103 VSPH 86/2011-137
45 ICm 425/2010 103 VSPH 86/2011-137 (KSHK 45 INS 635/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v právní věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s. se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24, IČO 61860069, zast. JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké nám. 135/19, proti žalovaným: 1) 1.správcovská a konkursní, v.o.s. se sídlem v Pardubicích, tř. Míru 67, insolvenční správce Milana Turtáka nar. 24.2.1959 a Anny Turtákové nar. 25. 8. 1952, oba bytem v České Třebové, Semanínská 2034,2) Milan Turták a 3) Anna Turtáková, oba zast. Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem v České Třebové , Čechova 3996, o odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.února 2011, č.j. 45 ICm 425/2010-107,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. února 2011, č.j. 45 ICm 425/2010-107, se mění tak, že žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 42.578,--Kč, 28.824,--Kč, 68.176,--Kč a 37.582,--Kč za žalovanými Annou Turtákovou a Milanem Turtákem se zamítá pro předčasnost.

II. Žalovaným se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. (KSHK 45 INS 635/2010)

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalovanému 1) v postavení insolvenčního správce a žalovaným 2) a 3) v postavení dlužníků (dlužník a dlužnice) domáhá určení pravosti pohledávek za dlužníky ve výši 41.578,--Kč (pohledávka A), 28.824,--Kč (pohledávka B), 68.176,--Kč (pohledávka C) a ve výši 37.582,--Kč (pohledávka D) a určení pravosti pohledávky. Vysvětlil, že přihlásil své pohledávky za dlužníky z úvěrových smluv č. 9100311758 (smlouva 1) a č. 9100235109 (smlouva 2), a to ve výši 68.176,--Kč (z titulu nedoplatku 68.040,--Kč a z titulu smluvní pokuty 136,--Kč ze smlouvy 1) a ve výši 37.582,--Kč (z titulu nedoplatku ze smlouvy 2), a to zvlášť do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem a zvlášť do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí, přičemž fakticky se jednalo jen o dvě pohledávky ze dvou úvěrových smluv, přihlášky pohledávek byly identické a dlužník a dlužnice jsou z těchto pohledávek zavázáni společně a nerozdílně. K pohledávce A), resp. C) uvedl, že jejím právním důvodem je smlouva 1), podle níž byl dlužníkům poskytnut úvěr ve výši 71.442,--Kč, v němž se dlužníci zavázali úvěr splatit 42 měsíčními splátkami po 1.701,--Kč, že odměna za poskytnutí úvěru z toho činí 41.442,--Kč (fakticky poskytnuto 30.000,--Kč), kterou si v souladu s č. 10.1 smluvních ujednání započetl oproti nároku dlužníků na vyplacení částky 71.442,--Kč. Protože dlužníci uhradili jen dvě splátky, zbývá zaplatit 60.040,--Kč (tj. 40 zbývajících splátek po 1.701,--Kč). Částka 136,--Kč zbývající do výše, v níž byla pohledávka přihlášena, tj. 68.172,--Kč, představuje smluvní pokutu za prodlení s placením jednotlivých splátek. K pohledávce B), resp. D) uvedl, že jejím právním důvodem je smlouva 2), podle níž byl dlužníkům poskytnut úvěr ve výši 58.824,--Kč, který se zavázali dlužníci splatit 36 měsíčními splátkami po 1.634,--Kč, že odměna za poskytnutí úvěru činí 28.824,--Kč (fakticky bylo poskytnuto 30.000,--Kč), kterou si započetl v souladu s čl. 101 smluvního ujednání oproti nároku dlužníků na vyplacení úvěru 58.824,--Kč. Protože dlužníci uhradili pouze 13 splátek (21.142,--Kč), zbývá doplatit 37.582,--Kč (tj. 23 splátek po 1.634,--Kč). Uvedl dále, že při přezkumném jednání byla pohledávka A) žalovanými popřena do výše 41.578,--Kč (uznána ve zbytku 26.598,--Kč), zatímco pohledávka C) byla popřena zcela z důvodu duplicity. Obdobně pohledávka C) byla žalovanými poopřena v rozsahu 28.824,--Kč (uznána ve zbytku 8.758,--Kč), zatímco pohledávka D) byla popřena zcela opět z důvodu duplicity s pohledávkou B). K popření pohledávek A) (bez popřené smluvní pokuty ve výši 136,--Kč) a B) uvedl, že se jedná o odměnu za poskytnutí úvěru, o jednorázovou částku sloužící mu na krytí nákladů na poskytnutí úvěru, která se již nijak nenavyšuje, a že nebyla sjednána ve formě tzv. běžícího úroku. Výše odměny pak odpovídá situaci na trhu se spotřebitelskými úvěry a riziku, které je s poskytováním spotřebitelských úvěrů spojeno. Uzavřel, že dominantní zásadou, na níž je budován celý systém soukromého práva je zásada autonomie vůle účastníků a že dlužníci nebyli povinni smlouvy 1) a 2) uzavřít, pokud by nesouhlasili s jejich podmínkami.

Žalovaný 1) popřel pohledávku A) v rozsahu 41.578,--Kč z toho důvodu, že ujednání o smluvní pokutě a smluvní odměna je v rozporu s poctivým obchodním stykem podle § 265 ObchZ, z téhož důvodu popřel i pohledávku B) v rozsahu 28.824,--Kč a dovozoval neplatnost těchto ujednání podle § 39 ObčZ pro rozpor s dobrými mravy. Pohledávky C) a D) popřel z důvodu jejich duplicity.

2 (KSHK 45 INS 635/2010)

Žalovaní 2) a 3) uvedli, že žalobce má za nimi vždy pouze pohledávku A), resp. C) a pohledávku B), resp. D), neboť jejich insolvenční řízení byla spojena ke společnému projednání, v němž nemohou být pohledávky uspokojovány dvakrát. Uvedli, že v rozsahu popření pohledávky žalobci nevznikly (pohledávka z odměny za úvěr a smluvní pokuty podle smlouvy 1) a že v případě pohledávek C) a D) se jedná o pohledávky shodné s pohledávkami A) a B).

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na určení pravosti pohledávky A) zamítl (bod I. výroku), stejně tak zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky B) (bod II. výroku) a v případě pohledávky C) žalobu na určení zamítl v rozsahu popření pohledávky A), tj. ve výši 41.578,--Kč a určil její pravost ve výši 26.598,--Kč (bod III. výroku) a v případě pohledávky D) žalobu na určení zamítl v rozsahu popření pohledávky B), tj. ve výši 28.824,--Kč a určil její pravost ve výši 8.758,--Kč (bod IV. výroku) a vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným 2) a 3) na náhradu nákladů řízení 21.178,--Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jejich právního zástupce (bod IV. výroku). Vyšel ze zjištění, podle něhož žalobce poskytl dlužníkům úvěry ve výši 71.442,--Kč (podle smlouvy 1) a 58.824,--Kč (podle smlouvy 2), avšak ve skutečnosti žalovaným poskytl v obou případech částku mnohem nižší (30.000,--Kč), neboť ve zbytku si žalobce na poskytnutý úvěr započítal odměnu za jejich sjednání (41.442,--Kč podle smlouvy 1/ a 28.824,--Kč podle smlouvy 2/). Poté co zjistil, že insolvenční řízení obou dlužníků byla spojena ke společnému projednání a že žaloba byla podána včas, učinil cituje ustanovení § 192 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), následující právní závěry. Zhodnotil smlouvy 1) a 2) jako spotřebitelské smlouvy, v nichž sjednání odměny za poskytnutí úvěru je v rozporu s požadavkem dobré víry spotřebitele podle § 56 ObčZ a že popřením pohledávek A a B namítli dlužníci relativní neplatnost tohoto ujednání ve smyslu § 55 ObčZ. V části týkající ujednání o smluvní pokutě (při posuzování pohledávky A) uzavřel, že žalobce poukazující na smluvní ujednání o smluvní pokutě podle čl. 13.1 a 13.2 smlouvy 1 neprokázal v souladu s čl. 13.6 vystavení penalizační faktury a její doručením dlužníkům 2) a 3), a proto žalobci pohledávka ze smluvní pokuty ze smlouvy 1) nesvědčí. V případě pohledávek C) a D) zamítl žalobu na určení jejich pravosti v rozsahu určení jako v případě pohledávek A) a B), a ve zbytku určil pravost těchto pohledávek, neboť se neztotožnil se závěrem dlužníka a dlužnice, podle něhož se jedná o pohledávky, jež byly přihlášeny do insolvenčního řízení duplicitně. Uvedl, že z pohledávek jsou zavázáni oba dlužníci společně a nerozdílně, a protože jsou projednávány v jediném spojeném insolvenčním řízení, zařadil insolvenční soud pro účely splátkového kalendáře jen pohledávky A) a B), avšak pro případ, že by došlo k rozpojení obou insolvenčních řízení (např. protože byl prohlášen konkurs na majetek každého z dlužníků zvlášť), bylo by namístě posuzovat i pohledávky C) a D), jak byly původně přihlášeny do samostatných insolvenčních řízení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. neboť žalovaní 2) a 3) měli neúspěch jen v nepatrné části, a proto žalobce zavázal k náhradě nákladů oběma dlužníkům v rozsahu odměny za zastupování advokátem a náhrady cestovních výdajů. Ve vztahu žalobce žalovaný 1) uvedl, že nelze náhradu nákladů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 InsZ přiznat.

3 (KSHK 45 INS 635/2010)

Tento rozsudek napadl žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě zcela vyhoví. Uvedl, že přihlásil do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem a dlužnicí vždy dvě pohledávky v úhrnné výši 105.758,--Kč a vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož smlouvy 1) a 2) jsou neplatné v rozsahu popření pohledávek A) (bez smluvní pokuty) a B), neboť se oba dlužníci dovolali neplatnosti ujednání v obou smlouvách neplatnosti ujednání o smluvní odměně, neboť za dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu, jež svou povahou je úkonem hmotněprávní povahy, nelze považovat popření pohledávky při přezkumném jednání v rámci insolvenčního řízení, a uzavřel, že z tohoto důvodu měl postupovat soud prvního stupně podle ujednání o smluvní odměně obsažené ve smlouvách 1) a 2) z uvedeného ujednání, přičemž zopakoval svou argumentaci uvedenou v žalobě. Ke smluvní pokutě ve výši 136,--Kč (část pohledávky A) uvedl, že nastaly podmínky pro její vznik a že otázka splatnosti pohledávky ze smluvní pokuty není významná za situace, kdy do insolvenčního řízení lze přihlásit i pohledávku nesplatnou. Nárok na smluvní pokutu mu nepochybně vznikl okamžikem, kdy se dostali dlužníci do prodlení se splácením úvěru podle smlouvy 1).

Žalovaný 1) se k odvolání nevyjádřil.

Žalovaní 2) a 3) navrhli potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl přitom k omezením, která jsou uvedena v ustanovení § 205a odst. 1 a 211a o.s.ř., a poté dospěl k závěru, že je důvodné, byť z jiných než odvolatelem uváděných důvodů.

Z přihlášky pohledávky žalobce za dlužníkem odvolací soud zjistil, že žalobce přihlásil jednak pohledávku 68.176,--Kč z nedoplatku na nominální hodnotě smlouvy o rev. úvěru č. 9100311758 ve výši 68.040,--Kč a na smluvních pokutách z titulu smlouvy o rev. úvěru č. 9100311758 ve výši 136,--Kč s tím, že eviduje dvě splátky ve výši 3.402, jež byly přijaty po zahájení insolvenčního řízení budou přeposlány na účet insolvenčního správce , a proto nebyly zohledněny ve výši přihlašované částky (pohledávka A) a ve výši 37.582,--Kč z důvodu nedoplatku na nominální hodnotě smlouvy o rev. úvěru č. 9100235109 ve výši 37.582,--Kč s tím, že eviduje dvě splátky dlužníků v celkové výši 3.268,--Kč, jež byly přijaty po zahájení insolvenčního řízení a budou přeposlány na účet insolvenčního správce, a proto nebyly zohledněny ve výši přihlašované částky (pohledávka B). Z přihlášky pohledávky žalobce za dlužnicí odvolací soud zjistil, že je identická s přihláškou uplatněnou do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem a jejím jediným rozdílem je označení dlužnice namísto označení dlužníka.

Podle § 173 odst. 4 (InsZ), přihláška pohledávky má pro oběh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

4 (KSHK 45 INS 635/2010)

Podle § 174 odst. 1 InsZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle § 176 přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a jeho podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 198 odst. 2 InsZ může žalobce v žalobě na určení popřené pohledávky jako důvod jejího vzniku uplatnit jen skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

Podle § 188 odst. 2 InsZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Z citovaných ustanovení InsZ plyne, že podání přihlášky pohledávky u insolvenčního soudu má povahu uplatnění práva, zakládá účastenství věřitele v insolvenčním řízení. Obsahové náležitosti přihlášky pohledávky zákon upravuje obdobně jako u žaloby (§ 79 o.s.ř.) včetně postupu, jak odstranit její nedostatky (§ 43 o.s.ř.) a lze uzavřít, že důvody pro které soud omítne žalobu, se do jisté míry překrývají s těmi, pro něž se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. Přihláška pohledávky musí obsahovat takové skutečnosti, jež pohledávku individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou.

V projednávané věci uplatnil žalobce přihlášky pohledávky v insolvenčním řízení vedeného s dlužníkem a s dlužnici, zvlášť přihlásil výše uvedené přihlášky shodného znění s tím, že v případě nároků ze smlouvy 1) se jedná o nedoplatek jistiny a nezaplacení smluvní pokuty a v případě smlouvy 2) jistiny. Teprve v žalobě samotné jsou uvedeny skutečnosti, na nichž se sporné pohledávky zakládají, tj. výše úvěru, rozsah jeho splacení dlužníkem a také rozhodující skutečnosti, jež se týkají vzniku pohledávky ze smluvní pokuty Tyto skutečnosti však nemohl žalovaný přezkoumat, neboť obsaženy v přihlášce nebyly, a nelze najisto postavit, zda se žalobce žalobou domáhá určení pohledávky, kterou přihlásil. Smluvní pokuta pak není příslušenstvím pohledávky, a proto bylo třeba pohledávku ze smluvní pokuty uplatnit zvlášť.

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný přihlášky pohledávky přezkoumal, ač přezkoumatelná nebyly, namísto aby postupoval podle § 188 odst. 2 InsZ. Protože přihlášky sporných pohledávek měly vady bránící jejich přezkumu, bylo třeba žalobu pro předčasnost zamítnout (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 32 Cdo 1726/1998, jehož závěry dopadají i na insolvenční řízení).

5 (KSHK 45 INS 635/2010)

Nad rámec uvedeného odvolací soud uvádí, že má-li jít o oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud schválí oběma manželům, tj. dlužníkům, jediný společný splátkový kalendář, a přihláška pohledávky za dlužnicí, jejíž věc (sp.zn. KSHK 45 INS 638/2010) byla spojena ke společnému projednání v rámci insolvenčního řízení ve věci dlužníka (sp.zn. KSHK 45 INS 635/2010) podléhá přezkumu jako přihláška pohledávky dlužníka, byť se jedná o přihlášky identické, pro případ, že dojde k rozpojení obou insolvenčních řízení a úpadek bude řešen u obou dlužníků zvlášť ve formě konkursu. Při společném projednání se však do splátkového kalendáře zahrne jen přihláška pohledávky dlužníka (bude-li řádně doplněna), přihláška pohledávky dlužnice se k ní pouze přiloží (bude-li řádně doplněna a bude-li identická z přihláškou pohledávky za dlužníkem).

Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud napadený rozsudek v bodu I. výroku podle § 220 odst. 1 písm.a) o.s.ř. změnil tak, že žalobu pro předčasnost zamítl s tím, že po právní moci rozhodnutí bude třeba v insolvenčním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky, pokud budou vady přihlášky odstraněny s tím, že nelze nadále vycházet z výsledků přezkumu pohledávek učiněného na základě nepřezkoumatelných přihlášek

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 a § 150 o.s.ř., když důvody hodné zvláštního zřetele pro postup podle uvedené ustanovení shledal odvolací soud v tom, že žalobce sice neměl úspěch ve věci samé, avšak podal ji na základě výzvy ve stanovené lhůtě jen proto, aby se bránil popření pohledávky na základě nepřezkoumatelných přihlášek, jejichž vady před přezkumem měly být nejdříve odstraněny postupem žalovaného 1).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 22.srpna 2012

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

6