104 VSPH 149/2014-139
40 ICm 1601/2012 104 VSPH 149/2014-139 (KSHK 40 INS 17440/2011)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobce: Česká insolvenční, v. o. s., IČO 28810341, sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové, insolvenční správce dlužnice Petry Šebestové, bytem U Bažantnice 413, Doudleby nad Orlicí, zast. JUDr. Mgr. Jaromírem Peterou, advokátem, sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové, proti žalovanému: CALDERSHOT FINANCE LTD., sídlem Finchley Road 788-790, NW11 7TJ London, Velká Británie, zast. JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem, sídlem Těšnov 1/1059, Praha 1, o určení popření pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 40 ICm 1601/2012-41 ze dne 30. října 2013,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 40 ICm 1601/2012-41 ze dne 30. října 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové určil, že není po právu pohledávka žalovaného P11/1 ve výši 15.454,09 Kč (bod I. výroku), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 16.940 Kč (bod II. výroku) a státu soudní poplatek ve výši 5.000 Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Hradci Králové mimo jiné uvedl, že se Česká insolvenční, v. o. s. (dále jen správce; nebo také žalobce) insolvenční správce dlužnice Petry Šebestové (dále jen dlužnice) domáhal podanou žalobou určení, že není po právu pohledávka žalovaného P11/1 ve výši 15.454,09 Kč, jež byla žalovaným přihlášena do insolvenčního řízení dlužnice celkem ve výši 45.344,75 Kč, pozůstávající z jistiny ve výši 23.935,66 Kč a ze smluvních úroků z prodlení ve výši 21.409,09 Kč, jako vykonatelná pohledávka na základě rozhodčího nálezu sp. zn. 94/2010 CAL-rA ze dne 16. 4. 2010, vydaného rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou. Při přezkumném jednání konaném dne 11. 5. 2012 (B-6) správce popřel částku 15.454,09 Kč uplatněnou z titulu smluvních úroků z prodlení z důvodu, že ve spotřebitelské smlouvě nelze sjednat smluvní úrok z prodlení. Včas podanou žalobou podle § 199 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se správce domáhal určení popření pohledávky P11/1 ve výši 15.454,09 Kč.

Soud I. stupně zjistil, že dlužnice uzavřela smlouvu o povolení debetu s eBankou, a.s., jež smlouvou o postoupení pohledávky převedla nároky vyplývající ze smlouvy na Raiffeisenbank, a.s., která dále nároky postoupila na žalovaného. Jelikož byla dlužnice v prodlení se splácením debetu, byla smlouva eBankou, a.s. vypovězena ke dni 29. 9. 2008 a dluh byl vyčíslen na částku 30.624,53 Kč, z níž po částečné úhradě zůstal nedoplatek k 25. 2. 2009 ve výši 23.935,66 Kč. Úrok isir.justi ce.cz 40 ICm 1601/2012 (KSHK 40 INS 17440/2011) z prodlení dohodnutý v čl. II. oddílu 9 smlouvy ve výši 29% p.a. byl vyčíslen z dlužné částky ve výši 21.409,09 Kč za období od 25. 2. 2009 do 26. 3. 2012. Jelikož bylo v čl. XIV. bodu 7 smlouvy dohodnuto, že majetkové spory vzešlé ze smlouvy budou rozhodovány jediným rozhodcem určeným JUDr. Radimem Kuchtou ze seznamu rozhodců vedeného JUDr. Radimem Kuchtou, projednával a rozhodl spor určený rozhodce JUDr. Radim Kuchta, jenž vydal dne 16. 4. 2010 rozhodčí nález pod sp. zn. 94/2010 CAL-rA. Soud I. stupně posoudil přihlášenou pohledávku jako pohledávku vykonatelnou, uvedl, že rozhodčí nález neobsahuje žádné právní posouzení, a proto mohl správce pohledávku popřít, rozhodčí smlouvu shledal neplatnou a uzavřel, že neměl rozhodce pravomoc vydat rozhodčí nález. Proto žalobě napadeným rozsudkem vyhověl.

Ke včas podanému odvolání žalovaného, jenž navrhoval rozsudek změnit a žalobu zamítnout s tím, že nelze překvalifikovat vykonatelnou pohledávku na nevykonatelnou, a že žalobce podal žalobu neoprávněně, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 9. 2014 (č. l. 102) napadený rozsudek změnil a žalobu správce zamítl, neboť shledal rozhodčí doložku za platně uzavřenou a taktéž považoval vydaný rozhodčí nález za platný, jelikož obsahoval, byť stručně, věcné i právní odůvodnění přiznané výše smluvního úroku, a rozhodl o nákladech účastníků tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

K dovolání podanému žalobcem Nejvyšší soud ČR rozsudkem sp. zn. 33 ICdo 11/2015 ze dne 29. 3. 2016 zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že je rozhodčí doložka podle § 39 zák. č. 40/1964 Sb. absolutně neplatná a rozhodce JUDr. Radim Kuchta, určený na základě této neplatné rozhodčí doložky, neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu.

Odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu proto znovu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení jeho vydání předcházející podle § 211, § 212a a aniž nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozsudku vyjádřil závazný právní názor, že rozhodčí doložka, sjednaná ve smlouvě o povolení debetu, je podle § 39 zák. č. 40/1964 Sb. absolutně neplatná, a proto neměl rozhodce pravomoc věc projednat a rozhodnout. Z toho dále plyne, že na pohledávku žalovaného P11, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužnice, je nutno pohlížet jako na pohledávkou nevykonatelnou, a proto se měl soud I. stupně zabývat právním hodnocením popřené části pohledávky P11/1 ve výši 15.454,09 Kč, uplatněné z titulu smluvních úroků z prodlení, sjednaných ve smlouvě o povolení debetu v čl. II. oddílu 9 ve výši 29% p.a., s přihlédnutím k tomu, že jde o spotřebitelský vztah, měl se zabývat všemi námitkami uplatněnými správcem při přezkumném jednání a v podané žalobě, jakož i námitkami žalovaného, což však neučinil, ačkoliv sám dospěl k závěru o neplatné rozhodčí doložce a o nedostatku pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález. Pokud se týká námitky žalovaného, že správce, jenž podal žalobu, v řízení postupoval nesprávně, mělo-li by se jednat o nevykonatelnou pohledávku, odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu ověřil, že pohledávka P11/1 40 ICm 1601/2012 (KSHK 40 INS 17440/2011) byla správcem přezkoumána jako vykonatelná (B-5), a proto byla správně správcem podána žaloba o určení popření pohledávky. K samotné otázce vykonatelnosti pohledávky P11/1, dovozované v daném případě z neplatné rozhodčí doložky a nicotného rozhodčího nálezu, odvolací soud dodává, že insolvenční zákon neupírá věřiteli, jenž pohledávku přihlásil jako vykonatelnou, a pokud v průběhu incidenčního sporu vyplynulo, že vykonatelná není, možnost domáhat se v insolvenčním řízení jejího uspokojení. Tato okolnost má pouze ten důsledek, že se na přihlášenou pohledávku pohlíží jako na nevykonatelnou, tudíž se ocitá v režimu právní úpravy § 198 IZ, což ve svém důsledku znamená, že bude na žalovaném, aby tvrdil a prokázal existenci své pohledávky za dlužnicí (a nikoliv na žalobci, aby prokázal důvod popření podle § 199 IZ). Bude-li shledána pohledávka věřitele z hlediska hmotného práva jako oprávněná, nemá pak již žádný význam okolnost, zda se tak stalo na základě vykonatelné či nevykonatelné pohledávky. Jinými slovy soud I. stupně se měl v případě učiněného závěru o neplatné rozhodčí doložce a o nedostatku pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález, jenž byl podpořen rozsudkem Nejvyššího soud ČR, a za situace, že na přihlášenou pohledávku nelze pohlížet jako na vykonatelnou, nýbrž jako na nevykonatelnou, zabývat pohledávkou samou a tím, zda je správcem popřená pohledávka P11/1 ve výši 15.454,09 Kč z titulu smluvního úroku z prodlení po právu s ohledem na spotřebitelskou povahu závazkového vztahu. Za situace, že soud I. stupně nárok z právního hlediska neposoudil a nevypořádal se s veškerými námitkami uplatňovanými účastníky řízení, zatížil řízení vadou a rozsudek soudu I. stupně je tedy z těchto důvodů nepřezkoumatelný.

Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadený rozsudek zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V konečném rozhodnutí rozhodne soud I. stupně i o nákladech odvolacího a dovolacího řízení a vypořádá se se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí o popřeném nároku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. července 2016 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela