104 VSPH 105/2014-54
44 lCm 3476/2012 104 VSPH 105/2014-54 (KSPA 44 INS 22395/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v právní věci žalobkyně: Mgr. lng. Michaela Jedličková, se sídlem Skuteč, Družstevní 929, insolvenční správkyně dlužnice Hany Šafránkové, zastoupené advokátem Mgr. Martinem Červinkou, se sídlem Česká Třebová, Čechova 396, proti žalovanému: Telefónica Czech Republic, se sídlem Praha 4, Za Brumlovkou 266/2, IČO 60193336, o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č. j. 44 lCm 3476/2012-35 ze dne 23. ledna 2014, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č. j. 44 ICm 3476/2012-35 ze dne 23. ledna 2014 se potvrzuje.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodněnn

V rámci insolvenčního řízení dlužnice Hany Šafránkové, bytem Žamberk, Krčmářova 37, vedeného pod sp. zn. KSPA 44 INS 22395/2011, žalovaný jako věřitel přihlásil pohledávku (P5) v celkové výši 40.256,36 Kč, a to z důvodu nezaplacené ceny za poskytnuté telekomunikační služby. Jednalo se o jistinu 24.176,-Kč a příslušenství 16.080,36 Kč (správní poplatek 968,-Kč, úrok zprodlení 7.540,36 Kč za období 10.11.2008 až 2.9.2012 a náklady exekuce 7.572,-Kč). Vrozsahu 32.684,36 Kč byla pohledávka označena jako vykonatelná podle příkazu Českého telekomunikačního úřadu (dále jen ČTÚ) č.j. 107072/2008-636/|||.vyř z 26.1.2009, kterým ČTÚ uložil dlužnici zaplatit věřiteli cenu za poskytnuté služby elektronických komunikací 24.176,-Kč s úrokem z prodlení ročně od 10.11.2008 do zaplacení ve výši blíže specifikované v příkazu, dále náhradu nákladů řízení 968,-Kč. Při přezkumném jednání dne 25.10.2012 žalobkyně

(KSPA 44 INS 22395/2011)

(insolvenčnívsprávkyně) popřela pohledávku v celém rozsahu z důvodu, že v době vydání rozhodnutí CTU byl již nárok promlčen.

Insolvenční správkyně podala u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, žalobu o určení, že popřená vykonatelná pohledávka žalovaného není po právu. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka žalovaného je promlčená, nebot' nebyla uplatněna u soudu nebo jiného příslušného orgánu ve lhůtě stanovené v § 101 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., dále jen obč. zák.). Pohledávka žalovaného se stala splatnou nejpozději dne 7.12.2005, avšak žalována byla až dne 8.12.2008, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že námitka promlčení by nebyla ze strany ČTÚ akceptována, i kdyby ji dlužnice vznesla, nebot' smlouva s dlužnicí byla uzavřena v režimu obchodního zákoníku (dále jen ObchZ). Proto platí čtyřletá promlčecí lhůta dle §397 ObchZ. Zrozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3337/2010 z24.7.2012 plyne, že ustanovení obč. zák. o promlčení nelze považovat za ustanovení na ochranu spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4 ObchZ.

Žalobkyně replikovala, že na danou věc lze aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. l. ÚS 3512/11 z 11.11.2013, podle kterých nelze ve spotřebitelských smlouvách do všeobecných obchodních podmínek zahrnovat ujednání o smluvní pokutě či rozhodčí doložce a tyto musí být součástí smlouvy samotné, tj. listiny, na kterou spotřebitel připojil svůj podpis. Obchodní podmínky mohou obsahovat pouze ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Ztoho důvodu byla pohledávka žalovaného promlčená v době, kdy žalovaný podal návrh u ČTÚ.

Soud prvního stupně rozsudkem z 23.1.2014 zamítl žalobu a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozsudku soud shledal prokázaným, že 11.2.2005 byla žalovanému doručena žádost dlužnice o poskytování telekomunikačních služeb sítě Eurotel. Dlužnice se seznámila s všeobecnými obchodními podmínkami a s žalovaným se dohodla na tom, že jejich závazkový vztah se řídí obchodním zákoníkem. Dlužnice následně neplnila své závazky ze smlouvy, žalovaný proto ukončil 5.1.2006 smluvní vztah a dne 8.12.2008 doručil návrh správnímu úřadu. Podle zákona č. 127/2005 Sb. (zákona o elektronických komunikacích) a zákona č. 500/2004 Sb. (správního řádu) je ČTÚ správním úřadem příslušným k projednání sporu o splnění povinnosti za poskytnutou službu mezi žalovaným a dlužnicí. Správní úřad přezkoumal návrh vypořádal se, se skutkovou a právní stránkou věci a uložil dlužnici zaplatit žalovanému 24.176,-Kč s příslušenstvím.

Promlčecí doba činí čtyři roky dle § 397 ObchZ, tudíž právo žalovaného nemohlo být promlčeno, když smluvní vztah byl ukončen dne 5.1.2006 a návrh byl ČTÚ doručen 8.12.2008. Soud proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 202 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

Žalobkyně napadla rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhla rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět. Odvolání odůvodnila tím, že mezi žalovaným a dlužnicí nedošlo kplatné volbě práva dle §262 odst. 1 ObchZ, nebot' tato byla jednostranně výhodná pro žalovaného. Žalobkyně opakovaně odkázala na závěry nálezu

(KSPA 44 lNS 22395/2011)

Ústavního soudu sp. zn. l. ÚS 3512/11 z 11.11.2013. Promlčecí doba začala běžet dne 7.12.2005, nikoliv 5.1.2006, jak uvedl soud.

Žalovaný se k odvolání vyjádřil a navrhl napadený rozsudek potvrdit stím, že mezi žalovaným a dlužnicí došlo k platné volbě práva, a to obchodního zákoníku. Jak již uvedl, dle judikatury Nejvyššího soudu nelze ustanovení obč. zák. o promlčení považovat za ustanovení na ochranu spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4 ObchZ.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 insolvenčního zákona přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Odvolací soud se proto zabýval výlučně tím, zda z hlediska účastníky tvrzených skutečností a navržených důkazů v řízení před soudem prvního stupně byly soudem zjištěny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a byl z nich vyvozen správný právní závěr.

Popřená pohledávka byla žalovanému přiznána správním rozhodnutím ČTÚ, přičemž kapitalizovaná výše pohledávky činí 32.684,36 Kč. ČTÚ je podle § 129 odst. 1 zákona č.127/2005 Sb. o elektronických komunikacích orgánem příslušným k rozhodování sporů mezi osobou vykonávající komunikační činnost (žalovaným) a uživatelem (dlužnicí). Příkaz ČTÚ je správním rozhodnutím vydaným dle zákona č. 500/2004 Sb. (správního řádu). l kdyby skutečně byla v době vydání rozhodnutí ČTÚ přiznaná pohledávka promlčená, jak tvrdila v popření pohledávky žalobkyně, neměla by tato okolnost žádný vliv na rozhodnutí ČTÚ. Promlčení pohledávky nezpůsobuje její zánik (nejedná se o prekluzi), není proto dán žádný důvod, proč by nemohlo být vsoudním, správním či rozhodčím řízení uloženo dlužníkovi zaplatit promlčenou pohledávku (nad rámec uvedeného odvolací soud uvádí, že žalobkyně ani netvrdila a nebylo též ani zjištěno, že by dlužnice ve správním řízení vznesla námitku promlčení).

Dále je nutno vzít vúvahu, že žalobkyně popřela vykonatelnou pohledávku žalovaného. Vtakovém případě se uplatní ustanovení §199 insolvenčního zákona. Odvolací soud se plně ztotožňuje správním závěrem Nejvyššího soudu, obsaženém v rozsudku sen. zn. 29 lCdo 7/2013 z 18.7.2013, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 106/2013. V první právní větě publikovaného rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že Upřihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popřeníjejí pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona). Odvolací soud poukazuje na to, že námitka promlčení není skutkovou, nýbrž právní námitkou. Ztoho důvodu je tato námitka žalobkyně nepřípustná. Navíc, i kdyby došlo k procesní situaci, že by ČTÚ nesprávně posoudil v jeho řízení vznesenou námitku promlčení (tato situace nenastala), jednalo by se ze strany žalobkyně o jiné právní posouzení, které však je dle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona nepřípustné a nemůže být důvodem popření vykonatelné pohledávky (viz blíže právní závěry obsažené vjiž uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 lCdo 7/2013).

(KSPA 44 lNS 22395/2011)

Pohledávka 7.572,-Kč (náklady oprávněného) byla přiznána exekučním příkazem č. j. 080 EX 1761/09-10 ze 7.10.2009 za náklady provádění exekuce. Žalovaný ji přihlásil jako nevykonatelnou, byt' se jedná o vykonatelnou pohledávku. Uvedená pohledávka tvoří příslušenství nároku věřitele z přiznané jistiny z pohledávky P5 ve výši 24.176,-Kč a odvolací soud ji shledal ze stejných shora uvedených důvodů za přihlášenou oprávněně.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když žalobu o popření pohledávky P5 ve výši 40.256,36 Kč zamítl a správně též rozhodl o náhradě nákladů řízení vsouladu s §202 odst. 1 první věty insolvenčního zákona, tj. bez ohledu na úspěch žalovaného. Odvolací soud proto vsouladu s §219 o. s. ř. potvrdil rozsudek jako věcně správný.

S ohledem na § 202 odst. 1 první věty a § 7 insolvenčního zákona a § 224 odst. 1 o. s. ř. nelze přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval vprvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu.

V Praze dne 9. června 2014

JUDr. Ladislav D e r k a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková