103 VSPH 847/2015-16
139 ICm 2541/2015 103 VSPH 847/2015-16 (KSPL 20 INS 28861/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Dominique anonymizovano , anonymizovano , bytem v Karlových Varech-Doubí, Svatošská 25, proti žalovanému: Společenství č.p. 50 a 51 Libavské Údolí, IČO 712 20 429, se sídlem v Libavském Údolí 50, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 139 ICm 2541/2015-11 ze dne 30. září 2015

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 139 ICm 2541/2015-11 ze dne 30. září 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně (v postavení dlužnice ve výše označeném insolvenčním řízení) podala incidenční žalobu vůči žalovanému s tím, že od roku 2009 žalovaný od roku 2009 uváděl ve svém vyjádření nesprávně vypočítávaná vyúčtování, kdy dvě bytové jednotky podle podlahové plochy nezapočítávala do nákladů na služby, což reklamovala a je vedeno soudní řízení vedené před Okresním soudem v Karlových Varech ( sp.zn. 50 Cm 259/2012). K výzvě (viz níže) žalobkyně doplnila, že nemůže dojít k záměně označení žalovaného, neboť nachází svůj původ v samotném insolvenčním řízení. Namítla, že InsZ blíže nespecifikuje náležitosti incidenční žaloby tak, aby byla označena číslem, přesto uvedla, že se jedná o věřitele č. 16. Uvedla, že se žalovaným vede soudní řízení, v němž žalovaný požádal o přerušení řízení, a požádala, aby spis týkající se tohoto řízení byl připojen. Předmětem sporu o úhradu služeb spojených s vlastnictvím bytové jednotky, s jejich rozúčtováním nesouhlasí. Žalovaný fakturoval vystavil nesprávnou fakturu, která nemůže být splatná, dokud nebude vypočet požadované částky opraven; z toho důvodu popírá i také zákonný úrok z prodlení a že mu nesvědčí ani pohledávka ze smluvní pokuty podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 10 Co 4/2011-103 ze 3.3.2011. Akcentovala, že o rozsudku žalovaný věděl, avšak přihlášenou pohledávku záměrně nadhodnotil o poplatek, který mu nenáleží a tímto postupem také zhoršit postavení ostatních věřitelů. Z tohoto důvodu proto navrhla, aby soud (KSPL 20 INS 28861/2014) podle § 182 a § 178 InsZ uložil žalovanému sankci. Uzavřela, že se domáhá vyloučení pohledávky žalovaného z insolvenčního řízení.

Usnesením č.j. 139 ICm 2541/2015-3 z 21.7.2015 soud prvního stupně vyzval žalobkyni ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho doručení k doplnění žaloby a opravě podání označeného jako incidenční žaloba tak, aby z něho byla patrná pohledávka, jež se má tohoto řízení týkat (třeba uvést číslo, po nímž je vedena v insolvenčním rejstříku), její výše, dále důvod jejího popření a důkazy, jimiž prokáže svá tvrzení a dále aby bylo patrno čeho se domáhá. Učinil tak postupem podle § 43 občanského soudního řádu (o.s.ř.) s poučením, podle něhož nebude-li ve stanovené lhůtě opraveno tak, aby mělo náležitosti podle § 42 odst. 4 o.s.ř. a náležitosti žaloby podle § 79 o.s.ř., žalobu odmítne podle § 143 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 160 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ).

Napadeným usnesením soud prvního stupně žalobu odmítl (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Konstatoval, že žalobkyně v postavení dlužnice v insolvenčním řízení popřela pohledávku žalovaného při přezkumném jednání konaném 4.6.2015, zatímco insolvenční správce pohledávku žalovaného uznal a že usnesením č.j. KSPL 20 INS 28861/2014-B-14 z 22.7.2015 insolvenční soud neschválil dlužničino oddlužení a na její majetek prohlásil konkurs. Uvedl, že mu byla doručena 30.6.2015 žaloba na určení pravosti popřené pohledávky, přestože podle § 410 InsZ popření pohledávky dlužníkem nemá žádný vliv na její zjištění, ledaže by jeho úpadek byl řešen oddlužením. Uzavřel, že žaloba je podána předčasně, jednak osobou aktivně k jejímu podání nelegitimovanou. Postupem podle § 160 odst. 4 InsZ žalobu odmítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že žalovanému žádné náklady řízení dosud nevznikly.

Toto rozhodnutí napadla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení. Obvinila insolvenčního správce, že uznal spornou pohledávku (nadále není zřejmé v jaké výši), přestože rozhodnutím Krajského soudu v Plzni pod č.j. 10 Co 4/2011 a Vrchního soudu v Praze pod č.j. 7 Cmo 534/2013-92 bylo dovozeno, že věřitelé (žalovaný) nemá nárok na některé části pohledávky týkající se úroku a že v insolvenčním řízení nepřistupuje k jejímu majetku odpovědně. Namítla, že insolvenční soud měl před vydáním rozhodnutí o prohlášení konkursu na její majetek postavit najisto výši jejího závazku vůči žalovanému. Akcentovala, že na schůzi věřitelů (4.6.2015) byla poučena o tom, že je legitimována k podání incidenční žaloby k nezajištěným pohledávkám ve lhůtě 30 dnů, což také učinila. Vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého není oprávněnou osobou oprávněnou k podání žaloby. Závěr o tom, že žalobu podala předčasně pak nemá oporu v úpravě § 160 o.s.ř., neboť důvodem pro odmítnutí je nikoliv předčasné, nýbrž opožděné podání žaloby.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že není opodstatněno.

Podle § 160 InsZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má (KSPL 20 INS 28861/2014) povahu žaloby (odst. 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení pokračovat (odst. 4). Nejvyšší soud k tomuto ustanovení ve svém rozhodnutí sp.zn. 29 ICdo 33/2014 publikovaném pod číslem 33/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele na to, zda pohledávku popřel. Jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne podle § 160 odst. 4 InsZ jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna.

Podle § 410 InsZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202 (odst. 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odst. 2).

Z insolvenčního spisu plyne, že při přezkumném jednání žalobkyně popřela pohledávku žalovaného a že byla poučena podle § 192 odst. 3 InsZ, že popření pohledávky dlužníkem nemá vliv na její zjištění, ledaže se jedná o oddlužení za podmínek § 410 odst. 2 InsZ a dále o tom, že bez ohledu na to je dlužník legitimován k podání incidenční žaloby, jejichž předmětem jsou popřené vykonatelné pohledávky. Z přihlášky pohledávky žalovaného a seznamu pohledávek plyne, že pohledávka žalovaného byla přezkoumána jako pohledávka nevykonatelná. V insolvenčním řízení působí účinky prohlášení konkursu na dlužničin majetek.

Žalobkyně v postavení dlužníka popřela nevykonatelnou pohledávku žalovaného, a proto není věcně legitimována k podání žaloby a mýlí se, pokud uvádí, že byla poučena o tom, že k podání žaloby legitimována, neboť legitimace by jí svědčila jen tam, kde popřela pohledávku vykonatelnou, avšak jen v případě nastolení účinků schválení oddlužení. Žalobkyni nesvědčí legitimace k podání žaloby, resp. není osobou oprávněnou k jejímu podání ve smyslu § 160 odst. 4 InsZ, bez ohledu na to, zda tak činí žalobou, jež je nebo není projednatelná. Soud prvního stupně tak správně postupoval podle citovaného ustanovení, když žalobu odmítl a správně rozhodl i o nákladech řízení.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. při respektování okolnosti, že v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému žádné nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu (KSPL 20 INS 28861/2014)

závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. listopadu 2015

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná