104 VSPH 183/2014-74
33 ICm 329 / 2013 104 VSPH 183/2014-74 (KSPH 40 INS 23356/ 2012)

Usnesení

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci žalobce: AB insolvence, v.o.s., IČO 24738115, sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1, Insolvenční správce dlužníků Boženy a Petra Spálenkových, zast Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1, proti žalovanému: AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, reg.č. 34186049, sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX, Amsterdam, Nizozemské království, zast. Mgr. Lucií Tonikovou, advokátkou se sídlem Haštalská 760/27, Praha 1, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze 33 lCm 329 / 2013-58, ze dne 6. února 2014, takto:

I.Usnesení Krajského soudu vPraze č. 33 ICm 329/2013-58, ze dne 6. února 2014, se Vbodu II. výroku mění tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení ve výši 16.456,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Urbance.

II.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2.238,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Urbance.

Odůvodnění

Krajský soud v Praze v bodu l. výroku usnesení č. . 33 lCm 329 / 2013-58, ze dne 6. února 2014, rozhodl o zastavení řízení o žalobě o popření pravosti pohledávky žalovaného ve věci dlužnice Boženy Spálenkové v popřené výši 10.349,84 Kč a ve věci dlužníka Petra Spálenky ve výši 18.979,71 Kč přihlášených v insolvenčním řízení projednávaném pod sp.zn. KSPH 40 INS 23356/ 2012 u Krajského soudu v Praze. V bodu Il. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že uložil žalovanému povinnost na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 16.940,-do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Při stanovení výše náhrady nákladů řízení stanovené v bodu Il. výroku vycházel soud l. stupně z § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů sestávající se z 5 úkonů právní pomoci (převzetí zastoupení, podání žaloby a replika k vyjádření žalovaného spolu s dvěmi

(KSPH 40 INS 23356/2012)

úkony vřízení vedeném původně pod sp.zn. 33 lCm 330/2013 (před spojením s touto projednávanou věcí) ve výši po 2.500,-Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, 5 režijních paušálů po 300,-Kč dle téhož tarifu a 21 % DPH. Celkem tak žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 16. 940,-Kč. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žaloba byla vzata zpět žalobcem pro chování žalovaného, jenž vzal v insolvenčním řízení vedeném na oba žalované svou přihlášku ve sporné části dodatečně zpět.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný včas odvolání, jímž napadl toliko Il. bod výroku o náhradě nákladů řízení. V odvolání zejména uvedl, že náhrada nákladů řízení za náklady jeho zastoupení v projednávaném případě žalobci nenáleží, nebot' nebyly vynaloženy v souvislosti s účelným uplatňováním práva. Vyslovil názor, že insolvenční správce v procesním postavení žalobce zneužil práva na právní zastoupení advokátem, nebot' takového zastoupení nebylo potřeba. Tuto skutečnost dovozoval z osobního propojení Mgr. Urbance s osobou insolvenčního správce, když je jednatelem a jediným společníkem osoby (DIVIDE ET IMPERIA, s.r.o.), která má účast v právnické osobě insolvenčního správce. Odkazoval v tomto směru na významná rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech l. ÚS988/ 12 nebo Ill ÚS 2284/12. Poukázal na to, že z uvedeného propojení může vyplývat účelovost právního zastoupení.

Žalobce se kpodanému odvolání žalovaného vyjádřil nesouhlasně. Popřel, že by zneužíval svého práva na právní zastoupení v projednávaném případě a zdůraznil, že jako insolvenční správce nemůže být ve svém právu na volbu právního zástupce omezen. Upozorňoval na to, že celé řízení bylo vyvoláno nedůsledností žalovaného při přihlašování pohledávky, kterou následně (po jejím popření) vzal zpět.

Odvolací soud přezkoumal shora uvedené usnesení Krajského soudu v Praze v napadené části bodu Il. výroku postupem podle § 214 odst.2 písm.e) o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není v zásadě důvodné.

Soud prvního stupně pro své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky správně aplikoval ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., když povinnost k náhradě nákladů řízení uložil tomu z účastníků, jenž zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Toto ustanovení totiž stanoví zásadu, že pro přiznání náhrady nákladů tam, kde řízení bylo zastaveno, je rozhodující procesní zavinění účastníka. Za takové procesní zavinění se považuje i případ, kdy původně přihlášená pohledávka věřitele je v průběhu incidenčního řízení o její pravosti, vzata zpět, a muselo tak dojít i ke zpětvzetí podané žaloby o popření pravosti takové pohledávky.

Argumentace žalovaného směřující ke zpochybnění důvodnosti právního zastoupení žalobce v projednávané věci dle názoru soudu není případná.

(KSPH 40 INS 23356/2012)

Ze skutečnosti, že právní zástupce žalobce je současně společníkem osoby, která má účast na právnické osobě žalobce, bez dalšího nevyplývá, že by právní zastoupení žalobce bylo účelové. Spor o popření pravosti v insolvenčním řízení dále rozhodně nelze považovat za bagatelní nebo typizovaný spor, ve kterém by služby advokáta bylo možno považovat za nadbytečné.

Pokud se jedná o výši přiznané náhrady nákladů řízení, odvolací soud nepovažuje za správné vyhodnocení počtu úkonů vyúčtovaných za právní zastoupení, nebot' lze přiznat jen náhradu nákladů za takové úkony právní pomoci, které vedly kpotřebnému uplatňování práva žalobce ( § 142 odst. 1 o.s.ř.). V této souvislosti odvolací soud neshledal důvodným účtování úkonu právní pomoci za převzetí právního zastoupení v obou případech později spojených případů, nebot' obě věci jsou skutkově obdobné. Žalobci tak náleží náhrada nákladů za 4 úkony právní pomoci a 4 režijní paušály dle advokátního tarifu za zastoupení advokátem.

Výše odměny advokáta za jednotlivé úkony právní pomoci se dle názoru odvolacího soudu neřídí § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, ale vychází dle § 9 odst. 4 písm. c) ztarifní hodnoty 50.000,-Kč a činí tedy dle § 7 téže vyhlášky 3.100,-Kč. Proto by právo na náhradu nákladů mělo žalobci vzniknout ve výši 4 x 3.100,-Kč a za 4 paušály po 300,-Kč, což včetně DPH a soudního poplatku činí 16.456,-Kč.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a usnesení v napadeném bodu Il., tedy ve výroku o náhradě nákladů řízení, změnil ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným a odvolání pouze tak, že stanovil plnou náhradu nákladů řízení žalobci podle jiného výpočtu.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které se skládá v projednávané věci z 1 úkonu právní pomoci za 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), která se dle § 11 odst. 2 písm. c) tarifu snižuje na polovinu, tedy ve výši 1.550,-Kč a režijního paušálu za 300,-Kč, a dále za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, celkem tedy ve výši 2.238,50 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 5. června 2014 Mgr. Luboš D ö r f l, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Dančová Dominika