103 VSPH 861/2015-41
76 ICm 1800/2015 103 VSPH 861/2015-41 (KSLB 76 INS 26559/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. ve věci žalobce: Ing. Hana Slavíková, se sídlem Turnov, Skálova 466, IČO: 42895677, insolvenční správce dlužníka: Aleš anonymizovano , anonymizovano , se sídlem Křižany 79, IČO: 76458954, zast. JUDr. Jaroslavem Skákalem, advokátem se sídlem Semily, Nádražní 24, proti žalovanému: Zahradní centrum pod přehradou s.r.o., se sídlem Liberec, Josefino údolí 134/7, IČO: 25010158, zast. Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem Praha 1, Havlíčkova 13, o určení pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 16. září 2015, č. j. 76 ICm 1800/2015-28,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č. j. 76 ICm 1800/2015-28 ze dne 16. září 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v postavení insolvenčního správce dlužníka domáhá určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 5,325.662,32 Kč představující jistinu ve výši 1,750.000,-Kč a příslušenství (v podobě smluvního úroku z prodlení ve výši 20% ročně ve výši 3,411.780,82 Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 163.881,50 Kč) mající právní důvod v zákonném ručení dlužníka za závazky ABRA isir.justi ce.cz (KSLB 76 INS 26559/2014)

CINEMA, spol. s r.o. se sídlem na Slovensku, Karpatské námestie 10A, Bratislava-Rača, IČO: 31342892, na kterou dlužník převedl zatímní listy nahrazující jím upsané akcie společnosti CZECH FINANCIAL SERVICE-CFS MEDICAL a.s., v likvidaci se sídlem Praha 5, Smíchov, Mozartova 928/12, IČO: 27143431 (CFS), jejichž emisní kurs nebyl doplacen, již žalovaný jako vykonatelnou na základě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 6. 10. 2010, č. j. 57 Cm 17/2010-77 přihlásil do insolvenčního řízení s tím, že mu byla postoupena původním věřitelem CFS. Nárok neuznává proto, že pohledávku (právo) akciové společnosti vůči akcionáři na doplacení emisního kursu upsaných akcií nelze pro rozpor se zákonem postoupit na jiného, když platební povinnost akcionáře (majitele zatímního listu) nelze od zatímního listu oddělit.

Žalovaný žádá zamítnutí žaloby s odůvodněním, že svůj nárok uplatnil v nalézacím řízení, kde mu byl pravomocně přiznán. Namítl, že úspěchu žalobce brání ustanovení § 199 odst. 2 z. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (InsZ), které jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu umožňuje uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí s tím, že důvodem popření však nemůže být pouhé jiné právní posouzení věci. Poukázal na to, že otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2008, kterou byl uplatněný nárok na něj ze strany CFS převeden, se soud v řízení, ve kterém mu tento nárok byl přiznán, zabýval, a že žalobce své popření nepřípustně opírá jen o jiné právní posouzení věci.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl. Své rozhodnutí staví na skutkových zjištěních, že žalovaný přihlásil pohledávku ve výši 5,325.662,32 Kč z titulu ručení za splacení zbytku emisního kurzu akcií CFS. Pohledávka je vykonatelná na základě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem -pobočka v Liberci ze dne 6. 10. 2010, č. j. 57 Cm 17/2010-77. Na přezkumném jednání ji žalobce popřel s odůvodněním, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2008, kterou byla pohledávka postoupena ze strany CFS žalovanému je pro rozpor se zákonem neplatná. V řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp.zn. 57 Cm 17/2010 se soud námitkou neplatnosti postupní smlouvy (byť uplatněnou z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce k vedení sporu v uvedené věci) zabýval. Tato zjištění jej s odkazem na ust. § 199 InsZ vedla k závěru, že žaloba byla podána včas, důvodem popření dané pohledávky však nemůže být námitka neplatnosti postupní smlouvy, neboť se jedná o nepřípustné jiné právní posouzení věci.

Včas podaným odvoláním proti tomuto rozhodnutí žalobce navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyjádřil přesvědčení, že platností smlouvy o postoupení pohledávky se soud v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. 57 Cm 17/2010 zabýval jen z hlediska tvrzení účastníků řízení a nikoliv z hlediska tvrzení, která uplatňuje žalobce v předmětné věci. (KSLB 76 INS 26559/2014)

Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že toto je věcně správné. Zdůraznil, že otázkou platnosti postupní smlouvy se soud v nalézacím řízení zabýval a její nové zkoumání k námitce žalobce by odporovalo ustanovení § 199 odst. 2 InsZ.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

Podle § 199 InsZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Skutková zjištění soudu prvního stupně, na nichž tento staví svůj závěr o nedůvodnosti žaloby, mají spolehlivou oporu ve zjištěném skutkovém stavu věci a jsou náležitě právně posouzena. Protože ve stádiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by zakládalo důvod pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí, na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně lze odkázat.

V podrobnostech tak odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že žaloba byla ve smyslu § 199 odst. 1 InsZ podána včas, účastníci jsou ve sporu věcně legitimováni, nicméně žalobcem uplatněný nárok není ve smyslu § 199 odst. 2 InsZ po právu.

Představa žalobce, že mu svědčí právo účinně namítat neplatnost dotčené postupní smlouvy navzdory tomu, že tato otázka byla jako předběžná vyřešena již v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 6. 10. 2010, č. j. 57 Cm 17/2010-77 je mylná. Jím uplatněná námitka totiž není skutkovou námitkou neuplatněnou dlužníkem v řízení předcházejícím vydání pravomocného rozhodnutí, která by vedla k jinému právnímu posouzení. Jen takové námitky mohou být důvodem pro popření vykonatelné pohledávky ve smyslu § 199 odst. 2 InsZ.

Neobstojí ani jeho výhrada, že občanské soudní řízení je ovládáno zásadou projednací, která soudu brání zabývat se jinými okolnostmi, než byly účastníky namítány. Otázka neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem je otázkou právní a v řízení, ve kterém byl daný nárok žalovanému pravomocně přiznán, soud tuto otázku zjevně řešil. Pro posouzení důvodnosti žalobcem uplatněného nároku je nevýznamné, zda tato otázka byla v tomto řízení vyřešena správně či nikoliv. (KSLB 76 INS 26559/2014)

Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné, správné je též v něm obsažené rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, a proto jej podle § 219 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) za použití § 7 InsZ potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 202 odst. 1 InsZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. května 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela