104 VSPH 154/2014-107
41 ICm 2719/2011 104 VSPH 154/2014-107 (KSPH 41 INS 2531/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v právní věci žalobce: As ŽIŽLAVSKÝ v. o. s., se sídlem Praha 1, široká 5, IČO 28490738, insolvenční správce dlužníka Martina anonymizovano , zastoupeného advokátem Mgr. Adamem Sigmundem, se sídlem Praha 1, Široká 5, proti žalovanému: Radek anonymizovano , anonymizovano , bytem Mělník, PSČ 276 01, Ve Žlábkách 2159/7, zastoupenému advokátkou Mgr. Bc. Kateřinou Rychterovou, se sídlem Mělník, Macharova 376, o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 41 lCm 2719/2011-81 ze dne 12. února 2014, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu vPraze č.j. 41 |Cm271912011-81 ze dne 12. února 2014 se potvrzuje.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

Vrámci insolvenčního řízení dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Mělník, Kokořínská 3799, vedeného pod sp. zn. KSPH 41 INS 2531/2011, žalovaný jako věřitel přihlásil pohledávku P6, která představuje celkovou částku 3.643.921,92 Kč, skládající se z dílčí pohledávky č. 1 ve výši 2.239.013,7O Kč, dílčí pohledávky č. 2 ve výši 1.343.408,22 Kč a dílčí pohledávky č. 3 ve výši 61.500 Kč.

'IU4 VöI'JI'I 'Ib4/ZU'I4 (KSPH 41 INS 2531/2011)

Dílčí pohledávka č. 1 pozůstává z jistiny 2.000.000 Kč vzniklé na základě smlouvy o půjčce z 1.6. 2002 a úroku z prodlení 239.013,70 Kč, vyčísleného ke dni rozhodnutí o úpadku. Jistina 2.000.000 Kč byla splatná do 31.12. 2009 a dlužník svůj dluh uznal notářským zápisem č.j. NZ 4/2011, N 7/2011 a zavázal se jej uhradit do 22.1. 2011. Věřitel označil pohledávku zjistiny za vykonatelnou. Dílčí pohledávka č. 1 je zajištěna majetkem dlužníka náležejícím do majetkové podstaty dlužníka na základě exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech č. j. 031 EX 19/2011 -29 z 28.1.2011.

Dílčí pohledávka č. 2 pozůstává z jistiny 1.200.000 Kč vzniklé na základě smlouvy o půjčce z 1.9. 2008 a úroku z prodlení 143.408,22 Kč, vyčísleného ke dni rozhodnutí o úpadku. Jistina 1.200.000 Kč byla splatná do 31.12. 2009 a dlužník svůj dluh uznal notářským zápisem č. j. NZ 4/2011, N 7/2011 a zavázal se jej uhradit do 22.1.2011. Věřitel označil pohledávku zjistiny za vykonatelnou. Dílčí pohledávka č. 1 je zajištěna majetkem dlužníka náležejícím do majetkové podstaty dlužníka na základě exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech č.j. 031EX19/2011-29 z 28.1. 2011.

Dílčí pohledávka č. 3 představuje náklady řízení věřitele vzniklé v exekučním řízení a je vykonatelná dle exekučního příkazu č. j. 031 Ex 19/2011-29 z 28.1. 2011. l tato dílčí pohledávka je zajištěna majetkem dlužníka náležejícím do majetkové podstaty dlužníka na základě exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech č. j. 031 Ex 19/2011-29 z 28. 1. 2011.

Při přezkumném jednání dne 12.9. 2011 insolvenční správce popřel pravost a výši přihlášené pohledávky P6 s tím, že nebylo osvědčeno reálné poskytnutí půjček a notářský zápis je neplatný a neúčinný s přihlédnutím kvěcným a časovým okolnostem svého vzniku . Dlužník pohledávku uznal.

Insolvenční správce podal žalobu o určení, že popřená pohledávka žalovaného 3.643.921,92 Kč není po právu. Žalobu odůvodnil tím, že věřitel neprokázal poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi, přičemž smlouva o půjčce je reálný kontrakt, který vzniká až skutečným poskytnutím předmětu plnění. Notářský zápis považuje žalobce za účelově sepsaný s cílem vytvořit fiktivní pohledávku žalovaného a snížit tak uspokojení ostatních přihlášených věřitelů. Vzhledem k neexistenci primární pohledávky nemohl žalovanému ani vzniknout nárok na zaplacení příslušenství včetně nákladů v exekučním řízení.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Předložený notářský zápis i exekuční příkaz prokazují existenci pohledávek ze smluv o půjčce; sám dlužník přihlášené pohledávky uznal. Peněžní prostředky byly dlužníkovi poskytnuty v hotovosti. Na částky 1.200.000 Kč a 2.000.000 Kč z půjček dlužník vystavil dne 1.1. 2010 i dvě směnky vlastní.

Žalovaný ve svém účastnickém výslechu vypověděl, že půjčku ze smlouvy z 1.6. 2002 poskytl v hotovosti dlužníkovi v provozovně servisu žalovaného. S dlužníkem spolupracoval již delší dobu a půjčil mu několikrát finanční prostředky, které byly vždy řádně vráceny. Dlužník měl autodopravu včetně servisu a měli představu, že v prostorách dlužníka se otevře pneuservis pro nákladní vozidla. Stejným způsobem poskytl žalovaný dlužníkovi půjčku na základě smlouvy z 1.9. 2008 stím rozdílem, že se tak stalo ve 4 splátkách v průběhu jednoho týdne před podpisem smlouvy.

'IU4 VöI'JI'I 'Ib4/ZU'I4 (KSPH 41 INS 2531/2011)

Dlužník jako svědek vypověděl, že mu žalovaný poskytl půjčku na základě smlouvy o půjčce z 1.6. 2002 v hotovosti v provozovně žalovaného. Předání peněz nebyl nikdo přítomen, peníze obdržel v přibližně 5 splátkách. Peníze použil na vklad do své společnosti M-Kontakt s. r. o. Ke smlouvě o půjčce z 1.9. 2008 vypověděl, že tyto peníze obdržel také v provozovně žalovaného, a to ve 3 nebo 4 splátkách. Důvod půjčky byl shodný jako u předchozí půjčky stím rozdílem, že uvažoval nad otevřením servisu a skladu, přičemž za tímto účelem též koupil pozemek, který je nyní v majetkové podstatě. S žalovaným zvažovali vzájemnou spolupráci. Dlužník si není jist, jestli půjčka na základě smlouvy z 1.6. 2002 byla poskytnuta najednou nebo ve splátkách.

Krajský soud v Praze rozsudkem č.j. 41 lCm 2719/2011-39 z6.6. 2012 zamítl žalobu a dále rozhodl, že žádný zúčastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobce byl usnesením odvolacího soudu č. j. 102 VSPH 238/2012-61 z 24.1. 2013 rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že soud prvního stupně měl přerušit řízení a vyčkat výsledku řízení o odpůrčí žalobě, kterou se insolvenční správce domáhá dle § 239 až 242 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) určení neúčinnosti úkonu, a to uznání dluhu dlužníkem a dohody o svolení k přímé vykonatelnosti formou notářského zápisu. Soud prvního stupně nemohl řešit jako předběžnou otázku neúčinnost uvedených úkonů dle § 239 až 241 insolvenčního zákona, nebot' na rozdíl od neúčinnosti vymezené v § 111 insolvenčního zákona nejde o neúčinnost ze zákona, nýbrž o neúčinnost, která musí být určena soudem vřízení na základě žaloby o určení neúčinnosti právních úkonů. Teprve na základě pravomocného skončení již zahájeného řízení o odpůrčí žalobě žalobce bude možné posoudit, zda má žalovaný důkazní břemeno k prokázání existence přihlášených pohledávek či jestli žalobce tíží povinnost vyvrátit právní domněnku existence závazku ke dni jeho uznání.

Soud prvního stupně přerušil řízení a pokračoval vněm až po právní moci rozhodnutí v řízení o odpůrčí žalobě insolvenčního správce (odvolací soud rozsudkem č.j. 103 VSPH 375/2012-56 z18.9. 2013 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně č.j. 34 lCm 1565/2012-32 ze 14.9. 2012, kterým byla odpůrčí žaloba zamítnuta). Soud poučil žalobce dle §118a o. s. ř., aby doplnil tvrzení a důkazy kvyvrácení právní domněnky existence závazku ke dni uznání. Žalobce navrhl provést důkazy všemi přihláškami pohledávek k prokázání skutečnosti, že v době uznání dluhu již byl dlužník v úpadku a nemohl se k plnění platně zavázat.

Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 41 lCm 2719/2011013-81 z 12.2. 2014 zamítl žalobu a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žaloba byla podána včas (pohledávka byla přezkoumána při přezkumném jednání 12.9. 2011 a žaloba byla podána 12.10. 2011 insolvenčním správcem podle § 199 insolvenčního zákona).

Soud poukázal na ustanovení § 657 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a uvedl, že smlouva o půjčce má reálnou, nikoliv jen konsenzuální povahu. Pro tuto smlouvu není předepsána žádná forma. Učinil závěr, že je po právu přihlášená pohledávka ztitulu smluv o půjčce z1.6. 2002 na částku 2.000.000 Kč a z1.9. 2008 na částku 1.200.000 Kč. Bylo prokázáno uzavření písemných smluv

'IU4 VöI'JI'I 'IO4/ZU'I4 (KSPH 41 INS 2531/2011) o půjčce. Poskytnutí půjček bylo prokázáno svědeckou výpovědí dlužníka a účastnickým výslechem žalovaného. Nesrovnalost vpočtu splátek půjčky připisuje soud časovému odstupu od poskytnutí peněžních prostředků. Ohledně uznání dluhu soud odkázal na §558 obč. zák. a uvedl, že uznáním dluhu nevzniká nový závazek, nýbrž se jím zakládá vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval vdobě jeho uznání. Uznáním dluhu přešlo důkazní břemeno z věřitele na dlužníka, vdané věci na insolvenčního správce, který své důkazní břemeno neunesl a navíc má soud za prokázané poskytnutí předmětných půjček.

Soud uzavřel, že pohledávka P6 vcelkové výši 3.643.921,92 Kč byla přihlášena po právu. Ztoho důvodu žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle §202 insolvenčního zákona.

Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět. Odvolání odůvodnil tím, že na žalobci nelze požadovat, aby prokázal neexistenci určité skutečnosti, tj. toho, že kpředání peněz nedošlo. Žalobce nabyl podezření, že údajné poskytnutí půjček bylo zinscenováno, aby bylo možné čerpat prostředky zmajetkové podstaty ve prospěch žalovaného. l notářský zápis hodnotí žalobce jako účelově sepsaný. Mezi výpověd'mi dlužníka a žalovaného existují rozpory ohledně počtu splátek vpřípadě smlouvy o půjčce z 1.6. 2002; předání peněz nebyl přítomen žádný svědek.

Žalovaný se kodvolání vyjádřil a navrhl napadený rozsudek potvrdit. Rozpory ve výpovědích, na které žalobce poukazuje, jsou vysvětlitelné značným časovým odstupem, jak též uvedl soud prvního stupně a kromě toho tím spíše prokazují, že výpovědi nebyly zinscenovány , jak se domnívá žalobce. Existence pohledávky byla provedenými důkazy dokázána.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 insolvenčního zákona přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Odvolací soud se proto zabýval výlučně tím, zda z hlediska účastníky tvrzených skutečností a navržených důkazů v řízení před soudem prvního stupně byly soudem zjištěny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a byl z nich vyvozen správný právní závěr.

Vprvé řadě se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že incidenční žaloba byla podána včas, a to z důvodů uvedených tímto soudem.

Dílčí pohledávky č. 1 a 2 označil věřitel za vykonatelné, a to na základě notářského zápisu z 19.1. 2011. Tento notářský zápis se svolením k vykonatelnosti byl vyhotoven před zahájením insolvenčního řízení dne 17.2. 2011. Nebylo-li by úpadku dlužníka, byl by notářský zápis vykonatelný v rámci exekučního řízení (viz § 274 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu). Avšak v předmětné incidenční věci nedopadá na insolvenčního správce omezení dané ustanovením §199 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, nebot' notářský zápis není rozhodnutím (notář nerozhodoval spor mezi věřitelem

'l U4 VSPH 'l :34/2014 (KSPH 41 INS 2531/2011) a dlužníkem).

Ve věci samé se odvolací soud ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Provedenými důkazy, a to jak písemnými doklady, tak i výslechy žalovaného a dlužníka, bylo prokázáno uzavření žalovaným uvedených půjček dle § 657 obč. zák., jako reálných kontraktů (smlouva o půjčce vzniká až reálným poskytnutím půjčky, nikoliv dohodou stran), a to předáním peněžních prostředků v hotovosti. Jako důkaz svědčící existenci předmětných půjček je nutno označit i notářský zápis ze 17.2. 2011, který zahrnuje i uznání závazků dlužníka s důsledky podle § 558 obč. zák. Žalovaný má proto vůči dlužníkovi po právu přihlášené dílčí pohledávky č. 1 a č. 2.

Dílčí pohledávka č. 3 ve výši 61.500 Kč (náklady oprávněného) byla přiznána exekučním příkazem č. j. 031 Ex 19/2011-29 z 28. 1. 2011 za náklady provádění exekuce. Uvedená pohledávka tvoří příslušenství nároku věřitele z přiznané jistiny z dílčích pohledávek č. 1 a č. 2 v celkové výši 3.200.000 Kč a odvolací soud ji shledal ze stejných shora uvedených důvodů za přihlášenou oprávněně.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když žalobu o popření pohledávky P6 zamítl a správně též rozhodl o náhradě nákladů řízení vsouladu s §202 odst. 1 první věty insolvenčního zákona, tj. bez ohledu na úspěch žalovaného. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek jako věcně spravny.

Sohledem na §202 odst. 1 první věty a §7 insolvenčního zákona a §224 odst. 1 o. s. ř. nelze přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu.

V Praze dne 4. srpna 2014 JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dančová Dominika