104 VSPH 177/2014-49
98 ICm 711/2012 104 VSPH 177/2014-49 (MSPH 98 INS 21529/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

,ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v právní věci žalobce Home Credit a.s., IČ: 26978636, se sídlem Moravské nám. 249/8, Brno, zastoupeného JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem Purkyňova 2, Praha 1 proti žalovaným 1.) Mgr. et Mgr. Martině Stínkové, se sídlem T.G.Masaryka 346, Kladno, insolvenční správkyni dlužnice Mgr. Bohuslavy anonymizovano , 2.) Mgr. Bohuslavě anonymizovano , anonymizovano , bytem Vašátkova 1018/4, Praha 9, obě zastoupeny Mgr. Janem Stínkou advokátem se sídlem Průchodní 346, Kladno, o určení pohledávky, o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 98 lCm 711/2012-28 ze dne 11. dubna 2013 takto:

|. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 98 ICm 711/2012-28 ze dne 11.dubna 2014 se mění tak, že se žaloba zamítá pro předčasnost.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodněnh

Soud prvního stupně v řízení o určení popřených pohledávek, přihlášených žalobcem v postavení věřitele v insolvenčním řízení dlužnice Mgr. Bohuslavy anonymizovano (dále též jen dlužnice), rozhodl pod bodem l. výroku rozsudku, že žalobce má vůči dlužnici pohledávku vcelkové výši 324.668,44 Kč a vbodě ll. výroku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V insolvenčním řízení se žalobce, jenž je v postavení věřitele, domáhal určení, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení ve věci dlužnice je po právu,

(MSPH 98 INS 21529/2011) což formuloval tak, že se domáhá určení, že pohledávka za dlužnicí je po právu

V a platná a stanovuje se ve výši 324.668,44 Kc .

Uvedl, že své pohledávky uplatnil přihláškou vcelkové výši 324.668,44 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 1.3.2012 Mgr. et Mgr. Martina Stínková (dále jen správkyně) a dlužnice jeho přihlášenou pohledávku zčásti popřely pro pravost avýši. Jako důvod popření uvedly, že žalobce neprokázal právní důvod vzniku pohledávek. Kpohledávkám žalobce předeslal, že uzavřel s dlužnicí písemnou smlouvu č. 4006016001 ze dne 4.6.2010, na základě této smlouvy měla dlužnice žalobci uhradit 84 splátek po 2.658,-Kč. Dlužnice dle této smlouvy žalobci nic neuhradila, úvěr byl proto zesplatněn a pohledávka vyplývající z této smlouvy činí 181.020,01 Kč. Druhou úvěrovou smlouvu uzavřel žalobce s dlužnicí dne 18.6.2009, podle této smlouvy byla dlužnice povinna uhradit žalobci 84 splátek po 2.394,-Kč. Dle této smlouvy nebylo ničeho uhrazeno, pohledávka žalobce vyplývající ztéto smlouvy činí 143.648,43 Kč.

Správkyně navrhovala zamítnutí žaloby, když žaloba byla podána pouze proti insolvenční správkyni přesto, že přihlášenou pohledávku popřela také dlužnice. Vzhledem ktomu, že dle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) má popření nezajištěné pohledávky dlužnicí tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, je nezbytné, aby žaloba byla podána i proti dlužnici. Co se týče nároku žalobou uplatněného, správkyně jej neuznává, když obě smlouvy, jimiž žalobce svůj nárok dokládá a nazývá je smlouvami o úvěru, považuje za absolutně neplatné. Smlouvy označené jako úvěrové, jež neobsahují závazek dlužníka zaplatit za poskytnuté peněžní prostředky úrok, nelze dle správkyně považovat za platně sjednané úvěrové smlouvy. Protože sjednání úroku v obou smlouvách chybí, jsou dle žalované smlouvy neplatné dle §39 ObčZ pro obcházení zákona. Smlouvy jsou dle správkyně dále neplatné také pro rozpor se zákonem č. 321/2001 Sb. nebot, neobsahují náležitosti uvedené v §4 tohoto zákona.

Při přezkumném jednání konaném dne 1.3.2012 byla přihlášená pohledávka žalobce částečně popřena oběma žalovanými a to v částce 203.707,61 Kč pro pravost a výši, v částce 120.960,83 Kč měla být pohledávka uznána a tedy izjištěna. Vseznamu přihlášených pohledávek správkyně uvedla, že obě úvěrové smlouvy (č. 3906117065 a č. 4006016001) jsou neplatné dle § 39 ObčZ pro obcházení zákona a pro rozpor s ustanovením § 4 zákona č. 321/2001 Sb. a dále dle § 56 ObčZ, dlužnice je povinna vydat bezdůvodné obohacení, žalobce má nárok na běžné úročení. Přihláška žalobce obsahovala dvě pohledávky a to ve výši 143.648,43 Kč vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 16.6.2009 a pohledávku ve výši 181.020,01 Kč vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 2.6.2010. Žalovaná uznala první pohledávku ve výši 40.684,83 Kč, druhou ve výši 80.276,-Kč.

Soud prvního stupně se nejprve zabýval námitkou správkyně, že žaloba byla podána pouze proti ní. Jak vyplývá z úvodní strany žaloby, na straně žalované jsou uvedeny jak žalovaná 1 v postavení insolvenční správkyně, tak dlužnice Mgr. anonymizovano . Jakkoli nejsou obě žalované označeny čísly nebo písmeny, každá zžalovaných je uvedena odděleně, jméno každé zžalovaných je zvýrazněno a žalované jsou odděleny výrazným odstavcem. Soud prvního stupně tedy neměl pochybnosti, že byla žaloba podána jak vůči správkyni, tak vůči dlužnici.

(MSPH 98 INS 21529/2011)

Soud prvního stupně konstatoval, že žalované popřely přihlášenou pohledávku částečně pro pravost i výši, přičemž ovšem neuvedly, jaká výše popřené pohledávky je dle jejich názoru správná. Ze seznamu přihlášených pohledávek předloženého insolvenční správkyní vyplývá, že žalované obě pohledávky přihlášené žalobcem částečně uznaly, pohledávku č.1 ve výši 40.684,83 Kč pohledávku č.2 ve výši 80.276,-Kč. Popřely pak u pohledávky č.1 částku 102.963,60 Kč a u pohledávky č.2 ve výši 80.276,-Kč. Není přitom specifikováno, zda a vjaké výši byla uznána jistina přihlášených pohledávek (případně jaká část příslušenství), není uvedeno, jak žalované k částkám, které uznávají, dospěly a není konečně uvedeno, jakou výši popřených pohledávek žalované považují za správnou. Vzhledem k tomu, že k upřesnění popření nedošlo ani na přezkumném jednání, soud prvního stupně dovodil, že popření částek 102.963,60 Kč a 100.744,01 Kč co do výše není pro absenci uvedení správné částky způsobilé vyvolat následky insolvenčním zákonem předpokládané. Soud nemůže v rámci incidenčního sporu výši pohledávky popřené pro výši sám určit, není-li obsahem popření tvrzení popírajícího o správné výši popírané pohledávky. Výší popřené části přihlášené pohledávky žalobce se z uvedených důvodů soud prvního stupně nemohl zabývat.

Žalované popřely část přihlášených pohledávek žalobce také pro pravost. Jako důvod tohoto popření uvedly, že obě úvěrové smlouvy, které jako právní důvod přihlášených pohledávek žalobce označoval, jsou absolutně neplatnými právními úkony. Důvod neplatnosti spatřovaly žalované dle § 39 ObčZ v obcházení zákona, když smlouvy neobsahují závazek dlužnice zaplatit za poskytnuté peněžní prostředky úrok, nejedná se tedy o smlouvy o úvěru, a dále pak pro rozpor s § 4 zák. č. 321/2001 Sb., když smlouva ze dne 4.6.2010, obsahuje neurčitě (rozpětím) stanovenou RPSN. Ktomu soud prvního stupně uzavřel, že absence ujednání o úrocích má vliv pouze na výši pohledávky nikoli na platnost smlouvy jako celku, nadto obě dotčené úvěrové smlouvy ujednání o úrocích obsahují, v úvěrových podmínkách, jež jsou součástí smluv o úvěru je v hlavě 5 v § 1 zakotvena povinnost dlužnice hradit žalobci úrok a způsob jeho výpočtu.

Co se týče tvrzeného rozporu obou smluv s § 4 zák. č. 321/2001 Sb., ani v tomto případě se soud prvního stupně neztotožnil. Tento zákon v § 6 stanoví, že nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou, ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Žalovanými uvedené vady smluv tedy nezpůsobují jejich absolutní neplatnost, mají vliv pouze na výši úroků. Ve svém popření i ve vyjádření k žalobě žalované navíc ani netvrdily, které náležitosti konkrétně úvěrové smlouvy neobsahovaly. Smlouva z 18.6.2009 ve znění úvěrových podmínek byla uzavřena písemně, obsahuje stanovení RPSN, vhlavě 16 § 2 jsou upraveny podmínky úpravy RPSN a povinnost žalobce ozměnách RPSN informovat, ze smlouvy je zřejmá maximální výše úvěru, výše jednotlivých splátek, jejich počet a časové rozvržení včetně stanovení plateb placených společně se spotřebitelským úvěrem. Vhlavě 7 § 2 jsou upraveny podmínky předčasného splacení úvěru, ze smlouvy je zřejmý také způsob placení. Smlouva ze dne 4.6.2010 ve znění úvěrových podmínek byla rovněž uzavřena

(MSPH 98 INS 21529/2011) písemně, obsahuje stanovení RPSN, v hlavě 6 § 2 podmínky předčasného splacení úvěru. Podmínky úpravy RPSN obsahuje hlava 15 § 1 podmínek, ze smlouvy je zřejmá maximální výše úvěru, výše jednotlivých splátek, jejich počet a časové rozvržení včetně stanovení plateb placených společně se spotřebitelským úvěrem i způsob placení.

Soud uzavřel, že úvěrové smlouvy nejsou neplatnými právními úkony, v řízení nebylo prokázáno, že by předmětné smlouvy trpěly žalovanými tvrzenými vadami, soud popření přihlášených pohledávek pro pravost shledal jako nedůvodné a určil, že žalobce má vůči dlužnici pohledávky v celé přihlášené výši.

Tento rozsudek napadla správkyně včasným odvoláním a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a v případě, že jej shledá přezkoumatelným, aby rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení. Zopakovala svou dosavadní argumentaci, že žaloba byla podána pouze proti ní jako insolvenční správkyni, nikoli proti dlužnici. Znění žalobního petitu ani výroku napadeného rozsudku není v souladu se zákonem, mělo být určeno, že žalobce má za dlužnicí pohledávky č.1 ve výši 143.648,43 a č.2 ve výši 181.020,10 Kč a obě pohledávky jsou nevykonatelné, nezajištěné a po právu. Nesprávnost žalobního petitu lze přičíst iktíži žalobce, již ztohoto důvodu měla být žaloba zamítnuta. Vžalobě nebyly žalobcem označeny důkazy k prokázání jeho strohých skutkových tvrzení, pokud soud důkazy prováděl, činil tak v rozporu s procesními předpisy. Co se týče popření výše pohledávek, správkyně v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu zn. 29 Cdo 1103/2008 uvedla, jaká je podle ní skutečná výše pohledávek. Sám žalobce navíc vpřílohách své přihlášky uvádí, že výše jistiny u zesplatnění činí u pohledávky č.1 částku 81.503,86 Kč, u pohledávky č.2 částku 103.279,82 Kč. Správkyně nesouhlasila se závěrem o platnosti úvěrových smluv, článek 5 odst. 1 úvěrových podmínek neobsahuje závazek dlužnice řádně platit úroky, pouze uvádí, že je ve splátkách zahrnut úrok. Způsob výpočtu je sjednán natolik složitě a nejasně, že pro spotřebitele je výpočet fakticky nemožný a úrok tudíž platně sjednán není. Výše RPSN rovněž nebyla sjednána v souladu se zákonem. Obě smlouvy jsou neplatné pro rozpor s § 3 a § 53 a násl. ObčZ a rovněž se Směrnicí Rady 93/13 EHS ze dne 5.4.1993.

Žalované dále uvedly, že i vsamotném textu žaloby je používán termín žalovaný , soud prvního stupně rovněž výzvu na č.l. 8 spisu zaslal pouze správkyni, skutečnosti, že je na straně žalované pouze správkyně, odpovídá i předvolání kjednání. Řízení je navíc stiženo procesní vadou spočívající v tom, že žaloba sice byla podána emailem, jenž byl elektronicky podepsán, žaloba sama již však podepsána nebyla. Okolnost, že zákon zakládá nevyvratitelnou domněnku elektronického podpisu datové schránky, nelze vztáhnout na podání zaslané emailem. Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla ve lhůtě do tří dnů doplněna, k podání vůbec nemělo být přihlíženo. Pokud byly namítány vady popření pohledávek, správkyně vzorový list seznamu obdržela od insolvenčního soudu, jenž nad její činností a nad insolvenčním řízení vykonává dohled. Pokud měl insolvenční soud za to, že je popření vadné či neurčité, měl na to žalované upozornit při přezkumném jednání a nevytýkat tyto vady až v incidenčním rozsudku.

(MSPH 98 INS 21529/2011)

Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. l kdyby tvrzení správkyně o formě podané žaloby odpovídalo skutečnosti, bylo by třeba žalobu pokládat za podepsanou ve smyslu § 42 o.s.ř., z podání je zřejmé, kdo je činí, komu je určeno a je elektronicky podepsáno, nebylo je tedy třeba v třídenní lhůtě doplňovat. Tato námitka měla být navíc vznesena v průběhu jednání před soudem prvního stupně. Žalobce zopakoval svá tvrzení, že žaloba byla podána proti oběma žalovaným. Co se týče petitu žaloby, v němž se domáhá určení celé pohledávky, praxe soudů je různá a soud mohl případně rozhodnout o zamítnutí části žaloby v rozsahu, v němž byla pohledávka zjištěna. Obdobně formulované smlouvy žalobce byly soudy v drtivé většině případů shledávány platnými, dohoda o úrocích je rovněž platná a určitá, z počtu splátek a jejich výše musela být dlužnici výše úroků zřejmá. Popěrný úkon žalovaných je zcela neurčitý, jak již bylo konstatováno soudem prvního stupně, což je zcela nepochybně odpovědností insolvenčního správce. Formulář listu seznamu rozhodně žalovaným neznemožnil dostatečně určitou formulaci popěrného úkonu.

Vrchní soud vPraze přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 189 odst. 1 lZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení adalší pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se vseznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné a pohledávky přihlášené jako podmíněné osobami, od kterých může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2.

Podle § 192 lZ právo učinit popěrný úkon vůči přihlášeným pohledávkám má od 31.3.2011 dlužník, insolvenční správce a přihlášení věřitelé. Popření pohledávky musí být srozumitelné, odůvodněné a zejména přezkoumatelné. Pouze konkrétní důvod, který insolvenční správce či dlužník uvedli při popření pohledávky věřitele, totiž může být předmětem řízení o incidenční žalobě u insolvenčního soudu, a jen proti jednoznačně vymezenému důvodu popření pohledávky může následně věřitel podat "kvalifikovanou" žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí popřené pohledávky. Povinností věřitele je uvést ve formuláři přihlášky pohledávky důvod uplatněného nároku. Povinností insolvenčního správce je v seznamu pohledávek pro přezkumné jednání uvést údaje pro posouzení důvodu vzniku pohledávky (viz komentář k § 189 odst. 1). Tento důvod také bude předmětem přezkumu ze strany insolvenčního správce a případně bude insolvenčním správcem popřen vrámci jeho stanoviska, které musí být v seznamu přihlášených pohledávek zveřejněno ještě před jednáním (§ 189 odst. 3).

Pohledávku lze popřít co do její pravosti, výše, pořadí nebo uspokojení ze zajištění. Popření pohledávky představuje procesní úkon, o němž přiměřeně platí § 42 odst. 4 o. s. ř.; jde tedy o projev vůle adresovaný soudu, jenž směřuje k uplatnění námitek, které se týkají pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, popřípadě uspokojení pohledávky ze zajištění, a jenž musí obsahovat předepsané náležitosti.

(MSPH 98 INS 21529/2011)

Z přiměřeného užití § 41 odst. 2 o. s. ř. v insolvenčním řízení vyplývá mimo jiné to, že popření či uznání pohledávky se posuzuje podle jeho obsahu, i kdyby bylo nesprávně označeno. Pro závěr, o jaké popření se jedná, popřípadě zda se jedná o uznání, tedy není významné, jak bylo označeno, ale co je jeho obsahem; i kdyby například insolvenční správce uváděl, že popírá pravost pohledávky, bude popření pohledávky posouzeno jako popření její výše, je-li z procesního úkonu nepochybné, že se nezpochybňuje základ pohledávky, ale jen její kvantitativní rozsah.

Z přihlášky pohledávky žalobce bylo zjištěno, že tento do insolvenčního řízení přihlásil dvě pohledávky. Důvodem pohledávky č.1 v celkové výši 143.648,43 Kč byla úvěrová smlouva č. 39061170065 ze dne 16.6.2009, výše úvěru činila 100.000,-Kč. Vyčíslená jistina ve výši 135.886,64 Kč se sestávala z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 85.615,07 Kč, neuhrazeného pojištění výdajů v částce 270,-Kč, neuhrazeného poplatku za vedení úvěrového účtu v částce 245,-Kč, smluvní pokuty odpovídající výši úroků splatných od doručení výzvy ke splacení celého úvěru za poručení smlouvy (doručena dne 9.11.2011)-hlava 7 § 3 Úvěrových podmínek včástce 47.296,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 8% z neuhrazených splátek dle hlavy 16 § 4 Úvěrových podmínek v částce 1.436,-Kč, poplatku za zaslání první upomínky dle hlavy 16 § 4 Úvěrových podmínek a neuhrazeného úroku zprodlení za období od prosince 2011 včástce 904,43 Kč. Příslušenství pohledávky žalobce vyčíslil částkou 7.761,79 Kč, jež se sestává z úroku ve výši 7.388,79 Kč vyčísleného ke dni 9.11.2011 a úroku z prodlení dle hlavy 16 § 4 úvěrových podmínek ve výši 0,08% denně v částce 373,-Kč.

Důvodem pohledávky č.2 v celkové výši 181.020,01 Kč byla úvěrová smlouva č. 4006016001 ze dne 2.6.2010, výše úvěru činila 115.000,-Kč. Vyčíslená jistina ve výši 173.054,01 Kč se sestávala z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 107.062,72 Kč, neuhrazeného pojištění výdajů včástce 972,-Kč, neuhrazeného poplatku za vedení úvěrového účtu včástce 245,-Kč, neuhrazeného poplatku za možnost změny výše splátek v částce 50,-Kč, smluvní pokuty odpovídající výši úroků splatných od doručení výzvy ke splacení celého úvěru za poručení smlouvy (doručena dne 9.11.2011)-hlava 6 § 3 Úvěrových podmínek v částce 62.436,28 Kč, smluvní pokuty ve výši 8% z neuhrazených splátek dle hlavy 14 § 3 Úvěrových podmínek v částce 1.144,-Kč a neuhrazeného úroku z prodlení za období od prosince 2011 v částce 1.144,01 Kč. Příslušenství pohledávky-úrok vyčíslený ke dni 9.11.2011-bylo uplatněno ve výši 7.966,-Kč.

Z uvedeného je zřejmé, že se obě žalobcem uplatněné pohledávky sestávají zřady samostatných nároků, byt, tyto nároky vyplývají z úvěrových smluv shora uvedených. Tyto nároky měly být podrobeny přezkumnému jednání jednotlivě, z listu seznamu pohledávek ani zprotokolu o přezkumném jednání však naprosto není zřejmé, jaké stanovisko správkyně a dlužnice kjednotlivým uplatněným nárokům zaujaly. Pokud správkyně uváděla, že uznala pohledávky co do jistiny úvěru, to naprosto neodpovídá údajům v přihlášce pohledávky, jak je patrno i z porovnání přihlášky a upraveného listu seznamu. Je proto zřejmý pouze rozsah popření 102.963,60 Kč u pohledávky č.1 vcelkové výši 143.648,43 Kč a 100.744,01 Kč u pohledávky č.2 vcelkové výši 181.020,01 Kč, není však zřejmé, kterých jednotlivých nároků (jejich částí) se má popření týkat (jak již výše odvolací soud uvedl, pohledávky č.1 a č.2 se skládají z více nároků).

(MSPH 98 INS 21529/2011)

Zcela bez významu je pak argument správkyně, že použila vzorový list seznamu přihlášených pohledávek, jež jí byl předán insolvenčním soudem, když tento formulář neobsahuje esenciální náležitosti stanovené § 11 odst. 1 vyhl. č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona. Pokud správkyně argumentuje tím, že soud prováděl dokazování, aniž by to žalobce řádně navrhl, lze konstatovat, že ona sama požadovala provedení dokazování obsahem insolvenčního spisu.

Shodně se závěry soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkazuje, dospěl odvolací soud kzávěru, že žaloba byla podána proti správkyni i dlužnici. Vzhledem ktomu, že nedošlo k přezkumu pohledávek žalobcem přihlášených, jak shora uvedeno, ztratilo řešení této otázky význam.

Pokud žalované namítaly, že k podané žalobě nemělo být přihlíženo, z insolvenčního spisu plyne, žaloba z 12.3.2012, byla doručena insolvenčnímu soudu téhož dne ve formě elektronické pošty (nikoliv z datové schránky odesílatele) pod poř. číslem 31221/2012 (nikoliv zdatové schránky odesílatele) stím, že je opatřeno zaručeným elektronickým podpisem. Z identifikátoru elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu insolvenčního soudu plyne, že bylo adresováno insolvenčnímu soudu a bylo do jeho emailové schránky doručeno. Jeho odesílatelem je JUDr. Petr Pečený, průvodní dopis (obálka) je opatřen platným uznávaným elektronickým podpisem JUDr. Petra Pečeného a k podání jsou připojeny 4 přílohy včetně incidenční žaloby a plné moci odesílatele kzastupování žalobce. U přílohy incidenční žaloba je uvedeno, že podpis není připojen. Z detailu e-mailu (obálky) vyplývá, že je uvozeno přípisem Vážení, v příloze zasílám žalobu na určení pravosti a výše pohledávky včetně příloh, s pozdravem JUDr. Petr Pečený, advokát .

Žalobce tedy podal incidenční žalobu kinsolvenčnímu soudu jako přílohu e-mailu, který byl opatřen zaručeným elektronickým podpisem. Tento elektronický podpis zaručuje integritu a autenticitu podání a po formální stránce se jedná o podání, jež nebylo třeba doplňovat ve smyslu § 42 odst. 3 o.s.ř. a mělo procesní účinky, nebot, podle odstavce 5 téhož ustanovení (ve znění platném ke dni zahájení řízení) se nevyžaduje vpřípadě elektronického podání podepsaného zaručeným elektronickým podpisem doplnění předložením jeho originálu.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil a žalobu zamítl pro předčasnost. V insolvenčním řízení bude nutno svolat nové přezkumné jednání, při kterém správkyně vyjasní, které nároky v rozsahu 102.963,60 Kč u pohledávky č.1 a v rozsahu 100.744,01 Kč u pohledávky č.2 popírá a z jakých důvodů.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 150 o.s.ř., nebot, žalované vadnými procesními úkony zavinily, že nedošlo k přezkoumání pohledávek a žalobce musel podat žalobu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního

(MSPH 98 INS 21529/2011) stupně , jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzenajinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. října 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková