí půjčky neprokázal, neprokázal ztohoto důvodu ani ručitelský závazek dlužnü

Žalobce vpodaném odvolání a jeho doplnění poukázal na to, že Vrchní soud vPraze zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně a uložil mu, aby doplnil dokazování výslechy svědků Tomáše Hájka a Ksenie Katarskiye z důvodu, že pro zjištění skutkového stavu je výslech těchto svědků významný, nebot' se jednání ouzavření smlouvy i pozdějšího uznání dluhu a sepisu exekutorského zápisu ve vztahu k žalobci přímo účastnili.

Dále odkázal na obsah jejich výpovědí v řízení před soudem prvního stupně, kde potvrdili předání peněz vcelkové částce 20.000.000,-Kč a vsouladu sjejich výpovědí je i potvrzení Raiffeisenbank a. s. ze dne 14.11.2012 o výběru částky 20.000.000,-Kč vhotovosti zúčtu Tomáše Hájka, potvrzení lng. Olgy Tesařové, jednatelky účetní společnosti Patero ze dne 20.4.2010 o závazku žalobce ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.8.2008 vůči Tomáši Hájkovi a dále 66 kusů potvrzení o převzetí částek. Soud prvního stupně tyto důkazy zcela ignoroval a své závěry opřel pouze o znalecký posudek Dr. Musila, jehož závěry dle názoru žalobce zkreslil. Žalobce ztohoto důvodu požádal znalce o doplnění znaleckého posudku, aby závěry učiněné ve znaleckém posudku učinil nepochybnými. Vyjádření jmenovaného znalce učiněné kžádosti o doplnění znaleckého posudku pak předložil odvolacímu soudu vdoplněném podání odvolání ze dne 28.4.2014.

Žalobce trval na tom, že znalec jednotlivá potvrzení o předání finančních částek nevyloučil jako pravá a uvedl, že jediný problém může být spatřován v podpisu na potvrzení, jež znalec ztotožnil s jiným popisem pisatele, avšak neuvedl, že by šlo o padělek. Znalec rovněž nevyvrátil tvrzení žalobce, týkající se pravosti předkládaných potvrzení a nepotvrdil jinou dobu jejich vzniku nežli vdobě předání peněz. Dále žalobce odkázal na listinu ve věci uznání dluhu ze strany dlužníků, učiněného ve formě exekutorského zápisu a na to, že tím přechází důkazní břemeno vtomto řízení na žalovaného, nebot' je dána fikce existence předmětného dluhu. Soud prvního stupně však zpochybnil veškerá tvrzení žalobce a důkazy jím předkládané a podle názoru žalobce vodůvodnění rozhodnutí použil nevhodné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které neposkytuje důvod k odmítnutí tohoto důkazu. Podle jeho názoru je odůvodnění rozhodnutí nedostatečné ve vztahu k závěrům, proč si jednotlivé doklady, předkládané žalobcem vzájemně odporují a čím zpochyb ňují a vyvracejí jednotlivá tvrzení. Žalobce poukázal na to, že částka vybraná

104 VSPH196/2014 (MSPH 59 INS 9407/2009)

Tomášem Hájkem z účtu nemohla být s ohledem na zákon č. 254/2004 Sb. předána najednou a musel být volen způsob postupného předávání této sumy, která byla předána v časovém horizontu jednoho roku, což není dlouhá doba. V mezidobí měl tuto částku Tomáš Hájek ve svém sejfu. Žalobce se vyjádřil k okolnostem rezignace Tomáše Hájka ve společnosti žalobce. Uvedl dále, že se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky zdůvodu ustanovení § 196a odst.1 a 3 obchodního zákonku. Ktomu poukázal na nové rozhodnutí Nejvyššího soudu vPraze sp.zn. 31 Cdo 3986/2009 ze dne 8.2.2012 stím, že se jedná o stanovisko velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Zde je opouštěn dřívější formální výklad citovaného ustanovení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku. Protože se soud prvního stupně stímto rozhodnutím v odůvodnění rozsudku nevypořádal, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Pokud se týká znaleckého posudku lng. Sankota, nenaplňuje sice formální náležitosti citovaného ustavení, avšak stanoví obvyklou cenu předmětné pohledávky vdaném místě a čase. Ztohoto důvodu nemůže být dovozována neplatnost této smlouvy. Žalobce trval na doplnění dokazování výslechem znalce. Uvedl, že je cena za postoupení pohledávky uvedena ve smlouvě dostatečně určitě způsobem stanovení ceny. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek zrušil a rozhodl, že pohledávka žalobce je po právu, popřípadě aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný v podaném vyjádření k odvolání a jeho doplnění odkázal na obsah dokazování v řízení před soudem prvního stupně a na jeho výsledky, které dle jeho názoru soud prvního stupně podrobně popsal a vyložil. Poukázal na rozpory, které vedou k závěru o nevěrohodnosti provedených důkazů. Uvedl, že svědkové sice vypovídali vzásadě shodně stvrzeními žalobce, mají však na věci osobní zájem, nebot' paní Ksenia Katarskaya je dlužníkem a plněním ze strany úpadce se zprostí své povinnosti vůči žalobci. Svědek Tomáš Hájek je postupníkem pohledávky a je tedy osobou propojenou se žalobcem. Jejich výpověd' je dle názoru žalovaného navíc ve zřejmém rozporu sjejich vlastním jednáním, nebot' oba ve funkcích statutárních orgánů jim podřízených společností podepsali účetní závěrky založené vobchodním rejstříku. Závazek v hodnotě 20.000.000,-Kč údajně splatný vdobě vystavení účetních závěrek však vtěchto listinách uveden není. Současně poukázal žalovaný na časový rozpor týkající se rezignace Tomáše Hájka ve funkci statutárního orgánu společnosti žalobce a na to, že nesporně jako člen statutárního orgánu žalobce podepsal přihlášku ze dne 4.2.2010, podanou k soudu dne 8.2.2010, ačkoliv v řízení tvrdil a prokazoval podání rezignace zfunkce dnem 18.1.2012, přičemž vrejstřü
104 VSPH196/2014 (MSPH 59 INS 9407/2009) týká dokladů o předání částečných plnění zopakoval, že byly doloženy v řízení se značným časovým odstupem shodně jako údajný znalecký posudek, tomu nasvědčuje závěr, že tato potvrzení nejsou pravá a byla vyhotovena až dodatečně. Způsob předání částky 20.000.000,-Kč je zjevným obcházením zákona, Tomáš Hájek nebyl oprávněn poskytovat úvěry a takovému jednání by neměla být poskytnuta právní ochrana. Z uvedených důvodů navrhoval rozsudek soudu potvrdit jako věcně správný.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 211, § 212, § 212a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 a § 161 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ).

Žalobce přihlásil vinsolvenčním řízení dlužníka OLAX, s.r.o. v likvidaci, IČO 62581627 pohledávku vcelkové výši 40.386.849,-Kč, kterou insolvenční správce popřel při přezkumném jednání konaném dne 25.6.2010. Žalobci bylo dne 15.11.2010 doručeno vyrozumění insolvenčního správce o popření pohledávky jako pohledávky nevykonatelné, proto žaloba podaná k soudu dne 18.11.2010 byla učiněna včas, jak stanoví ustanovení § 198 odst. 1 lZ ve lhůtě 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 lZ .

Pohledávka ve výši 20.000.000,-Kč byla přihlášena jako vykonatelná sohledem na exekutorský zápis 3EZ 51/08 sepsaný exekutorem Mgr. Richard Bednářem dne 1.10.2008 obsahující zápis spřivolením kvykonatelnosti učiněný úvěrovými dlužníky.

Pokud se týká otázky, zda se jedná o vykonatelnou pohledávku i vinsolvenčním řízení, přihlédl odvolací soud k ustanovení § 199 odst. 2 lZ, podle kterého jsou považovány v insolvenčním řízení přihlášené pohledávky za vykonatelné jen takové pohledávky, které byly přiznány pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. Exekutorský zápis nesplňuje tuto podmínku (nejedná se o rozhodnutí), proto je zpohledu insolvenčního řízení pohlíženo na tuto pohledávku jako na pohledávku nevykonatelnou.

Odvolací soud zrekapituloval, že je v daném případě žalobcem prokazováno uzavření Smlouvy o úvěru ze dne 2.1.2005 mezi Tomášem Hájkem jako poskytovatelem úvěru a Olegem Katarskim a Ksenií Katarskou jako úvěrovými dlužníky. Podle obsahu této smlouvy byl úvěrovým dlužnü<ům poskytnut úvěr ve výši 20.000.000,-Kč. Za splacení úvěru a dalších pohledávek úvěrových dlužnü<ů vyplývajících ze Smlouvy o úvěru se podle obsahu článku Vl. Smlouvy o úvěru zaručila dle ustanovení §303 a násl. obch. zákonü
Odvolací soud přistoupil k doplnění dokazování přihláškou pohledávky. Z ní zjistil, že žalobce přihlásil vinsolvenčním řízení dlužníka OLAX, s.r.o. v likvidaci dne 8.2.2010 pohledávku v celkové výši 40.386.849,-Kč a jako důvod uvedl Smlouvu o úvěru ze dne 2.1.2005 a Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 21.8.2008. Neuvedl však, že Smlouva o úvěru obsahuje ručitelské prohlášení úpadce-dlužníka,

104 VSPH196/2014 (MSPH 59 INS 9407/2009) společnosti OLAX, s.r.o. vlikvidaci, učiněné podle ustanovení § 303 a násl. obch. zákonku. Přihláškou pohledávky byl tedy vůči dlužníku uplatněn nárok ze smlouvy o úvěru, nikoliv ztitulu jeho ručení za závazky úvěrových dlužnü<ů na základě ručitelské ho pro hlášení. Ze shodné ho důvodu byla podána i předmětná žaloba.

Nárok z titulu ručení je odlišný od nároku na vrácení poskytnutého úvěru vůči úvěrovému dlužnku, byt' má závazek ručitele akcesorickou a subsidiární povahu ve vztahu kpohledávce. Pokud žalobce vřízení namítal, že nebyl insolvenčním soudem vyzván kopravě nebo doplnění vadně podané přihlášky odvolací soud uvádí, že přihláška vady nevykazovala, nýbrž žalobce přihlásil jinou pohledávku vůči dlužníku, nežli mu svědčí. Insolvenční soud tedy žádnou povinnost neporušil. Z uvedeného vyplývá, že uvedený nedostatek podané přihlášky a jí odpovídající žaloby vede bez dalšího k zamítnutí návrhu.

Přes výše uvedené odvolací soud posoudil písemnou Smlouvu o úvěru ze dne 2.1.2005 jako smlouvu uzavřenou podle ustanovení § 497 a násl. zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, nebot' obsahuje veškeré podstatné náležitosti úvěrové smlouvy, jak předpokládá ustanovení § 497 obchodního zákoníku. Touto smlouvou se Tomáš Hájek jako poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobce, který smlouvou o postoupení ze dne 21.8.2008 dle ustanovení § 524 a násl. obč. zák. postoupil na žalobce předmětné pohledávky) zavázal poskytnout manželům Katarským jako úvěrovým dlužníkům úvěr ve výši 20.000.000,-Kč převodem na účet dlužníků, případně na žádost dlužníků i v hotovosti. Úvěroví dlužníci se zavázali poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 31 .12.2007 spolu s úrokem ve výši 8 % ročně od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení se splácením dluhu se dlužníci zavázali platit věřiteli sankční úrok ve výši 0,3 % denně zcelkové dlužné částky.

Společnost OLAX, s.r.o., IČO 62581627 jako ručitel v úvěrové smlouvě prohlásila ve smyslu ustanovení §303 a násl. obchodního zákonku, že uspokojí nároky věřitele na zaplacení celé dlužné částky, včetně příslušenství a případných sankcí, pokud tak ne učiní úvěroví dlužníci řád ně a včas.

Dále odvolací soud posoudil, že žalobce vřízení prokazoval existenci své pohledávky ztitulu úvěru ve výši celkem 20.000.000,-Kč, poskytnutého úvěrovým dlužníkům-manželům Katarským, jed nak Dodatkem č.1 ke smlouvě o úvěru ze dne 26.11.2006 dlužníci i ručitel prohlásili, že ke dni podpisu tohoto Dodatku poskytl věřitel dlužnü<ům kompletní plnění, a to ve formě úvěru ve výši stanovené včl.1 tohoto Dodatku, tzn. 20.000.000,-Kč.

Dále bylo prokazováno reálné poskytnutí úvěru dlužnü<ům listi nami nazvanými Potvrzení, které vřízení předložil svědek Tomáš Hájek. Potvrzení byla podepsána dlužníky a prokazovala poskytnutí 66x částek 300.000,-Kč úvěrovým dlužnkům, celkem ve výši 19.800.00,-Kč a 1x 200.000,-Kč, celkem 20.000.000,-Kč, a to v období od 10.1 .2005 do 30.10.2006.

Reálná existence částky 20.000.000,-Kč před jejím údajným poskytnutí úvěrovým dlužníkům byla pak vřízení prokazována fotokopií Potvrzení banky Raiffeisenbank a. s. ze dne 14. listopadu 2012, vystaveným k žádosti Tomáše Hájka

104 VSPH196/2014 (MSPH 59 INS 9407/2009) jako majitele účtu vedeného u této banky. Zobsahu Potvrzení vyplývá, že dne 7.1.2005 byl učiněn v12 hod. 22 minut výběr vhotovosti z pokladny výši 20.000.000,-Kč.

V řízení bylo dále tvrzeno a prokazováno, že úvěroví dlužníci ve lhůtě do 31.12.2007, ale ani později úvěr nevrátili, a ztohoto důvodu byl dne 1.10.2008 sepsán již zmíněný exekutorský zápis spřivolením kvykonatelnosti 3EZ 51/08 exekutorem Mgr. Richard Bednářem, v němž dlužníci i ručitel prohlásili, že byla dne 2.1.2005 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 20.000.000,-Kč, dlužníkům byl úvěr poskytnut ve výši 20.000.000,-Kč, který byl splatný 31.12.2007 a dlužníci i ručitel prohlásili, že uznávají co do důvodu a výše dluhu vůči oprávněné společnosti Grove CZ a.s. spočívající včástce 20.000.000,-Kč, jejím příslušenství a sankcích. Dále obsahuje prohlášení Tomáše Hájka, že tuto svoji splatnou pohledávku postoupil společnosti Grove CZ a.s. Závěrem tohoto dokumentu úvěroví dlužníci učinili svolení k vyko natelnosti pohledávky.

Protože měl soud prvního stupně pochyb nosti o aute nticitě a platnosti některých důkazů předkládaných v řízení ve prospěch žalobce, ustanovil soudního znalce zoboru kriminalistiky a písmoznalectví RNDr. Miloslava Musila, kterému uložil zkoumat, zda Potvrzení o předání částek v letech 2005 až 2006 dlužnü<ům mohla být učiněna vrozhod ném období, či zda se jedná o později hromadně provedené listiny.

Zobsahu znaleckého posudku založeného na listu číslo 155 spisu vyplývá závěr znalce, že zajištěná Potvrzeníjsou psána na papíru, který mohl být k dispozici vobdobí let 2005 až 2006, jsou vytištěna na laserové tiskárně, nebot' vykazují shodné skupinové znaky, není možné určit, kdy došlo k tisku, avšak pravděpodobně byla tištěna najednou nebo vkrátkém časovém úseku od sebe, tiskárna vúvahu připadající mohla být v rozhodném období kdispozici, převážná část podpisů je psána skupinově shodným psacím prostředkem, podpisy Katarskaya vykazují mimořádnou jednotnost stavby, plošného rozložení tahu i způsobu provedení na rozdíl podpisů Katarskiy , kde se projevuje větší variabilita, avšak není možno vyjádřit, zda podpisy na písemnostech vznikly najednou, ve srovnávacím materiálu byly nalezeny tahy, které plně odpovídají podpisu Olega Katarského. Závěrem znalec prohlásil, že uvedená zjištění značně zpochybňují autenticitu dat předložených potvrzení.

Tento závěr pak znalec vysvětlil v dalším vyjádření ze dne 4.4.2014 azávěrem opakovaně poukázal na to, že u listin vyhotovených vobdobí od 10.1 .2005 do 30.10.2006 je skupinová materiálová shoda vjejich vyhotovení.

Odvolací soud posoudil vzhledem k námitkám učiněným v podaném odvolání žalobcem, že soud prvního stupně, který zkoumal ručitelský závazek dlužnü

104 VSPH196/2014 (MSPH 59 INS 9407/2009)

úvěru dlužníkům vdohodnuté výši 20.000.000,-Kč věrohodně prokázáno nebylo bez ohledu na to, že dlužníci i ručitel předmětný dluh uznali a vyslovili souhlas sjeho vykonatelností ve formě exekutorského zápisu. Za potřebné pak považuje uvést, že je velmi nepravděpodobné, že by byla částka 20.000.000,-Kč, vyzvednutá dne 7.1 .2005 Tomášem Hájkem v hotovosti z účtu vedeného u banky, vybrána za účelem poskytnutí úvěru dlužníkům a následně jím byla vložena do trezoru, jak bylo tvrze no, aby byla vyplácena v 67 splátkách po dobu téměř dvou let počínaje 10.1.2005, a to 66 × 300.000,-Kč a dne 30.10.2006 jednou splátkou ve výši 200.000,-Kč. Byt' tedy bylo prokazováno (ve formě fotokopie) Potvrzením banky Raiffeisenbank a.s., že Tomáš Hájek disponoval k rozhodnému datu výběru částkou 20.000.000,-Kč, nebylo nepochybně prokázáno, že byl výběr učiněn vsouvislosti sposkytnutím tvrzeného úvěru z uvedených důvodů. Odvolací soud považuje takové skutečnosti za zcela nelogické, tedy aby byla vybrána částka 20.000.000,-Kč z účtu vedeného vbance a následně byla uložena do trezoru pro účely postupného předávání vmenších finančních částkách v poměrně dlouhém časovém úseku, jak je zdůvodňováno žalobcem. Skutečnost, že tomu tak nebylo, prokazuje účetnictví všech osob zúčastněných na celé transakci k rozhodnému období. Dále je dle názoru odvolacího soudu významné, že osoby zúčastněné na transakci mají vzájemné osobní vazby, at' již se týká úvěrové dlužnice Ksenie Katarskaye a úpadce, nebo právního předchůdce žalobce a žalobce. Pro posouzení významu výpovědí svědků Tomáše Hájka a Ksenie Katarskaye je důležité připomenout, že se jedná o osoby, které mají zájem na výsledku sporu, nebot' Ksenia Katarskaya je údajnou úvěrovou dlužnicí, Tomáš Hájek je postupitelem pohledávky, za kterou měl inkasovat finanční plnění. Významné pro posouzeníjsou dle názoru odvolacího soudu některé diskrepance zjištěné vřízení soudem prvního stupně a týkající se nedůsledného postupu účastníků, at' již se týká otázky evidence účetnictví. Rovněž považuje odvolací soud za nelogické, pokud věřitel disponující směnkou jako zajišt'ujícím instrumentem tak vysoké částky přistoupí ke zničení této významné majetkové hodnoty byt' zdůvodu, že disponuje vykonatelným exekutorským zápisem. V neposlední řadě přihlédl odvolací soud k závěrům znaleckého posudku i k tomu, že znalec vyžádal křádnému zkoumání srovnávací materiály, kterých se mu ze strany žalobce nedostalo, bez ohledu na to se však pozastavil nad skupinovou materiálovou shodou jednotlivých Prohlášení učiněných vrozpětí od 10.1.2005 do 30.10.2006.

Spřihlédnutím k obsahu přihlášky a obsahu podané žaloby, kdy žalobce přihlásil pohledávku zjiného důvodu nežli ztitulu ručení, nepřistoupil odvolací soud kdoplnění dokazování navrhovaného vodvolacím řízení žalobcem. Nad rámec uvedeného odvolací soud posoudil, že v řízení nebyl prokázán důvod, pro který měl vzniknout ručitelský závazek dlužnka. Z důvodu neexistence pohledávky ze smlouvy o úvěru a ručitelského závazku dlužnü

Výrok o nákladech odvolacího řízení se řídí ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Zalovanému úspěšnému vodvolacím řízení náleží náklady za právní zastoupení podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5

104 VSPH196/2014 (MSPH 59 INS 9407/2009) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100,-Kč/úkon, za 4 úkony právní pomoci celkem 12.400,-Kč, 4x režijní paušál po 300,-Kč celkem 1.200,-Kč, cestovné ve výši 503,-Kč za cestu Dobříš-Praha a zpět os. vozem Peugeot 5008, o prům. spotřebě 7,2l/100 km, ceně benzínu Natural 95 36/l, 5,72/1 km, celkem 80 km za náhradu 6,29 Kč, náhrada za promeškaný čas 2 hod celkem 400,-Kč, celkem náklady ve výši14.503,-Kč.

Poučení: l. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává usoudu, který rozhodoval vprvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usneseníodvolacího soudu. ll. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny žalobcem dobrovolně, lze toto rozhodnutí vykonat podle příslušných ustanovení občanské ho soudního řádu.

V Praze dne 5. srpna 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Monika Pokorná

104 VSPH196/2014 (MSPH 59 INS 9407/2009)