103 VSPH 99/2014-99
26 ICm 1294/2013 103 VSPH 99/2014-99 (KSCB 26 INS 15267/2012)

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: Milan anonymizovano , anonymizovano , bytem Velký Beranov 206, proti žalovaným: 1) JUDr. Josef Šťastný se sídlem Horažďovice, Ševčíkova 38, insolvenční správce dlužnice Vladislavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Řepice 108, 386 01 Strakonice, zast. JUDr. Markem Štlastným, advokátem se sídlem Horažďovice, Ševčíkova 38, 2) Vladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Řepice 108, 386 01 Strakonice, zast. JUDr. lvanou Seifertovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Masarykovo nábřeží 12, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. prosince 2013, č.j. 26 lCm 1294/2013-75, ve znění opravného usnesení ze dne 18. prosince 2013 č.j. 26 lCm 1294/2013-85, takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. prosince 2013, č.j. 26 ICm 1294/2013-75, ve znění opravného usnesení ze dne 18. prosince 2013, č.j. 26 ICm 1294/2013-85, se v bodu |||. výroku mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 9.930,-Kč.

||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou vůči žalovaným domáhal rozhodnutí, jímž by soud určil, že jeho dílčí pohledávky ve výši 104.081,20 Kč, 341.250,-Kč a 136.500,-Kč přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice jsou po právu.

Žalovaný 1) navrhl žalobu zamítnout stím, že není ve věci pasivně legitimován, nebotljako insolvenční správce pohledávku žalobce nepopřel.

Žalovaná 2) navrhla zamítnutí žaloby stím, že uvedené pohledávky jsou vymáhány, resp. přihlášeny duplicitně.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu o určení pravosti uvedených pohledávek vůči žalované 2) zamítl (bod l.výroku), řízení vůči žalovanému 1) zastavil (bod ll.výroku) a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému 1) ve výši 41.486,35 Kč (bod lll.výroku) a žalované 2) ve výši 21.320,-Kč (bod lV.výroku). Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 1) odůvodnil § 146 odst. 2 o.s.ř. stím, že žalobce vzal vůči žalovanému 1) žalobu zpět, a proto řízení zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. Žalovanému 1) přiznal náhradu v rozsahu sazby odměny ve výši 10.660,-Kč za jeden úkon právní služby

(KSCB 26 INS 15267/2012) podle § 7 odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif-AT), celkem tak přiznal náhradu za tři úkony, a dále náhradu za zmeškaný čas a cestovní náhrady kjednání ve výši 1.406,24 Kč včetně DPH. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu kžalované 2) odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř. stím, že jí přísluší náhrada za dva úkony právní služby dle § 7 odst. 16 AT.

Výše uvedený rozsudek a usnesení napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti jeho bodu lll. výroku a navrhl, aby ho odvolací soud v tomto rozsahu změnil tak, že žalovanému 1) náhradu nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. nepřizná vůbec, nebot, sám je advokátem a není namístě, aby byl zastoupen jiným advokátem pracujícím s ním ve sdružení. Žalobu vzal zpět po poučení soudu, nebot, nemá právní vzdělání. Zdůraznil, že soud měl při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu kžalovanému 1) brát zřetel ke všem okolnostem věci, zejména ktomu, že vzal žalobu vůči tomuto účastníku řízení zpět.

Žalovaný 1) s napadeným rozhodnutím souhlasil a namítl, že od počátku byla žaloba podaná proti němu neodůvodněně a že důvod zpětvzetí žaloby je třeba hledat výlučně na straně žalobce, jemuž nebránilo nic vtom, aby využil právní pomoci a informoval se před podáním žaloby, popř. se nechal v řízení zastoupit. Svým postupem žalobce nezachoval nezbytnou míru opatrnosti. Uzavřel, že nebyl nikterak omezen nechat se v řízení zastupovat advokátem a nevidí důvod, proč by měl soud rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle § 150 o.s.ř.

Žalovaná 2) uvedla, že není na překážku, aby se insolvenční správce, jenž je současně advokátem, nechal v řízení zastupovat jiným advokátem, s nímž spolupracuje ve sdružení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu s § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 146 odst. 2 jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Podle tohoto ustanovení se zavinění posuzuje výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku; tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně), náhradu nákladů řízení, jež vřízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého prava.

K postupu podle § 150 o.s.ř.:

(KSCB 26 INS 15267/2012)

Podle ustanovení § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Zákonodárce tak upravil případy, ve kterých se přiznání náhrady nákladů řízení jeví jako nepřiměřená tvrdost. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení (je třeba vzít zřetel nejen na poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale musí také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka), k okolnostem, jež vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení apod., a je nutno je hledat v řízení samotném.

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce v průběhu řízení neprokazoval, že jeho majetkové poměry by umožnily postupovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. Důvody zvláštního zřetele hodné k tomuto postupu k tomuto postupu odvolací soud neshledal v žalobcem tvrzené neznalosti práva ani v okolnosti, že je žalovaný 1) advokátem, nebot, postup, kdy insolvenční správce advokát vsouvislosti se svými povinnostmi zmocní ke svému zastupování jiného advokáta, je zcela standardní a právní úprava to nevylučuje.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dovodil, že není namístě postupovat podle § 150 o.s.ř. a ve sporu úspěšnému žalovanému 1) nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení.

K výši náhrady nákladů:

Podle § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud konstatuje, že na žalobce je třeba hledět jako na účastníka řízení, který neměl z procesního hlediska ve sporu úspěch vůči žalované 2), a že současně zavinil, že řízení proti žalovanému 1) muselo být zastaveno. Proto odůvodnění závěru soudu prvního stupně o přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému 1) podle § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. je namístě, nebot, žalobce zavinil zastavení řízení vůči tomuto účastníku.

Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce je však namístě, pokud se jedná o výši přiznané náhrady nákladů řízení žalovanému 1). Odvolací soud konstatuje, že samotné odůvodnění výše této náhrady je nedostatečné a lze ji jen obtížně na základě napadených rozhodnutí přezkoumat (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). Přesto bylo lze podle obsahu spisu o náhradě nákladů žalovaného 1) kodvolání žalobce rozhodnout. Soud prvního stupně přiznal žalovanému 1) náhradu nákladů podle jeho vyúčtování, v němž požadoval náhradu za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a § 7 AT vycházeje z tarifní hodnoty 581.831,20 Kč, tj. 10.660,-Kč za jeden úkon, celkem za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, porada s klientem přesahujícím jednu hodinu dne 5.12.2013, účast na jednání u soudu dne 5.12.2013), tj. 31.980,-Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 AT za 3 úkony právní služby po 300,-Kč, tj. 900,-Kč, náhradu cestovného osobním vozidlem

(KSCB 26 INS 15267/2012) ve výši 1.006,24 Kč kjednání dne 5.12.2013 na trase Horažďovice-České Budějovice a zpět v celkové délce 152 km a náhradu za promeškaný čas dle § 14 AT za čtyři půlhodiny po 100,-Kč k uvedenému jednání, tj. 400,-Kč, což s 21 % DPH ve výši 7.200,11 Kč činí soudem přiznanou částku 41.486,35 Kč.

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud vycházel z nesprávné tarifní hodnoty sporu, nebot, se jedná o určovací žalobu a proto náhrada nákladů řízení žalovaného 1) před soudem prvního stupně činí toliko 9.930,-Kč za dva úkony právní služby (převzetí věci a příprava a účast na jednání dne 5.12.2013) po 3.100,-Kč z tarifní hodnoty 50.000,-Kč (§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c/ AT, ve znění účinném od 1.1.2013), a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 600,-Kč za dva úkony po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 AT, což s připočtením náhrady ztráty za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 AT ve výši 400,-Kč a náhrady cestovného ve výši 1.007,-Kč, jež žalovaný 1) vyúčtoval v souladu s vyhl. č. 472/2012 Sb. a § 13 odst. 4 AT, a 21 % DPH ve výši 1.723,-Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. představuje celkem shora uvedenou částku. Odvolací soud nepřiznal žalovanému 1) náhradu za jeden úkon právní služby spočívající v poradě mezi ním a zástupcem, jak prokazuje zápisem ze dne 5.12.2013, v němž seznámil svého zástupce s projednávanou věcí, sjeho dosavadním stanoviskem, na němž trvá a udělil mu plnou moc kzastupování stím, že právní porada (zahájená v 8.00 hod.) trvala 70 minut, nebot, se tak stalo v rámci převzetí zastoupení a přípravy (§ 11 odst. 1 písm. a/ AT) a tato porada pak nepředstavuje další poradu s klientem přesahujícím jednu hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

Napadený rozsudek ve znění opravného usnesení proto odvolací soud v bodu lll. výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. změnil a zavázal žalobce k náhradě nákladů za právní zastupování advokátem v řízení před soudem prvního stupně, jak uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení. Ve zbývající části zůstal napadený rozsudek ve znění opravného usnesení nedotčen (§ 206 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.)

V Praze dne 29. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Andrea Synková