103 VSPH 903/2015-28
198 ICm 4228/2014 103 VSPH 903/2015-28 (MSPH 98 INS 36628/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. ve věci žalobkyně: Mramor Slivenec a.s. se sídlem Dobřichovice, Bezručova 701, IČO: 27880800, zast. JUDr. Ing. Bystríkem Buganem, advokátem se sídlem Praha 1, Pod Bruskou 6, proti žalované: JUDr. Kateřina Martínková se sídlem Ostrava, Sokolská tř. 22, insolvenční správkyně dlužníka: Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci se sídlem Praha 2, Balbínova 404/22, IČO: 25571150, o určení neplatnosti úvěrové smlouvy a o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.září 2015, č.j. 198 ICm 4228/2014-14,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.září 2015, č.j. 198 ICm 4228/2014-14, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá vyloučení smlouvy o úvěru č. 501610042 , vedené v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod položkou 665, ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění svého rozhodnutí, cituje ust. § 160 odst. 4, § 204, 205 a 225 odst. 1 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen InsZ, a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu z 30.5.2006, sp. zn. 29 Odo 734/2006, usnesení Nejvyššího soudu z 11.1.2007, sp.zn. 29 Odo 1367/2006 a usnesení Nejvyššího soudu z 28.2.2007, sp.zn. 29 Odo 305/2006, soud prvního stupně dospěl k závěru, že vyloučení pohledávky dlužníka za žalobkyní z dané úvěrové smlouvy z majetkové podstaty se domáhá osoba, která je povinna závazek z této smlouvy uspokojit, tedy dlužník dlužníka, který však k podání předmětné žaloby není oprávněn. K ochraně svých práv může tato osoba ve sporu o zaplacení dané pohledávky uplatnit námitky svědčící o tom, že žalovaná jejím věřitelem není, příp. se ochrany svých práv může domáhat v zahájeném řízení o určovací žalobě dle § 80 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. Žalobkyně k podání předmětné žaloby, jak judikoval Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 17.4.2015, č.j. 91 ICm 2201/2011, 104 VSPH 590/2014-84 nebo v usnesení ze dne 30.1.2015, č.j. MSPH 198 ICm 3608/2014, 103 VSPH 24/2015-22, nemá žádný důvod, a k jejímu podání tedy není legitimována. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 146 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z toho, že žalované žádné náklady nevznikly.

Toto usnesení napadla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním.

Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. (MSPH 98 INS 36628/2013)

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž ve smyslu ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) InsZ nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle § 225 odst. 1 InsZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Podle § 160 odst. 1, 4 InsZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne.

V dané věci se žalobkyně domáhá (mimo jiné) vyloučení pohledávky dlužníka ze smlouvy o úvěru č. 501610042, vedené v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod položkou 665, ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Podle jejích tvrzení nebyla úvěrová smlouva uzavřena platně, a pohledávka z ní tak neměla být do soupisu majetkové podstaty dlužníka zapsána. Je zřejmé, že žalobkyně se domáhá vyloučení pohledávky, z níž je vůči dlužníku nikoliv věřitelkou, nýbrž dlužnicí.

Odvolací soud se plně ztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně co do výkladu ustanovení § 225 odst. 1 InsZ (včetně argumentace obsažené v jím citovaných rozhodnutích soudů) se závěrem, že žalobkyně není osobou, jejíž právo by vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty, pročež k podání předmětné žaloby není oprávněna (procesně legitimována), a pro stručnost na ni odkazuje. Jak také správně dovodil soud prvního stupně, svou obranu proti nárokům dlužníka, které zpochybňuje, může žalobkyně uplatnit v případném řízení o žalobě na plnění nebo v zahájeném řízení o určovací žalobě.

V podrobnostech lze především zdůraznit, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp.zn. 29 Cdo 342/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp.zn. 29 Cdo 2086/2000). Dle judikatury Nejvyššího soudu k z.č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, typickým příkladem, kdy vylučovací žaloba podle ustanovení § 19 odst. 2 tohoto zákona musela být zamítnuta pro absenci těchto předpokladů je právě situace, ve které se vyloučení pohledávky sepsané do konkursní podstaty domáhá osoba, která je podle soupisu povinna úhradou sepsané pohledávky (úpadcův tvrzený dlužník). Dlužník má totiž možnost uplatnit (stejně, jako kdyby konkursu vůbec nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení (sepsané) pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2007, sp.zn. 29 Odo 951/2006). Byť se závěry obsažené v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu týkají aplikace zákona o konkursu a vyrovnání, plně se uplatní i v řízení dle § 225 InsZ.

Napadené usnesení je tedy věcně správné a odvolací soud je proto, včetně závislého výroku o nákladech řízení, podle § 219 o.s.ř. za použití § 7 InsZ potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když odvolací soud vychází z toho, že žalovaná byla sice v odvolacím řízení úspěšná, žádné náklady jí však v tomto řízení nevznikly. (MSPH 98 INS 36628/2013)

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová