103 VSPH 87/2013-66
88 ICm 859/2012 103 VSPH 87/2013-66 (MSPH 88 INS 22385/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci žalobce: REDSPARK ASSETS LIMITED se sídlem Agiou Nikolaou 67-69, 2408 Nicosia, Republika Kypr, zast. JUDr. Terezou Novobílskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Haštalská 27, proti žalovaněmu: Ing. Tomáš Zůza se sídlem v Praze 10, Kodaňská 45, insolvenční správce dlužníka Ing. Čestmíra anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 4, Táborská 534/16, zast. JUDr. Lambertem Halířem, advokátem se sídlem vPraze 5, Kroftova 1, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaněho proti rozsudku Městskému soudu v Praze č.j. 88 lCm 859/2012-49 ze dne 28.|edna 2013 takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 88 ICm 859/2012-49 ze dne 28.|edna 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodněnh

Žalobce se žalobou proti žalovaněmu domáhá určení pravosti do insolvenčního řízení přihlášených a vjeho průběhu žalovaným popřených pohledávek ve výši 20.977,1O Kč s přísl. 6% p.a. od 26.11.2011 do 24. 1.2012 ve výši 206,90 Kč (P-1) a ve výši 29.628,9O Kč s přísl. 6% p.a. od 7.1.2012 do 23.1.2012 ve výši 87,70 Kč (P-2) z právního důvodu směnek vlastních , a to z 24.8.2011 (S-1) a z 24.8.2011(8-2), vystavených dlužníkem jako blankosměnky, vprvním případě ve prospěch věřitele Domácí Půjčky, a.s., IČO 25120549 (věřitel 1) v druhěm případě ve prospěch věřitele CREDIT FINANCE, a.s., IČO 64829430 (věřitel 2), a jejichž majitelem se stal potě, co mu věřitel 1 indosoval S-1 dne 12.10.2011, resp. věřitel 2 S-2 dne 29.9.2011 (obě jako nevyplněně blankosměnky). Uvedl, že věřitelě 1 a 2 poskytli dlužníkovi úvěry, že pohledávky z nich mu byly těmito věřiteli postoupeny společně s nevyplněnými S-1 a S-2 jako zajišt'ujícími instrumenty k postoupeným úvěrovým pohledávkám. Blankosměnky vyplnil na S-1 a S-2 podle stavu pohledávek zjednotlivých úvěrů, tj. nejen ve výši jistiny, nýbrž i splatněho příslušenství a smluvních pokut. Mohl uplatnit pohledávky zajištěně nebo pohledávky ze směnek a bylo zcela na jeho vůli, který způsob zvolí. Vyjádřil nesouhlas s popřením P-1 a P-2 žalovaným z důvodů kauzálních námitek, nebot' ty mu ve smyslu § 17 zákona směnečněho a šekověho č. 191/1950 Sb. (ZSŠ) nepřísluší nebot' existence závazků ze směnky není závislá na existenci zajištěně pohledávky (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pod sp.zn. 5 Cmo 14/1997) a při nabývání nevyplněných směnek nejednal vědomě ke škodě dlužníka. Shrnul, že postoupením zajištěných pohledávek a indosací nevyplněných S-1 a S-2 věřiteli 1 a 2 se postavení dlužníka nikterak nezhoršilo a jednalo se pouze o obchod mezi ním a uvedenými věřiteli.

(MSPH 88 INS 22385/2011)

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle něhož obě směnky byly vystaveny dlužníkem jako zajišt'ovací a žalobce má povinnost doložit, jak dospěl k výši směnečných pohledávek, které do směnek doplnil. Výši P-1 a P-2 zpochybňoval, nebot' jsou mnohonásobně vyšší než výše poskytnutých úvěrů zajištěných oběma směnkami, a dovozoval, že vyplnění směnek je v rozporu s dobrými mravy, tj. neplatné a z tohoto důvodu neplatnost S-1 a S-2. Namítl, že žalobce nikterak neprokázal, že zajištěné úvěrové pohledávky se staly splatnými ještě dříve, než došlo k indosaci blankosměnek na žalobce a vyjádřil právní názor, podle něhož k převodu zajišt'ovací směnky může dojít jen, není-li splněna jimi zajištěná pohledávka.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil pravost P-1 a P-2 (body l a II. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). Na základě dokazování zjistil:

-z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. MSPH 88 INS 22385/2011, že do něho žalobce přihlásil P-1 a P-2 z právního důvodu vystavených směnek S-1 a S-2,

-z protokolu o přezkumném jednání zjistil, že se konalo 12.3.2012 a z prezentačního razítka na žalobě, že žalobce podal žalobu na určení popřeného práva 29.3.2012,

-ze S-1, že byla vystavena jako směnka vlastní dlužníkem ve prospěch věřitele 1 na částku 20.977,1O Kč se lhůtou splatnosti 25.11.2012 a místem placení v Náchodě a že ji věřitel 1 indosoval na žalobce 12.10.2011,

-ze S-2, že byla vystavena jako směnka vlastní dlužníkem ve prospěch věřitele 2 na částku 29.628,9O Kč se lhůtou splatnosti 6.1.2012 a místem placení v Náchodě a že ji věřitel 2 indosoval na žalobce 29.9.2011.

Na základě svých skutkových zjištění učinil soud prvního stupně cituje ustanovení § 198 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (lnsZ), § 10 a § 17 ZSŠ následující právní závěry. Uvedl, že směnečná pohledávka je pohledávkou abstraktní nezávislou na kauze jejího vystavení a okolnostech, které neexistují ve samotném směnečném vztahu i tam, kde se jedná o směnku zajišt'ovací. Majitel směnky není povinen dokazovat kauzu směnky a k uplatnění směnečné pohledávky stačí předložit formálně bezvadnou směnku. Uvedl, že proti zajišt'ovací směnce jsou přípustné námitky v souvislosti s její kauzou, avšak jen takové, které pramení ze vztahů k původnímu majiteli směnky (remitent-první věřitel ze směnky) a vůči dalším majitelům směnky může vznášet námitky z vlastních vztahů k remitentovi jen v případě, že další majitel směnku nabyl vědomě ke škodě dlužníka. V poměrech projednávané věci to znamená, že žalobci jako dalšímu majiteli S-1 a S-2 dlužník nemůže vznášet námitky mající původ ve vlastních vztazích k remitentovi, protože takový vztah k žalobci nemá, a nebylo prokázáno, že by žalobce při nabývání obou směnek jednal vědomě ke škodě dlužníka. Knámitkám žalovaného týkajícím se nesprávného vyplnění obou směnek, nebot' výše směnečné sumě neodpovídá skutečné výši úvěrových pohledávek věřitelů 1 a 2 a že nelze směnečné zajištění indosovat dříve, než úvěrové pohledávky nabyly splatnosti a dlužník je neuspokojil, doplnil, že zajišt'ovací směnka představuje samostatné zajištění, jež nemá charakter akcesority vůči pohledávce zajišt'ované a směnečná pohledávka tak není závislá na existenci pohledávky zajišt'ované tam, kde směnka byla indosována, jak tomu je v projednávané věci, a proto žalovaný nemůže takové námitky vznášet, nebot' nejsou založeny na vlastních vztazích k žalobci. Výrok

(MSPH 88 INS 22385/2011) o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 202 odst. 1 lnsZ, podle něhož žádný z účastníků v řízení o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Tento rozsudek napadl žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne, resp. zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zopakoval svou dosavadní právní argumentaci a odkázal také na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 12.10.2004, sp.zn. 22 Co 191/2004, v němž soud formuloval závěr, podle kterého má-li plnit směnka funkci zajišt'ovacího instrumentu pro případ nesplnění povinnosti ze smlouvy, může být použita k převodu indosamentem až tehdy, není-li splněna zajištěná pohledávka a že nebylo možné indosovat nevyplněné S-1 a S-2 věřiteli 1 a 2 na žalobce a že žalobce byl oprávněn je doplnit na bezvadné směnky jen prokáže-li, že dlužník směnečně zajištěné pohledávky po splatnosti nesplnil.Doplnil, že v této souvislosti nelze vyloučit, že mezi účastníky zajištěného závazkového vztahu neexistuje smluvní ujednání umožňující žalobci nevyplněné směnky doplnit. Zdůraznil, že žalobce doplnil nevyplněné směnky svévolně a do směnečné sumy zahrnul různé odměny a smluvní pokuty a že neprokázal jejich oprávněnost.

Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného rozsudku.

Podle § 10 čl. l ZSS, jež platí i pro směnky vlastní ( § 77 odst. 2 čl. Il ZSS) nebyla-li směnka , která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena , ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí. Má-li být neúplná směnka zárodkem platné směnky, musí být dána do oběhu s úmyslem, že bude doplněna na platnou směnku. Blankosměnka je taková listina, která byla jejím podpisatelem dána do oběhu dříve, než byl v konkrétní podobě určen celý její obsah a u které blankopodpisatel vokamžiku jejího uvedení do oběhu předpokládá doplnění jejího obsahu na úplnou směnku, přičemž vúmluvě o jejím vyplnění je blankopodpisatelem determinován budoucí obsah. Skutečnost, že je blankosměnka vyplněna v rozporu s obsahem vyplňovacího oprávnění nemá vliv ani na platnost vyplněné směnky, ani na vznik směnečných závazků osob podepsaných na této směnce; ovlivňuje však obsah směnečných závazků ztéto směnky zavázaných osob. Právo vydatele vyplnit blankosměnku přechází s blankosměnkou na její nabyvatele (srov. rozhodnutí NS pod sp.zn. 29 Cdo 336/2010, 29 Odo 407/2006). Dohoda o vyplnění blankosměnky nemusí mít písemnou formu;postačí, je-li uzavřena ústně, případně jen konkludentně. Její obsah může být zachycen ijen v jednostranném prohlášení, které pak slouží jako doklad o udělení vyplňovacího práva a jeho rozsahu (srov. rozhodnutí NS pod spzn. 29 Cdo 5053/2009). Po doplnění blankosměnky na směnku je třeba zpětně hodnotit převod dosud nevyplněné směnky jako indosament na základě remitentova rubopisu.

Podle § 11 odst. 1 čl. I. ZSS ( § 77 odst. 1 čl. Il ZSS) každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést insosamentem (rubopisem).

(MSPH 88 INS 22385/2011)

Podle § 17 čl. l ZSS ( § 77 odst. 1 čl. Il ZSS) kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích kvýstavci nebo kdřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Jednou ze základních charakteristik směnečných závazků je jejich abstraktní povaha, kterou třeba hledat ve vztahu směnečného závazku kzávazku, který byl materiálním podkladem vzniku směnečného závazku a jeho obsah lze považovat za příčinu vzniku závazku směnečného (kauza). Námitky nedostatku kauzy pak svědčí dlužníkovi jen tam, kde mají svůj původ ve vlastních vztazích k remitentovi nebo dalším směnečným věřitelům. V situaci, kdy ji převáděna blankosměnka na třetí osobu společně s postoupením pohledávky představující její kauzu, je nabyvatel blankosměnky zároveň věřitelem zajišt'ované pohledávky a dlužno na něho hledět jako na prvního nabyvatele blankosměnky, resp. po jejím vyplnění jako na remitenta. Směnka představuje abstraktní a nesporný závazek a její majitel nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno (srov. rozhodnutí NS pod sp.zn.. 29 Cdo 2031/2011).

V projednávané věci soud prvního stupně postavil své právní závěry na tom, že žalovanému nesvědčí námitky z kauzy proti žalobci jako majiteli S-1 a S-2, nebot' ty by mohl mít pouze vůči remitentovi, tj. prvnímu oprávněnému z těchto směnek. Při těchto závěrech však soud opomněl žalobcovo tvrzení, že s předáním nevyplněných S-1 a S-2 byly na žalobce postoupeny i pohledávky plynoucí z jejich kauzy, tj. z úvěrových vztahů a že sám deklaroval, že se jednalo o obchod s původním věřitelem stím, že postavení dlužníka se nikterak nezhoršilo (přestože v rozporu s tím zároveň tvrdí, že žalovanému nesvědčí námitky založené na vlastních vztazích k dřívějším majitelům, tj. věřitelům 1 a 2).

Odvolací soud právní závěry soudu prvního stupně nesdílí a má na opak za to, že je třeba hledět na žalobce jako na remitenta, tj. prvního věřitele S-1 a S-2, pokud bude prokázáno, že žalobce je zároveň věřitelem zajištěných úvěrových pohledávek. V takovém případě, by se jeho námitky nesprávného vyplnění S-1 a S-2 zakládají na jeho vlastních vztazích k žalobci.

V důsledku odlišného právního názoru soud prvního stupně se kauzou S-1 a S-2 vůbec nezabýval a k existenci zajištěných pohledávek a jejich výši v rozhodující době neprováděl ktěmto otázkám žádné dokazování, jež se vymyká mezím dokazování v odvolacím řízení.

K argumentaci žalovaného rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích odvolací soud poznamenává, že odvolací soud nedovodil neplatnost indosamentu směnky a naopak konstatoval, že proběhl zcela v souladu se směnečným právem bez ohledu na ujednání účastníků tohoto směnečného vztahu, že směnku lze indosovat jen za určitých sjednaných podmínek, a že porušení takového ujednání může zakládat jen odpovědnost indosanta dlužníkovi za škodu.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. vrátil věc k dalšímu řízení

(MSPH 88 INS 22385/2011) soudu prvního stupně. V novém rozhodnutí, jímž soud řízení skončí, zároveň rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení kNejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 16. ledna 2014

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Kůtová