103 VSPH 945/2015-41
44 ICm 2650/2014 103 VSPH 945/2015-41 (KSUL 44 INS 8330/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: Ing. Jan Rippel se sídlem Louny, Dobroměřice 419, insolvenční správce dlužníků: Tibor anonymizovano , anonymizovano , bytem Benešov nad Ploučnicí, Nám. Míru 1 a Simona anonymizovano , anonymizovano , bytem Děčín, Tržní 1932/26, proti žalovanému: Český inkasní kapitál, a.s., se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 808/66, IČO: 27646751, zast. JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Plzeň, Úslavská 33, o určení pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. října 2015, č. j. 44 ICm 2650/2014-19,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 44 ICm 2650/2014-19 ze dne 1. října 2015 se mění tak, že žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníky vykonatelnou pohledávku ve výši 89.364,22 Kč v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSUL 44 INS 8330/2014, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Žalobce se v postavení insolvenčního správce dlužníků domáhá určení, že žalovaný nemá za dlužníky pohledávku ve výši 89.364,22 Kč (z čehož 24.114,-Kč isir.justi ce.cz (KSUL 44 INS 8330/2014) představuje jistinu a 33.255,56 Kč úrok z úvěru, 16.744,66 Kč úrok z prodlení a 15.250,-Kč náklady řízení), kterou přihlásil do insolvenčního řízení jako vykonatelnou na základě rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 11. 2011, č. j. 25 EC 765/2010-29. Přihlášenou pohledávku popřel z důvodu jejího promlčení ještě před jejím uplatněním v řízení, v němž byl nárok na její uspokojení žalovanému přiznán. Protože dlužníci námitku promlčení v tomto řízení nevznesli, činí tak v insolvenčním řízení s tím, že se nejedná o jiné právní posouzení věci ve smyslu § 199 odst. 2 z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ).

Žalovaný žádá zamítnutí žaloby. Namítl, že úspěchu žalobce brání ustanovení § 199 odst. 2 z. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (InsZ), které jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu umožňuje uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí s tím, že důvodem popření však nemůže být pouhé jiné právní posouzení věci. Vyjádřil přesvědčení, že námitka promlčení přihlášené pohledávky je námitkou opírající se o nepřípustné jiné právní posouzení věci.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl. Své rozhodnutí staví na skutkových zjištěních, že dne 16. 5. 2014 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků. Žalovaný přihlásil nezajištěnou pohledávku ve výši 89.364,22 Kč, vzniklou společnosti GE Money Multiservis a.s. za dlužníkem ze smlouvy o vydání a užívání kreditní karty č. 2490932501 ze dne 8. 9. 2005. Na žalovaného byla postoupena smlouvou ze dne 11. 12. 2009. Pohledávka je vykonatelná na základě rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 11. 2011, č. j. 25 EC 765/2010-29, který nabyl právní moci dne 25. 1. 2012. Na přezkumném jednání ji žalobce popřel s odůvodněním, že pohledávka byla ještě před zahájením nalézacího řízení promlčena. S odkazem na ust. § 199 InsZ dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas a pohledávka byla žalobcem popřena důvodně, neboť od úvěrové smlouvy bylo odstoupeno dne 12. 4. 2006 a žaloba byla podána dne 13. 5. 2010. Smlouva o úvěru je absolutní obchod a promlčecí doba tedy činí 4 roky. Vyjádřil názor, že námitka promlčení není jiným právním posouzením věci, neboť tato otázka nebyla Okresním soudem v Děčíně vůbec řešena.

Včas podaným odvoláním proti tomuto rozhodnutí žalovaný navrhl jeho změnu s tím, aby bylo určeno, že žalovaný má za dlužníky předmětnou pohledávku. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí, kterým mu byla pohledávka přiznána, již obsahuje právní posouzení věci, a nelze přičítat k jeho tíži, že dlužník byl v řízení nečinný. Není v pravomoci správce přezkoumávat již pravomocná rozhodnutí soudu a libovolně popírat přihlášené vykonatelné pohledávky. Vyjádřil přesvědčení, že jím uplatněná námitka promlčení pohledávky není námitkou, která by mu dle § 199 odst. 2 InsZ svědčila.

Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že toto je věcně správné. Zdůraznil, že pohledávka byla judikována v řízení, jež bylo zahájeno v době, kdy byla promlčena. Námitka promlčení není námitkou právní, nýbrž skutkovou a i kdyby byla námitkou právní, nepředstavuje jiné právní posouzení věci, jež § 199 IZ vylučuje. Nebyla-li vznesena v řízení, v němž byla pohledávka (KSUL 44 INS 8330/2014) judikována, soud se s ní nemusel vypořádávat, a takové právní posouzení tedy nebylo předmětem jeho úvah. Poukázal na ust. § 410 odst. 3 InsZ, v němž jsou omezeny důvody popření vykonatelné pohledávky dlužníkem s tím, že jedním z nich je také to, že pohledávka je promlčena a nevidí důvod, aby tato námitka nemohla být uplatněna i správcem. Mimo to Vrchní soud v Praze námitku promlčení uplatněnou správcem připustil v rozhodnutí sen. zn. 103 VSPH 88/2013. V rozhodnutí vydaným ve věci pod sen. zn. 103 VSPH 11/2015 takovou námitku naopak nepřipustil.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je opodstatněné.

Podle § 199 InsZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

K problematice jiného právního posouzení věci se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sen. zn. 29 ICdo 7/2013, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení předcházejícím vydání tohoto rozhodnutí. U rozsudků pro uznání a pro zmeškání se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) promítá v předem definovaném a zákonem omezeném typu odůvodnění (§ 157 odst. 3 o.s.ř.).

Skutková zjištění soudu prvního stupně, na nichž tento staví svůj závěr o důvodnosti žaloby, mají spolehlivou oporu ve zjištěném skutkovém stavu věci, nejsou však náležitě právně posouzena.

V podrobnostech odvolací soud sice sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že žaloba byla ve smyslu § 199 odst. 1 InsZ podána včas a že účastníci jsou ve sporu věcně legitimováni, nicméně jeho závěr, že žalobci svědčí právo účinně popírat pravost přihlášené vykonatelné pohledávky z důvodu jejího promlčení považuje za mylný.

V tomto směru odvolací soud konstatuje, že jako důvod popření vykonatelné pohledávky lze uplatnit jen takové skutečnosti, jež nebyly předmětem zkoumání v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí, které by mohly vést ke zjištění jiného skutkového stavu a z tohoto důvodu přivodit pro namítajícího insolvenčního správce rozhodnutí, jež by vyznělo v dlužníkův prospěch. Při nezměněném skutkovém stavu v rámci insolvenčního řízení tak jiné právní posouzení věci je vyloučeno. Námitka (KSUL 44 INS 8330/2014) promlčení vznesená insolvenčním správcem jako důvod popření sporné pohledávky však není skutkovou námitkou neuplatněnou dlužníkem v řízení předcházejícím vydání pravomocného rozhodnutí, která by vedla k jinému právnímu posouzení, a která by mohla být důvodem pro popření vykonatelné pohledávky ve smyslu § 199 odst. 2 InsZ. Představuje jiné právní posouzení věci, jež § 199 odst. 2 InsZ vylučuje. Jedná se totiž o právní námitku procesní povahy, jež má hmotněprávní dopady (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Odo 631/2004) projevující se v oslabení práva oprávněného do té míry, že se nemůže obrátit pro jeho ochranu k soudu, avšak na skutkovém zjištění nic nemění.

Nelze také opomenout, že v exekučním řízení nebo v řízení o výkon rozhodnutí nelze námitku promlčení vznést (srov. rozhodnutí pod sp. zn. 29 Cdo 1699/2010 a 29 Cdo 1472/2012) a není rozumného důvodu pro závěr, aby v insolvenčním řízení, jehož cílem je také nucené uspokojení, byť jen poměrné, judikovaných pohledávek insolvenčních věřitelů, by tomu mělo být jinak (viz také rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 7. 2015, č. j. 103 VSPH 11/2015).

Argumentace žalobce založená jednak na tvrzení, že v rozsudku z 5. 2. 2013, č. j. 103 VSPH 88/2013-77, odvolací soud námitku promlčení uplatněnou správcem vůči vykonatelné pohledávce připustil, a jednak na obsahu ustanovení § 410 odst. 3 InsZ, které má dle žalobce dlužníku (a tedy i správci) umožňovat uplatnit námitku promlčení vůči vykonatelné pohledávce, není na místě.

Podle § 410 odst. 3 InsZ jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

Je tedy zřejmé, že zákon umožňuje dlužníku uplatnit proti vykonatelné pohledávce skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka je promlčená a nikoliv námitku promlčení pohledávky, ke kterému mělo dojít před zahájením řízení, ve kterém byla judikována. Přijetí žalobcem nabízeného výkladu by ve svém důsledku vedlo k neodůvodněnému a zákonem nedovolenému otevření možnosti revize pravomocného vykonatelného rozhodnutí v insolvenčním řízení, které by bezpochyby odporovalo zásadě, podle které řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen (§ 5 InsZ), a nepřípustně by prolamovalo zásadu nezměnitelného a definitivního autoritativního vyřešení věci v řízení, ve kterém byla pohledávka judikována.

Bylo-li v rozsudku Vrchního soudu v Praze z 5. 2. 2013, č. j. 103 VSPH 88/2013-77, shledáno přípustným, aby správce ve smyslu § 199 odst. 2 InsZ uplatnil námitku promlčení proti vykonatelné pohledávce, jednalo se (obdobně) nikoli o promlčení pohledávky před jejím přisouzením věřiteli, ale o námitku promlčení uplatňovaného již přisouzeného práva jakožto okolnosti, která je důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Ač je vůči pohledávce v obou těchto případech namítáno její promlčení, jedná se o dva zcela odlišné důvody popření její pravosti, které nelze stavět na roveň, a jejichž dopad na osud přihlášené pohledávky nemůže být (bez dalšího) totožný. (KSUL 44 INS 8330/2014)

Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav, a proto napadané rozhodnutí podle § 220 odst. 1, písm. a) o.s.ř. za použití § 7 InsZ změnil tak, jak uvedeno ve výroku.

O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. května 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela