104 VSPH 126/2014-38
76 ICm 1915/2013 104 VSPH 126/2014-38 (KSLB 82 INS 16257/2012)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeněm z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Markéty Hudečkově a JUDr. Alexandry Jiříčkově V právní Věci žalobce: Komerční banka, a. s., IČ 45317054, sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1 proti žalovaněmu: Ing. Jana Horáková, sídlem 460 02 Liberec 2, Měsíčná 256/2, insolvenční správce dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Příšovice 188, PSČ 463 46, zast. JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, sídlem 460 02 Liberec 2, Měsíčná 256/2 o určení pravosti a pořadí pohledávky, o odvolání žalovaněho proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec č.j. 76 ICm 1915/2013-19 ze dne 19. listopadu 2013 takto:

I. Rozsudek Krajského soudu V Ústí nad Labem-pobočka Liberec č.j. 76 ICm 1915/2013-19 ze dne 19. listopadu 2013 se potvrzuje.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodněnü

K návrhu žalobce, který se domáhal určení, že má za dlužníkem nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku P2/2 ve Výši 751.722,59 Kč, soud prvního stupně žalobu pod bodem I. výroku nadepsaněho rozsudku zamítnul pro předčasnost. Pod bodem II. výroku rozhodl o nákladech účastníků tak, že se žalovaněmu právo na náhradu nákladů řízení přiznává. V insolvenčním řízení dlužníka přihlásil žalobce v postavení věřitele mimo jine pohledávku P/ 1 jako zajištěnou pohledávku uplatněnou z titulu části nesplaceně jistiny úvěru dle Smlouvy o hypotečním úvěru č. 510907240508. Tuto pohledávku insolvenční správce uznal.

Dále žalobce přihlásil nezajištěnou pohledávku P2/2 ve Výši 751.722,59 Kč z titulu nedoplatku zbytku jistiny úvěru a příslušenství dle těže Smlouvy o hypotečním úvěru č. 510907240508, kterou žalovaný insolvenční správce přezkoumal jako zajištěnou

(KSLB 82 INS 16257/2012) a z důvodu nesprávné přihlášky této pohledávky jako nezajištěné s ohledem na ustanovení § 167 zák. č. 182/2006 Sb., úpadku a způsobech jeho řešení (IZ) popřel její pořadí. Rovněž popřel pravost této pohledávky z důvodu duplicity s pohledávkou P2/ 1.

V řízení se žalovaný dovolával ustanovení § 398 odst. 3 Věta první IZ s tím, že je-li pohledávka P2/2 zajištěna jednou polovinou spoluvlastnického podílu dlužníka na nemovitostech, bude žalobce jako zajištěný věřitel uspokojen jen z výtěžku zpeněžení zajištění s tím, že případný rozdíl mezi výší zajištěné pohledávky a hodnotou předmětu zajištění dle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení by se považoval za pohledávku nezajištěnou. Uvedl rovněž, že věřitel nemůže přihlásit část pohledávky jako pohledávku zajištěnou a část jako nezajištěnou, nebot se tím zvýhodňuje oproti ostatním nezajištěným věřitelům.

Soud prvního stupně posoudil spor účastníků podle ustanovení § 198 odstavec 1 IZ, nebot popření se týká pohledávky nevykonatelné a uvedl, že o skutkovém základu Věci nebylo mezi účastníky sporu. Ve svém posouzení vyšel z obsahu insolvenčního spisu a z provedených důkazů a ke sporné otázce podané přihlášky týkající se pohledávky P2/2 interpretoval zejména obsah ustanovení § 166, § 167 odst. 3, § 174 odst. 1 a 3 IZ.

Uzavřel, že v insolvenčním řízení nelze přihlásit pohledávku věřitele částečně zajištěnou a částečně nezajištěnou, pokud věřitel dospěje k závěru, že zástava má nižší hodnotu, nežli celá zajištěná pohledávka. Jeho povinností je zajištěnou pohledávku přihlásit jako pohledávku zajištěnou i bez ohledu na to, že je dlužník pouze spoluvlastníkem předmětu zajištění a hodnota spoluvlastnického podílu je nižší než pohledávka věřitele.

Soud prvního stupně dále poukázal na to, že přihláška pohledávek trpěla vadami bránícími jejich přezkumu, avšak insolvenční správce nepostupoval podle § 188 odst. 2 IZ a přezkoumal obě pohledávky. Pohledávku P2/2 zařadil jako zajištěnou a zmatečně ji popřel. Z tohoto důvodu soud prvního stupně shledal žalobu předčasnou a uvedl, že po právní moci rozhodnutí bude na insolvenčním správci postupovat podle § 188 IZ a přistoupit k odstranění vad přihlášky. Závěrem uvedl, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře se neuplatní obecná ustanovení § 167 odst. 3 IZ, nýbrž § 398 odst. 3 Věta poslední IZ a zajištěný věřitel se při oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojuj e jen z výtěžku zpeněžení, přičemž je věcí jeho uvážení, zda požádá o zpeněžení či nikoliv.

O nákladech účastníků rozhodl soud prvního stupně podle § 150 o. s. ř. z důvodu, že žaloba byla vyvolána popěrným úkonem žalovaného, k němuž nemělo dojít.

Žalovaný ve Včas podaném odvolání zrekapituloval průběh přezkumného jednání a jeho Výsledek v návaznosti na podanou přihlášku a uvedl, že přihlášku nelze považovat za nepřezkoumatelnou z důvodu, že věřitel pohledávku vyplývající z jediné smlouvy rozdělil. Má za to, že pohledávka přezkoumatelná je a z tohoto důvodu navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil jej k dalšímu řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 211, § 212, §212a o.s.ř. ve spojení sustanovením § 7 a § 161 zákona č. 182/2006 Sb., oúpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ).

(KSLB 82 INS 16257/2012)

V daném případě je předmětem tohoto řízení posouzení pravosti pohledávky P2/2, kterou přihlásil žalobce v postavení věřitele v insolvenčním řízení dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano vedeném u Kraj ského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec pod sp.zn. KSLB 82 INS 16257/2012 jako pohledávku nevykonatelnou a nezajištěnou v celkové Výši 751.722,59 Kč.

Insolvenční správce přezkoumal tuto pohledávku jako zajištěnou s odůvodněním jejího nesprávného přihlášení jako pohledávky nezajištěné a popřel její pořadí na přezkumném jednání konaném dne 21 .5.2013.

Žalobce s ohledem na popření učiněné insolvenčním správcem podal k insolvenčnímu soudu dne 30.5.2013 podle ustanovení § 198 IZ žalobu ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání konaného dne 21.5.2013.

Odvolací soud nejprve přistoupil k doplnění dokazování.

Z obsahu přihlášky pohledávky zjistil, že žalobce přihlásil celkem čtyři pohledávky. Mezi nimi pohledávku P2/2 v celkové Výši 751.722,59 Kč, kterou označil jako nevykonatelnou a nezajištěnou. Předmětná pohledávka je přihlášena jako nárok vyplývající ze Smlouvy o hypotečním úvěru č. 510907240508 a je dle obsahu přihlášky rozdělena na jistinu ve Výši 472.393,99 Kč stím, že částka 464.913,99 Kč představuje část nesplacené jistiny úvěru a částka 7.480,-Kč jsou poplatky za služby poskytnuté v souvislosti s úvěrem. Částka ve Výši 27 9.328,60 Kč je tvořena úroky sazbou 5,75 % p.a. z nesplacené jistiny úvěru celkem ve Výši 131.182,16 Kč a úroky z prodlení v zákonné sazbě celkem 148.146,44 Kč.

Dále z přihlášky pohledávky P2/2 vyplývá, že pokud se týká částky jistiny ve Výši 464.913,99 Kč, představuje část nesplacené jistiny úvěru stím, že zbylá část nesplacené jistiny úvěru byla přihlášena jako pohledávka P2/1 ve Výši 275.000 Kč. Ta byla uplatněna jako zajištěná pohledávka s odkazem na Zástavní smlouvu k nemovitostem reg.č. 10000122495 ze dne 4.10.2007.

Z důkazu Protokolem o přezkumném jednání, které se konalo dne 21.5.2013 v insolvenční Věci KSLB 82 INS 16257/2012 odvolací soud zjistil, že insolvenční správce popřel část pohledávky věřitele č.2 Komerční banka a.s. tak, že uznal pohledávku P2/1 ve Výši 275.000,-Kč jako zajištěnou. Dále uznal z pohledávky P2/2 částku 171.418,95 Kč. Namítal, že věřitel měl přihlásit celou pohledávku jako zajištěnou, avšak ve Výši 751.722,59 Kč ji přihlásil jako nezajištěnou. V této Výši pohledávku popírá. Dlužník pohledávku uznává. Pohledávka je nevykonatelná.

Závěrem protokolu o přezkumném jednání je uvedeno, že insolvenční správce a dlužník shodně uznali všechny přihlášené pohledávky a byly přezkoumány všechny přihlášené pohledávky.

Z důkazu provedeného Upraveným seznamem přihlášených pohledávek, zpracovaným dne 23. května 2013 insolvenčním správcem, odvolací soud zjistil, že v kolonce označené celková Výše pohledávky v Kč je uvedena, pokud se týká věřitele Komerční banka, a. s., pohledávka P2/2 v celkové Výši 923.141,54 Kč, z toho vykonatelná je pro částku 171.418,95 Kč. V kolonce Výsledky přezkumného jednání je uvedeno, že byla zjištěna ve Výši 171.418,95 Kč, správcem byla popřena pravost a pořadí pohledávky P2/2.

(KSLB 82 INS 16257/2012)

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením Kraj ského soudu Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 16257/2012-B-6 ze dne 3.června 2013 pod bodem I. výroku schválil insolvenční soud oddlužení dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano plněním splátkového kalendáře.

Odvolací soud se ztotožnil s názorem vysloveným insolvenčním správcem i soudem prvního stupně, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře, kdy dle ustanovení § 398 odst. 3 IZ je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, se zajištění věřitelé uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění. Dle § 167 odst. 1 IZ se uspokojí v rozsahu zajištění ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak.

Z dikce ustanovení § 166 IZ vyplývá, že zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčuj í a připojit listiny, které se toho týkají.

Podle ustanovení §174 odst. 3 IZ jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.

Je tedy zřejmé, že je zcela na volbě věřitele, zda svoji zajištěnou pohledávku uplatní v insolvenčním řízení jako zajištěnou pohledávku, či nikoliv. Neuplatní-li zajištění způsobem uvedeným ve Výše citovaných ustanoveních, nelze takovou pohledávku přezkoumat jako zajištěnou. Nejedná se o vadu či neúplnost přihlášky, nepřichází proto v úvahu ani postup dle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona výzvou insolvenčního správce vůči věřiteli, aby opravil nebo doplnil přihlášku pohledávky. Obecně vzato není žádný věřitel povinen uplatňovat vůči dlužníku zajištění své pohledávky a je zcela na jeho rozhodnutí, jakým způsobem bude nárok uplatňovat. Ostatně v insolvenčním řízení se uplatní ustanovení § 174 odst. 3 IZ, které výslovně tuto možnost připouští a stanoví, že nepřihlásí-li věřitel pohledávku jako zajištěnou, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.

Z uvedených důvodů se odvolací soud neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že bylo povinností žalobce přihlásit pohledávku P2/2 jako zajištěnou shodně, jako byla přihlášena pohledávka P2/ 1 vycházející ze shodného smluvního vztahu a smluvního zajištění pohledávek. Odvolací soud nesouhlasí ani s tím, že nelze v insolvenčním řízení přihlásit pohledávku zčásti jako zajištěnou a zčásti jako nezajištěnou pokud věřitel dospěje k závěru, že zástava má nižší hodnotu, než celá zajištěná pohledávka. Je na místě zopakovat, že je zcela na vůli věřitele, jakým způsobem pohledávku přihlásí.

Pokud došlo ze strany insolvenčního správce k popření pohledávky co do pořadí ve smyslu ustanovení § 195 IZ, podotýká odvolací soud, že nelze popírat pohledávku, že má lepší pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nýbrž je tomu naopak a o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné

(KSLB 82 INS 16257/2012) pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky. Ve svých důsledcích tedy v daném případě ani nedošlo k účinnému popření pořadí pohledávky ze strany insolvenčního správce.

Odvolací soud uzavírá, že přihláška pohledávek nevykazuje žádné vady a není proto důvod pro postup podle ustanovení § 188 odst. 2 IZ. Je Však toho názoru, že z protokolu o přezkumném jednání není zřejmé, jakým způsobem byla pohledávka P2/2 přezkoumána, v jaké Výši a s jakým Výsledkem. Tato skutečnost nevyplývá ani z upraveného seznamu přihlášených pohledávek, kde insolvenční správce označil celkovou Výši pohledávky P2/2 v částce 923.141,54 Kč, ačkoliv pohledávka P2/2 byla přihlášena ve Výši 751.722,59 Kč. Není ani zřejmé v jaké Výši a s jakým výsledkem byla zjištěna, popřípadě popřena s ohledem na číselné údaje uvedené jak v protokolu o přezkumném jednání, tak v upraveném seznamu přihlášených pohledávek i s ohledem na uznání částky 171.418,95 Kč a vzápětí na to popření celé Výše pohledávky 751.722,59 Kč a dále s ohledem na závěr učiněný v protokolu o přezkumném jednání, že insolvenční správce a dlužník shodně uznali všechny přihlášené pohledávky.

Z uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako ve výroku věcně správný, pokud se týká bodu I. výroku, avšak jiného důvodu. Pokud se týká bodu II. výroku, souhlasí odvolací soud s postupem soudu prvního stupně podle ustanovení § 150 o. s. ř. při rozhodnutí o nákladech účastníků, nebot insolvenční správce vyvolal předčasně daný incidenční spor, ačkoliv dosud pohledávku P2/2 (ale i další žalobcem přihlášené pohledávky vyjma P2/ 1) účinně nepřezkoumal.

Výrok o nákladech odvolacího řízení se řídí podle ustanovení § 202 odst. 1 a § 7 IZ apodle § 224 odst. 1 o.s.ř. I odvolací soud přistoupil kuplatnění ustanovení § 150 o.s.ř., nebot jsou v daném případě dány důvody hodné zvláštního zřetele (stejné jako v řízení u soudu prvního stupně) nepoužít dle výsledku sporu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1.1.2013).

V Praze dne 14.října 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková