103 VSPH 960/2015-55
198 ICm 3602/2014 103 VSPH 960/2015-55 (MSPH 98 INS 36628/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., v právní věci žalobce: TERATERA, s.r.o., IČO 24728179, se sídlem Praha 1, Opletalova 1015/55, proti žalovanému: JUDr. Kateřina Martínková se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Sokolská tř. 22/966, insolvenční správkyně dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci, IČO 255 71 150, se sídlem Praha 8, Sokolovská 17, zast. Mgr. Ing. Josefem Davidem, advokátem se sídlem Praha 1, Zlatnická 1582/10, o vyloučení směnky z majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 198 ICm 3602/2014-36 ze dne 3. července 2015, ve znění opravného usnesení č.j. 198 ICm 3602/2014-41 ze dne 10. srpna 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 198 ICm 3602/2014-36 ze dne 3. července 2015 ve znění opravného usnesení č.j. 198 ICm 3602/2014-41 ze dne 10. srpna 2015 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhá vyloučení jím dne 9.11.2012 vystavené směnky vlastní č. 502442044 z majetkové podstaty dlužníka zařazené pod položku č. 871.

Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že se řízení ve věci přiznání žalobkyni osvobození od soudních poplatků zastavuje (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Uvedl, že žalobce podal 25.5.2015 návrh na osvobození od soudních poplatků a cituje § 103 a § 159a odst. 5 občanského soudního řádu (o.s.ř.) a konstatoval, že o žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku bylo již rozhodnuto usnesením z 2.1.2015 (list. č. 17), jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4.5.2015, č.j. 102 VSPH 226/2015-27 (právní moc nastala 4.6.2015). Uzavřel, že překážka pravomocně rozhodnuté věci brání tomu, aby byla věc opětovně projednána, přičemž žalobce neuvedl a nedoložil žádnou změnu okolností, na jejímž základě by přistoupil k novému posouzení, zda poměry žalobce umožňují jeho osvobození od soudních poplatků. Protože překážka věci pravomocně rozhodnuté je takový nedostatek podmínky řízení, jež nelze odstranit, (MSPH 98 INS 36628/2013)

řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Toto usnesení napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že mu přizná osvobození od soudních poplatků. Vysvětlil, že v důsledku změn v majetkové struktuře společnosti a v jejím vedení není schopen předmětné dokumenty předložit, neboť se mu dosud nepodařilo zrekonstruovat účetní a smluvní dokumentaci, a že většina jeho majetku je zatížena zástavními právy třetích osob, o jejichž platnost vede řadu soudních sporů, takže jej nelze zpeněžit a získat finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku, jimiž v současné době objektivně nedisponuje.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že je opodstatněno, byť z jiných než žalobcem uvedených důvodů.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Jak plyne z uvedené právní úpravy, musí být pro osvobození od soudních poplatků splněny zároveň dva předpoklady, tj. že účastníkovy majetkové poměry s ohledem na okolnosti případu odůvodňují výjimečně přiznat osvobození od soudních poplatků a zároveň, že účastník v řízení neuplatňuje zřejmě bezúspěšně své právo. Jinak řečeno, i když to odůvodňují poměry účastníka, nelze mu přiznat osvobození od soudních poplatků při svévolném nebo zjevně bezúspěšném uplatňování nebo bránění práva. Tak tomu bude tam, kde jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele (aniž by bylo třeba provádět dokazování), je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno.

Podle § 159a odst. 5 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věci projednána znovu. Podle § 167 ods.t 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Podle § 160 odst. 1 a 4 insolvenčního zákona incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne (věta prvá).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v průběhu řízení soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, jak popsáno shora v odůvodnění napadeného usnesení.

Usnesením z 19.6.2016 (číslo listu 34) vyzval soud prvního stupně žalobce k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč podle položky 13 odst. 1 písm. d) (MSPH 98 INS 36628/2013) sazebníku soudních poplatků dle zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění změn a doplňků.

Na tuto výzvu reagoval žalobce podáním z 25.5.2015, v němž uvedl, že se jeho majetková situace od původní žádosti o osvobození od soudních poplatků podstatně změnila, proto opětovně žádá o osvobození s odkazem na nález Ústavního soudu ČR z 20.1.2012, sp. zn. I. ÚS 1439/2009, takže novému rozhodnutí o osvobození nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté předchozím rozhodnutím z 2.1.2015. To považuje za nedostatečně odůvodněné, neboť se v něm soud prvního stupně nezabýval jeho skutečnými majetkovými poměry, jež ani nezkoumal. Uzavřel, že objektivně nedisponuje dostatečnými finančními prostředky, kterými by mohl poplatkové povinnosti dostát.

Z žalobcem citovaného nálezu Ústavního soudu ČR se podává, že rozhodnutí o předchozí žádosti nebrání tomu, aby soud rozhodl o žádosti nové (nejde o překážku věci již pravomocně rozhodnuté), neboť každá nová žádost o osvobození od soudních poplatků musí být posouzena podle okolností a podmínek, které jsou zde v době jejího dalšího podání. Pokud soud o takové žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ani nerozhodl samostatným usnesením, ani se s ní žádným způsobem nevypořádal v odůvodnění usnesení o zastavení řízení o žalobě, a řízení ve věci zastavil, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, neboť stěžovateli bylo takovým postupem soudu odepřeno právo na přístup k soudu a tedy i právo na meritorní projednání jeho věci. Ústavní soud pokračoval, že o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14.10.2004, č. j. III. ÚS 404/04, dostupné na www.nalus.cz). O této skutečnosti se však může soud přesvědčit teprve po předložení potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobcem, nikoli z neodůvodněné žádosti o osvobození od soudního poplatku.

Z uvedeného nálezu Ústavního soudu se především podává, že rozhodnutí o předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků nepředstavuje překážku věci pravomocně rozsouzené (§ 159a odst. 5 o.s.ř.), přičemž v daném případě se soud prvního stupně nijak s druhým návrhem žalobce na osvobození nevypořádal v rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, o němž dosud nerozhodl. Rozhodl toliko o zastavení řízení ve věci přiznání žalobkyni osvobození od soudních poplatků, jež však není samostatným řízením, o kterém by mohlo být pravomocně rozhodnuto. S ohledem na skutečnost, že soud prvního stupně nerozhodl o zastavení řízení (o vyloučení směnky z majetkové podstaty dlužníka), v jehož odůvodnění by se vypořádal i s opakovanou žádostí žalobce o osvobození od soudních poplatků, nebylo pak namístě ani rozhodovat o nákladech řízení, zejména s odůvodněním podle § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť toto ustanovení bylo účinné do 31.12.2013. (MSPH 98 INS 36628/2013)

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil, neboť soud prvního stupně zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a věc mu vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

V něm by soud měl postupovat podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona a rozhodnout o odmítnutí žaloby, aniž by bylo třeba před tím žalobce vyzývat k zaplacení soudního poplatku, resp. zabývat se jeho žádostmi o osvobození od placení soudního poplatku. V této souvislosti odkazuje odvolací soud např. na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 103 VSPH 904/2015-37, 198 ICm 3587/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013) ze 7.12.2015, v němž se plně ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně co do výkladu ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního zákona se závěrem, že domáhá-li se žalobce vyloučení směnky z majetkové podstaty dlužníka, z níž je sám zavázán (jako je tomu v projednávané věci), a je tedy dlužníkem dlužníka, není osobou, jejíž právo by vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty, pročež k podání předmětné žaloby není oprávněn (procesně legitimován), neboť svou obranu proti nárokům ze směnky může žalobce uplatnit až v případném řízení o žalobě insolvenčního správce o její zaplacení dle § 294 insolvenčního zákona nebo, v závislosti na konkrétních okolnostech, se eventuálně může domáhat vyjasnění svého postavení žalobou o určení dle § 80 o.s.ř.

Po uč e ní : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 28. ledna 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná