104 VSPH 140/2014-52
45 ICm 3110/2013 104 VSPH 140/2014-52 (KSUL 45 INS 10979/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mg r. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v právní věci žalobce: Compas Capital Consult, s. r. o., IČO 62301730, se sídlem Frýdek-Místek, PSČ 73801, Frýdlantská 1237, proti žalovanému: FORFAITING Ltd., reg. č. 4732702, se sídlem 4th Lawford House, Albert Place, Londýn N31RL, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupenému advokátem JUDr. Michalem Žižlavským, se sídlem Praha 1, Široká 5, o popření pravosti, výše a pořadí pohledávky, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 45 lCm 3110/2013-41 ze dne 3. února 2014, takto:

|. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 45 ICm 3110/2013-41 ze dne 3. února 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3.2.2014 rozhodl, že se řízení přerušuje do pravomocného skončení incidenčního sporu vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky vPardubicích, pod sp. zn. 56 lCm 762/2012 v rámci insolvenčního řízení sp. zn. KSPA 56 lNS 2720/2010.

V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, že podáním doručeným soudu dne 18. 9. 2013 žalobce popřel jako přihlášený věřitel dlužnü
2 45 ICm 3110/2013 104 VSPH140/2014 (KSUL 45 INS 10979/2012)

Soud zjistil, že přihlášená pohledávka žalovaného vůči dlužníkovi 44.097.294,77 Kč (jistina) byla dne 20. 1.2012 zapsána do soupisu majetkové podstaty dlužnü

Soud odkázal na ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že zjištění učiněné ve věci sp. zn. 56 lCm 762/2012, zda předmětná pohledávka byla po právu zapsána do majetkové podstaty dlužnü

Žalovaný napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a rozhodnout, že se řízení nepřerušuje. Odvolání odůvod nil tím, že spory sp. zn. 45 lCm 3110/2013 a sp. zn. 56 lCm 762/2012 nejsou identické, byt' spolu souvisí. V rámci předmětného řízení45 lCm 3110/2013 soud může vycházet z listin přiložených k přihlášce pohledávky a předběžně posoudit, zda pohledávka byla postoupena po právu. Dále žalovaný považuje otázku aktivní legitimace žalovaného k přihlášené pohledávce za vyřešenou, a to s ohledem na usnesení soudu prvního stupně č.j. 45 lCm 3344/2013-20 z26.11. 2013, ve kterém bylo řízení mezi žalobcem a insolvenčním správcem dlužníka ČETRANS a. s. včásti o určení pravosti předmětné pohledávky zastaveno zdůvodu, že insolvenční správce vzal zpět své popření co do pravosti a výše. Insolvenční správce tedy vyhodnotil pohledávku jako pravou a již není důvodu pro přerušení řízení.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona) přezko umal napadené usnesení podle § 212 a neshledal odvolání žalova né ho důvod ným.

Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhod ná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

V řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. 56 lCm 762/2012 je zkoumáno, zda společnost TONAMO a. s. je věřitelem předmětné pohledávky vůči dlužnü
3 45 ICm 3110/2013 104 VSPH140/2014 (KSUL 45 INS 10979/2012) tímto věřitelem je, by měl vliv i na rozhodnutí předmětné věci 45 lCm 3110/2013. Je vyloučeno, aby vobou řízeních byla pravomocně shledána odlišně aktivní legitimace věřitele k předmětné pohledávce.

Poukaz žalovaného na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 45 lCm3344/2013-20 z26. 11. 2013 není případný. Tím, že insolvenční správce vkonečném důsledku nepopřel pravost předmětné pohledávky, nemění nic na popření pohledávky učiněném ze strany žalobce. Právní názor insolvenčního správce ohledně pravosti pohledávky přihlášené žalovaným nijak nezavazuje žalobce jako přihlášeného věřitele. Žalobce má právo popřít pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek, a to bez ohledu na postup insolvenčního správce (viz též § 192 insolvenčního zákona).

Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci jsou splněny podmínky pro přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Z toho důvodu bylo usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.

Podle § 211 a § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž se skončí řízení ve věci samé.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 15. července 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dančová Dominika