103 VSPH 889/2015-20
190 ICm 3479 /2015 103 VSPH 889/2015-20 (MSPH 90 INS 12943/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Diezenhoferovy sady 5, Praha 5, adresou pro doručování Za Strojírnami 12, Praha 4, proti žalovanému Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, o určení pravosti, popřípadě výše pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 190 ICm 3479/2015-6 ze dne 25. září 2015,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 190 ICm 3479/2015-6 ze dne 25. září 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (v postavení dlužníka ve výše označeném insolvenčním řízení) podal incidenční žalobu vůči žalovanému (v postavení věřitele č. 5 ve výše označeném insolvenčním řízení) s tím, že není zřejmé, zda jeho pohledávka v celkové výši 25.419.404,-Kč je vykonatelná. Žalovaný neprokázal, zda jeho rozhodnutí, kterým ukládá žalobci daňové povinnosti, nabylo právní moci a vykonatelnosti. Pro případ, že by se prokázala vykonatelnost pohledávky, domáhá se určení, že pohledávka žalovaného nevznikla a není po právu, neboť mu nevznikla prvotní povinnost k dani z přidané hodnoty a nemohla tedy vzniknout ani od ní se odvíjející se pohledávka, spočívající v uloženém penále a v úrocích z prodlení. Pro případ, že by soud neurčil pohledávku jako nevykonatelnou, ani neurčil, že nevznikla a není po právu, navrhl, aby soud určil, že pohledávka žalovaného částečně zanikla, neboť v době, kdy vydal dodatečné platební výměry, bylo právo doměřit daň již prekludováno. V takovém případě by žalovaný neměl nárok na zaplacení dílčí pohledávky ve výši 844.670,-Kč. Dále upozornil na vady přihlášky pohledávek žalovaného, spočívající v chybějícím způsobu výpočtu příslušenství pohledávek, kdy žalovaný uvádí jen celkovou výši příslušenství ve výši 12.421.877,-Kč. Z tohoto důvodu se domnívá, že tento nedostatek je důvodem pro odmítnutí přihlášky pohledávky žalovaného v uvedené výši.

Napadeným usnesením soud prvního stupně žalobu odmítl (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Konstatoval, že žalobce popřel pohledávku žalovaného při přezkumném (MSPH 90 INS 12943/2015) jednání konaném dne 4. 8. 2015. Uvedl, že je-li schváleno oddlužení dlužníka, má popření nezajištěné pohledávky dlužníkem tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Naopak, je-li způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs, platí obecné ustanovení § 192 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen InsZ ), že popření pohledávky dlužníkem nemá vliv na zjištění pohledávky. Usnesením č.j. MSPH 90 INS 12943/2015-B-15 insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že účinky tohoto usnesení nastaly tentýž den zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku. Insolvenční soud uzavřel, že dlužník není osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení výše přihlášené pohledávky, neboť jeho popření pohledávky nevyvolává v insolvenčním řízení žádné účinky. Proto postupoval podle § 160 odst. 4 InsZ a žalobu odmítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že žalovanému žádné náklady řízení dosud nevznikly.

Toto rozhodnutí napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že podal odvolání, kterým se domáhá zrušení usnesení o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu č.j. MSPH 90 INS 12943/2015-B-15 ze dne 24. 9. 2015.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že není opodstatněno.

Podle § 160 InsZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odst. 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení pokračovat (odst. 4).

Nejvyšší soud k tomuto ustanovení ve svém rozhodnutí sp.zn. 29 ICdo 33/2014 publikovaném pod číslem 92/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že, že za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele na to, zda pohledávku popřel. Jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne podle § 160 odst. 4 InsZ jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna.

Podle § 410 InsZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202 (odst. 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odst. 2). (MSPH 90 INS 12943/2015)

Z insolvenčního spisu plyne, že při přezkumném jednání konaném dne 4. 8. 2015 popřel žalobce pohledávku žalovaného a že byl poučen podle § 192 odst. 3 InsZ, že popření pohledávky dlužníkem nemá vliv na její zjištění, ledaže se jedná o oddlužení za podmínek § 410 odst. 2 InsZ. Z přihlášky pohledávky žalovaného a seznamu pohledávek plyne, že pohledávka žalovaného byla přezkoumána jako pohledávka vykonatelná. V insolvenčním řízení působí účinky prohlášení konkursu na dlužníkův majetek.

Žalobce v postavení dlužníka není věcně legitimován k podání žaloby, neboť legitimace by mu svědčila jen v případě nastolení účinků schválení oddlužení. Žalobci nesvědčí legitimace k podání žaloby, resp. není osobou oprávněnou k jejímu podání ve smyslu § 160 odst. 4 InsZ, bez ohledu na to, zda tak činí žalobou, jež je nebo není projednatelná. Soud prvního stupně tak správně postupoval podle citovaného ustanovení, když žalobu odmítl a správně rozhodl i o nákladech řízení.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. při respektování okolnosti, že v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému žádné nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. listopadu 2015

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná