103 VSPH 93/2018-55
č. j. 85 ICm 1031/2017 103 VSPH 93/2018-55 (KSUL 85 INS 24590/2016)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., ve věci žalobce: Michal anonymizovano , anonymizovano , bytem 413 01 Račiněves 48 zastoupen Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 709/33, proti žalovanému: Mgr. Bc. David Vandrovec, IČO 69908664, se sídlem 542 23 Mladé Buky 250, insolvenční správce dlužníka: Drahoslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Štětí, Mírové náměstí 163 zastoupen Mgr. Filipem Lorenzem, advokátem, se sídlem Rokycany, Třebízského 81 o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení anonymizovano soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. listopadu 2017, č. j. 85 ICm 1031/2017-24

takto: I. Usnesení anonymizovano soud v Ústí nad Labem č. j. 85 ICm 1031/2017-24 ze dne 30. listopadu 2017 se v bodu II. výroku potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.850 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám Mgr. Filipa Lorenze, advokáta se sídlem v Rokycanech.

Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením anonymizovano soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) zrušil jednání nařízené na 20. 12. 2017 a žalobu žalobce na určení pravosti pohledávky ve výši 70.000 Kč (dále též sporná pohledávka) přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Drahoslava anonymizovano odmítl (body I. a I I. výroku), vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), dále rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 4.000 Kč žalobci (bod III. výroku) a žalobce vyzval, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení rozhodnutí sdělil soudu číslo účtu, na který je možné vrátit zaplacený soudní poplatek (bod IV. výroku). 2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný insolvenční správce při přezkumném jednání dne 4. 1. 2017 popřel pohledávku žalobce, jehož o tomto popření vyrozuměl přípisem z 29. 1. 2017. Žalobce podal žalobu na určení pravosti žalovaným popřené pohledávky dne 14. 2. 2017. 3. Insolvenční soud pokračoval, že usnesením z 29. 11. 2017, č. j. KSUL 85 INS 24590/2016-P15-4, vzal na vědomí zpětvzetí popření pohledávky učiněné žalobcem (správně žalovaným) v podání z 28. 11. 2017.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz 85 ICm 1031/2017 (KSUL 85 INS 24590/2016)

4. Cituje § 160 odst. 1 a 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), insolvenční soud uzavřel, že zpětvzetím popření nevykonatelné pohledávky žalovaným došlo ke zjištění pohledávky žalobce dle § 201 odst. 1 písm. c) IZ, a proto neexistuje osoba oprávněná podat žalobu na určení pravosti pohledávky. 5. Výrok o vrácení soudního poplatku za žalobu insolvenční soud odůvodnil odkazem na § 10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, a bude mu tudíž vráceno 4.000 Kč. 6. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, v němž žádá, aby odvolací soud napadené usnesení v bodě II. výroku změnil a přiznal mu náhradu nákladů za právní zastupování advokátem, a to podle § 202 odst. 2 IZ, neboť žalovaný při výkonu své funkce nepostupoval s náležitou odbornou péčí a jeho zaviněním mu vznikly náklady řízení. Dlužník jeho pohledávku uznal již tím, že ji uvedl v seznamu svých závazků a teprve po prvním jednání před insolvenčním soudem v tomto řízení dne 10. 11. 2017 žalovaný kontaktoval dlužníka, jenž mu sdělil, že předmětnou půjčku od žalobce obdržel a použil ji na úhradu alimentů a starších dluhů. Z uvedených důvodů vzal žalovaný své popření zpět s odůvodněním, že nedisponuje důkazy, které by shora uvedené tvrzení dlužníka o existenci pohledávky žalobce vyvracelo. Zdůraznil, že předmětný dotaz u dlužníka mohl učinit žalovaný již před přezkumným jednáním a zabránit tomuto sporu. Žalovaný popřel pohledávku na základě vlastní úvahy (svévole) bez jakýchkoliv relevantních skutečností a důkazů. Dále uvedl, že dospěje-li odvolací soud k závěru, že nejsou dány podmínky pro aplikaci § 202 odst. 2 IZ, pak by měl uložit tuto náhradu dlužníku dle § 202 odst. 1 věty druhé IZ. Uzavřel, že insolvenční soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak neodůvodnil napadený výrok o náhradě nákladů řízení. Vyjádření žalovaného k jeho odvolání považuje za účelové a své pochybení se snaží přenést na něho. 7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že spornou pohledávku popřel z důvodu, že žalobce předložil toliko uznání dluhu podepsané dlužníkem, přičemž dlužníkův podpis na tomto dokumentu byl zcela odlišný od dlužníkových podpisů včetně ověřených na jiných dokumentech, přičemž žalobce nedoložil smlouvu o půjčce či zápůjčce ani žádný dokument o transakci finančních prostředků dlužníku. Tyto okolnosti u něj vyvolaly odůvodněné obavy, že se jedná o fiktivní závazek dlužníka a byly rovněž učiněny za sporné při jednání dne 10. 11. 2017. Po tomto jednání se neformálně zavázal vyzvat dlužníka k písemnému vyjádření k věci ve snaze předejít jeho výslechu před insolvenčním soudem. Dlužník na výzvu reagoval sdělením ze 4. 12. 2017, v němž uvedl, že mu žalobce půjčku poskytl v hotovosti, neboť ho zná, a použil ji na dluhy a zaplacení výživného. Na základě tohoto oznámení dlužníka vzal své popření zpět, neboť si byl vědom důkazního břemene, jímž by měl vyvrátit uznání závazku dlužníkem z 3. 2. 2016 podpořené jeho pochybnostmi o sporné pohledávce, jež sdílí i nadále. Uzavřel, že žalobce po zveřejnění seznamu přihlášených pohledávek mohl na jeho popření reagovat, resp. i po zveřejnění protokolu z přezkumného jednání či doručení vyrozumění o popření, přičemž odkázal na judikaturu Vrchního soudu v Olomouci a Praze, z nichž se podává, že insolvenční správce by měl být zavázán k náhradě nákladů řízení při popření pravosti, výše a pořadí pohledávek jen v případě zavinění insolvenčního správce nebo náhodou, jež se mu přihodila, což na daný případ nedopadá. 8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné. 9. Podle § 7 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 85 ICm 1031/2017 (KSUL 85 INS 24590/2016)

se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle § 202 odst. 1 věta prvá IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. Podle § 146 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady. 10. Odvolací soud konstatuje, že insolvenční soud v napadeném usnesení skutečně nijak nezdůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení, jak namítl žalobce, avšak absence odůvodnění nebrání odvolacímu soudu posoudit věcnou správnost napadeného výroku. Ve vztahu k žalovanému, coby insolvenčnímu správci platí ustanovení § 202 odst. 1 IZ, jež žalobci právo na náhradu nákladů řízení vůči němu nepřiznává. K tomu, aby byl žalovaný zavázán k náhradě nákladů řízení (podle § 202 odst. 2 IZ), odvolací soud konstatuje, že dopadá na situace, kdy náklady ostatních účastníků vzniknou v důsledku zjevného zavinění insolvenčního správce (např. odročením jednání v důsledku nedostavení se správce, kdy je jeho účast nezbytná apod.). Takovým zaviněním je třeba rozumět porušení procesních povinností vyplývajících ze zákona nebo v souladu se zákonem uložených insolvenčnímu správci soudem, nikoliv popřením pohledávky, jímž se žalovaný takového porušení povinností nedopustil. Třeba poznamenat, že i sám dlužník při přezkumném jednání 4. 1. 2017 pouze uvedl, že spornou pohledávku uznává, ačkoliv byl seznámen s důvody jejího popření žalovaným, jak se podává z upraveného seznamu přezkoumaných pohledávek, neboť jej podepsal. K tomu odvolací soud odkazuje na své rozhodnutí, podle něhož se postup podle § 188 IZ uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu § 177 IZ, je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl. IZ ji popře (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2008 sp. zn. KSUL 45 INS 150/2008, 1 VSPH 94/2008-P16, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 13/2009). Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že aplikace § 202 odst. 1 věty druhé IZ, jak požaduje žalobce v odvolání, nepřichází v úvahu, neboť dlužník nebyl účastníkem tohoto sporu. 11. Na základě shora uvedeného proto odvolací soud žalobcem napadený výrok o nákladech řízení v bodu II. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. Ve zbývající části zůstalo napadené rozhodnutí nedotčeno (§ 206 o.s.ř.). 12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovaný byl v řízení úspěšný, a proto mu byla přiznána náhrada za právní zastupování advokátem ve výši 3.100 Kč z tarifní hodnoty 50.000 Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen AT), ve znění účinném od 1. 1. 2013, za jeden úkon (vyjádření k odvolání) s tím, že výše sazby odměny byla podle

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 85 ICm 1031/2017 (KSUL 85 INS 24590/2016)

§ 11 odst. 2 písm. c) AT krácena o 50 %, tj. na 1.550 Kč, a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za jeden úkon dle § 13 odst. 3 AT, tj. celkem 1.850 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

Praha 20. února 2018

JUDr. Jindřich Havlovec, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.