103 VSPH 946/2015-65
70 ICm 3851/2014 103 VSPH 946/2015-65 (KSPH 70 INS 17362/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. ve věci žalobkyně: Miloslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Karlík, Mořinská 175, zast. JUDr. Ivanou Seifertovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Legerova 39, proti žalovanému: Credico europe a.s. se sídlem Praha 1, Maltézské náměstí 537/4, IČO: 24840262, zast. JUDr. Veronikou Fryšákovou, Šimánkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Tomkova 57, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2015, č.j. 70 ICm 3851/2014-46,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2015, č.j. 70 ICm 3851/2014-46, se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 4.114,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho advokáta.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, že pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na její majetek v části převyšující 1.500.000,-Kč není po právu.

V odůvodnění svého rozhodnutí, cituje ust. § 160 odst. 4, § 140 odst. 2 (správně § 410 odst. 2) z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen InsZ, dospěl k závěru, že účinky popření pohledávky dlužníkem v případě, že tyto byly uznány insolvenčním správcem při schválení oddlužení nastávají pouze ve vztahu k nezajištěným pohedávkám. Zajištěné pohledávky nejsou popěrným právem dlužníka dotčeny. Žalobkyně k podání předmětné žaloby tedy není věcně legitimována. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., když vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný.

Toto usnesení napadla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a žádá, aby bylo změněno tak, že předmětná pohledávka žalovaného není po právu, příp. aby bylo zrušeno. Vyjádřila přesvědčení, že napadeným rozhodnutím bylo dlužníku upřeno právo obrany proti nedůvodné pohledávce žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení. (KSPH 70 INS 17362/2014)

Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že jej má za správné.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž ve smyslu ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) InsZ nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle § 2 písm. g) InsZ pro účely tohoto zákona se rozumí zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.

Podle § 166 InsZ zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.

Podle § 192 odst. 1, 3 InsZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět. Není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

Podle § 410 InsZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku. Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

Podle § 160 odst. 1, 4 InsZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení pokračovat.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že při přezkumném jednání konaném dne 8.10.2014 žalobkyně popřela (insolvenčním správcem uznanou) pohledávku žalovaného ve výši 1.704.829,06 Kč. Z přihlášky pohledávky žalovaného, z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 8.10.2014 a ze seznamu pohledávek plyne, že 4 pohledávky žalovaného v celkové výši (KSPH 70 INS 17362/2014)

3.115.783,03 Kč byly přezkoumány jako pohledávky vykonatelné a zajištěné. Přihlášena byla pohledávka ve výši 1.876.716,53 Kč (jistina 1.538.324,-Kč a zákonný úrok z prodlení 338.392,53 Kč ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 2.8.2011) jako pohledávka č. 1, pohledávka ve výši 225.000,-Kč (jednorázová smluvní pokuta dle čl. VIII odst. 2 smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 2.8.2011) jako pohledávka č. 2, pohledávka ve výši 927.000,-Kč (smluvní pokuta dle čl. VII odst. 1 smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 2.8.2011) jako pohledávka č. 3 a pohledávka ve výši 87.066,50 Kč (náklady výkonu rozhodnutí) jako pohledávka č. 4. Usnesením ze dne 3.11.2014 bylo schváleno oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře.

Na základě uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že za stavu, kdy žalobkyně v postavení dlužníka popřela vykonatelnou zajištěnou pohledávku žalovaného coby jejího věřitele, nelze než dospět k závěru, že k podání žaloby na její určení (resp. popření) s jí zamýšlenými účinky není ve smyslu § 160 odst. 4 InsZ oprávněna. Z výše citované právní úpravy totiž plyne, že při popření zajištěné vykonatelné pohledávky v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužníkem, tento aktivně legitimován k podání žaloby na určení pravosti dotčené pohledávky není. V tomto případě ustanovení § 410 odst. 2 a 3 InsZ, které se použije na dlužníkovo popření nezajištěných pohledávek, neplatí. Zajištěné pohledávky nejsou popěrným úkonem dlužníka v oddlužení dotčeny.

Napadené usnesení je tedy věcně správné a odvolací soud je proto, včetně závislého výroku o nákladech řízení, podle § 219 o.s.ř. za použití § 7 InsZ potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1,2, § 137 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. Vycházel přitom z toho, že žalovaný byl v tomto řízení zcela úspěšný, a proto má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému bránění svého práva v plné výši. Ty představují: (i) odměna advokáta za zastupování žalovaného v řízení před odvolacím soudem ve výši 3.100,-Kč, jež tvoří 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) podle ust. § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4, písm. c) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., (ii) náhrada hotových výdajů advokáta žalovaného za 1 úkon právní služby ve výši 300,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a (iii) částka ve výši 714,-Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 21%, kterou je ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. advokát žalovaného povinen z odměny a z náhrad odvést podle z.č. 235/2004 Sb. Celkem tedy 4.114,-Kč.

Za stavu, kdy žalobkyně (kvalifikovaně zastoupená advokátem) podala předmětnou žalobu zjevně bez jakékoliv šance na její úspěch, odvolací soud neshledal v jí tvrzených okolnostech, totiž že je účastna insolvenčního řízení, ve kterém je zpeněžován její veškerý majetek a jejím jediným příjmem je starobní důchod, důvody hodné zvláštního zřetele, které by mu umožňovaly výjimečně žalovanému právo na náhradu nákladů řízení dle § 150 o.s.ř. nepřiznat.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu (KSPH 70 INS 17362/2014)

závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. ledna 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná