103 VSPH 865/2017-149
č. j. 82 ICm 4659/2017 103 VSPH 865/2017-149 (KSLB 82 INS 23507/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Věry Modlitbové v právní věci žalobkyně: Danfoss s.r.o., IČO 60471158, sídlem Jihlavská 1558/21, Michle, 140 00 Praha 4 zastoupená advokátem Mgr. Robertem Němcem, LL.M., sídlem Jáchymova 26/2, 120 00 Praha 2 proti žalované: BANKRUPCY TRUSTEES v.o.s., IČO 28978617, sídlem Pernerova 168, Zelené Předměstí, 530 02 Pardubice insolvenční správkyně dlužnice LIGLASS, a.s., IČO 46708855 zastoupená advokátem Mgr. Vojtěchem Novotným, sídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1 o určení pravosti popřené pohledávky, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č. j. 82 ICm 4659/2017-142 ze dne 21. listopadu 2017

takto: I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č. j. 82 ICm 4659/2017-142 ze dne 21. listopadu 2017 se v bodu II. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 12.342 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce Mgr. Vojtěcha Novotného, advokáta se sídlem v Praze. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 2.238,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Vojtěcha Novotného, advokáta se sídlem v Praze.

Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočkou v Liberci (dále též jen soud prvního stupně, insolvenční soud) ve výroku tohoto rozhodnutí označeným usnesením zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobkyně v postavení věřitele dlužnice LIGLASS, a.s. (dále jen Dlužnice) domáhala určení pravosti svých nevykonatelných nezajištěných pohledávek za Dlužnicí přihlášených do insolvenčního řízení Dlužnice vedeného insolvenčním soudem pod sp. zn. KSLB 82 INS 23507/2015 přihláškou P13 pod dílčími označeními E a F (bod I. výroku), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se domáhala proti žalované v postavení insolvenční správkyně Dlužnice určení, že má za Dlužnicí nezajištěné pohledávky v celkové výši 27,915.928,70 Kč přihlášené pod č. P13 do insolvenčního řízení Dlužnice vedeného insolvenčním soudem pod sp. zn. KSLB 82 INS 23507/2015. Usnesením č. j.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz

82 ICm 4659/2017 (KSLB 82 INS 23507/2015)

82 ICm 2657/2017-226 ze dne 25. 10. 2017 vyloučil soud prvního stupně k samostatnému řízení dílčí pohledávky žalobkyně pod označením E a F (dále též jen Pohledávky). Vyloučená věc je vedena pod sp. zn. 82 ICm 4689/2017. Pokračoval, že podáním ze dne 15. 11. 2017 vzala žalobkyně svoji žalobu v rozsahu Pohledávek zpět. Cituje § 163 a § 202 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ), a § 96 odst. 1 až 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení o odporové žalobě v rozsahu vyloučeném k samostatnému řízení pro její zpětvzetí a výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že, ač žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení, žalované dosud žádné náklady řízení nevznikly. 3. Včas podaným odvoláním proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí žalovaná navrhla jeho změnu tak, aby žalobkyni bylo uloženo nahradit jí náklady řízení před soudem prvního stupně vynaložené. Zdůraznila, že v řízení před soudem prvního stupně se podáními z 26. 7. 2017 a 11. 10. 2017 vyjádřila k žalobě, jíž se žalobkyně domáhá určení pravosti pohledávek evidovaných pod č. 13 písm. A až F, tedy i Pohledávek. Ve svých vyjádřeních mimo jiné poukázala na okolnosti, jež posléze vedly soud prvního stupně k vyloučení žaloby v rozsahu určení pravosti Pohledávek k samostatnému řízení. Náhrada nákladů vynaložených na právní zastoupení v řízení o odporové žalobě jí tak v důsledku nesprávného rozhodnutí byla upřena. Své náklady vypočítala jako náhradu odměny advokáta ve výši sazby 2.500 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) ve spojení s § 9 odst. 3 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (Advokátní tarif) za čtyři úkony právní služby v celkové výši 10.000 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 3 krát 300 Kč podle § 13 odst. 3 Advokátního tarifu (AT) a náhradu za ztrátu času na cestě k jednání dne 25. 10. 2017 a zpět za čtyři půlhodiny po 100 Kč celkem ve výši 400 Kč, což za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání vyjádření k žalobě, replika k vyjádření žalobkyně a účast na ústním jednání) činí po připočtení DPH ve výši 21 % celkem 13.673 Kč. 4. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila. 5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o.s.ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání, a aniž dle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 7. Uvedené ustanovení zohledňuje pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení výsledek řízení ryze z pohledu procesního, jež se projevuje obdobně jako při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci; v případě, že žalobce uspěl s důvodně podanou žalobou a pro chování žalovaného vzal žalobu zpět, neboť dosáhl svého mimosoudně, má postavení úspěšného žalobce a náklady řízení mu proto musí nahradit žalovaný. Pokud však žalobce podá žalobu, kterou vezme zpět, aniž by dosáhl práva, jež žalobou uplatnil, jeho postavení je obdobné jako kdyby žaloba byla zamítnuta, a je proto povinen nahradit náklady řízení žalovanému, který z hlediska procesního zaznamenal úspěch ve věci. Teprve v situaci, kdy nelze posoudit, který z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je namístě aplikovat ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. 8. Z obsahu spisu a insolvenčního spisu zn. KSLB 82 INS 23507/2015 se podává, že žalovaná popřela při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 5. 5. 2017 pravost všech nevykonatelných pohledávek přihlášených věřitelem č. 13 Vacon s.r.o. (dále jen Společnost)

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.

82 ICm 4659/2017 (KSLB 82 INS 23507/2015)

v celkové výši 27,915.928,70 Kč přihláškou č. 13 (č. d. B-17). Usnesením č. j. KSLB 82 INS 2350/2015-P13-5 ze dne 24. 5. 2017 insolvenční soud rozhodl, že v insolvenčním řízení Dlužnice bude jako s přihlášeným věřitelem nadále pokračováno se žalobkyní namísto Společnosti, jež zanikla v důsledku fúze sloučením (č. d. P13-5). Dne 2. 6. 2017 podala žalobkyně proti žalované u insolvenčního soudu žalobu, jíž se domáhá určení, že má za Dlužnicí pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení v celkové výši 27,915.928,70 Kč (č. l. 2-6). Ve vyjádření k žalobě učiněném dne 31. 7. 2017 k výzvě insolvenčního soudu žalovaná podrobně vysvětlila své stanovisko k nároku uplatněnému žalobkyní, pokud jde o vykonatelnost pohledávek obsažených v přihlášce P13 v souvislosti se žalobkyní odkazovaným rozhodčím nálezem, o tvrzené důvody vzniku, jakož i zániku pohledávek započtením, a o aktivní legitimaci žalobkyně v návaznosti na odkazovaný rozhodčí nález (č. l. 83-108). Své vyjádření ve věci doplnila žalovaná replikou z 11. 10. 2017, v níž mimo jiné poukázala na to, že předmětem rozhodčího řízení byly z pohledávek přihlášených v insolvenčním řízení Dlužnice toliko dílčí pohledávky A až D, nikoli Pohledávky (č. l. 118-138). Usnesením č. j. 82 ICm 2657/2017-226 ze dne 25. 10. 2017 vyloučil insolvenční soud žalobu o určení existence Pohledávek k samostatnému řízení (č. l. 1). Podáním z 15. 11. 2017 vzala žalobkyně bez dalšího žalobu o určení pravosti Pohledávek zpět (č. l. 139-141). 9. V projednávané věci nastala situace, kdy žalovaná zaznamenala z hlediska procesního úspěch, neboť žalobkyně, jež vzala zpět svoji žalobu o určení pravosti Pohledávek, aniž by dosáhla práva, jehož se domáhala, se ocitla v postavení obdobném tomu, jako by žaloba byla zamítnuta. Namístě tak byla úvaha vedoucí k použití § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Byť bylo řízení o odporové žalobě v rozsahu Pohledávek zahájeno až poté, kdy se žalovaná vyjádřila ve věci původní žaloby, jíž byl uplatněn nárok z popření všech pohledávek obsažených v přihlášce P13 (popřených žalovanou při zvláštním přezkumném jednání jako nevykonatelných), je třeba vztáhnout úkony žalované pro účely rozhodnutí o nákladech řízení i k výsledku tohoto řízení, jež bylo (rozhodnutím o jeho zastavení pro zpětvzatou žalobu) pravomocně skončeno. Soud prvního stupně tak nepostupoval správně, dospěl-li k závěru, že žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly, neboť právní služba byla žalované poskytnuta mimo jiné v rozsahu vyjádření k žalobě v části týkající se určení pravosti Pohledávek. Jinými slovy, popsanou část nákladů by bylo nutno vzít v úvahu při rozhodování o nákladech řízení i v situaci, kdy by nebyla zmíněná část řízení (o žalobě o určení pravosti Pohledávek) vyloučena k samostatnému projednání. 10. Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení v bodu II. výroku změnil podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalované, jež zaznamenala z procesního hlediska úspěch ve věci, náhradu nákladů řízení přiznal. Žalobkyně, která z procesního hlediska způsobila, že řízení muselo být zastaveno, je tak povinna nahradit žalované její náklady představující výlohy vzniklé v souvislosti se zastupováním, a to náhradu odměny ve výši sazby 3.100 Kč z tarifní hodnoty 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 5 bodu 5 AT a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, což za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání vyjádření k žalobě a dalšího vyjádření ve věci) činí po připočtení DPH ve výši 21 % celkem 12.342 Kč. 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 a 2, § 137 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. Vycházel přitom z toho, že žalovaná byla v tomto řízení zcela úspěšná, a proto má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému bránění svého práva v plné výši. Ty představují odměnu advokáta za zastupování žalované v řízení před odvolacím soudem ve výši 1.550 Kč, jež tvoří jeden úkon právní služby (podání odvolání) po 3.100 Kč, krácený o 50 % podle § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 2 písm. c) AT, a náhradu hotových výdajů advokáta žalované Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.

82 ICm 4659/2017 (KSLB 82 INS 23507/2015)

za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, po připočtení DPH ve výši 21 % celkem tedy 2.238,50 Kč. 12. Lhůta k plnění v obou výrocích byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a § 151 odst. 5 o.s.ř. Povinnost žalobkyně nahradit náklady řízení žalované k rukám jejího advokáta se opírá o ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.]. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

Praha 15. ledna 2018

JUDr. Jindřich Havlovec, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.