103 VSPH 859/2015-60
42 ICm 4155/2014 103 VSPH 859/2015-60 (KSHK 42 INS 30832/2013)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. ve věci žalobkyně: Insolvency Project v.o.s. se sídlem Hradec Králové, Dukelská třída 15, IČO: 28860993, insolvenčního správce dlužníka: K-Logitrans, s.r.o. se sídlem Hradec Králové, Brněnská 700/25, IČO: 27487296, zast. JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Dukelská 15, proti žalovanému: Robert anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha, Platnéřská 88/9, zast. JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem Hradec Králové, Resslova 1253, o určení neúčinnosti zástavní smlouvy, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. srpna 2015, č.j. 42 ICm 4155/2014-41,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. srpna 2015, č.j. 42 ICm 4155/2014-41, se v bodu II. výroku mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 12.342,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Jana Malého, advokáta se sídlem v Hradci Králové.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2.238,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Jana Malého, advokáta se sídlem v Hradci Králové.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zastavil řízení, v němž se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti smlouvy o zřízení zástavního práva (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobou doručenou mu dne 27.11.2014 se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti zástavní smlouvy, uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 13.2.2013, neboť tato ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d) z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen InsZ), zajišťuje dříve vzniklý dluh. V průběhu řízení však žalobkyně vzala žalobu se souhlasem žalovaného zpět, když bylo zjištěno, že v den uzavření smlouvy o půjčce, závazky z níž jsou zajištěny zástavním právem zřízeným dle dotčené zástavní smlouvy, byla uzavřena i smlouva o smlouvě budoucí zástavní, v níž se smluvní strany zavázaly uzavřít zástavní smlouvu do 14 dnů. (KSHK 42 INS 30832/2013)

O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 146 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., dále jen o.s.ř. Přestože žalobkyně zavinila zastavení řízení, pročež by byla povinna hradit jeho náklady, shledal soud důvodnou její námitku, že žalovaný nedoložil k přihlášce své pohledávky smlouvu o smlouvě budoucí a existenci této smlouvy netvrdil ani v následně zahájeném sporu o určení práva na uspokojení ze zajištění a žalobkyně se o existenci smlouvy o smlouvě budoucí zástavní dozvěděla až v průběhu projednávání dané věci. Náklady řízení nepřiznal ani žalobkyni, neboť ta odpůrčí žalobu podala téměř rok po zjištění úpadku dlužníka a měla dostatečně dlouhý čas na to věc si skutkově ověřit.

Proti rozhodnutí o nákladech řízení podala žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvolání a navrhla, aby je odvolací soud změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Konstatovala, že pokud by žalovaný k přihlášce své pohledávky připojil předmětnou smlouvou o smlouvě budoucí, nebyla by z její strany odpůrčí žaloba vůbec podána. Zahájení i zastavení řízení tak zavinil žalovaný a návrh byl ze strany žalobkyně vzat zpět pro chování žalovaného. Nesouhlasí s argumentací soudu prvního stupně, že věc po skutkové stránce dostatečně nepřipravila a poukazuje na skutečnost, že odpůrčí žalobu podala v zákonné lhůtě jednoho roku od rozhodnutí o úpadku. Na podporu svého stanoviska odkázala na rozhodnutí odvolacího soudu vydaná pod č.j. 3 VSPH 104/2011-27, 101 VSPH 468/2014-35 a 102 VSPH 402/2014-30 s argumentací, že tam uvedené závěry je třeba v dané věci aplikovat analogicky .

Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání navrhl, aby toto bylo zamítnuto . Vyjádřil přesvědčení, že měla-li žalobkyně pochybnosti o účinnosti dané zástavní smlouvy, měla si věc před podáním žaloby řádně ověřit a případně vyzvat žalovaného ke sdělení jeho stanoviska či k doplnění přihlášky jeho pohledávky. K tomu však nedošlo. Namítl, že závěry odvolacího soudu vyjádřené v žalobkyní citovaných rozhodnutích nejsou v dané věci použitelné. Žalobkyně tak zavinila vznik nákladů daného řízení a ty měly být přiznány žalovanému. Ten však rozhodnutí soudu prvního stupně akceptoval.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné, byť z jiných než odvolatelem uváděných důvodů.

Podle § 7 InsZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). (KSHK 42 INS 30832/2013)

Podle tohoto ustanovení se zavinění posuzuje výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku; tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně), náhradu nákladů řízení, jež v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva.

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně podala žalobu na určení neúčinnosti zástavní smlouvy ze dne 13.2.2013. Při jednání soudu prvního stupně konaném dne 20.8.2015, po ukončení důkazního řízení a po prostudování smlouvy o smlouvě budoucí (která byla ve spise spolu s vyjádřením žalovaného k žalobě založena minimálně od 16.4.2015), vzala žalobkyně se souhlasem žalovaného žalobu zpět.

Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že přesvědčení žalobkyně, že jí měly být přiznány náklady řízení z důvodu, že jeho zastavení zavinil žalovaný, je mylné. Posuzováno ryze z procesního hlediska, žaloba byla žalobkyní vzata zpět po provedeném dokazování, evidentně ve snaze předejít neúspěchu ve sporu. Za takového stavu argumentace žalobkyně postavená na chování žalovaného ve smyslu druhé věty § 146 odst. 2 o.s.ř. není na místě. Neobstojí ani její argumentace odkazem na obsah výše citovaných rozhodnutí odvolacího soudu. Ta byla vydána v řízeních s jiným předmětem za zcela odlišných procesních okolností. Argumentace žalobkyně navíc pomíjí, že předpokladem přiznání nákladů zastaveného řízení žalobci pro chování žalovaného je také to, aby žaloba byla podána (uvažováno opět procesně) důvodně. O takový případ se v dané věci zcela jistě nejedná.

Odůvodnil-li soud prvního stupně své rozhodnutí o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř., nelze přehlédnout, že daný výrok oporu v této úpravě zjevně nenachází. S ohledem na uvedené je třeba (ve shodě s názorem soudu prvního stupně) vycházet z toho, že zastavení řízení zavinila žalobkyně, pročež je povinna hradit jeho náklady. Úvahy o tom, že žalobkyně neměla k dispozici důkaz, který považuje ve věci za stěžejní s tím, že ten byl v držení žalovaného, však nejsou v daném kontextu na místě. Totéž platí o argumentaci tím, že žaloba byla podána téměř rok po rozhodnutí o úpadku dlužníka.

Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 211 a § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil a právo na náhradu těchto nákladů přiznal podle ustanovení § 151 odst. 1,2, § 137 a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. žalovanému. Vycházel přitom z toho, že o náhradě nákladů řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti rozhodnutím, které má konstitutivní povahu, a ustanovení § 142 až § 151 o.s.ř. a § 206 a § 212 o.s.ř. odvolacímu soudu nebrání k odvolání žalobkyně proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení toto změnit i v neprospěch odvolatele (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12.8.2004, sp.zn. III. ÚS 230/04).

Co do skladby a výše žalovanému přiznané náhrady v řízení vynaložených nákladů, tyto jsou tvořeny: (i) odměnou advokáta za zastupování žalovaného v řízení před soudem prvního stupně ve výši 9.300,-Kč, jež tvoří 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu) po 3.100,-Kč podle ust. § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4, písm. c) (KSHK 42 INS 30832/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb.; (ii) náhradou hotových výdajů advokáta žalovaného za 3 úkony právní služby ve výši 3x300,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a (iii) částkou ve výši 2.142,-Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 21%, kterou je ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. advokát žalovaného povinen z odměny a z náhrad odvést podle z.č. 235/2004 Sb. Celkem tedy 12.342,-Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem a § 151 odst. 5 o.s.ř. Povinnost žalobkyně nahradit náklady řízení žalovaného k rukám jeho advokáta se opírá o ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.

V nenapadené části (bod I. výroku) zůstalo usnesení soudu prvního stupně nedotčeno (§ 206 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému v rozsahu poloviny odměny za zastupování advokátem podle ust. § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4, písm. c) a § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1.550,-Kč, v podobě jedné náhrady hotových výdajů ve výši 300,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání) a DPH v sazbě 21%, kterou je ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. advokát žalovaného povinen z odměny a z náhrad odvést podle z.č. 235/2004 Sb. ve výši 388,-Kč, tj. celkem 2.238,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 3. prosince 2015

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná