103 VSPH 917/2015-75
32 ICm 57/2015 103 VSPH 917/2015-75 (KSCB 28 INS 21312/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: JUDr. Filip Punda se sídlem Jindřichův Hradec, Klášterská 126/II, insolvenční správce dlužníků: Hana anonymizovano , anonymizovano , Bedřich anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Malenice 95, zast. JUDr. Janou Kučeravou, advokátkou se sídlem Jindřichův Hradec, Pravdova 1113/II, proti žalovanému: Renegade North LLC se sídlem Silverside Road, Rodney Bldg. Suite 104, Wilmington, Delaware, Spojené státy americké, reg.č. 4671528, zast. Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem Brno, Šumavská 35, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 32 ICm 57/2015-60 ze dne 21. září 2015,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 32 ICm 57/2015-60 ze dne 21. září 2015 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v postavení insolvenčního správce dlužníků žalobou domáhá určení, že není po právu žalovaným v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníků pod č. P-2 ve výši 85.144,85 Kč přihlášená vykonatelná pohledávka (dále též sporná pohledávka), kterou popřel. Pohledávka měla vzniknout z vlastní směnky, kterou žalovaný nepředložil, v důsledku čehož není zřejmé, zda je k uplatnění dané pohledávky aktivně legitimován.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil přesvědčení, že k doložení důvodnosti jeho nároku postačuje pravomocný směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 26.6.2012 pod č.j. 13 Cm 779/2012-6, kterým mu byl jeho nárok přisouzen.

Ve věci rozhodl soud prvního stupně rozsudkem č.j. 32 ICm 57/2015-39 ze dne 23. března 2015, jenž byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 103 VSPH 461/2015-49 ze dne 24.6.2015 z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti ve smyslu § 157 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení, neboť pohledávka žalovaného vznikla z jiného důvodu, než který jako důvod vzniku uvedl žalovaný v přihlášce. Odůvodnění rozhodnutí postrádá také objasnění právního základu, který by takový jeho postup umožňoval. Z rozhodnutí není zřejmé ani to, na základě jakých úvah soud prvního stupně dospěl k závěru, že daný směnečný isir.justi ce.cz (KSCB 28 INS 21312/2014) platební rozkaz byl vydán v řízení o nároku právě z té směnky, na kterou žalovaný odkazuje (a kterou nepředložil). Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby nejdříve posoudil, zda přihláška netrpí vadami odůvodňujícími postup podle § 188 odst. 2 IZ, a tedy zamítnutí žaloby pro předčasnost.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (bod I. výroku) a vyslovil, že žalovaný nemá nárok na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

Vyšel ze zjištění, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dne 1.9.2014 spornou pohledávku a jako důvod jejího vzniku uvedl-směnka vlastní s datem vystavení dne 23. ledna 2007, splatná dne 30.4.2009, vystavená na směnečnou sumu 48.074,-Kč s tím, že věřitel nabyl práva ze směnky na základě rubopisu. Ve věci byl vydán Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 26.6.2012 směnečný platební rozkaz, č.j. 13 Cm 779/2012-6, který nabyl právní moci dne 12.10.2012. Pohledávka je přihlášena jako vykonatelná pro jistinu 48.074,-Kč a pro příslušenství, které tvoří směnečná odměna ve výši 160,-Kč, směnečný úrok ve výši 6 % z jistiny ročně za období od 1.5.2009 do 4.8.2014 ve výši 15.180,85 Kč a náklady řízení ve výši 21.730,-Kč. Jako povinná příloha je přiložen k přihlášce citovaný směnečný platební rozkaz s doložkou právní moci a vykonatelnosti. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 25.11.2014 vzal za prokázané ze seznamu přihlášek č. P2, že správce (žalobce) popřel pohledávku věřitele, z něhož zjistil, že důvodem popření pohledávky ze strany žalobce je nepředložená směnka. Z uvedených zjištění učinil skutkový závěr, že v přihlášce pohledávky žalobce uvedl, že přihlašuje vykonatelnou pohledávku a skutkově vylíčil, jak vznikla, počínajíc vystavením směnky a pravomocným směnečným platebním rozkazem konče. Jako důkaz přiložil směnečný platební rozkaz. Cituje § 199 odst. 1, § 174 odst. 1, 2 a § 191 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), soud konstatoval, že žaloba byla podána včas a že žalovaný do přihlášky pohledávky neuvedl přesně důvod jejího vzniku. Podle názoru soudu, pokud přihlásil vykonatelnou pohledávku z přiloženého směnečného platebního rozkazu, tak důvodem vzniku již není vlastní směnka, ale judikát, který z ní vznikl. Nicméně, soud toto považoval ze strany žalovaného za nepřesnost, kterou chtěl dostát liteře zákona, konkrétně § 174 odst. 2 věta druhá IZ, když nesprávně skutkově vyčerpávajícím způsobem, chtěl vylíčit genezi exekučního titulu. Pokračoval, že s ohledem na právní názor odvolacího soudu nařídil ve věci jednání a provedl důkaz výpisem z insolvenčního rejstříku. Z něho nezjistil, že by intervenující insolvenční soud vadu přihlášky odstranil, přesněji řečeno, že by se o ní konalo přezkumné jednání. S odkazem na § 188 odst. 2 IZ soud prvního stupně uzavřel, že vychází z pokynu Vrchního soudu v Praze v tom smyslu, že přihláška žalovaného do konkursního řízení je zřejmě vadná, tedy asi neurčitá či nesrozumitelná, a že tedy insolvenční správce měl vyzvat žalovaného k jejímu upřesnění. Pokud tak neučinil, tak tato nebyla způsobilá k přezkumu. Pokud nebyla přezkoumána, nemohla být ani popřena, a proto je uvedený proces nutno provést znovu. Na základě těchto skutečností nemůže být veden ani incidenční spor pro jeho předčasnost a žalobce není tedy ve věci aktivně legitimován, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 202 odst. 1 IZ. (KSCB 28 INS 21312/2014)

Včas podaným odvoláním proti tomuto rozhodnutí žalobce navrhl jeho změnu s požadavkem, aby žalobě bylo vyhověno. Napadenému rozhodnutí vytkl především to, že nebyl k jednání před soudem prvního stupně, jež se konalo 21.9.2015, předvolán, neboť místo předvolání jeho právní zástupkyně opakovaně (7.9.2015) obdržela shora uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jež jí bylo zasláno již 20.7.2015. Namítl, že se nedomnívá, že by přihláška sporné pohledávky žalovaného byla vadná, či neurčitá, a že by měl žalovaného vyzvat k jejímu doplnění. Žalovaný spornou pohledávku přihlásil z důvodu směnky a uvedl, že ji nabyl rubopisem, avšak samotnou směnku s vyznačeným rubopisem k přihlášce pohledávky nedoložil. Uzavřel, že i v případě vykonatelného pravomocného směnečného platebního rozkazu je nutno k prokázání práva předložit originál směnky, nikoliv pouze směnečný platební rozkaz, neboť není vyloučeno, že směnka byla dále rubopisována; jen předložením originálu směnky lze prokázat, že práva ze směnky nebyla převedena na třetí osobu v době od vydání směnečného platebního rozkazu do dne přezkumného jednání.

Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, neboť je považuje za věcně správné.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř.), a dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro jeho potvrzení nebo změnu.

Odvolací soud s ohledem na námitky zástupkyně žalobce o jejím neobeslání na jednání dne 21.9.2015 učinil dotaz u soudu prvního stupně, neboť z dostupné databáze insolvenčního rejstříku nelze odvolatelem namítané skutečnosti ověřit. Ty ostatně nemohl ověřit ani věc vyřizující soudce, jenž měl k dispozici doklad, z něhož se podává, že předvolání zástupkyni žalobce bylo doručeno, takže mu nelze vyčítat jeho další procesní postup, pokud ve věci jednal a rozhodl. Soud prvního stupně sdělil, že bylo zjištěno na elektronické podatelně KS u pí Řánkové, že dne 7.9.2015 bylo doručeno do datové schránky JUDr. J. Kučeravé pouze rozhodnutí VS č.j. 103 VSPH 461/2015-49.

Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že procesní aktivita účastníků zásadně není nezbytná k tomu, aby soud mohl pokračovat v zahájeném řízení, i když jsou účastníci nečinní, nestanoví-li zákon jinak; z těchto důvodů je možné jednat při splnění zákonem stanovených podmínek v nepřítomnosti účastníka a z jeho nečinnosti dovozovat procesně významné závěry.

Podle § 115 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba (odst. 1). Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli (KSCB 28 INS 21312/2014) dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, pokud nepředcházelo přípravné jednání (odst. 2)

Podle § 115a o.s.ř. projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Občanským soudním řádem zakotvený princip projednání věci při nařízeném jednání je naplněním ústavněprávního principu veřejnosti a ústnosti jednání před soudem (čl. 96 odst. 2 Ústavy), zakotveného taktéž Listinou základních práv a svobod (čl. 38 odst. 2 Listiny). Naplněním ústavněprávních principů je nejenom samotné nařízení jednání k projednání věci samé, ale také předvolání účastníků a všech dalších osob, jejichž přítomnosti je třeba. Ve vztahu k účastníkům řízení je povinnost jejich předvolání bez jakýchkoliv pochybností, ale netýká se pouze jich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 624/2002). Jejich předvolání je realizací procesních práv, která jim ústavněprávní předpisy a o.s.ř. v rámci civilního řízení poskytují, a to mimo jiné k právu vyjádřit se k provedeným důkazům (§ 123 o.s.ř.-viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 624/2002), přičemž dokazování se provádí typicky při jednání (§ 122 odst. 1 o.s.ř.-viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1881/2001).

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že právní zástupkyni žalobce JUDr. Janě Kučeravé bylo doručeno dne 20.7.2015 do datové schránky shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze. Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky této zástupkyni žalobce ze dne 7.9.2015 se pak podává, že jí mělo být doručeno opětovně předmětné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a předvolání k jednání-vz. 31 dle pokynu věc vyřizujícího soudce. Shodně pak byl obeslán ve stejný den zástupce žalovaného, jenž se z nařízeného jednání omluvil a souhlasil s jednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti.

Z protokolu o jednání ze dne 21.9.2012 (list č. 57 spisu) se podává, že se zástupkyně žalobce nedostavila a soud konstatoval, že jí předvolání bylo doručeno 7.9.2015 a že se žalovaný z jednání omluvil, takže vyhlásil usnesení, že v řízení bude pokračovat v nepřítomnosti stran. Věc projednal a provedl důkaz výpisem z veřejné databáze ISIR-detail insolvenčního řízení dlužníků týkající se událostí zobrazených v oddílu B-Řízení po úpadku, konstatoval, že dokazování považuje za skončené a poté vyhlásil rozsudek.

Ze shora uvedeného zjištění odvolacího soudu je zřejmé, že žalobce nebyl řádně prostřednictvím své zástupkyně k nařízenému jednání před soudem prvního stupně předvolán, čímž mu bylo zabráněno v účasti na projednání věci, k němuž došlo, takže bylo porušeno jeho základní právo zaručené Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Podmínky pro projednání a rozhodnutí věci bez přítomnosti žalobce, resp. jeho zástupkyně tedy soud prvního stupně neměl ve smyslu § 101 odst. 3, § 115 a § 115a o.s.ř.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že napadený rozsudek nemůže obstát, neboť řízení je postiženou vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí (KSCB 28 INS 21312/2014) ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, a proto jej podle § 7 IZ a § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení. V něm bude postupovat v souladu s procesními předpisy občanského soudního řádu a bude se řídit závazným právním názorem vysloveným odvolacím soudem v přecházejícím rozhodnutí (č.j. 103 VSPH 461/2015-49 ze dne 24.6.2015).

Nad rámec shora uvedeného odvolací soud konstatuje, že zamítá-li soud prvního stupně žalobu pro předčasnost, je tuto skutečnost třeba vyjádřit v samotném výroku takového rozhodnutí, nikoliv toliko v odůvodnění.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 25. listopadu 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná