104 VSPH 124/2016-38
194 ICm 3546/2015 104 VSPH 124/2016-38 MSPH 94 INS 12509/2010

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobce: JUDr. Luděk anonymizovano , anonymizovano , bytem Karlovo nám. 29, 120 00 Praha 2, zast. Mgr. Lukášem Damborským, advokátem, sídlem Václavské nám. 846/1, 110 00 Praha 1, proti žalovanému č. 1: AB insolvence v.o.s., IČO 24738115, sídlem Na Poříčí 1046/24, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Haštalská 757/21, 110 00 Praha 1, zast. Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1046/24, 110 00 Praha 1, žalovanému č. 2: Ing. Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Písečná 783, 280 02 Kolín V a žalované č. 3: Martina anonymizovano , nar. 11.5.1971, bytem Voskovcova 1075/59, 152 00 Praha 5, žalovaní č. 2 a 3 zastoupeni JUDr. Václavem Luťchou, advokátem, sídlem nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, 130 00 Praha 3, o neúčinnosti právního úkonu, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 194 ICm 3546/2015-23 ze dne 18.1.2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 194 ICm 3546/2015-23 ze dne 18.1.2016 se zrušuje a věc se postupuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zastavil řízení podle § 104 odst. 1 a § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu, kupní smlouvy ze dne 3.11.2011, uzavřené mezi žalovaným č.1 AB insolvence v.o.s. insolvenčním správcem (dále jen správce), jako prodávajícím a žalovanými č. 2 a č. 3, Ing. Václavem anonymizovano a Martinou anonymizovano , jako kupujícími rodinný dům č.p. 823, stojící na pozemku st. parc. č. 2280, pozemek st. parc. č. 2280, zastavěná plocha a nádvoří a pozemek st. parc. č. 341/52, zahrada, nacházející se v katastrálním území a obci Kolín, část obce Kolín V., vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. 2113 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín (dále jen nemovitosti; bod I. výroku), rozhodl, 194 ICm 3546/2015 MSPH 94 INS 12509/2010

že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek v částce 1.000 Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně mimo jiné uvedl, že se žalobce jako zástupce věřitelů domáhal neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 3.11.2011 z důvodu, že správce dlužníka Romana anonymizovano zpeněžil nemovitosti zapsané v majetkové podstatě mimo dražbu bez souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru a kupní smlouva tak podle § 289 odst. 1 věta třetí ve spojení s § 293 insolvenčního zákona (dále jen IZ) nenabyla účinnosti, byť ke zpeněžení nemovitostí došlo dle pokynu zajištěného věřitele Československé obchodní banky, a.s. Soud I. stupně dospěl k závěru, že se neúčinnosti právního úkonu může v insolvenčním řízení domáhat podle § 239 odst. 1 IZ pouze insolvenční správce, že zahájené řízení nemá charakter incidenčního sporu podle § 159 odst. 1 IZ, že byl žalobce usnesením insolvenčního soudu ze dne 9.11.2015 (B-164) odvolán z funkce zástupce věřitelů, a že tedy není v řízení věcně aktivně legitimován, a pro tento neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavil. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozhodl o nákladech účastníků a uložil žalobci povinnost zaplatit na soudním poplatku částku 1.000 Kč podle § 4 odst. 1 písm. a) a § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání a navrhoval věc projednat , neboť nejsou dány důvody pro zastavení řízení, žalobce měl ke dni podání žaloby věcnou aktivní legitimaci z důvodu, že byl v postavení zástupce věřitelů a z této funkce byl odvolán účelově, přičemž otázka neúčinnosti kupní smlouvy nebyla dosud vyřešena v žádném řízení.

Žalovaný č.1 v podaném vyjádření k odvolání žalobce považoval rozhodnutí soudu I. stupně za věcně správné a navrhoval je potvrdit, protože žalobce není v řízení věcně aktivně legitimován a vyvolaný spor nemá charakter incidenční žaloby. Zároveň navrhoval změnit rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení a domáhal se zaplacení částky 8.228,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 194 ICm 3546/2015 MSPH 94 INS 12509/2010

Podle § 7a IZ krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně a) v insolvenčním řízení, b) v incidenčních sporech, c) ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla porušením povinnosti podat insolvenční návrh, d) ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, e) ve věcech vyplývajících z právních vztahů mezi dlužníkem a insolvenčním správcem týkajících se majetku patřícího do dlužníkovy majetkové podstaty.

Podle § 159 odst. 1 IZ incidenčními spory jsou: a) spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, b) spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5, c) spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, d) spory na základě odpůrčí žaloby, e) spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem, f) spory o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, g) spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem, h) další spory, které zákon označí jako spory incidenční.

Podle § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům, není-li dále stanoveno jinak ( odst. 2).

Podle § 11 odst. 1 o.s.ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

Podle § 104a odst. 1 o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoliv za řízení.

Podle § 9 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. 194 ICm 3546/2015 MSPH 94 INS 12509/2010

Podle § 85 odst. 4 o.s.ř. obecným soudem insolvenčního správce při výkonu jeho funkce je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.

Na rozdíl od soudu I. stupně však zastává odvolací soud názor, že namítanou neúčinnost právního úkonu správce, tj. kupní smlouvy ze dne 3.11.2011, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty, lze posuzovat podle právní úpravy provedené v zák. č. 40/1964 Sb., účinného v době jejího uzavření, a nikoliv podle právní úpravy insolvenčního zákona (srov. § 289 odst. 3 IZ, jenž upravuje toliko žaloby o neplatnost takové smlouvy s tím, že jde o incidenční spor ve smyslu § 159 odst. 1 písm. f) IZ). Žalobu o určení neúčinnosti kupní smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty, tedy lze podat jen u obecného soudu určeného podle sídla (event. bydliště) žalovaných právě z důvodu, že nejde o incidenční spor; k zastavení řízení o takové žalobě proto nebyl dán žádný důvod, když věcně a místně příslušným soudem k jejímu projednání je dle § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 a 2, § 85 odst. 4 o.s.ř. Obvodní soud pro Prahu 1, v jehož obvodu má správce (žalovaný č. 1) své sídlo. Insolvenční soud měl řádně přezkoumat svoji věcnou příslušnost a věc předložit svému nadřízenému soudu o rozhodnutí o ní (§ 104a odst. 1 a 2 o.s.ř.), neboť Městský soud v Praze nebyl soudem příslušným pro projednání této věci. Protože tak soud I. stupně neučinil a o žalobě rozhodl napadeným usnesením, zatížil tím řízení vadou, neboť toto řízení před ním nemělo vůbec proběhnout (nešlo o žádný incidenční spor ve smyslu jejich výčtu uvedenému v § 159 IZ).

Vrchní soud v Praze z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že v předmětné věci je dána věcná příslušnost okresního soudu, neboť se nejedná o žádnou věc, k jejímuž rozhodnutí by byla založena věcná příslušnost krajského soudu jako soudu insolvenčního (§ 7a IZ). Proto usnesení soudu I. stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. b) o.s.ř. věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu věcně (§ 9 odst. 1 o.s.ř.) a místně (§ 11 odst. 2 a § 85 odst. 4 o.s.ř.) příslušnému.

K věci samé považoval odvolací soud za potřebné připomenout právní závěry, jež jsou plně aplikovatelné i na posuzovanou věc, vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze dne 8.3.2016, sp.zn. MSPH 94 INS 12509/2010, 4 VSPH 1952/2015, ve kterém se zabýval dopadem absence souhlasu zástupce věřitelů a insolvenčního soudu na účinnost smlouvy uzavřené v roce 2011 s tím, že s účinností od 1.1.2014 došlo k novelizaci IZ v tom směru, že § 289 odst. 1 IZ umožňující prodej mimo dražbu se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru s následkem, že dokud není souhlas udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti, se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele (§ 293 odst. 2 IZ ve znění revizní novely č. 294/2013 Sb.). Přiklonil se k právnímu názoru vyjádřenému v jeho dřívějších usneseních ze dne 12.6.2012, č.j. 1 VSPH 708/2012-B-62 a ze dne 194 ICm 3546/2015 MSPH 94 INS 12509/2010

26.4.2013, č.j. 3 VSPH 707/2012-B-101, dle nichž lze takový souhlas udělit i dodatečně, tedy po uzavření smlouvy o prodeji mimo dražbu. Uvedl, že je novelizované znění IZ, účinné po 1.1.2014, plně aplikovatelné i pro insolvenční řízení (jakož i právní vztahy z něho vzešlé) zahájená přede dnem nabytí účinnosti revizní novely č. 294/2013 Sb. (čl. II. přechodných ustanovení), že i v případě, kdy ve smyslu § 289 odst. 1 IZ ve znění před změnou provedenou revizní novelou byl souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru ve stejném znění předpokladem účinnosti smlouvy o prodeji mimo dražbu, pak po této novelizaci smlouva, k níž do té doby souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru udělen nebyl (a nic jiného její účinnosti nebránilo), nabyla bez dalšího účinnosti dnem 1.1.2014 (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.1.2002, sp. zn. 22 Cdo 91/2000 a usnesení téhož soudu ze dne 24.10.2002, sp. zn. 22 Cdo 562/2001 nebo ze dne 28.1.2015, sp. zn. 30 Cdo 2922/2014). Prezentovaný závěr odvolacího soudu je zcela v souladu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst.1 o.s.ř.).

V Praze dne 28.dubna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela