103 VSPH 845/2015-17
139 ICm 2544 /2015 103 VSPH 845/2015-17 (KSPL 20 INS 28861/2014)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Dominique anonymizovano , anonymizovano , bytem v Karlových Varech-Doubí, Svatošská 25, proti žalované: Petra Macešková, bytem v Chodově, ČSA 686, o určení pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 139 ICm 2544/2015-12 ze dne 30. září 2015,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. Plzni č.j. 139 ICm 2544/2015-12 ze dne 30. září 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně (v postavení dlužnice ve výše označeném insolvenčním řízení) podala proti žalované incidenční žalobu s odůvodněním, že s ní vedla majetkové vypořádání, podle kterého měla žalované uhradit částku 140.000,-Kč a její závazek uhradit 51.000,-Kč Českomoravské stavební spořitelně (ČMSS). Z důvodu blokace majetku a překažení refinancování došlo k tomu, že žalovaná uhradila ČMSS 51.000,-Kč (patrně namísto žalobkyně). Nemá výhrad proti vykonatelné pohledávce 191.000,-Kč, avšak nesouhlasí s tou částí přihlášky pohledávky žalované, v níž se domáhá duplicitně další pohledávky 51.000,-Kč. K níže citovanému usnesení soudu prvního stupně doplnila, že pohledávka č. 1 (není zřejmé v jaké výši) je sice vykonatelná, avšak schválená dohoda soudem 41 C 44/2010-83 Maceškové uznává pouze 140.000,-Kč, což jsem měl a uhradit jí a nikoliv celkových 191.000,-Kč, jak je na požadováno . To, že žalovaná jí zmařila refinancování hypotéky a nemohla proto plnit na účet žalované (51.000,-Kč) a žalovaná tuto částku zaplatila sama, vedlo k uplatnění pohledávky v druhé části přihlášky pohledávky; celková pohledávka je tak o 51.000,-Kč nižší.

Usnesením č.j. 139 ICm 2544/2015-5 z 21.7.2015, doručeným žalobkyni 29.7.2015, soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy doplnila-opravila své neurčité a nesrozumitelné podání označené jako incidenční žaloba tak, že identifikuje pohledávku, které se má spor týkat, uvede pořadové číslo, pod kterým je vedena v insolvenčním rejstříku, její výši, důvod jejího popření a zejména objasnila tvrzenou duplicitu pohledávky 51.000,-Kč a označila důkazy k prokázání svých tvrzení a jakého rozhodnutí se domáhá. S ohledem na § 410 odst. 2 a 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení dále žalobkyni vyzval k vyjádření důvodů, pro které považuje popřenou pohledávku za nezajištěnou a nevykonatelnou, pokud byla přihlášena jako zajištěná a vykonatelná. (KSPL 20 INS 28861/2014)

Napadeným usnesením soud prvního stupně žalobu odmítl (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Uvedl, že usnesením č.j. KSPL 20 INS 28861/2014-B-14 z 22.7.2015 (Usnesení) neschválil dlužničino oddlužení a prohlásil na její majetek konkurs; proti usnesení žalobkyně podala odvolání. Konstatoval, že žalobkyně v postavení dlužnice popřela pohledávku žalované a že mu byla doručena 30.6.2015 žaloba na určení pravosti popřené pohledávky, přestože podle § 192 odst. 3 InsZ nemá popření pohledávky dlužníkem žádný vliv na její zjištění, ledaže by nastaly účinky oddlužení dlužnice na základě usnesení o schválení oddlužení. Dovodil, že žaloba je tak předčasná a podána osobou, jíž nesvědčí věcná legitimace k jejímu podání. Proto postupem podle § 160 odst. 4 InsZ odmítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že žalovaný nebyl vyzván k žádnému procesnímu úkonu.

Toto rozhodnutí napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že spornou pohledávku insolvenční správce uznal, neboť sleduje pouze svůj ekonomický prospěch při co nejméně náročné práci, aby nemusel pravost a oprávněnost pohledávek zjišťovat. Insolvenčního správce obvinila, že jako správce jejího majetku si počíná nezodpovědně a nerespektuje rozhodnutí jiných soudů. Zůstalo jen na ní, aby pohledávku popřela. Na schůzi věřitelů byla poučena o tom, že je legitimována k podání incidenční žaloby k nezajištěným pohledávkám do 30 dnů, proto tak také učinila a žalobu podala. Bránil-li nedostatek podmínek řízení projednání žaloby ve smyslu § 160 odst. 5 InsZ, měl řízení zastavit a nikoliv žalobu odmítnout. Akcentovala, že podle § 160 odst. 4 InsZ soud incidenční žalobu odmítne jen v případě, že je podána opožděně, nikoliv podle jeho názoru předčasně.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že není opodstatněno.

Podle § 160 InsZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odst. 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení pokračovat (odst. 4). Nejvyšší soud k tomuto ustanovení ve svém rozhodnutí sp.zn. 29 ICdo 33/2014 publikovaném pod číslem 33/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele na to, zda pohledávku popřel. Jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne podle § 160 odst. 4 InsZ jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna.

Podle § 410 InsZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202 (odst. 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, (KSPL 20 INS 28861/2014) kdy nastaly účinky oddlužení. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku (odst. 2).

Podle § 199 odst. 1 InsZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil.

Z výše uvedené právní úpravy plyne, že v případě popření vykonatelné pohledávky je aktivně legitimován k podání žaloby na určení pohledávky insolvenční správce a za trvání účinků oddlužení, byla-li vykonatelná pohledávka popřena jen dlužníkem, tento dlužník. Naopak nelze dovozovat, že by toto právo dlužníkovi svědčilo v případě, že nastaly účinky prohlášení konkursu.

Z insolvenčního spisu plyne, že při přezkumném jednání žalobkyně popřela pohledávku žalované ve výši 42.000,-Kč a že byla poučena podle § 192 odst. 3 InsZ, že popření pohledávky dlužníkem nemá vliv na její zjištění, ledaže bylo schváleno oddlužení dlužnice za podmínek § 410 odst. 2 InsZ, a dále o tom, že bez ohledu na to, je dlužník legitimován k podání incidenční žaloby, jejichž předmětem jsou popřené vykonatelné pohledávky. Z přihlášky pohledávky žalovaného a seznamu pohledávek plyne, že pohledávky žalované v celkové výši 335.0924,42 Kč byly přezkoumány jako pohledávky vykonatelné nezajištěné do částky 282.694,-Kč a ve zbytku 52.330,42 Kč jako nevykonatelné; přihlášena byla pohledávka ve výši 214.688,-Kč (jistina 191.000,-Kč-vykonatelná) jako pohledávka č. 1, ve výši 34.157,40 Kč (jistina 30.600,-Kč-vykonatelná) jako pohledávka č. 2 a ve výši 86.179,02 Kč (jistina 61.094,-Kč-vykonatelná) jako pohledávka č. 3. Usnesením nebylo schváleno oddlužení dlužnice a na její majetek byl prohlášen konkurs. Odvolání proti Usnesení bylo soudem prvního stupně usnesením č.j. KSPL 20 INS 28861/2014-B-18 ze 30.9.2015 odmítnuto pro jeho opožděnost podle § 208 o.s.ř.

Žalobkyně v postavení dlužníka zjevně tvrdí, že popřela pohledávku žalované ve výši 51.000,-Kč s tím, že tuto částku žalovaná proti ní uplatnila duplicitně (při přezkumném jednání však byla popřena pouze do částky 42.000,-Kč). Zatímco nejdříve tvrdila, že pohledávku č. 1 uznává a popírá v části, v níž je přihlášena pohledávka ve výši 51.000,-Kč (není zřejmé, zda jako část pohledávky č. 3 nebo část pohledávek č. 3 a 2 a zda se jedná v uvedené výši o pohledávku vykonatelnou). Později žalobkyně tvrdila, že pohledávku č. 1 popírá do částky 51.000,-Kč, zatímco nepopírá pohledávky ostatní. Žalobu podala jako dlužník v době, kdy v insolvenčním řízení panují účinky prohlášení konkursu na její majetek a nadále není naplněn předpoklad, že by nastaly účinky dlužničina schváleného oddlužení, který jediný by generoval právo dlužnice své popření vykonatelné pohledávky prosadit podanou incidenční žalobou. Žalobkyně se proto mýlí, dovodila-li z poučení, které jí dal při přezkumném jednání insolvenční soud svou věcnou legitimaci k podání žaloby, neboť z formulace poučení plyne, že legitimován k podání žaloby v případě popření vykonatelné pohledávky je vždy popírající, zároveň však také o tom, že popření pohledávky dlužníkem má v insolvenčním řízení význam jen tehdy, jsou-li jsou splněny podmínky § 410 odst. 2 InsZ, kdy dlužník může prosadit své popření stejně jako insolvenční správce incidenční žalobou. Soud prvního stupně správně postupoval, když podle § 160 odst. 4 InsZ spornou pohledávku odmítl z důvodu (KSPL 20 INS 28861/2014) nedostatku věcné legitimace dlužnice, přičemž pro výsledek řízení nebylo významné, zda-li žalobkyně své právo uplatnila projednatelnou nebo neprojednatelnou žalobou; správně posoudil i otázku nákladů řízení. Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za vhodné doplnit, že nedostatek věcné legitimace k podání žaloby není otázkou neexistence procesní podmínky, jež by mělo za následek zastavení řízení, a byť se jedná o rozhodnutí formálně procesní, svou povahou je to rozhodnutí o věci samé.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. při respektování okolnosti, že v odvolacím řízení žádné náklady řízení žalované nevznikly.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. při respektování okolnosti, že v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému žádné nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. listopadu 2015

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná