103 VSPH 928/2016-146
191 ICm 1197/2013 103 VSPH 928/2016-146 (MSPH 91 INS 16036/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobkyně: UbrIS, v.o.s. se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 977/24, IČO 02616519, insolvenční správce dlužníka M Marketing, s.r.o. se sídlem Praha 8, Pernerova 652/55, IČO 27171639, proti žalované: Voleský a partneři, v.o.s. se sídlem Praha 5, Staropramenná 17, IČO 26717514, insolvenční správkyně dlužnice ART PRODUCTION K./2, spol. s r.o. se sídlem Praha 2, Bělehradská 568/92, IČO 61502561, zastoupen Mgr. Filipem Wágnerem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, o vyloučení ochranných známek ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ART PRODUCTION K./2, spol. s r.o., o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2016, č.j. 191 ICm 1197/2013-112

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 191 ICm 1197/2013-112 ze dne 21. září 2016 se ohledně zamítnutí žaloby na vyloučení ochranné známky kombinované číslo zápisu 244510-MISS Sympatie České republiky potvrzuje; tento rozsudek se ve zbývající části bodu I. ohledně zápisu ochranné kombinované známky č. 187581-MISS České republiky a v bodech II. a III. ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. isir.justi ce.cz (MSPH 91 INS 16036/2011)

Odůvodnění:

1. Původní žalobkyně Miss České republiky, a.s. (dále též původní žalobkyně), se domáhala vyloučení ochranných známek kombinovaných zapsaných v databázi Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky (dále jen Úřad) číslo zápisu 187581-MISS ČESKÉ REPUBLIKY (dále jen OZ1) a číslo zápisu 244510-MISS SYMPATIE ČESKÉ REPUBLIKY (dále jen OZ2) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ART PRODUCTION K./2, spol. s r.o. (dále jen dlužnice). V průběhu řízení se původní žalobkyně sloučila v důsledku fúze sloučením se M Marketing, s.r.o., IČO 27171639, se sídlem Praha 8, Pernerova 652/55 (dále též jen právní nástupkyně); k insolvenčnímu návrhu byl zjištěn úpadek právní nástupkyně a na její majetek byl prohlášen konkurs a její insolvenční správkyní byla ustanovena UbrIS, v.o.s. se sídlem v Praze 1 (dále jen žalobkyně), jež navrhla v tomto řízení pokračovat. Původní žalobkyně uvedla, že žalovaná zahrnula předmětné ochranné známky do soupisu majetkové podstaty dlužnice dne 7. 3. 2013, ačkoliv je jejich vlastnicí, s odůvodněním, že existují pochybnosti o podpisu Jana Moťovského, bývalého jednatele dlužnice, na smlouvě o převodu ochranných známek ze dne 12. 6. 2008 (dále jen Smlouva), jíž měly být známky převedeny na Speciální zakládání TREFIL, s.r.o. se sídlem v Bubovicích (dále jen SZT), a nedohledání originálu či ověřené kopie Smlouvy. SZT pak smlouvou převedla ochranné známky na původní žalobkyni, jež v době převodu vystupovala pod obchodní firmou CENTRAL GROUP Miss České republiky, a.s. Zdůraznila, že původní žalobkyně i SZT byly do rejstříku ochranných známek zapsáni Úřadem jako jejich vlastníci, přičemž takový zápis má ve smyslu § 15 odst. 3 zák. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen ZOZ), věcně právní účinky, tj. až zápisem nastávají účinky převodu vůči třetím osobám. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 A 93/98, podle něhož musí Úřad platnost převodních smluv k ochranným známkám posoudit jako předběžnou otázku pro jejich způsobilost vyvolat zamýšlené právní účinky. Z uvedených důvodů nemohou být ochranné známky ve vlastnictví dlužníka. Namítla, že o sepsání ochranných známek ho žalovaná ani nevyrozuměla, naopak vyrozuměla SZT, přestože je registrovanou vlastnicí známek u Úřadu. Uzavřela, že z důvodu procesní opatrnosti v případě závěru soudu prvního stupně o neplatnosti Smlouvy, nabyla známky od SZT v dobré víře, že je jejich vlastníkem, přičemž není přípustné zasahovat do jejího vlastnického práva s poukazem na neplatnost Smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci; k otázce dobré víry v nabytí vlastnictví argumentovala nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 165/11. Doplnila, že OZ2 zanikla, neboť již není zapsána v registru ochranných známek a není tedy způsobilá k soupisu do majetkové podstaty dlužnice. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že k soupisu ochranných známek do majetkové podstaty dlužnice přistoupila na základě výzev věřitele Romana Moťovského z 23. 1. 2013 a zástupce věřitelů ze 7. 3. 2013 z důvodu pochybností o pravosti podpisu dlužnice, resp. osoby za ní jednající, tj. Jana Moťovského (dále jen JM), a okolnosti podpisu na Smlouvě. O stanovisko požádala též patentovou zástupkyni Ing. Vandělíkovou, jež jí sdělila, že Smlouvu nikdy neviděla. Požádala proto Úřad o zaslání originálu či ověřené kopie Smlouvy, avšak Úřad jí dopisem z 3. 10. 2010 sdělil, že tuto listinu nevlastní, a proto jí není zřejmé, na základě jaké listiny k převodu ochranných známek na SZT došlo. Uzavřela, že žalobkyně neprokázala, že ochranné známky nabyla v dobré víře. 3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na vyloučení obou ochranných známek zamítl (bod I. výroku) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení ve výši 17.000 Kč žalované (bod II. výroku) a České republice, Městskému soudu v Praze ve výš 12.337 Kč za znalečné (bod III. výroku). Konstatoval, že dle § 120 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti, jímž je

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 91 INS 16036/2011)

zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice, prohlášení konkursu na její majetek i datum zveřejnění soupisu majetkové podstaty dlužnice obsahující ochranné známky, údaje z databáze ochranných známek veřejně přístupné na stránkách Úřadu, podle nichž je mu známo, že OZ2 zanikla ke dni 17. 7. 2011, OZ1 byla dne 8. 9. 2009 převedena dlužnicí na SZT a dne 8. 9. 2009 na CENTRAL GROUP Miss České republiky a.s., takže ke dni soupisu 7. 3. 2013 vlastníkem OZ1 byla původní žalobkyně. 4. Soud prvního stupně zjistil: -ze spisu OZ1(vedeného Úřadem), že 15. 9. 1993 byla podána přihláška ochranné známky přihlašovatelem ART PRODUCTION K., a.s., jež byla 25. 1. 1996 zapsána do rejstříku ochranných známek pod číslem zápisu: 187581. Dne 17. 7. 2000 byla podána žádost o převod ochranné známky z Art Production K, a.s. v likvidaci na nabyvatele Art Production K./2, s.r.o. (dlužnice), součástí návrhu bylo potvrzení o převodu ochranné známky s podpisy majitele ochranné známky a nabyvatele ochranné známky, dne 10. 9. 2003 byla úřadu doručena žádost o obnovu zápisu této ochranné známky, dne 15. 9. 2003 byla provedena obnova, dne 27. 7. 2007 byla doručena žádost o zápis zástupce k ochranné známce, dne 31. 7. 2007 bylo vydáno osvědčení, že zástupcem vlastníka je: BOHEMIA PATENT, Patentová & známková kancelář, Ing. Jana Vandělíková, Havanská 17, 170 00 Praha 7, s účinností od 31. 7. 2007, dne 26. 7. 2008 podala Ing. Vandělíková žádost o registraci údajů o přihlašovateli/majiteli ochranných známek, dne 30. 7. 2008 bylo vydáno osvědčení o vyznačení navrhovaných skutečností, dne 19. 6. 2009 podal žalobce žádost o převod majitele/vlastníka, ve které uvedl majitele, který je předmětem změny 1.) ART PRODUCTION K./2, spol. s r.o., Spálená 29, 110 00 Praha 2, a 2.) Speciální zakládání TREFIL, s.r.o., Bubovice 21, součástí návrhu byl úředně ověřený opis potvrzení o převodu ochranných známek mezi ART PRODUCTION K./2 spol. s r.o. a SZT ze dne 12. 6. 2008 a potvrzení o převodu ochranné známky mezi SZT a žalobkyní ze dne 18. 8. 2009, dne 24. 8. 2009 byla žalobkyni zaslána výzva k odstranění vad-doplacení správního poplatku, dne 7. 9. 2009 žalobkyně správní poplatek doplatila, neboť šlo o dva převody, dne 9. 9. 2009 bylo vydáno osvědčení, že u ochranné známky byly vyznačeny následující skutečnosti vlastník: Speciální zakládání TREFIL, s.r.o. (SZT) s účinnosti od 8. 9. 2009 do 8. 9. 2009 a vlastník: CENTRAL GROUP Miss České republiky, a.s. (původní žalobkyně) s účinností od 8. 9. 2009, dne 6. 6. 2010 žalobkyně žádala o změnu údajů, dne 10. 6. 2010 byla změna údajů provedena zapsán vlastník: Miss České republika, a.s. s účinností od 10. 3. 2010, dne 2. 10. 2012 podal žádost insolvenční správce dlužnice (žalovaná) o originál či ověřenou kopii Smlouvy, dne 3. 10. 2012 sdělil Úřad insolvenční správkyni, že k žádosti o zápis převodu byla přiložena ověřená kopie Potvrzení o převodu ochranných známek, jiný doklad k žádosti přiložen nebyl, a že ochranná známka O-169653 (OZ2) zanikla ke dni 17. 7. 2011, dne 19. 4. 2013 byla podána žádost o obnovu ochranné známky, zápis ochranné známky byl obnoven s účinností k 15. 9. 2013. 5. Soud prvního stupně vyslovil, že ve spisu Úřadu není založen originál Smlouvy, a že veškeré listiny týkající se změny vlastníka těchto ochranných známek jsou pouze v rovině kopií, případně ověřených kopií těchto listin.

6. Soud prvního stupně dále zjistil: -z výpovědi svědka Romana Moťovského, bratra Jana Moťovského, že ohledně převodu ochranných známek mezi jeho bratrem a SZT se dozvěděl až několik let po ztrátě bratra. V době, kdy byl jeho bratr jednatelem a majitelem firmy, nemohla tato transakce proběhnout, neboť soutěž MISS ČR bez ochranných známek nemá logiku a nemohla by fungovat. Není mu nic známo o tom, že by jeho bratr jako jednatel dlužnice podepisoval Smlouvu se SZT ve věci

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 91 INS 16036/2011)

prodeje ochranných známek. Určitou dobu byl jednatelem dlužníka, kdy to bylo přesně, neví, do funkce byl ustanoven po ztrátě bratra, aby firma mohla existovat. Pokud jde o podpis na kopii Smlouvy, uvedl, že je podpis podobný, ale není schopen poznat, zda jde o originál nebo falzum. Pana Trefila, jednatele SZT nikdy neviděl, nezná ho. Se svým bratrem byli v denním styku, bratr ho neinformoval o tom, že by uvažoval o prodeji ochranné známky panu Trefilovi, nikdy se o něm nezmiňoval a ani se nezmiňoval o tom, že by uvažoval o jejím prodeji. Byl rád, že ochrannou známku získal, zaplatil ji; -z výpovědi svědkyně Ing. Jany Vandělíkové, že o převodu ochranných známek mezi dlužnicí a SZT nic neví, Smlouvu nepřipravovala ani nezajišťovala zápis převodu na Úřadu. Dlužnici zastupovala v době, kdy se jednalo o převod OZ1 mezi společností pana Zapletala a dlužnicí, v tomto převodu vystupovala jako její zástupce. S Janem Moťovským se znala, neví o tom, že by uvažoval o prodeji společnosti nebo ochranné známky někomu jinému. Firmu SZT nezná, a pokud by JM uvažoval o prodeji OZ1, určitě by k této transakci zmocnil ji, protože spolu měli uzavřenou stálou smlouvu k zastupování; -z výpovědi svědka Miroslava Trefila, jednatele SZT, že smlouvu o prodeji ochranných známek uzavíral s firmou CENTRAL GROUP, kterou zastupoval pan Novotný, který byl jejím finančním ředitelem a s tím také jednal, že smlouvu v originále k dispozici nemá, že dlužnici ve věci uzavření smlouvy o prodeji ochranných známek zastupovala firma CENTRAL GROUP a on vždy jednal jenom s ní. Pana Moťovského neznal a nikdy v životě ho neviděl. Na smlouvě je jeho podpis, že to, co se dělo s ochrannou známkou dál neví, už se o to dál nestaral. Měl pouze zájem koupit známku MISS ČR proto, že to jméno mělo ekonomickou historii. Když zjistil, že za firmou jsou pohledávky neprodal ji, ale dal ji do konkursu, který stále trvá, a že jde pravděpodobně o firmu MISS Models nebo tak nějak. SZT se věnovala stavebnictví a neměla žádné zkušenosti s ochrannými známkami. Smlouva o převodu ochranných známek se podepisovala přímo ve firmě CENTRAL GROUP v budově bývalého Motokovu a byl u toho pan Novotný, který ho pak poslal do Czech Pointu na poštu kvůli podpisu. Při podpisu smlouvy o převodu ochranných známek nebyli nikdy pohromadě oba dva zástupci smluvních stran, vždycky to šel podepsat jen on. Nedivil se tomu, že tam nebyla druhá strana přítomna, spoléhal na pana Novotného, který mu říkal, že už to druhá strana podepsala nebo že to podepíše, nepamatuje si, jestli byl na předmětné smlouvě, když ji on podepisoval, již druhý podpis, že mu to bylo prezentováno tak, že CENTRAL GROUP koupil firmu ART PRODUCTION a že si potřebuje nechat ochranné známky, že neměl zájem o ochranné známky, ale o firmu jako takovou; pokud se týká předestřené Smlouvy, tuto osobně podepsal a byl přesvědčen o tom, že převodcem je CENTRAL GROUP. 7. Soud prvního stupně dovodil, že z výpovědí svědků má zjištěno, že jim, žádnému z nich, není známo, že by Smlouvu podepsal za dlužníka JM. Svědci Roman Moťovský a ing. Vandělíková, uvedli, že o převodu ochranných známek JM nikomu neřekl a že je možné, že jeho podpis na Smlouvě je padělek. Svědek Trefil se s JM nikdy nesetkal, neviděl ho ani ho nezná, podpis druhé strany smlouvy neviděl, dlužnici ve věci uzavření smlouvy o prodeji ochranných známek zastupovala firma CENTRAL GROUP a on byl přesvědčen o tom, že prodávajícím je ona, která firmu dlužnice koupila, a že pokud se týká předestřené Smlouvy, osobně ji podepsal, ale její originál nemá, a že byl přesvědčen o tom, že převodcem je firma CENTRAL GROUP. 8. Soud prvního stupně dále uvedl, že se mu jeví rozporuplné uzavření Smlouvy bez účasti patentového zástupce Ing. Vandělíkové, jež 26. 7. 2008 požádala o registraci údajů a toto potvrzení jí bylo dne 30. 7. 2008 vydáno. Další rozpor shledává v tom, že teprve až 19. 6. 2009, tedy rok po uzavření smlouvy, podala původní žalobkyně žádost o převod majitele/vlastníka a předložila výše zmiňované listiny. Žalobkyní tvrzený původní vlastník, tj. SZT vůbec o zápis

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 91 INS 16036/2011)

změny vlastnictví neusiloval, přičemž svědek Trefil uvedl, že s JM vůbec nejednal, jednal pouze se zástupcem původní žalobkyně Novotným. Rozporuplný shledal i postup při uzavírání Smlouvy, neboť dle svědka Trefila se strany osobně vůbec nepotkaly, Trefil jednal pouze s Novotným. Žalobkyni vyzval, aby předložila originál Smlouvy, ta však předložila pouze její úředně ověřenou kopii.

9. Soud prvního stupně ze znaleckého posudku o pravosti podpisu na kopii Smlouvy zjistil, že dle znalkyně Mgr. Beňové je podpis JM na kopii Smlouvy pravděpodobně kopií pravého podpisu JM, jehož ukázky podpisů byly předloženy ke srovnání. Zároveň však znalkyně vyslovila, že nelze zaručit, že obraz podpisu tvoří se zbývajícím textem předmětné písemnosti jeden celek i v originálu, a posoudit, zda obraz podpisu nebyl přenesen z jiné písemnosti. Znalkyně při jednání dne 14. 9. 2016 uvedla, že nemůže vyloučit, že k přenesení podpisu v tomto případě mohlo dojít. 10. Soud prvního stupně, cituje § 225 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen OZ), § 8 odst. 1 a § 15 odst. 1 ZOZ a rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 29 Cdo 2086/2000 z 30. 5. 2002, uzavřel, že obecně podpis na smlouvě nebo na jiné listině, jenž nebyl ověřen doložkou, která by byla veřejnou listinou, se v občanském soudním řízení považuje za pravý, dokud pravost podpisu nebyla řádně a včas popřena. V případě, že pravost "neověřeného" podpisu na smlouvě nebo jiné listině byla popřena, má procesní povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska posouzení pravosti podpisu a povinnost tvrzené skutečnosti prokázat [§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 1 věta první a § 120 odst. 3 o.s.ř.] ten z účastníků, který-jak je v soudní praxi a právní teorii nepochybné-z objasnění této okolnosti vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, tedy, řečeno jinak, ten z účastníků, pro něhož je zjištění této okolnosti na prospěch z hlediska (pro něho) úspěšného výsledku řízení (úspěchu ve sporu). Jelikož pravost podpisu v projednávané věci byla popřena dlužníkem, tedy Romanem Moťovským, bývalým jednatelem dlužníka, pochybnosti o pravosti podpisu vyplývají i z výpovědí Ing. Vandělíkové i svědka Trefila o průběhu uzavírání Smlouvy, pochybnosti o tom, že podpis JM mohl být na Smlouvu přenesen neodstranil ani znalecký posudek a jeho pravý podpis může přivodit (přivodí) pro žalobkyni příznivé důsledky ve sporu (umožní vyhovět její žalobě o vyloučení majetku žalobce z majetkové podstaty), je za této situace odůvodněn závěr, že žalobkyně má procesní povinnost tvrdit a prokázat, že Smlouvu podepsal JM, jež je opatřena jeho pravým podpisem (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3461/2011). Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že Smlouva není falsum, které-v rozporu se skutečností-jen předstírá vůli dlužníka-tedy jeho jednatele JM převést ochrannou známku na nového vlastníka, ačkoliv takovou vůli ve skutečnosti neměl, popř. ji neprojevil a ani-protože se uzavření Smlouvy nezúčastnil-ji projevit nemohl a naopak provedené dokazování prokázalo, že se JM osobně neúčastnil jejího podpisu. Vše domlouval Novotný, zástupce původní žalobkyně, která pak další smlouvou o převodu ochranné známky od SZT známky koupila. Proto dospěl k závěru, že Smlouva i následná smlouva mezi původní žalobkyní a SZT jsou absolutně neplatné podle § 39 OZ. Doplnil, že v době, kdy původní žalobkyně ochranné známky od SZT kupovala, byl jako vlastník těchto známek v rejstříku ochranných známek zapsán dlužník, tudíž se žalobce nemůže odvolávat na dobrou víru, že koupil ochranné známky od vlastníka SZT. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že k převodu ochranných známek došlo. Jeden z aktérů této transakce, JM, byl prohlášen za mrtvého, druhý, svědek Trefil, vypověděl, že Smlouvu neuzavíral s dlužníkem, jednajícím JM, ale s původní žalobkyní, její originál nemá k dispozici z důvodu údajného vyplavení či vytopení archivu. Žalobkyně neprokázala, že by podpis JM na Smlouvě byl pravý, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 91 INS 16036/2011)

11. V zákonné lhůtě napadla shora uvedený rozsudek právní nástupkyně s požadavkem, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl. Zopakovala argumentaci prezentovanou před soudem prvního stupně s důrazem na skutečnost, že Smlouvu předložila v její úředně ověřené kopii notářkou, přičemž úřední ověření listiny (opis) obecně dokládá, že se kopie doslova shoduje s jejím originálem. Notář není oprávněn provést úřední ověření kopie listiny, pokud by měl sebemenší podezření či pochybnost, že do jejího obsahu bylo zasahováno či pokud by originál, jehož kopii ověřoval, trpěl takovým nedostatkem, jako je falzum podpisu. Ze znaleckého posudku vyplývá, že podpis na kopii Smlouvy je kopií pravého podpisu JM, a že znalkyně při výslechu před soudem uvedla, že neshledala žádné znaky či anomálie v podpisu JM na uvedené listině, jež by mohly svědčit pro závěr, že jde o falzum. Závěr soudu prvního stupně o tom, že neprokázala, že by podpis JM na Smlouvě byl pravý, nemá oporu v provedeném dokazování, a pokud slyšení svědci vypověděli, že jim o uzavření Smlouvy nebylo nic známo, nemají tato zjištění vliv na posouzení Smlouvy a pravosti podpisů na ní. Do řízení vstoupivší insolvenční správkyně se ztotožnila s odvolacími důvody právní nástupkyně a doplnila, že byla-li 9. 9. 2009 právní nástupkyně zapsána jako vlastník ochranných známek, měla dlužnice od tohoto zápisu možnost jej zpochybňovat, což nikdy neučinila, resp. učinila tak až její insolvenční správkyně dne 7. 3. 2013, která je zahrnula do soupisu majetkové podstaty dlužnice. Po celou dobu zápisu ochranných známek v registru Úřadu byla právní nástupkyně v dobré víře, že je jejich vlastníkem, takže je mohla vydržet. 12. Žalovaná navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. 13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, ve věci nařídil jednání, na němž doplnil dokazování a dospěl k závěru, že tu jsou důvody pro jeho potvrzení jen ohledně OZ2, v případě OZ1 důvody pro potvrzení či změnu neshledal. 14. Odvolací soud zjistil: -ze soupisu majetkové podstaty dlužnice ze dne 7. 3. 2013, že žalovaná do něj zahrnula OZ1 a OZ2, jež ocenila souhrnnou částkou 2.000.000 Kč a jako důvod zápisu uvedla Majetek dlužníka, kupní smlouva o převodu ochranných známek ze dne 12. 6. 2008 neplatná z důvodu pochybnosti o pravosti, resp. nepravosti podpisu jednatele převodce. Nedohledán originál či ověřená kopie smlouvy; -ze Smlouvy, že byla uzavřena mezi dlužnicí jednající jejím jednatelem Janem Moťovským a SZT jednající Miroslavem Trefilem, jíž dlužnice jako vlastník převádí SZT jako nabyvateli OZ1 a OZ2 za úplatu 850.000 Kč plus 19 % DPH, již měl nabyvatel zaplatit do 18 měsíců od uzavření Smlouvy, přičemž na předložené listině je připojena doložka notářky JUDr. Daniely Jarošové z 31. 7. 2009, že předložený opis souhlasí s listinou, z níž byl pořízen, složenou z 3 listů, opis je složen též z 3 listů; -z dopisu Úřadu adresovaného žalované z 3. 10. 2012, že k žádosti o převod ochranných známek byla přiložena ověřená kopie Potvrzení o převodu ochranných známek, jiný doklad přiložen nebyl, a že OZ2 zanikla k 17. 7. 2011; -z formuláře Žádosti o převod majitele/vlastníka ochranné známky (dále jen Žádost) založené ve spisu Úřadu č. 82681 týkající se OZ1, že jej původní žalobkyně (s původním označením CENTRAL GROUP MISS ČESKÉ REPUBLIKY, a.s.) doručila dne 19. 6. 2009 Úřadu a požádala o změnu v osobě vlastníka obou ochranných známek, v němž označila jako přihlašovatele, resp. vlastníka ochranných známek dlužnici a SZT a nového přihlašovatele, resp. vlastníka, jímž je původní žalobkyně. K žádosti přiložila kopii Potvrzení o převodu ochranných známek mezi dlužnicí jako převodcem zastoupeným jednatelem Janem Moťovským a SZT jako

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 91 INS 16036/2011)

nabyvatelem zastoupeným jednatelem Miroslavem Trefilem ze dne 12. 6. 2008 s připojenými podpisy obou jednatelů, kteří prohlásili, že potvrzení bylo vystaveno pro účely zápisu změny vlastníka do rejstříku ochranných známek dle ZOZ a potvrzují, že na základě písemné smlouvy ze stejného dne došlo k převodu OZ1 a OZ2 z převodce na nabyvatele, kopie tohoto potvrzení byla ověřena notářkou JUDr. Danielou Jarošovou dne 31. 7. 2009, jež prohlásila, že předložený opis souhlasí s listinou, z níž byl pořízen, složenou z 1 listu, opis je složen též z 1 listu, a formulářové Potvrzení o převodu ochranné známky z 18. 8. 2009, jímž vlastník ochranných známek SZT, zastoupený jednatelem Miroslavem Trefilem jako převodcem a původní žalobkyně (s původním označením CENTRAL GROUP MISS ČESKÉ REPUBLIKY, a.s.), zastoupené Ing. Alešem Novotným na základě plné moci (ve spisu nezaložena), jako nabyvatelem, žádají o převod OZ1 a OZ2 na nabyvatele, přičemž potvrzují, že právo k OZ1 a OZ2 bylo převedeno smlouvou. 15. Podle § 8 odst. 1 ZOZ účinného k datu 12. 6. 2008 vlastník ochranné známky má výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna. Své právo prokazuje vlastník zapsané ochranné známky výpisem z rejstříku, popřípadě osvědčením o zápisu. Vlastník ochranné známky je oprávněn používat spolu s ochrannou známkou značku (R). 16. Podle § 15 ZOZ účinného k datu 12. 6. 2008 ochranná známka může být nezávisle na převodu podniku převedena, a to pro všechny výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo jen pro některé z nich. Převod ochranné známky musí být učiněn písemnou smlouvou (odst. 1). Ochranná známka přechází na nového vlastníka též v případech stanovených zvláštními právními předpisy (odst. 2). Převod, popřípadě přechod ochranné známky je účinný vůči třetím osobám zápisem do rejstříku; nabyvatel ochranné známky může vůči Úřadu činit úkony po doručení žádosti o zápis převodu či přechodu práv k ochranné známce. O zápis převodu či přechodu do rejstříku je oprávněna požádat kterákoli ze smluvních stran, v případě přechodu právní nástupce původního vlastníka. Náležitosti žádostí o zápis převodu či přechodu ochranné známky týkající se údajů o účastnících řízení a údajů o ochranné známce stanoví prováděcí právní předpis (odst. 3; tímto prováděcím předpisem je vyhláška č. 97/2004 Sb., dále jen vyhláška). Ustanovení odstavců 1 až 3 se přiměřeně použije pro převod či přechod přihlášky (odst. 4). 17. Podle § 6 vyhlášky (k § 15 a 16 zákona) žádost o zápis změny vlastníka ochranné známky do rejstříku obsahuje: a) údaje o přihlášce nebo údaje o ochranné známce, b) údaje o totožnosti nabyvatele ochranné známky, c) údaj o tom, zda se ochranná známka převádí nebo zda přechází pro všechny výrobky či služby, pro něž je zapsána, nebo jen pro některé z nich uvedené v pořadí tříd mezinárodního třídění spolu s příslušným číslem třídy, d) podpis (odst. 1). Při převodu ochranné známky se k žádosti přiloží převodní listina, nebo výňatek z převodní listiny, popřípadě jiný doklad prokazující změnu vlastníka ochranné známky; při přechodu se k žádosti přikládá doklad o přechodu ochranné známky. Je-li doklad o převodu, popřípadě přechodu ochranné známky vyhotoven v jiném než českém jazyce, může Úřad žádat jeho překlad (odst. 2). Pro žádost o zápis převodu nebo přechodu přihlášky se přiměřeně použije ustanovení odstavců 1 a 2 (odst. 3). 18. Zapsaná ochranná známka jakožto nehmotná věc v právním smyslu je dle komentářové literatury součástí široce pojatého vlastnického práva, které je obsahově totožné s vymezením majetku dle § 495 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.; jedná se tedy o souhrn všech majetkových hodnot přičitatelných určité osobě, ať už fyzické nebo právnické), resp. § 118 OZ účinného v době vyhotovení Smlouvy. Proto ji lze převádět, může tvořit zástavu a může být i zahrnuta do majetkové podstaty. K převodu dochází již samotným uzavřením písemné převodní smlouvy, avšak vůči třetím osobám nastávají účinky převodu až formálním zápisem do rejstříku. Při řízení před Úřadem může nabyvatel ve smyslu § 6 vyhlášky jako doklad o převodu doložit

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 91 INS 16036/2011)

nejenom samotnou smlouvu, ale i Doklad o převodu nebo Potvrzení o převodu, (dále též jen Doklad nebo Potvrzení), což jsou formuláře doporučené Úřadem. 19. Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

20. Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. 21. Na základě svých zjištění je soud povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným. Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, musí je odvolací soud zrušit, jinak též zatíží řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 32 Odo 1561/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010 sp. zn. 30 Cdo 541/2008 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2948/2009). 22. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011). V zájmu zajištění transparentnosti výkonu soudnictví a ochrany práva na spravedlivý proces (§ 1 o.s.ř.) je totiž právem účastníka znát důvody, které soud vedly k vydání jeho rozhodnutí, a to v podobě, která umožňuje jejich přezkoumání v řízení o opravném prostředku, jímž se účastník-odvolatel může kvalifikovaně bránit. 23. Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí nedostál, a toto je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). V odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou totiž vyjádřeny úvahy soudu prvního stupně způsobem, jež by umožnily jeho skutkové a právní závěry přezkoumat, a tento nedostatek nelze překonat tím, že tyto úvahy budou dovozovány z obsahu spisového materiálu. Tato okolnost konec konců znemožňuje účastníkům kvalifikovaně se proti vydanému rozhodnutí bránit. 24. Odůvodnění napadeného rozhodnutí především postrádá uvedení všech pro rozhodnutí věci podstatných skutkových zjištění včetně důkazů, z nichž byla učiněna. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že soud prvního stupně provedl důkaz spisem Úřadu, aniž by uvedl, které listiny při jednání přečetl nebo sdělil jejich obsah, event. předložil účastníkům k nahlédnutí (§ 129 odst. 1 o.s.ř.), přesto v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, co z těchto důkazů zjistil, avšak toliko se skutkovým závěrem, že v něm není založen originál Smlouvy, a že veškeré listiny týkající se změny vlastníka ochranných známek jsou pouze v rovině kopií, případně ověřených kopií těchto listin. Vůbec se nevypořádal s okolnostmi zápisu vlastníků ochranných známek, tj. SZT a původní žalobkyně, provedené Úřadem na základě Potvrzení, neboť podle obsahu Žádosti původní dlužnice a vyjádření Úřadu, že nemá k dispozici Smlouvu, je zřejmé, že jejich registrace

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 91 INS 16036/2011)

byla realizována dle uvedených potvrzení. Pokud pak soud prvního stupně dovodil, že v důsledku neplatnosti Smlouvy dle § 39 OZ je neplatná podle tohoto ustanovení i následná smlouva mezi CENTRAL GROUP Miss České republiky a SZT, s.r.o. není zřejmé, na základě jakého zjištění tento závěr učinil, neboť ve spisu soudu prvního stupně, ani ve spisu Úřadu se žádná smlouva mezi těmito subjekty nenachází a z Potvrzení z 18. 8. 2009 k Žádosti nelze ani zjistit, kdy smlouva o převodu mezi nimi byla uzavřena. Již to jsou důvody, pro něž odvolací soud dospěl k závěru, že je napadený rozsudek týkající se zamítnutí žaloby na vyloučení OZ1 nepřezkoumatelný dle § 157 odst. 2 o.s.ř. a z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci nemůže obstát ani právní posouzení věci.

25. Odvolací soud se ztotožnil s námitkami odvolatelky, že okolnosti podpisu nelze založit zejména na výpovědích shora slyšených svědků. V případě svědka Trefila především soud prvního stupně dle její reprodukce zaznamenané v protokolu o jednání dne 25. 5. 2016, nevedl svědka k tomu, aby přesně vypovídal ke způsobu uzavření Smlouvy a další smlouvy uzavřené s původní žalobkyní, tedy k oběma převodům. Např. uvedl, že smlouva o převodu ochranných známek byla podepsána přímo v Central Groupu v budově bývalého Motokovu a ověřené to bylo naproti na poště v Czech pointu, že u podpisu smluv byl přítomen pan Novotný, jenž s ním poslal vždy nějakou slečnu na Czech point k vyřízení podpisu. To jsou další důvody, jež činí napadený rozsudek rovněž obtížně přezkoumatelným, jak vyjádřeno v předchozím odstavci. 26. Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že ohledně OZ1 je namístě napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušit a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátit zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm provede řádné dokazování listinnými důkazy (§ 129 o.s.ř.), na jejichž základě učiní skutkové a právní závěry a současně zjistí řádně okolnosti týkající se uzavření smluv o převodu ochranných známek, což se neobejde bez výslechu dalších svědků. V případě, že soud prvního stupně opětovně dospěje k závěru o neplatnosti smluv o převodu ochranných známek, bude se zabývat jejich event. vydržením původní žalobkyní a její právní nástupkyní, čímž se soud prvního stupně vůbec nezabýval, a nemůže jím být jeho závěr, že se původní žalobkyně nemůže odvolávat na dobrou víru, že koupila ochranné známky od vlastníka SZT, když v době jejich koupě byla jako vlastník ochranných známek zapsána dlužnice. 27. Podle § 225 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2). 28. Soud prvního stupně správně poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu v rozhodnutí pod sp. zn. 29 Odo 2086/2000 z 30. 5. 2001, týkající se předpokladů, za nichž lze vyhovět žalobě na vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty, jež lze použít i na poměry insolvenčního řízení. Odvolací soud ohledně zamítnutí žaloby na vyloučení OZ2 dospěl k závěru, že je věcně správné, byť z jiných důvodů, neboť sdílí námitky žalobkyně, že zapsání této ochranné známky do majetkové podstaty dlužnice nemá jakékoliv účinky stanovené § 217 a násl. IZ. Tím, že tato ochranná známka zanikla dle vyjádření Úřadu k 17. 7. 2011, pak jakékoliv úvahy o tom, že se jedná o majetek, jenž lze zahrnout do soupisu majetkové podstaty, nejsou namístě. Žaloba na vyloučení OZ2 tedy musela být zamítnuta, neboť předpokladem úspěšnosti tzv. vylučovací žaloby je též existence vylučovaného majetku ve smyslu § 225 odst. 1 IZ a v bodě 23. citovaného

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná. (MSPH 91 INS 16036/2011)

rozhodnutí Nejvyššího soudu; žalobkyni v důsledku neexistence OZ2 nesvědčí věcná legitimace k podání žaloby na její vyloučení z majetkové podstaty dlužnice, neboť jí ani nemůže k této známce jakékoliv právo svědčit. Proto odvolací soud napadený rozsudek v části týkající se zamítnutí žaloby na vyloučení této ochranné známky podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. 29. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku v části, v níž byl napadený rozsudek potvrzen lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbývající části, v níž byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, není dovolání přípustné. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

Praha 17. ledna 2018

JUDr. Jindřich Havlovec v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Monika Pokorná.