103 VSPH 904/2015-37
198 ICm 3587/2014 103 VSPH 904/2015-37 (MSPH 98 INS 36628/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. ve věci žalobkyně: Rimouski Invest s.r.o. se sídlem Brno, Mečová 358/8, IČO: 24291196, proti žalované: JUDr. Kateřina Martínková se sídlem Ostrava, Sokolská tř. 22, insolvenční správkyně dlužníka: Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci se sídlem Praha 2, Balbínova 404/22, IČO: 25571150, o vyloučení směnky z majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.září 2015, č.j. 198 ICm 3587/2014-19,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.září 2015, č.j. 198 ICm 3587/2014-19, se v bodu I. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá vyloučení směnky vlastní č. 506977046, vystavené dne 4.3.2013, vedené v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod položkou 881, ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku), zamítl návrh žalobkyně na změnu v osobě žalované ze dne 13.5.2015 (bod II. výroku), zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení ze dne 22.6.2015 (bod III. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku).

V odůvodnění svého rozhodnutí, cituje ust. § 160 odst. 4, § 204, 205 a 225 odst. 1 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen InsZ, a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu z 30.5.2006, sp. zn. 29 Odo 734/2006, usnesení Nejvyššího soudu z 11.1.2007, sp.zn. 29 Odo 1367/2006 a usnesení Nejvyššího soudu z 28.2.2007, sp.zn. 29 Odo 305/2006, soud prvního stupně dospěl k závěru, že vyloučení směnky z majetkové podstaty se domáhá osoba, která je povinna závazek z této směnky uspokojit, tedy dlužník dlužníka, který však k podání předmětné žaloby není oprávněn. K ochraně svých práv může tato osoba ve sporu o zaplacení pohledávky z dané směnky uplatnit námitky svědčící o tom, že žalovaná jejím věřitelem není, příp. může podat určovací žalobu dle § 80 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. Žalobkyně k podání předmětné žaloby, jak judikoval Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 17.4.2015, č.j. 91 ICm 2201/2011, 104 VSPH 590/2014-84 nebo v usnesení ze dne 30.1.2015, č.j. MSPH 198 ICm 3608/2014, 103 VSPH 24/2015-22, nemá žádný důvod, a k jejímu podání tedy není legitimována. Proto soud prvního stupně ani nevyhověl návrhu žalobkyně na změnu v osobě žalované ani jejímu návrhu na přerušení řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 146 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z toho, že žalované žádné náklady nevznikly.

Proti výroku I. tohoto usnesení se žalobkyně včas odvolala a žádá, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Má za to, že předmětná směnka je neplatná, stejně tak jako úvěrová smlouva, závazky z níž má směnka zajišťovat, a (MSPH 98 INS 36628/2013) jako směnečná dohoda, na základě které byla směnka vydána. To její aktivní legitimaci odůvodňuje dostatečně. Zdůraznila, že uplatněného nároku se domáhá preventivně, aby předešla značně formalizovanému směnečnému řízení, které by bylo z jejího pohledu nehospodárné. Navíc skutečnost, že žalobkyně je evidována jako dlužník mnohamilionového dluhu společnosti, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz, poškozuje její pověst.

Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž ve smyslu ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) InsZ nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle § 225 odst. 1 InsZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Podle § 160 odst. 1, 4 InsZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne.

V dané věci se žalobkyně domáhá vyloučení směnky vlastní č. 506977046, kterou vystavila dne 4.3.2013, ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Podle jejích tvrzení měla směnka zajišťovat neexistující závazek z neplatné úvěrové smlouvy ze dne 4.3.2013, obsahující také neplatnou směnečnou dohodu, na jejímž základě jí měl dlužník poskytnout úvěr do výše 25,600.000,-Kč, proto nemohl platně vzniknout ani dle jejího přesvědčení akcesorický směnečný závazek, a směnka tak neměla být do soupisu majetkové podstaty dlužníka zapsána. Je zřejmé, že žalobkyně se domáhá vyloučení směnky, z níž je vůči dlužníku nikoliv věřitelkou, nýbrž dlužnicí.

Odvolací soud se plně ztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně co do výkladu ustanovení § 225 odst. 1 InsZ (včetně argumentace obsažené v jím citovaných rozhodnutích soudů) se závěrem, že žalobkyně není osobou, jejíž právo by vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty, pročež k podání předmětné žaloby není oprávněna (procesně legitimována), a pro stručnost na ni odkazuje. Jak také správně dovodil soud prvního stupně, svou obranu proti nárokům ze směnky může žalobkyně uplatnit až v případném řízení o žalobě insolvenčního správce o její zaplacení dle § 294 InsZ nebo, v závislosti na konkrétních okolnostech, se eventuálně může domáhat vyjasnění svého postavení žalobou o určení dle § 80 o.s.ř.

V podrobnostech lze především zdůraznit, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp.zn. 29 Cdo 342/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp.zn. 29 Cdo 2086/2000). Dle judikatury Nejvyššího soudu k z.č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, typickým příkladem, kdy vylučovací žaloba podle ustanovení § 19 odst. 2 tohoto zákona musela být zamítnuta pro absenci těchto předpokladů je právě situace, ve které se vyloučení pohledávky sepsané do konkursní podstaty domáhá osoba, která je podle soupisu povinna úhradou sepsané pohledávky (úpadcův tvrzený dlužník). Dlužník má totiž možnost uplatnit (stejně, jako kdyby konkursu vůbec nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení (sepsané) pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2007, sp.zn. 29 Odo 951/2006). Byť (MSPH 98 INS 36628/2013) se závěry obsažené v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu týkají aplikace zákona o konkursu a vyrovnání, plně se uplatní i v řízení dle § 225 InsZ.

Napadené usnesení je tedy věcně správné a odvolací soud je proto, včetně závislého výroku o nákladech řízení, podle § 219 o.s.ř. za použití § 7 InsZ potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když odvolací soud vychází z toho, že žalovaná byla sice v odvolacím řízení úspěšná, žádné náklady jí však v tomto řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová