104 VSPH 108/2014-55
76 ICm 2212/2012 104 VSPH 108/2014-55 (KSLB 76 INS 7043/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v právní věci žalobce: KONKURSNÍ v.o.s., se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, IČO 25217959, insolvenční správkyně dlužníka Josefa anonymizovano , zastoupené advokátem JUDr. Rudolfem Vaňkem, se sídlem Liberec, Měsíčná 256/2, proti žalovanému: Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem Praha 1, Václavské nám. 66/808, IČO 27646751, zastoupenému advokátem JUDr. Romanem Majerem, se sídlem Plzeň, Úslavská 33, o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. 76 ICm 2212/2012-34 ze dne 31. května 2013 ve znění opravného usnesení č.j. 76 ICm 2212/2012-43 ze dne 20. ledna 2014,

takto:

I. Body II. a III. výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. 76 ICm 2212/2012-34 z 31. května 2013 ve znění opravného usnesení č. j. 76 ICm 2212/2012-43 z 20. ledna 2014 se potvrzují.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

V rámci insolvenčního řízení dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, Nákladní 344/2, vedeného pod sp.zn. KSLB 76 INS 7043/2012, žalovaný jako věřitel přihlásil pohledávku P10 v celkové výši 135.039,94 Kč, a to z důvodu smlouvy (KSLB 76 INS 7043/2012) o úvěru z 22.10.2002, čerpaného prostřednictvím kreditní karty VISA Electron č. 105160-0064184144/0800. Jednalo se o jistinu 25.397,60 Kč a příslušenství 109.642,34 Kč (úrok z prodlení 37.951,68 Kč, úroky z úvěru 42.942,26 Kč, náklady nalézacího řízení 15.620,40 Kč a náklady exekučního řízení 13.128,-Kč). V rozsahu 121.911,94 Kč byla pohledávka označena jako vykonatelná podle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Liberci č.j. 26 EC 135/2009-63 z 18.4.2011, kterým soud uložil dlužníkovi zaplatit věřiteli 25.397,60 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a náhradu nákladů řízení 15.620,40 Kč. Při přezkumném jednání dne 26.6.2012 insolvenční správce popřel pohledávku v celém rozsahu co do pravosti z důvodu, že rozsudek byl vydán v rozporu s procesními předpisy, přihlášená částka je v rozporu s hmotným právem, neboť se jedná o smluvní úrok ve spotřebitelské smlouvě a jsou přihlášeny úroky z úroků.

Insolvenční správce podal u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, žalobu o určení, že popřená vykonatelná pohledávka žalovaného není po právu. Žalobu odůvodnil tím, že pohledávka žalovaného byla promlčená v době podání žaloby v nalézacím řízení, dále zopakoval důvody popření pohledávky uvedené při přezkumném jednání.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že smlouvu o úvěru uzavřel s dlužníkem právní předchůdce žalovaného dne 22.10.2002. Dluh vzniklý z nepovoleného debetního zůstatku na kartovém účtu se stal splatným dne 11. 4. 2007. Na žalovaného byla pohledávka postoupena dne 15.12.2008 a dne 29.7.2009 podal žalovaný žalobu proti dlužníkovi, které bylo vyhověno uvedeným rozsudkem pro uznání Okresního soudu v Liberci. Ve smyslu § 392 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku, tj. ode dne 11.4.2007, tudíž žaloba byla podána včas za běhu čtyřleté promlčecí doby. Rozsudek pro uznání č.j. 26 EC 135/2009-63 z 18.4.2011 nabyl právní moci 2.6.2011. Žalovaný podal dne 29.7.2011 návrh na nařízení exekuce, Okresní soud v Liberci vydal dne 1.9.2011 usnesení č.j. 40 EXE 5497/2011-6, kterým nařídil exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného a k úhradě nákladů exekuce. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10.1.2012. Úrok z prodlení byl dohodnut ve výši 29 % ročně. Podle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona nemůže být důvodem popření jiné právní posouzení věci.

Při jednání žalobce uvedl, že pohledávka žalovaného nebyla promlčena a námitku promlčení neuplatňuje.

Soud prvního stupně rozsudkem z 31.5.2013 ve znění opravného usnesení z 20.1. 2014 v bodu I. výroku určil, že popření pohledávky věřitele je ve výši 40.513,68 Kč po právu. V bodu II. výroku soud zamítl žalobu v rozsahu, kterým se žalobce domáhal popření pohledávky věřitele v rozsahu 94.526,26 Kč a dále v bodu III. výroku soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku soud nejdříve konstatoval, že žaloba byla podána včas. Nárok věřitele není promlčen, neboť žaloba v nalézacím řízení byla podána dne 29.7. 2009, tedy ve lhůtě kratší než 3 roky-úvěr byl zesplatněn dne 11.4.2007. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu popření jistiny 25.397,60 Kč, úroku z půjčky v celkové výši 42.942,56, nákladů nalézacího řízení 15.620,40 a úroků z prodlení do zákonné výše 10.566 Kč. (KSLB 76 INS 7043/2012)

Soud v bodu I. výroku vyhověl žalobě v rozsahu 13.128,-Kč představujícím náklady právního zastoupení věřitele v exekučním řízení a v rozsahu 27.385,68 Kč představujícím rozdíl mezi smluvním a zákonným úrokem z prodlení. Rozhodnutí obsažené v bodu I. výroku soud blíže odůvodnil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 202 insolvenčního zákona.

Žalobce napadl bod II. výroku rozsudku a závislý výrok o náhradě nákladů řízení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a žalobu v uvedeném rozsahu zamítnout pro předčasnost. Odvolání odůvodnil tím, že je nesprávný závěr soudu o nepromlčení pohledávky. Smlouvu o úvěru neměl soud k dispozici, není znám její obsah. Z provedených důkazů nelze posoudit, které splátky nebyly uhrazeny a kdy byly splatné. Z rozsudku Okresního soudu v Liberci z 18.4.2011 neplyne, že by souvisel se smlouvou o úvěru z 22.10.2002. Přihlášená pohledávka má vady, které bránily jejímu přezkoumání a insolvenční správce měl přistoupit k odstranění vad postupem podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona. Dodatečně se žalobce omluvil z účasti při odvolacím jednání a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti.

Žalovaný se k odvolání vyjádřil a navrhl napadenou část rozsudku potvrdit. Důvodem popření vykonatelné pohledávky nemůže být jiné právní posouzení věci, což je námitka promlčení. Žalovaný odkázal též na ustanovení § 5 písm. a) a c) insolvenčního zákona; dále omluvil svou neúčast při odvolacím jednání a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti.

Odvolací soud podle § 212 o.s.ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 insolvenčního zákona přezkoumal napadenou část rozsudku (bod II. ve věci samé a závislý bod III. výroku o náhradě nákladů řízení) a po provedeném jednání, které se v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. konalo v nepřítomnosti obou účastníků, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. V souladu s § 206 odst. 2 o.s.ř. zůstal odvoláním nedotčen bod I. výroku rozsudku.

Ve smyslu § 205a odst. 1 o.s.ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Odvolací soud se proto zabýval výlučně tím, zda z hlediska účastníky tvrzených skutečností a navržených důkazů v řízení před soudem prvního stupně byly soudem zjištěny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a byl z nich vyvozen správný právní závěr.

Předmětem odvolacího řízení je zamítnutí žaloby o popření pravosti vykonatelné pohledávky v rozsahu 94.526,26 Kč, tj. jistiny 25.397,60 Kč, vykonatelného příslušenství spočívajícího v úrocích z úvěru 42.942,26 Kč, v nákladech řízení v rozsudku pro uznání 15.620,40 Kč a v částce 10.566,-Kč z celkového úroku z prodlení 37.951,68 Kč, jež odpovídá výši úroku z prodlení dle § 517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

Přihlášené příslušenství v celkové částce 109.642,34 Kč bylo v přihlášce pohledávky blíže specifikováno v příloze přihlášky a ani jistinu dluhu, spočívající podle přihlášky v úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty na základě smlouvy o úvěru, nelze označit za neurčitou pohledávku, či pohledávku s vadami. Kromě toho byla (KSLB 76 INS 7043/2012) pohledávka též konkretizována odkazem na vykonatelný rozsudek pro uznání, kterým (jak plyne z dokladů ve spise zn. 26 EC 135/2009-63) bylo rozhodnuto o pohledávce žalovaného ke kartovému účtu 105160-0064184144/0800, tj. o přihlášené pohledávce žalovaného. Odvolací soud proto nesdílí názor žalobce, že přihláška pohledávky vykazovala vady, které bylo potřeba odstranit. Konec konců ani sám žalobce-insolvenční správce, nepostupoval podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona, na který v odvolání odkazuje.

S ohledem na vykonatelnost přihlášené pohledávky s příslušenstvím se uplatní ustanovení § 199 insolvenčního zákona. Odvolací soud poukazuje na to, že podle § 199 odst. 3 insolvenčního zákona může insolvenční správce uplatnit v incidenční žalobě o popření vykonatelné pohledávky jen ty důvody popření, pro které pohledávku popřel při přezkumném jednání. Z toho důvodu nedovolené novum je námitka promlčení, kterou vznesl žalobce poprvé v žalobě, nikoliv však při přezkumném jednání. Není proto možné se touto námitkou zabývat.

Odvolací soud se plně ztotožňuje s právním závěrem Nejvyššího soudu, obsaženém v rozsudku sp.zn. 29 ICdo 7/2013 z 18.7.2013, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 106/2013. V první právní větě publikovaného rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona). Veškeré námitky, které insolvenční správce vznesl v popření pohledávky (rozsudek vydán v rozporu s procesním právem, přihlášená částka je v rozporu s hmotným právem z důvodu nedovoleného anatocismu-úročení dlužných úroků), jsou právní povahy, tudíž se jedná o jiné právní posouzení, které však je podle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona nepřípustné. Důvody popření, jež insolvenční správce uvedl, proto nemohou vést k úspěšnému popření vykonatelné pohledávky žalovaného.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když žalobu o popření vykonatelné pohledávky P10 v rozsahu 94.526,26 Kč zamítl a správně též rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 202 odst. 1 první věty insolvenčního zákona, tj. bez ohledu na úspěch žalovaného. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o.s.ř. potvrdil napadenou část rozsudku jako věcně správnou.

S ohledem na § 202 odst. 1 první věty a § 7 insolvenčního zákona a § 224 odst. 1 o.s.ř. nelze přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená (KSLB 76 INS 7043/2012)

právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu.

V Praze dne 9. června 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná